↗

Emise CO2 ze spalování lesní biomasy budou nadále pokládány za nulové, pálení stromů a jejich částí může být stále podporováno z veřejných dotací. Pro již dnes těžce zkoušené evropské lesy to bude znamenat naprostou zkázu. Foto Traumrune, WmC

Na posledním jednání trialogu, na kterém se scházejí zástupci Evropského parlamentu, Rady Evropské unie a Evropské komise, byla 31. března 2023 z převážné části dokončena revize evropské směrnice o obnovitelných zdrojích energie (RED). Ve svém celku sice ještě nebyla zveřejněna, hlavní části textu jsou však již známé — a znamenají katastrofu nejen pro světové lesy, ale i pro evropskou demokracii.

V otázce lesní biomasy je výsledek jednání drtivou porážkou Evropského parlamentu, nevládních organizací a vědců, kteří doufali, že se jim podaří uchránit lesy i klima před rychle rostoucím ohrožením ze strany průmyslu biomasy. Ten těží z neomezených pobídek k těžbě a spalování stromů pro výrobu energie, vytvořených právě na základě směrnice o obnovitelných zdrojích. V současné době se více než polovina vytěženého dřeva v Evropské unii spaluje a tento podíl stále roste.

Změny, které v pravidlech pro biomasu navrhoval Evropský parlament, měly omezit pobídky jen na využívání zbytků po zpracování dřeva a stanovit úhrnný limit pro členské státy na podporu využívání biomasy. Tím by se významně omezily nejhorší důsledky, jež znamená současné využívání biomasy pro evropské lesy.

Avšak po patnácti hodinách jednání byly téměř všechny europarlamentní pozměňovací návrhy smeteny ze stolu. A to přesto, že na plenárním zasedání parlamentu hlasovala šedesátiprocentní většina pro vyškrtnutí spalování primární dřevní biomasy, hlavně lesní biomasy, z pobídek a cílů směrnice.

Podle parlamentních návrhů by se již emise CO2 při spalování dřevní biomasy nepokládaly za „nulové“. Finančně by její spalování už nebylo podporováno a takzvaná „obnovitelná“ energie z biomasy měla být omezena na současnou úroveň využití — nebo být využívána způsobem, která zaručí v každém členském státě pokles emisí uhlíku.

Švédsko, které předsedá Radě EU a jehož představitelé při jednáních zastupovali národní ministerstva odpovídající za energetiku, vyřadilo z konečné podoby textu většinu návrhů Evropského parlamentu.

Výsledek se tak podobá výchozímu stavu: emise CO2 ze spalování lesní biomasy budou nadále pokládány za nulové, pálení stromů a jejich částí může být stále podporováno z veřejných dotací (s některými výjimkami) a členské státy mohou takto získanou energii i nadále zahrnovat do svých národních cílů v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Ty byly současně zvýšeny z třiceti procent na 42,5 procenta do roku 2030.

Několik výjimek z těchto pravidel, například na ochranu původních a starých lesů, mokřadů a přírodních rezervací nebo zachování přístupu konkurenčních průmyslových odvětví k dodávkám dřeva, se bude v podstatě řídit vnitrostátními právními předpisy. V tomto směru však také není důvod k optimismu, protože přístup národních úřadů k ničení nejcennějších evropských lesů ve Švédsku, Finsku, Estonsku, Polsku nebo Rumunsku je otřesný.

Ze stanoviska Evropského parlamentu se do nové podoby směrnice promítne jen přísnější povinnost monitoringu a podávání zpráv ze strany jednotlivých členských států, a to i v rámci národních plánů v oblasti energetiky a klimatu (NECP), a dále striktnější národní cíle pro propad uhlíku do roku 2030, jež členské státy přijaly o týden dříve v oblasti využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (tzv. LULUCF). Za téměř veškeré zachycování uhlíku na evropské pevnině vděčíme lesům vstřebávajícím atmosférický CO2.

