Plocha využívaná pro ekologické zemědělství v Evropské unii dosáhla v roce 2023 17,7 milionů hektarů, tedy téměř jedenáct procent z celkové zemědělské půdy. Meziročně to představuje nárust o necelá čtyři procenta.

Tato data sice potvrzují trend příklonu evropských farmářů k ekologicky šetrným formám hospodaření, přesto Unie stále není na dobré cestě ke splnění svého cíle. Dle klíčové součásti Green Dealu — strategie Farm to Fork — má být v EU do roku 2030 ekologicky obhospodařováno dvacet pět procent zemědělské půdy.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) k tématu ve své zprávě uvedla, že „průměrná roční míra přeměny by po roce 2020 musela být čtyřikrát vyšší, aby bylo možné dosáhnout cíle pro rok 2030“. Současné tempo by vedlo k dosažení pouze patnácti procent podílu ekologického zemědělství do konce desetiletí.

Mezi státy Evropské unie má nejvyšší podíl plochy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství Rakousko, a to 27,3 procenta. Následuje Estonsko (22,9 procenta), Portugalsko (21,7 procenta) a Itálie (18,7 procenta). Celkem šestnáct států EU dosáhlo na hranici deseti procent z celkového půdního fondu obhospodařovaného ekologicky, uvedl ve své zprávě Výzkumný ústav ekologického zemědělství (FiBL).

Rozvoj ekologického zemědělství ve Španělsku

Ve Španělsku se ekologické zemědělství rychle rozvíjí od konce devadesátých let, uvádí časopis Revista Española de Estudios Agrosociales y Pesqueros. Podle novinářky Any Somvillové ze španělského El Confidencial souvisí prudký nárůst s rostoucím zájmem spotřebitelů o zdravé a nekontaminované produkty a jejich ochotou aktivně se zapojit do diskuse o životním prostředí. „Díky tomu se zemědělsko-potravinářské produkty přirozeně dostaly do nákupních košíků mnoha Španělů,“ dodává.

Španělské veřejné instituce často aktivně podporují odborné vzdělávání farmářů. Jak řekl pro italský Il Sole 24 Ore předseda Španělské společnosti pro ekologické zemědělství a agroekologii (SEAE) Gonzala Paloma, „klíčová je obnova tradičních postupů — takzvaná retro-inovace — aniž bychom ztratili ze zřetele vědu a technologie. Cílem je snížit závislost na syntetické chemii zděděné po Zelené revoluci. Při využívání přírodních zdrojů musíme ctít přirozené přírodní cykly, živé organismy i sociální a pracovní práva.“

Nejvíce ekologicky obhospodařované půdy ve Španělsku zabírá produkce sušených plodů (310 096 hektarů), olivové háje (292 868 hektarů), pole s obilovinami (261 924 hektarů) a vinice (166 285 hektarů).

Krize ekologického hospodaření ve Francii

Již v roce 2012 zahájila Francie rozsáhlý projekt zaměřený na agroekologii. Přestože se pojmy často zaměňují, agroekologie jde hlouběji než ekologické zemědělství. Jedná se o vědeckou disciplínu a soubor praktik, ale i politické a sociální hnutí usilující o udržitelnější a spravedlivější potravinové systémy. Cílem projektu je tak přechod většiny francouzských zemědělských podniků z konvenčních modelů na agroekologické systémy produkce, které mají být „vysoce výkonné ve všech třech dimenzích: ekonomické, environmentální a sociální“.

Francie si v ekologizaci zemědělství vedla dobře, v roce 2023 ale nastal zlom. Podle deníku Le Monde plocha zemědělské půdy obhospodařované ekologickým způsobem v tomto roce ve Francii poprvé poklesla. Pokles činil podle údajů Agentury pro ekologické zemědělství 54 000 hektarů.

Skokové snížení plochy způsobilo podle výroční zprávy Agentury pro ekologické zemědělství především ukončení činnosti producentů s velkými zemědělskými plochami. Ti se přechodem na konvenční způsob hospodaření snaží udržet ekonomickou výkonnost v situaci, kdy poklesl zájem Francouzů o bioprodukty. Podíl výdajů Francouzů na biopotraviny v rámci spotřebního koše totiž klesl pod hranici šesti procent, a to hlavně kvůli inflaci, která u bioprodukce činila necelých osm procent.