Volby: zlo a menší zlo
Filip OutrataVyprázdněná marketingová demokracie, jakou představuje Andrej Babiš, směřuje k popření demokracie. Nesnažme se o exaltované potírání nepřítele, ale hledejme raději menší zlo.
Okřídlené úsloví praví, že volby v demokratickém systému jsou hledáním menšího zla. V aktuálních volbách, přímé volbě prezidenta České republiky, se o tom diskutuje o něco víc než dřív. Danuše Nerudová po prvním kole voleb, vzápětí poté, co skončila třetí a nepostoupila do kola druhého, označila Andreje Babiše za zlo, které je třeba porazit. Stojí za to se trochu zamyslet nad významem „zla“ a „menšího zla“ v politice.
Tam, kde jednou ze stran je „Zlo“ s velkým písmenem, není prostor pro hledání menšího zla. Vlastně to neznamená nic jiného, než že se nejedná o demokratické volby v pravém slova smyslu, ale jakýsi zásadní, osudový střet, který teprve rozhodne o tom, zda demokracie nastoupí či přetrvá. Je to jakýsi návrat před demokracii. Je jisté, že mnozí občané a voliči právě tak dnešní situaci, a vlastně ne pouze dnešní, ale již několik let dozadu, chápou.
Přesto se snad dá říci, že takové chápání volebního střetu je do velké míry produktem mediálního a marketingového prostředí. Tedy právě toho prostředí, které umožňuje pravidelně volební vítězství populistům, jako je Andrej Babiš. Ti totiž potřebují právě jednoznačný, ničím nekomplikovaný obraz nepřítele, proti němuž je možné nejlépe mobilizovat voliče. Slovo mobilizace je tu velice (až mrazivě) případné, protože jít volit se v tomto mentálním nastavení podobá tomu jít do války.
Vyhraněné a přitom mělké emoce místo uvažování
Za velice znepokojující považuji například až apokalyptické představy o tom, co se stane, pokud zvítězí kandidát druhé strany („nepřítel“). Je zajímavé, i když vlastně ne příliš překvapivé, že je můžeme najít na obou stranách názorového příkopu. Lze se tak setkat s přesvědčením, že generál Pavel zatáhne Českou republiku do války, stejně jako s tím, že miliardář Babiš jako prezident zavede „novou totalitu“. Obojí považuji za stejně přehnané a stejně odtržené od reality.
K popsanému marketingovému pojetí politiky patří silná rétorika využívající zejména emoce, zjednodušování a převádění věcných problémů na osobní rovinu. V prezidentské volbě, která je ze své podstaty střetem jednotlivců, to je ještě jednodušší než ve volbách parlamentních, kde naprostému zjednodušení na střet několika hlavních „ksichtů“ přece jen brání existence politických stran jako kolektivů skládajících se z různých hlasů a také programů.
Samozřejmě není možné tomuto všeprostupujícímu systému zcela uniknout. Emoce vybuzené v prezidentské volbě do určité míry nutně zasáhnou úplně každého, kdo není zcela asociální. A každý, kdo se nechce rozhodovat na základě prvoplánových emocí a podprahových marketingových sdělení, ale na základě vlastního racionálního uvážení — tedy hledat menší zlo, se s tím musí nějak vyrovnat. Jiné, nebo přinejmenším radikálně jiné, už to nebude.
Není ale možné se s tímto zpovrchňováním, marketingovým vyprazdňováním politiky a jejím redukováním na jakýsi proud efektní, ale vlastně bulvární zábavy, smířit. Má smysl pamatovat si podobná vyjádření, jakého se po prvním kole dopustila Danuše Nerudová. Nepromíjet snadno a rychle, když se někdo vozí na marketingově kýčovité vlně, vyhledávat naopak alternativní postoje a přístupy. A vždy se snažit o maximálně věcné, racionální vážení důvodů pro a proti.
Také je asi rozumné příliš si nevšímat mnohdy nevkusné a hnusné kampaně a různých osobních projevů a vyjádření, jimiž se to kolem voleb hlavně na sociálních sítích jenom hemží. Musím přiznat, že mi jsou velmi proti srsti (široce a nadšeně sdílené) obrázky srovnávající Petra Pavla coby lva a Andreje Babiše jako krysu. Beru to tak, že to bohužel patří k oné — ze své podstaty infantilizující a zpovrchňující — marketingové demokracii. Raději tomu nevěnovat pozornost.
