Každoročně se v Evropské unii vyrobí desítky tisíc tun vysoce nebezpečných pesticidů, jejichž použití sice na jejím území zákon zakazuje, jsou však určeny na vývoz. Fakticky se jedná o odstrašující příklad dvojího metru, který představuje formu vykořisťování zemědělských pracovníků globálního Jihu. Zatímco následky nesou pracující a jejich rodiny, zisky shrábnou výrobci pesticidů.

V roce 2020 představila Evropská komise strategii pro chemické látky, v níž se zavázala s tuto nepřijatelnou praxí skoncovat. Doposud však nepředložila žádný legislativní návrh, jímž by svůj závazek naplnila.

Uznání rovnosti všech lidí kdekoli na světě bez ohledu na barvu pleti by mělo vést k účinnému zákazu vývozu nepovolených pesticidů.

Takovýto zákaz představuje jasný morální imperativ. Vývoz těchto látek z Evropy působí závažné škody jednotlivcům i celým komunitám v rozvojových zemích. Vystavení nebezpečným pesticidům způsobuje mimo jiné rakovinu, neplodnost, cukrovku, neurologická onemocnění, jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba, a poruchy endokrinního a imunitního systému. Dopady nepociťují jen dospělí, ale zasahují i novorozence, u nichž se objevují vrozené vady, vývojové poruchy nervového systému a snížený inteligenční kvocient.

Právo na zdraví a důstojný život náleží každému člověku. Vývoz zakázaných pesticidů z Evropy je flagrantním popřením těchto základních lidských práv.

Občas slýcháme zástupce průmyslu, jak prohlašují, že užívání zakázaných pesticidů je bezpečné, pokud dělníci používají při práci ochranné prostředky. Toto tvrzení přehlíží fakt, že takové vybavení je mnohdy zkrátka a dobře nedostupné, zejména pro dělníky žijící v chudobě, a že horké podnebí při práci venku jeho využití mnohdy znemožňuje. Navíc se tím přenáší odpovědnost na nejslabší článek zemědělského řetězce a nadto se zcela opomíjí dopady na ekosystém — zejména ohrožení pro opylovače a úbytek biologické rozmanitosti.

Některé vlády pak namítají, že každá země má svrchované právo rozhodovat sama o tom, co bude dovážet. Tento argument však nebere v potaz, že většina rozvojových zemí postrádá kapacity potřebné ke správnému vyhodnocení informací, což je pro kvalifikované rozhodnutí nezbytné. Přehlíží také závazky států v oblasti lidských práv, zejména pokud jde o předpokládané důsledky jejich počínání v jiných zemích. V neposlední řadě tento argument opomíjí fakt, že v zemích se slabou správou bývá suverenita státní moci často zneužita a podřízena korporátním zájmům — přičemž hraje výraznou roli korupce — na úkor lidských práv a potravinové bezpečnosti místního obyvatelstva.

U zájmových skupin se pak někdy setkáme také s námitkou, že evropský zákaz vývozu nepovolených pesticidů by jen přenesl výrobu jinam, čímž by evropský průmysl přišel o příjmy, aniž by se problém skutečně vyřešil. Tento argument je však morálně neudržitelný. Pokud bychom jej připustili, mohli bychom stejně tak ospravedlnit tolerování otroctví nebo zrušení pracovněprávní ochrany, sociálního zabezpečení a mnoha dalších těžce vydobytých opatření na ochranu lidských práv.

Odvážné politické kroky vyžadují schopnost unést krátkodobé ekonomické náklady, které s sebou správné rozhodnutí nese. Tyto náklady jsou však investicí do budoucna: zákaz vývozu nepovolených pesticidů by podnítil rozvoj bezpečných alternativ a otevřel nové tržní příležitosti.

Pokud tedy chceme pevně stát za principy lidských práv, musíme učinit rozhodné kroky k ukončení těchto dvojích standardů.

Přestože Úmluva OSN o právech dítěte zaručuje právo všech dětí na čisté, zdravé a udržitelné prostředí, realita je taková, že právě děti, které jsou vzhledem je svému neurologickému vývoji obzvlášť zranitelné, jsou často vystaveny nebezpečným pesticidům. K těmto rizikům patří i letecké a jiné postřiky vysoce nebezpečnými pesticidy přímo nad školami nebo v jejich bezprostředním okolí, což dále narušuje bezpečnost a zdraví dětí a omezuje jejich možnosti vzdělávání.

Také Mezinárodní organizace práce považuje zdravé prostředí za základní pracovněprávní princip. Přesto Atlas pesticidů Nadace Heinricha Bölla odhaduje, že každý rok zemřou desítky tisíc pracovníků a 350 milionů jich onemocní. Škody jsou tedy tak rozsáhlé, systematické a závažné, že zasahují dokonce i budoucí generace.

Všechny země by měly spolupracovat na zákazu vývozu nepovolených pesticidů a prosazovat právo na životní prostředí bez toxických látek. Skutečná změna však vyžaduje prozíravost a morální odhodlání.

Některé evropské země, například Belgie a Francie, již dosavadní skandální praxi zakázaly. Rovněž evropské instituce by měly jít na regionální úrovni příkladem a aktivně usilovat o zákaz vývozu nepovolených pesticidů.

Z anglického originálu Europe must end the double standards in toxic pesticides exports přeložil OTAKAR BUREŠ.