V říjnu loňského roku vydali Reportéři bez hranic spolu s Evropskou federací novinářů, Mezinárodním tiskovým institutem, Evropskou vysílací unií a dalšími významnými žurnalistickými organizacemi prohlášení, které apelovalo na české poslance a poslankyně, aby urychleně přijali reformu mediálních zákonů. Od té doby se ovšem nestalo prakticky nic. Především vinou vlády.

Nejen, že je kabinet Petra Fialy (ODS) navzdory svým dřívějším velkolepým prohlášením v této oblasti nečinný, ale premiér navíc zařadil zpátečku a v únoru letošního roku zrušil místo vládního zmocněnce pro oblast médií a dezinformací. A protože jeho práci přejal poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar, bývalý diplomat a prorektor konzervativního CEVRO Institutu, je jasné, že mediální agenda se vládě aktuálně smrskla na problém dezinformací — pomineme-li hořkou skutečnost, že Pojar dle vlastních slov neví, co dezinformace jsou.

V novém ratingu médií, který podle aktualizované metodiky vydal Nadační fond nezávislé žurnalistiky, dostalo dobré hodnocení pouze jedenáct ze třiatřiceti zpravodajských webů. Známka „A“, kterou byly hodnoceny, přitom neznamená, že jde automaticky o svobodnou a nezávislou žurnalistiku, ale že naplňují alespoň ty nejzákladnější parametry, která odlišují profesionální novinařinu od všeho, co se za ni pouze vydává (to je i důvod, proč toto hodnocení dostaly i z hlediska kvality obsahu kritizovaná média).

Kdo dostal o stupeň nižší známku, prokazuje už poměrně závažná pochybení, kterými se vychyluje z profesionální sféry — například dostatečně nezdrojuje, neodlišuje komentáře od zpráv či reklamu od redakčního obsahu. MediaRating je jakýmsi sítem. Co jím nepropadne, vychyluje se z profesionální žurnalistiky natolik, že nemá cenu jeho kvalitu vůbec dál zkoumat. Abychom proto mohli být se stavem českých zpravodajských webů spokojeni, měli by „áčko“ mít všichni. Aktuální výsledek je tedy bez nadsázky tristní.

Podle prozatím posledního výzkumu Reuters Institute Digital News Report 2022 si pouze sedmnáct procent obyvatel České republiky myslí, že média nepodléhají nepřiměřenému politickému vlivu, osmnáct procent pak soudí, že média nepodléhají vlivu byznysu. Celkově se důvěra ve zpravodajství snížila, a to až na třicet čtyři procent.

I to je mizerný výsledek, který vytrvale zakrývá relativně vysoká důvěra ve veřejnoprávní média — kterou je ale třeba vnímat právě ve vztahu k této celkové nedůvěře (mimochodem bok po boku České televizi a Českému rozhlasu lidé za důvěryhodnou považují i problematickou stanici CNN Prima News, což jen ukazuje na to, že výsledky nelze nazírat jakožto důkaz kvality).