Vážím si všech, kteří volí vědomě (ze svého pohledu) menší zlo. Například vyhraněných antikomunistů, kteří své silně zakořeněné přesvědčení překousnou a dají svůj hlas Petru Pavlovi, stejně jako některých levičáků, pro něž je současná volba zase z jiných důvodů obtížná a nepříjemná. Ale vážím si i těch, kteří budou i přes značné výhrady volit naopak Andreje Babiše z toho důvodu, aby dnešní vládní koalice neovládla v osobě sobě blízkého kandidáta i poslední vysoký post v zemi.
Konec zaťatého antikomunismu
Bylo by asi nečestné vyhnout se v této úvaze tomu, jak budu volit já. Sice nejsem přesvědčen, že neustálé veřejné sdělování osobních volebních preferencí druhým je něco, co by demokracii zásadně posilovalo či posouvalo vpřed, ale je to dnes zvykem a kdo to nedělá, vypadá jako zbabělý oportunista.
Budu volit Petra Pavla. Myslím, že svým klidným a převážně věcným vystupováním má potenciál dobře naplňovat roli prezidenta v těch mantinelech, které jí nastavuje ústava. Jeho předlistopadovou minulost nevidím jako zásadní vadu, možná spíš jako příležitost k tomu definitivně překonat extrémní a nesmiřitelný antikomunismus, jak se ostatně právě v těchto volbách děje.
To vše samozřejmě za předpokladu, že bude mít kolem sebe schopné a demokraticky smýšlející spolupracovníky, kteří mu pomohou vyrovnat se s jeho asi největším handicapem, jímž je nedostatek politické praxe a zkušenosti, citelný ve srovnání s předchozími dvěma českými prezidenty. Působení v NATO a jeho diplomatická zkušenost s tím spojená jsou pro mne rovněž plus. I ve vztahu k válce na Ukrajině a její potenciální eskalaci považuji postoje představitelů NATO za jedny z nejuvážlivějších.
Nebudu volit Andreje Babiše. A to především proto, že má velkou odpovědnost za svrchu popsanou banalizaci a marketingové zpovrchnění politiky, jehož umí mistrně využívat. Nemyslím si, že je ohrožením demokracie jako takové, protože stávající systém marketingové demokracie mu vyhovuje a nemá důvod ho nahrazovat něčím jiným. Ale tím, jak rozmělňuje veškeré programové a ideové hranice a nahrazuje je čistě oportunistickým lavírováním, demokracii přesto posunuje do nebezpečných vod.
Nemyslím si, že prezidentská porážka Andreje Babiše, která se v tuto chvíli jeví jako velmi pravděpodobná, bude znamenat nějaký zásadní předěl. Důležitější budou příští sněmovní volby, ve kterých bude pravděpodobně opět silný, protože demokratickou politiku v její dnešní reálné podobě prostě umí. Přál bych si, aby příští volby byly o trochu víc volbou menšího zla než permanentním, exaltovaným zachraňováním před Zlem.
Osobně rozhodně nebudu volit generála Pavla s jeho vyprázdněnými a kýčovitými hesly o demokracii a slušnosti. S jeho nebezpečným heslem o klidu. Klidný byl i Stalin, když posílal do gulagu a na popraviště miliony svých oponentů. Nevím co speciálního bych tedy měl na klidu oceňovat. A to dokonce i teď, když je jasné, že Pavel vyhraje.
Za hesly Petra Pavla o slušnosti, klidu a demokracii se skrývá hlavně další omezování naší české národní suverenity, nadvláda zahraničních, hlavně německých a amerických korporací nad českých národem, respektive hlavně jeho chudší částí, nadvláda bohatých nad chudými. Petr Pavel je napojen na asociální současnou vládu, nezvládající současnou energetickou a inflační krizi.
Andrej Babiš jako miliardář vyplácející svým zaměstnancům malé mzdy ale z hlediska levicového voliče samozřejmě není o mnoho lepší. Když ale vezmu do úvahy jeho ekonomickou erudici (která zvlášť vynikne ve srovnání s prázdnými frázemi papouškované Petrem Pavlem), jeho návrhy např. na zestátnění ČEZu, jeho vymezování se vůči tomu, jak drze a s jakou přirážkou nám Němci přeprodávají naši vlastní elektřinu, jeho poukazování na dvojí kvalitu potravin v EU a další, jeví se Andrej Babiš jako prezident jako o trochu menší zlo (a ať mi někdo zmateně netvrdí, že český prezident nemá skoro žádné pravomoci či vliv, to by kolem prezidentské volby nebyl takový rozruch).
