V pondělí 3. října odeslalo české ministerstvo obrany Spojeným státům nezávaznou žádost o nabídku čtyřiadvaceti letounů F-35. Již dříve oznámený záměr nakoupit tyto americké bojové letouny vyvolal rozsáhlou diskuzi o tom, zda je potřeba zakoupit nejnovější stíhačky páté generace a jaké budou ekonomické náklady této akvizice.

Cena za letouny je vysoká a je otázkou, zda by nebylo výhodnější tyto prostředky investovat například do posílení dělostřelectva nebo bezpilotního letectva, která hrají ve válce na Ukrajině patrně mnohem větší roli než pilotované letectvo. Hlavní důvody, proč nekupovat americké stíhačky, jsou však politické.

Má-li tato extrémně nákladná investice do našeho letectva sloužit našim bezpečnostním zájmům a obraně, je nezbytné, aby Spojené státy poskytovaly údržbu a náhradní díly. Bez toho by bylo takřka nemožné dlouhodobě letadla F-35 provozovat. Jde totiž o jeden z nejkomplexnějších vojenských systémů dneška.

Nákup má zajistit letadla se životností zhruba do roku 2070. Proto je třeba uvažovat nad tím, zda nás budou se Spojenými státy za téměř padesát let stále pojit společné bezpečnostní zájmy, zda bude náš současný spojenec nadále nejmocnější demokracií, lídrem svobodného světa, členem NATO a zda bude ochoten udržovat flotilu našich letadel v provozu.

Nejasná budoucnost americké demokracie

Hlavní riziko pro trvání transatlantického partnerství představuje vývoj americké liberální demokracie — režimu, na němž je založeno naše spojenectví. Přestože jde o nejstarší demokracii na světě, zdaleka není samozřejmé, že bude nadále pokračovat.

Dne 6. ledna 2021 provedli ultrapravicoví extrémisté zmobilizovaní prezidentem Trumpem neúspěšný pokus o puč, zvrácení výsledků voleb a faktické svržení americké demokracie. Přesto je Trump nadále podporován většinou Republikánské strany a členové parlamentu, kteří hlasovali pro odvolání Trumpa z funkce po jeho pokusu o puč, jsou systematicky nahrazováni k Trumpovi loajálními republikány. Zhruba polovina republikánských voličů chce, aby byl Trump prezidentským kandidátem v příštích volbách. Takovou podporu nemá ani zdaleka nikdo z dalších potenciálních kandidátů.

Podstatná část strany zpochybňuje výsledky demokratických voleb z roku 2020. Dokonce se aktivně připravuje na nedemokratické zvrácení výsledků příštích voleb obsazením klíčových pozic, z nichž je administrován volební proces. Současná míra politické polarizace je nejvyšší od americké občanské války a mnozí přední experti na občanské války varují před rizikem nového konfliktu v Americe.

Bylo by naivní spoléhat na to, že nedemokratické nebo občanskou válkou zmítané Spojené státy budou dodávat náhradní díly a servis pro naše letouny za situace, kdy se demokratická Evropa může stát mocenským rivalem USA.

Současné antidemokratické tendence větší části Republikánské strany navíc nejsou jediným rizikem pro pokračování liberálně-demokratického režimu ve Spojených státech. Od roku 1866 došlo k deseti porážkám velmocí ve velmocenských válkách a ve všech deseti případech proběhla v poražené velmoci revoluce, převrat nebo jiná dramatická změna politického režimu. Pravděpodobnost velmocenské války se od konce poslední světové války může jevit jako velmi malá. Je však třeba mít na zřeteli, že během studené války Spojené státy soupeřily se Sovětským svazem, který disponoval rozsáhlou sférou vlivu v Evropě i třetím světě, a šlo tedy o velmoc, které relativně vyhovoval status quo.

Čínské velmocenské ambice

Dnes je však hlavním soupeřem Spojených států Čínská lidová republika — velmoc, která v posledních dekádách předvedla nebývalý ekonomický vzestup, ale nedosáhla obdobného růstu svého vlivu a nedisponuje podobným postavením, vlivem a sítí vazalských států, které měl Sovětský svaz. Čína je proto na rozdíl od Sovětského svazu revizionistickým státem, který usiluje o přetvoření mezinárodního řádu.

O čínských zájmech na expanzi svědčí především rostoucí čínská asertivita v mezinárodní aréně. Čína se netají svými záměry na teritoriální expanzi na Taiwanu ani svou nespokojeností se současným světovým řádem, kterému dominují Spojené státy. Neskrývá touhu přeměnit mezinárodní řád tak, aby více sloužil čínským mocenským zájmům.

Naopak Spojené státy dávají stále jasněji najevo, že proti čínské invazi na Taiwan zakročí vojensky. Riziko velmocenské války je tak nepoměrně větší než kdykoliv od roku 1945. Chvíli a okolnosti, kdy k této válce dojde, bude určovat expanzivní Čína a bylo by naivní se domnívat, že nebude mít velkou šanci na vítězství.

Historie naznačuje, že pokud utrpí Spojené státy porážku ve velmocenské válce, nevydrží ani stávající režim. Je snadno představitelné, že v případě porážky od Číny převezmou moc krajně pravicové nebo krajně levicové izolacionistické frakce. To může znamenat nejen konec demokracie, ale také konec transatlantické bezpečnostní spolupráce, na kterou budeme v případě pořízení amerických F-35 spoléhat.

Války, jež nám hrozí

Proti pořízení letounů F-35 mluví také otázka, za jakých okolností je budeme potřebovat ve válce. Dokud budou Spojené státy silné a budou naším spojencem, je iluzorní se domnívat, že se ocitneme ve válečném konfliktu.

I kdyby se Rusku nakonec přece jen podařilo obsadit Ukrajinu, což je krajně nepravděpodobné, je z jeho současného válečného výkonu zřejmé, že úspěšný útok proti NATO je zcela mimo ruské vojenské možnosti.

K vojenskému střetnutí s Ruskem může dojít, jen pokud Spojené státy opustí Severoatlantickou alianci a Evropa bude silně oslabená. Nakolik však za takových okolností můžeme počítat s americkým servisem, dodávkami náhradních dílů, a tedy použitelností letadel F-35?

Jediným dalším vojenským střetnutím, které přichází v úvahu, by byl konflikt mezi státy NATO. To by znamenalo naprostý kolaps evropské bezpečnostní architektury a v takovém případě je velmi nepravděpodobné, že by se nám podařilo udržet extrémně komplexní letadla F-35 v provozu.

Pokud naopak budeme pokračovat v provozu švédských JAS-39 Gripen, budeme spoléhat na zemi, jejíž bezpečnostní zájmy jsou — a téměř jistě také dlouhodobě budou — velmi obdobné jako ty naše. Na zemi, která je podle hodnocení nejrůznějších agentur jednou z nejstabilnějších demokracií na světě.