Evropská unie a jihoamerické sdružení MERCOSUR po dvou desetiletích vyjednávání uzavřely dohodu o volném obchodu. Předsedkyně Evropské komise von der Leyenová ji prezentuje jako geopolitickou a ekonomickou nutnost, ve skutečnosti však jde o anachronický projekt ignorující zásadní výzvy 21. století.

Dohoda otevírá dveře dalšímu odlesňování a porušování lidských práv, zásadně ohrožuje evropské klimatické cíle a udržitelné zemědělství. Pokud ji schválí Evropský parlament a členské vlády, bude to znamenat ještě větší závislost na neudržitelném exportně-importním modelu a ekologickou katastrofu.

„Byli jsme s dodavatelem našich traktorů v Brazílii a tomu, co jsme viděli, se absolutně nedá konkurovat,“ líčí hlavní agronom zemědělského podniku z Klatovska své poznatky a dojmy z návštěvy brazilské provincie Mato Grosso.

„Nekonečná stáda masných krav pasoucí se na půdě, kde byly předtím vykáceny lesy a pralesy. Monokultury sóji či kukuřice na obrovských polích se dvěma sklizněmi ročně — vše ošetřované chemií, kterou u nás nemůžeme používat desítky let. Na silnicích proudy kamionů mířící s dřevem, masem nebo úrodou do přístavů a útrob obřích zaoceánských kontejnerových lodí.“

Farmář v propagačních materiálech tamní agrární asociace ukazuje strmě stoupající grafy potravinářské produkce a dodává, že evropské skomírající automobilky si zajistily ochranu před dovozem z Číny — a navíc si teď prosadí přístup na nové exportní trhy v Jižní Americe, zatímco evropský zemědělský sektor byl hozen přes palubu.

Udržitelné zemědělství na druhé koleji

Země MERCOSUR pokrývají tři čtvrtiny území Jižní Ameriky a dohoda jim usnadní vývoz převážně zemědělské produkce na evropský trh. Recipročně pro Evropskou unii dohoda znamená zejména rozšíření možností vývozu technologických celků a výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Celkově má padnout více než devadesát procent dovozních cel a regulací.

Původní návrh dohody kritizoval Evropský parlament za to, že nenabízel záruky férové hospodářské soutěže. Evropská komise na přípravě smlouvy dále pracovala — bez ohledu na hořící amazonské pralesy a protesty klimatického hnutí. Úpravy původního návrhu se však týkají pouze zadávání veřejných zakázek, liberalizace trhu s automobily či panelu rozhodců, kteří mají hlídat dodržování dohody.

Evropská unie sice počítá s přechodným čtyřletým obdobím pro liberalizaci obchodu se zemědělskými produkty či se zřízením kompenzačního fondu pro evropské zemědělce, jeho případná aktivace však bude byrokraticky náročná, zdlouhavá a nákladná. Finální dohoda nijak neřeší problémy rozdílných norem ochrany pracovních a sociálních práv, zdraví a ekologie či použití pesticidů.

Připomeňme, že v polovině října pozastavila Brazílie vývoz hovězího masa do Evropské unie. Příčinou byl audit, podle něhož Brazílie nedokáže garantovat, že maso nebylo ošetřeno hormonem estradiol 17β, který řídí reprodukční cykly a umělé oplodňování. Podobné látky jsou přitom v EU zakázány již od roku 1981.

Evropská komise tvrdí, že kvalitu dovážených potravin budou zajišťovat evropští veterinární a potravinářští inspektoři při ohlášených kontrolách přímo v zemích MERCOSUR. Příslušný evropský úřad má však pouze 160 takovýchto pracovníků, kteří nedokáží uhlídat ani stávající objem importů.

Dohoda se společenstvím MERCOSUR tedy zcela ignoruje evropský závazek budovat udržitelné potravinové systémy, ačkoli v nedávných dohodách s Novým Zélandem nebo s jihoamerickým Chile byl tento problém adekvátně ošetřen.

Další odlesňování a porušování lidských práv

Expertní zpráva pro francouzskou vládu z roku 2020 uvádí, že přijetí dohody může urychlit odlesňování pralesů až o pětadvacet procent. Odpovídající reakcí Evropské unie mělo být nařízení proti odlesňování: dlouho připravovaná unijní norma měla nařídit prodejcům produktů jako hovězí maso, sója, káva, čokoláda, palmový olej a dřevo, aby prokázali, že jejich výrobky dovážené do Evropy nejsou spojeny s likvidací pralesů a vznikem velkoplantáží.

Toto nařízení však Evropský parlament — kvůli hlasům lidovců a krajní pravice, a také s přispěním české vlády — v listopadu potopil, respektive změkčil a současně odsunul jeho účinnost minimálně o rok.