Na liberálním "levičáky" vychvalovaném Západě není z našeho národního hlediska často nic úžasného. Západ hlavně tvrdě hájí své zájmy. Měli bycho se to od něj alespoň do jisté míry naučit. Až trojnásobně vyšší např. německé mzdy oproti českým a už zmíněná vyšší kvalita potravin v Německu, které jsou někdy dokonce i levnější než v Česku, je důkazem arogance Západu. Stejně tak extrémně předražené, v dnešní době tak klíčové, energie, kterými nás zásobuje USA a opět Němci. Češi pracují stejně tvrdě jako Němci a zaslouží si tedy stejné mzdy a úroveň sociálního zabezpečení a ne že Západ bude žít na náš úkor. Dezintepretované statistiky o produktivitě práce, do kterých se započítá např. i vyší cena německých služeb, na tom nic nezmění.
Strašení tím, že Andrej Babiš se svými médii, tvořícími menšinovou část mediálního prostoru, ohrožuje demokracii se nezakládá na pravdě, pokud vůbec není absurdní. Každý se mohl přesvědčit jak umírněně psal v posledních týdnech např. Babišův web Idnes. Demokracii spíše ohrožuje dezinformace šířící mainstremová mediální mašinérie napojená na prozápadní lobbisty, oligarchy a podnikatele, která stojí na straně Petra Pavla.
Kdo chce, aby bylo Česko kolonií Západu nebo z toho chce, jako nemalá část Čechů, nějak profitovat, ať volí Petra Pavla. Kdo o tom pochybuje, může zkusit volit Andreje Babiše, který vůči tomuto kurzu má alespoň dílčí výhrady. Osobně bych ale tak zmateně, jak to činí např. Jakub Patočka či Filip Outrata, nevyzýval k volbě ani jednoho.
Ale ne :-)
Tak on nám to tady místní dezolát Krupička ten svůj výblitek zkopíroval hned pod dva články...
Jo, snaha se cení.
Víceméně plně souzním s tím, co zde na adresu (současných) českých prezidentských voleb napsal autor tohoto článku. (S výjimkou samotného aktu volby, kterého se ze zásady nezúčastním.)
Nicméně u jednoho bodu je nutno se zastavit. Jestliže cílem (demokratických) voleb nemá být nic více nežli jenom "zabránit zlu", jestliže se od nich tedy už předem neočekává žádný skutečně pozitivní, lidsky a společensky přínosný výsledek - jaký pak smysl, jakou hodnotu mají vůbec mít tyto "volby", kolem nichž se nadělá tolik mediálního spektáklu?...
Svým způsobem má určitou část pravdy dokonce i pan Krupička: národ se - zase jednou - nechá opít rohlíkem, zase se nechá oblouznit iluzí, že je to prý on sám který smí rozhodovat o nejvyšších státních záležitostech; zatímco skutečně podstatné věci zůstávají zcela mimo jeho pozornosti, a on nemá fakticky žádnou moc je jakýmkoli způsobem změnit.
díky za zajímavý komentář. Zaujala mě zvláště jedna věc. Píšete, že vyšší mzdy i kvalita potravin v Německu je důkazem arogance Západu. Já to tedy vnímám spíše jako důkaz naší asociálnosti a neschopnosti být více Západem. Tedy ne jako vinu Západu coby jakéhosi kolonialisty, ale přinejmenším z podstatné části naši vlastní vinu.
Jinak řečeno, onu změnu kurzu vidím spíš v tom, být víc (a asertivněji) Západem ve smyslu toho lepšího, co Západ nabízí, než se ohlížet jinam (logicky se jako alternativa nabízí Východ, že). A protože vidím nejvíc másla na hlavě za naši situaci na domácích hlavách, nevidím ani "českou národní suverenitu" jako něco a priori pozitivního. Vlastně je to pro mě vyprázdněné heslo
Máte pravdu v tom, že ta hesla o hodnotách, pravdě atd. jsou... hesla. Sama o sobě prázdná. Uvidíme, čím budou či nebudou naplněna. A zda se to nadšení, od něhož se úspěšně držím dál, nezvrtne ve zklamání.
myslím, že volba "menšího zla" je vždy zároveň volbou "trochu většího dobra". Tedy jde spíš o to, ubránit se určitému kýčovitému sentimentu a přehnaným očekáváním - i kvůli tomu, nenechat se opít tím rohlíkem. Je ovšem jasné, že spektákl okolo voleb právě se sentimentem, emocemi a hesly pracuje, tedy je takový postoj určitou alternativou k mediálně marketingovému hledání "pravdy" a spasitelů všeho druhu.
myslím, že volba "menšího zla" je vždy zároveň volbou "trochu většího dobra". Tedy jde spíš o to, ubránit se určitému kýčovitému sentimentu a přehnaným očekáváním - i kvůli tomu, nenechat se opít tím rohlíkem. Je ovšem jasné, že spektákl okolo voleb právě se sentimentem, emocemi a hesly pracuje, tedy je takový postoj určitou alternativou k mediálně marketingovému hledání "pravdy" a spasitelů všeho druhu.
