Evropský návrh zákona o svobodě médií na jedné straně vzbudil silný odpor mezi českými vydavateli, kteří ještě před prázdninami vyslali své zástupce v čele s šéfredaktorem MF DNES Jaroslavem Pleslem lobbovat do Evropského parlamentu. „Každá další regulace povede pouze k dalšímu zhoršení postavení mediálních domů, jako je ten náš, v celé Evropě,“ posteskl si před politiky vyslanec holdingu Andreje Babiše. V září pak evropská vydavatelská asociace uveřejnila prohlášení, podle něhož zákon je  „v rozporu se základními pilíři svobodného tisku“, protože má „zbavit vydavatele jejich svobody volit si redakční linii a podílet se na každodenním řízení svých vlastních publikací“.

Novinářské organizace návrh sice přivítaly, ale s jistou pachutí: není podle nich totiž dotažený. „Měl by posílit snahu o zvýšení transparentnosti vlastnictví médií pomocí jasných pravidel namísto měkkých právních doporučení, zavést pravidla upravující veškeré finanční vztahy mezi státem a médii“, „zaručit nezávislost národních regulačních orgánů i nezávislost Evropské rady pro mediální služby“, „rozšířit opatření proti sledování novinářů a zajistit obecnou záruku ochrany zdrojů,“ uvedli zástupci profese ve společném prohlášení, které podepsal například Mezinárodní tiskový institut, Reportéři bez hranic nebo Evropská federace novinářů, jejímž členem je i český Syndikát novinářů.

Právě na jmenované problémy se má regulace zaměřit: podle jedněch zbytečně či škodlivě, podle druhých nedostatečně. Kdo je více v právu?

Kvadratura kruhu

Obecně platná odpověď neexistuje. Jinak odpovídá zastánce volného trhu, jinak obránce nezávislosti novinářů. Tento problém si nese žurnalistika od chvíle, kdy v devatenáctém století vznikl masový tisk a v meziválečných letech století dvacátého se etablovala žurnalistická profese s vlastními organizacemi, standardy a kodexy.

Žurnalistika je totiž ze své podstaty vnitřně rozporuplná. Uznává, že média jsou velké ekonomické a byrokratické organizace s vlastními cíli, které mohou být i velmi pragmatické a uspokojují především vlastníky či akcionáře. Zároveň ale usiluje o nezávislost, objektivitu, nedotčenost těmito partikulárními zájmy. Žurnalistická etika to vyjadřuje jasně požadavkem oddělení obchodních a redakčních procesů.