Dohoda také nijak neřeší systémová rizika v oblasti ochrany lidských práv. Na rozdíl od letos přijaté dohody o volném obchodu s Novým Zélandem totiž dohoda s MERCOSUR neobsahuje žádné záruky práv původních obyvatel.

Přitom například v Brazílii představuje obrovský problém koncentrace pozemkové držby — jedno procento vlastníků drží dohromady polovinu půdy. Tito latifundisté falšováním dokumentů o vlastnictví půdy a korupcí nelegálně rozšiřují plantáže a likvidují velké rozlohy deštných pralesů.

Běžné je vyvlastňování a vyhrožování drobným rolníkům držícím vlastnická práva, obří požáry či ozbrojená represe na úkor místních komunit. Na vyklučených plantážích nastupuje pastva dobytka či pěstování geneticky modifikovaných odrůd, doprovázené spotřebou obrovského množství pesticidů.

Obchod válcuje ochranu klimatu

Přeměna jihoamerických pralesů na pastviny a pole způsobuje úniky obrovského množství skleníkových plynů. Tento trend se dohodou EU—MERCOSUR ještě posílí. Evropské zemědělské organizace udávají, že dovážené jihoamerické hovězí je produkováno s dvojnásobnými emisemi skleníkových plynů.

Zatímco tedy EU na jedné straně tlačí vlastní zemědělce k dokladování uhlíkové stopy svých produktů, na druhé straně otevírá bránu zemědělské produkci, která bude v regálech supermarketů tou „uhlíkově“ nejšpinavější.

Přitom to byla právě Evropská unie, která dlouhá léta začleňovala Pařížskou dohodu o změně klimatu do svých obchodních dohod. Za vlády brazilského exprezidenta Jaira Bolsonara, který prosazoval likvidaci pralesů a potlačování práv místních obyvatel, byla obchodní dohoda s MERCOSUR nemyslitelná.

Nyní uzavírá Ursula von der Leyenová dohodu s argentinským prezidentem Javierem Mileiem — klimaskeptikem, jehož prvním rozhodnutím v úřadu bylo zrušení ministerstva životního prostředí a rozpuštění fondu určeného na ochranu lesů. Nyní Milei slibuje odstoupení Argentiny od Pařížské dohody.

Výsledkem současného zemědělství na jihoamerických plantážích je tedy nespravedlivý potravinový systém s obrovskou pesticidní a uhlíkovou stopou, devastující přírodu a s enormními sociálními dopady, který navíc poškozuje konkurenceschopnost evropských — a tedy i českých — zemědělců. Obchodní dohoda EU — MERCOSUR tento neudržitelný model nadále posiluje.

Přežitý merkantilistický koncept

Odpor k dohodě vyjadřují zřetelně evropští Zelení a některé vlády, ale i široké spektrum dalších aktérů, jako jsou zemědělské federace a odborové svazy, organizace na ochranu spotřebitelů či občanské organizace pro ochranu životního prostředí. V jihoamerických státech jsou to odbory, organizace drobných tradičních zemědělců, například La Via Campesina, či organizace hájící práva původních obyvatel.

V neposlední řadě je schvalování smlouvy EU — MERCOSUR také otázkou s dopadem na evropskou demokracii: jeho přijetí na evropské úrovni může zbavit národní parlamenty ratifikační výsady, ovšem krajní pravice bude nadále pokračovat ve své manipulaci s hněvem farmářů, což bude dále živit euroskepticismus a nacionalismus.

Dohoda EU — MERCOSUR je přežitým a anachronickým projektem, který ignoruje zásadní ekologické, ekonomické a sociální problémy současnosti. Vítězi dohody budou jednak velké jihoamerické korporace produkující a vyvážející potraviny, jednak evropští vývozci průmyslových produktů.

Dohoda posílí exportně-importní, zemědělsko-průmyslový model na úkor udržitelného lokálního zemědělství a opravdové modernizace evropského průmyslu. Není slučitelná s evropskými cíli v oblasti klimatu, Zelenou dohodou ani principy obchodu a udržitelného rozvoje. Špatná dohoda s MERCOSUR navíc stanovuje precedens do budoucna.

Úzké partnerství mezi Evropskou unií a zeměmi MERCOSUR může být jistě pro obě strany přínosem, nesmí však být založeno na merkantilistické dohodě ignorující principy udržitelného rozvoje, zdraví a práva občanů a zemědělců.

Jakoukoli obchodní spolupráci je třeba postavit na spravedlivém přístupu vůči všem občanům, respektu k lokálním producentům a původnímu obyvatelstvu, stejně jako přírodě. Stávající prostá byrokratická výměna „auta za krávy” nic z toho nesplňuje, a proto je nezbytné ji zcela kategoricky odmítnout.