Ano, jsme spoluviníky té (anti)konvergenční nespravedlnosti. To nepopírám. A jak jsem psal, mnoho lidí z toho (relativně) těží.
No, možná bychom na té volbě našli i nějaká pozitiva. Možná ne tak hmatatelná a názorná, jak požaduje pan Poláček, spíše taková, která mají nepochybný, ale těžce kvantifikovatelný vliv.
"Dobojováno," hlásil ve 14 hodin jeden český zpravodajský server. Dobojováno. V dnešní době nádherné slovo. Jak rádi bychom ho slyšeli v jiné části Evropy...
Dobojováno je jedna z nejvyšších hodnot demokratické volby. Není to pouze o tom, že vystoupí ve volebním souboji alternativy, ale také o tom, že když se rozhodne, tak poražený uzná porážku a vitěz bude mít ohledy i na ty, kteří byli poražení. Čili vítězství neni absolutní a bude navíc muset časem opět projít volebním střetem. Tohle poselství zní, i když ho třeba nevnímáme.
Na druhou stranu zrovna tahle volba je hrozně zfušovaná jako celek, navzájem se to pere.
Někteří propadají naprosté hysterii - třeba tady Švihlíková
“No, možná bychom na té volbě našli i nějaká pozitiva.”
Ne, nic mi dnes nezkazí náladu. A vlastně, na tu zdejší zapšklost jsem se těšil. Teď už to tady snad mohu pozorovat shovívavě, a aniž bych na sebe nechal působit zdejší negativní energii.
Dokonce i na tu Švihlíkovou jsem si v dobrém rozmaru kliknul, a v dobrém rozmaru ji zase zavřel.
Po dvaceti letech bude prezidentem zase normální člověk. To je dobrá zpráva.
Děkuji pane Kolaříku. Musím se vyjadřovat přesněji. Protože ta věta, kterou citujete, samozřejmě není o tom, že bych litoval, že nevyhrál Babiš, jak to interpretujete vy.
Je to o české prezidentské volbě obecně a reakce na kompletní negativismus pana Poláčka.
V tom příspěvku pouze říkám, že přes to, že naše české konkrétní provedení je zpackané a vnitřně rozporné, přesto v sobě má základní demokratickou hodnotu a nese její poselství.
Moje chyba. Vaše přímočarost je vskutku otravná, ale jak vidno, dá se z ní i něco vytěžit.
--------------------
Pane Morbicere, především díky na ten odkaz na text I. Švihlíkové. Články podobného vyznění jsou právě tím důvodem, proč "Argument" raději nečtu, abych si neničil nervy; takže sám bych se o této perle českého politologického myšlení nikdy nedozvěděl.
Co k tomu říci? Na jedné straně máte naprosto pravdu v tom, že se - použitým vyjadřovacím stylem - jedná o výlev čiré hysterie. Navíc nemálo pikantní je: Švihlíková svým ideovým odpůrcům (tedy v dané záležitosti všem podporovatelům kandidáta Pavla) vytýká šíření nenávisti - ale kdy pak ona sama přišla s něčím jiným, nežli s nenávistnými ataky na všechno a všechny, co se nevejde do jejího - krajně ideologizovaného - obrazu světa?...
Nicméně - i za těchto okolností je možno/nutno konstatovat to samé co jsem poznamenal už na adresu pana Krupičky: ve věci samá má dokonce i Švihlíková určitou část pravdy. Pokud bychom si totiž dali práci s tím z této hysterizující formy podání vyextrahovat racionální jádro jejího sdělení, pak její výpovědí není nic jiného nežli toto:
- česká občanská společnost se zase jednou nechala strhnout, oblouznit mediálním spektáklem
- namísto aby česká občanská společnost řešila skutečně závažné problémy jako je imanentní nespravedlivost kapitalistického společenského uspořádání, jeho (třídně podmíněnou) nerovnost, jeho systémovou asociálnost, chudobu velkých částí populace, atd. atd. - tak místo toho tato česká občanská společnost vítá dřívějšího generála NATO jako jakéhosi svého nového spasitele, který ji pouhým kouzlem své osobnosti vyvede z bahniště její plytké komerčně-konzumní existence.
