Pokud politik, který má hájit veřejný zájem, hájí ještě svůj osobní, ať už byznysový nebo mocenský, je demokracie v ohrožení. Konkrétní podoba střetu zájmů může být různá, jak ostatně vidíme u našich politiků: Pavel Blažek (ODS) v roli ministra spravedlnosti a jeho nestandardní kroky v kauze, kde jsou vyšetřováni jeho blízcí z byznysu i politiky. Radim Fiala (SPD) a jeho firmy prodané svěřenskému fondu, ve kterém je ale stále vedený jako jeden z majitelů, čerpající dotace. Bývalý senátor Ivo Valenta, který v době, kdy vykonával svůj mandát, zároveň vlastnil i Parlamentní listy. Bývalý ministr zemědělství Miroslav Toman a jeho nejužší rodina patřící mezi největší agrobarony, který zároveň čerpal zemědělské dotace.

Rekordmanem ve střetu zájmů je bezesporu bývalý šéf hnutí ANO a současný poslanec Andrej Babiš. V době, kdy zastával premiérskou funkci, vlastnil firmy — byť zaparkované ve svěřenském fondu —, které pobíraly dotace a vyhrávaly miliardové veřejné tendry. Když byl trestně stíhaný, vyměnil ministra spravedlnosti a ten následně tlačil na rezignaci nejvyššího státního zástupce. A jako aktivní politik stále vlastní třetinu soukromého mediálního trhu. To je přímo učebnicový příklad uneseného státu.

Už tehdy existoval zákon o střetu zájmů, který ale bohužel nebyl dokonalý. Babiš našel kreativní výklad zákona a své zájmy neomezil pod tlakem nezávislých médií, Evropské unie ani občanské společnosti a statisíců lidí v ulicích.

Před pár dny Senát schválil novelizaci střetu zájmů v rámci úpravy fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. To je velký krok, který nás v Milionu chvilek i celou občanskou společnost velmi těší.

Úprava se sice vztahuje na mediální domy, pod které spadají tištěná, audiovizuální i online média, jako je třeba MAFRA nebo Borgis, čistě na online média se už ale nevztahuje. Projekt podobný Parlamentním listům bývalého senátora Valenty, tedy internetové médium bez své tradiční formy, tak ani současné zpřísnění střetu zájmů nezasáhne.

A podobně se nejde spolehnout ani na to, že se politická soutěž na úrovni médií zcela narovná v případě Andreje Babiše a jeho ANO. Možná Babiš prodá Mafru celou už nyní. Vzhledem ke své osobité interpretaci právních norem a opoře ve službách těch nejdražších právníků by se ale nebylo čemu divit, kdyby nás Andrej Babiš překvapil a našel i ve zpřísněném zákonu skulinu, díky níž by si mohl ponechat internetovou část plně pod kontrolou.

Proto jsme se v Milionu chvilek obraceli na senátory individuálně i přímo na předsedu Senátu a požadovali, aby se Senát zasadil o ošetření online médií.

A senátoři si — i na základě výzev občanské společnosti — vzali téma skutečně za své. Vzhledem k chybějící definici online médií v našem právním řádu a k omezenému času a kapacitám Senátu senátoři nepřistoupili k pozměňovacímu návrhu. Schválili však usnesení, kterým žádají vládu, aby se zabývala definicí online médií i ošetřením střetu zájmů kompletně v celém online prostoru. Vedle tohoto silného apelu na vládu se objevila i řada ujištění konkrétních politiků, že se tématu budou věnovat. Mezi nimi jsou senátoři Lukáš Wagenknecht (Piráti), David Smoljak (STAN) nebo poslanec Jakub Michálek (Piráti).

Regulace online médií je jinde v Evropě běžná a naše země v této otázce zaspala. Senátoři nyní přislíbili, že povedou dialog s ministerstvem kultury, které je za předložení mediální novely zodpovědné. A k řešení tohoto problému vyzýváme ministra Baxu i my v Milionu chvilek. Jedině tak se ledy budou moct pohnout a internetová média dostanou dostatečný právní rámec. Bez toho jejich vlastnictví politiky ani další palčivé problémy digitálního věku dořešit nepůjde. Vliv internetových médií je jednoznačně na vzestupu a vzhledem k délce legislativního procesu je nejvyšší čas začít, aby se do konce funkčního období současné vládní většiny podařilo otázku střetu zájmů v oblasti online médií dotáhnout se vším všudy.