Nové cíle v oblasti využívání půdy a lesnictví předpokládají zvýšení zachycování uhlíku v půdě (takzvaného propadu uhlíku) z odhadovaných 212 milionů tun v roce 2021 na 290 milionů tun do roku 2030 a zvrácení opačného trendu degradace propadu uhlíku v posledním desetiletí, který byl částečně způsoben zvýšeným tlakem na těžbu dřeva z biomasy. Podle analýzy plánů členských států provedené Evropskou agenturou pro životní prostředí však „v současnosti zavedená opatření nebudou ke zvrácení trendu dostačující“.

Průmyslu biomasy se podařilo externalizovat své náklady a přenést je na bedra celé společnosti. Tak jako je tomu v případě dotací a daňových úlev, budou i pokuty členských států při nesplnění cílů v oblasti v oblasti využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví platit občané ze svých daní. Následné dopady na lesy a klima, na nichž závisejí naše životy, poneseme všichni.

Státy versus Evropský parlament

Od počátku se řada národních ministerstev stavěla proti parlamentnímu stanovisku — výslovnou podporu mu vyjádřilo pouze Německo a Lucembursko a v některých otázkách také Nizozemsko a Belgie. Dánská podpora přísnějších kritérií skončila s nástupem nové vlády.

Výměna postojů jednotlivých národních ministerstev v Evropské radě je zřídkakdy veřejná: pro média a občany je proto obtížné volat své vlády k odpovědnosti. Netransparentnost je pro politiky pohodlná — nemusejí se dostávat do křížku s mocnými ekonomickými zájmy a usilovat o zásadní snížení emisí CO2.

Proti stanovisku Evropského parlamentu se důrazně postavili zástupci ministerstev z Finska, Francie, Lotyšska, Estonska, Polska, České republiky, Rakouska, Slovinska, Rumunska a Bulharska. Opakovali přitom argumenty lobbistů průmyslu biomasy. Zástupci Portugalska, Itálie, Irska a Španělska jim tiše přizvukovali, nebo se k jejich námitkám přímo připojili.

Švédsko, které se původně stavělo proti jakékoli revizi stávajících pravidel, využilo nakonec svého předsednictví v Radě a chybějící jednoznačný mandát k jednání ze strany ostatních členských států k prosazení své pozice ve složitých jednáních v rámci trialogu. V oblasti udržitelnosti lesní biomasy Švédsko kategoricky odmítlo vše, co europarlament navrhoval, dokonce i vyloučení takzvaného mrtvého dřeva z dotací, přestože existují jednoznačné důkazy, že jeho těžba ničí biologickou rozmanitost lesů a degraduje půdu.

Hlavní parlamentní vyjednavač, německý konzervativec Markus Pieper, se nijak netajil svým odporem vůči změně pravidel pro využívání biomasy, což bezpochyby německému socialistovi Tiemovi Wölkenovi, který byl pověřen obhajobou parlamentního postoje k ochraně lesů, při jednáních příliš nepomohlo. Wölken si později posteskl, že „členské státy neměly zájem se poctivě zabývat neudržitelným využíváním lesní biomasy“.

Řešení klimatické krize, a tudíž i posílení odolnosti lesů, nikdy nebylo naléhavější. Průmysl biomasy však zpochybňováním vědeckých poznatků o negativních dopadech svého podnikání na klima a biodiverzitu poskytuje manévrovací prostor politikům a vládám, kteří se tak mohou vyhýbat nezbytným a naléhavým reformám.

Přímo volení evropští poslanci, jejichž rozpravy i hlasování můžeme sledovat, měli v konečném důsledku na výslednou změnu pravidel pro využívání biomasy, již předsedkyně komise pro energetiku označila za „vyvážený kompromis“, jen minimální vliv.

Z anglického originálu New EU biomass rules: a crushing defeat for forests publikovaného na webu Fern přeložil OTAKAR BUREŠ.