Švihlíková má dokonce naprostou pravdu i v tom, když v dané chvíli vzpomíná na roli Václava Havla, svého času. Neboť - jedná se skutečně o ten samý vzorec myšlení a chování (občanské společnosti), i Havel byl pro tuto občanskou společnost fakticky určitou zástupnou figurkou, fetišem do kterého průměrný občánek mohl projikovat své snění o svém vlastním heroismu, a přitom tak přehlušit realitu jeho faktické občanské pasivity.
V osobě (či spíše figuře) Havla se každý občánek sám mohl cítit být heroickým bojovníkem proti totalitě; a (umírněně) levicově smýšlející občánek se dokonce mohl zatetelit radostí když Havel tu a tam projevil "odvahu" pronést nějaké kritické slovo na adresu nově se instalujícího dravého klausovského "kapitalismu bez přívlastků". Zkrátka, tento občánek si mohl pěstovat své iluze, že když má tam nahoře "svého" Havla, tak že je všechno vlastně naprosto v pořádku, a že on sám se už o nic dalšího nemusí snažit.
A velice podobný vzorec myšlení (či spíše: vytěsňování) se projevuje i v souvislosti se zvolením P. Pavla prezidentem, i tady se už velice zřetelně rýsuje úlevný povzdech českého človíčka: "Tak na Hradě máme našeho skvělého, lidsky tak přímého a poctivého Pavla - tak tím už je všechno podstatné hotovo, kdo by po m n ě ještě mohl žádat nějakou opravdovou vlastní osobní a občanskou angažovanost!"
Tak tohle tedy jádro sdělení, o které se pokusila I. Švihlíková, ale které bylo bohužel naprosto utopeno v oné hysterizující omáčce jejího projevu.
-------------------------------
Mimochodem, pane Morbicere, naprosto tomu není tak že já bych byl "negativistický"; přesně naopak jsem to já, kdo neustále usiluje o nějaké opravdu a autenticky pozitivní obsahy.
Já pouze nevidím důvody k euforické oslavě toho, když člověk své právo na prvorozenectví (tedy právo na to žít ve skutečně humánních společenských podmínkách, ve společnosti která má svůj lidský smysl a dějinný cíl) prodává za mísu čočovice nadšení nad tím, že do - formálně - nejvyšší státní funkce byla instalována ta či ona politická figura. Byť - bezpochyby - se solidním a zjevně poctivým způsobem vystupování.
Ještě dodatek: základním neštěstím současné autentické (to jest: systémově kritické, antikapitalistické) levice je to, že není většinou schopna argumentovat věcným, uměřeným způsobem; a potom ji reprezentují takoví "ujetí" fundamentalisté jako Švihlíková, kteří tak tuto autentickou levicí zbavují vší důvěryhodnosti.
Pane Morbicere, ale já si přece dokonce pamatuji, že jste ohlásil účast ve volbě a hlas pro Petra Pavla, pokud jste si to tedy nerozmyslel. Což kvituji, a po pravdě řečeno, ta vaše věta mě o to více překvapila.
Teď jak jste mi to vysvětlil, tak uznávám, že jsem to asi tak úplně nepochopil, ta vaše věta mi přišla do rány celkem nezaslouženě. Ale byla na konci celých těch zdejších negativistických a zapšklých šarád, které jsem tu uviděl, poté co jsem zažil celou tu dobrou náladu až euforii z výsledku volby, které jsem se do poslední chvíle obával.
Omlouvám se, mea culpa.
Tento diskusní příspěvek:
Jiří Nushart , maloměšťácký usmiřovač
5. ledna 2023 v 20.29
jsem nepsal já. Důrazně žádám resakci, aby byl okamžitě smazán!!!
Důvěryhodnost tohoto webu DR je v troskách.
S diskusními příspěvky pod tímto článkem se tu dějí divné věci. Moje jméno bylo uvedeno u příspěvku, který jsem nenapsal, teď je zase u téhož diskusního příspěvku pro změnu jako jeho autor místo mě uveden pan Morbicer, který má v kroužku vedle svého jména místo obvyklých počátečních písmen AM (Aleš Morbicer) uvedeno „DOPOLEDNE“ a nesmyslný čas napsání příspěvku „25.12“.
DOPOLEDNE
Aleš Morbicer , invalidní důchodce a audiofil
29. ledna 2023 v 25.12
Tenhle web je nejspíš zadarmo drahý.
Aha, takže údržba webu. No, prosil bych ani při té údržbě nepřehazovat a nezaměňovat jména autorů diskusních příspěvků – chvíli to totiž vypadalo jako krádež identity.
Pokud byste na webu DR uviděli svoje jméno u diskusního příspěvku, který jste nepsali, asi byste se taky trochu vyděsili. U tohoto skvělého nového Pecinova webu je to ale asi normální.