Plocha využívaná pro ekologické zemědělství v Evropské unii dosáhla v roce 2023 17,7 milionů hektarů, tedy téměř jedenáct procent z celkové zemědělské půdy. Meziročně to představuje nárust o necelá čtyři procenta.

Tato data sice potvrzují trend příklonu evropských farmářů k ekologicky šetrným formám hospodaření, přesto Unie stále není na dobré cestě ke splnění svého cíle. Dle klíčové součásti Green Dealu — strategie Farm to Fork — má být v EU do roku 2030 ekologicky obhospodařováno dvacet pět procent zemědělské půdy.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) k tématu ve své zprávě uvedla, že „průměrná roční míra přeměny by po roce 2020 musela být čtyřikrát vyšší, aby bylo možné dosáhnout cíle pro rok 2030“. Současné tempo by vedlo k dosažení pouze patnácti procent podílu ekologického zemědělství do konce desetiletí.

Mezi státy Evropské unie má nejvyšší podíl plochy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství Rakousko, a to 27,3 procenta. Následuje Estonsko (22,9 procenta), Portugalsko (21,7 procenta) a Itálie (18,7 procenta). Celkem šestnáct států EU dosáhlo na hranici deseti procent z celkového půdního fondu obhospodařovaného ekologicky, uvedl ve své zprávě Výzkumný ústav ekologického zemědělství (FiBL).

Rozvoj ekologického zemědělství ve Španělsku

Ve Španělsku se ekologické zemědělství rychle rozvíjí od konce devadesátých let, uvádí časopis Revista Española de Estudios Agrosociales y Pesqueros. Podle novinářky Any Somvillové ze španělského El Confidencial souvisí prudký nárůst s rostoucím zájmem spotřebitelů o zdravé a nekontaminované produkty a jejich ochotou aktivně se zapojit do diskuse o životním prostředí. „Díky tomu se zemědělsko-potravinářské produkty přirozeně dostaly do nákupních košíků mnoha Španělů,“ dodává.

Španělské veřejné instituce často aktivně podporují odborné vzdělávání farmářů. Jak řekl pro italský Il Sole 24 Ore předseda Španělské společnosti pro ekologické zemědělství a agroekologii (SEAE) Gonzala Paloma, „klíčová je obnova tradičních postupů — takzvaná retro-inovace — aniž bychom ztratili ze zřetele vědu a technologie. Cílem je snížit závislost na syntetické chemii zděděné po Zelené revoluci. Při využívání přírodních zdrojů musíme ctít přirozené přírodní cykly, živé organismy i sociální a pracovní práva.“

Nejvíce ekologicky obhospodařované půdy ve Španělsku zabírá produkce sušených plodů (310 096 hektarů), olivové háje (292 868 hektarů), pole s obilovinami (261 924 hektarů) a vinice (166 285 hektarů).

Krize ekologického hospodaření ve Francii

Již v roce 2012 zahájila Francie rozsáhlý projekt zaměřený na agroekologii. Přestože se pojmy často zaměňují, agroekologie jde hlouběji než ekologické zemědělství. Jedná se o vědeckou disciplínu a soubor praktik, ale i politické a sociální hnutí usilující o udržitelnější a spravedlivější potravinové systémy. Cílem projektu je tak přechod většiny francouzských zemědělských podniků z konvenčních modelů na agroekologické systémy produkce, které mají být „vysoce výkonné ve všech třech dimenzích: ekonomické, environmentální a sociální“.

Francie si v ekologizaci zemědělství vedla dobře, v roce 2023 ale nastal zlom. Podle deníku Le Monde plocha zemědělské půdy obhospodařované ekologickým způsobem v tomto roce ve Francii poprvé poklesla. Pokles činil podle údajů Agentury pro ekologické zemědělství 54 000 hektarů.

Skokové snížení plochy způsobilo podle výroční zprávy Agentury pro ekologické zemědělství především ukončení činnosti producentů s velkými zemědělskými plochami. Ti se snaží přechodem na konvenční způsob hospodaření snaží udržet ekonomickou výkonnost v situaci, kdy poklesl zájem Francouzů o bioprodukty. Podíl výdajů Francouzů na biopotraviny v rámci spotřebního koše totiž klesl pod hranici šesti procent, a to hlavně kvůli inflaci, která u bioprodukce činila necelých osm procent.

Zatímco v produkci obilnin a pícnin, častěji pěstovaných na velkých plochách, je tato změna zřetelná, například produkce zeleniny zaznamenala z hlediska celkové plochy menší pokles. Počet nových producentů zabývajících se ekologickým zemědělstvím tak zůstal pozitivní, ale pouze díky malým plochám o rozloze do deseti hektarů, což je jediná kategorie, u které se počet producentů zvýšil.

Vysoký podíl ekologického zemědělství v ČR mate

Česká republika se v míře ekologizace zemědělství drží nad unijním průměrem. Podle ročenky Ministerstva zemědělství u nás ke konci roku 2023 hospodařilo ekologicky 5 345 farem na celkové výměře 595 190 hektarů, což představuje podíl bezmála sedmnáct procent z celkového zemědělského půdního fondu.

Jedná se sice o sedmý nejvyšší podíl mezi zeměmi EU, téměř osmdesát procent z celkové výměry však dlouhodobě zabírají trvalé travní porosty — tedy pastviny. Zároveň devadesát procent ekologicky obhospodařovaných ploch se nachází v horských a podhorských oblastech. Rozvoj ekologického zemědělství u nás tak není rovnoměrný a nejvíce na něm vydělávají velké zemědělské podniky čerpající v pohraničí dotace na chov masného skotu.

Mezi lety 2021 a 2022 u nás farmáři nemohli uzavírat nové standardní pětileté závazky pro ekologické hospodaření, protože starý dotační program skončil a nový ještě nezačal. Namísto toho jim stát umožnil pouze krátkodobé, roční závazky. V roce 2023 vešel v platnost nový Strategický plán SPZ, který obnovil možnost uzavírat klasické pětileté závazky. Nově navíc platí, že ekologické a konvenční hospodaření mohou na farmě fungovat vedle sebe, což usnadňuje přechod opět zejména velkým farmám.

Nejrychlejší nárůst počtu farem i plochy u nás dnes vykazuje kategorie ekofarem s výměrou 50 až 100 hektarů. I přesto největší podíl (42 procent) drží stále velké podniky o velikosti od 100 do 500 hektarů, které vystřídaly do roku 2010 vedoucí kategorii farem o velikosti 500 až 1 000 hektarů.

Ačkoli je tedy v České republice podíl ekologicky obhospodařované plochy relativně vysoký, nelze jej srovnávat se zeměmi, kde se v režimu ekologického zemědělství hojně produkují obilniny, luštěniny nebo ovoce a zelenina.

Kromě národního cíle — dosáhnout podílu dvaadvaceti procent zemědělské půdy obhospodařované ekologicky do roku 2027 — by se tak Česká republika měla snažit o rovnoměrnější zastoupení ekologicky produkovaných plodin a podporu malých a středních farem, jejichž společenský i ekologický význam je podstatně vyšší.