Představitelé Evropské komise minulou středu zveřejnili druhou část klimatické iniciativy Fit for 55. Věnuje se třem tématům: budoucnosti fosilního plynu, snižování emisí metanu a udržitelnosti budov.

Oproti úvodní části Zelené dohody, která byla představena v červenci, je nová legislativa o poznání kratší — a dočkala se mnohem vlažnějšího přijetí. Odborníci a občanské organizace hovoří doslova o „vánočním dárku pro fosilní průmysl.“ Údajně totiž legislativa představuje jen dílčí posun — v souhrnu ani zdaleka neodpovídá rozsahu klimatické krize a namísto podpory Evropanů dělá ústupky fosilním korporacím.

„Tento legislativní balíček byl příležitostí k urychlení přechodu na dekarbonizovanou energetiku a udržitelnou změnu dvou emisně náročných sektorů: budov a zemědělství. Evropská komise však ustoupila požadavkům znečišťovatelů a dala jim příležitost nalakovat fosilní podnikání nazeleno,“ komentuje legislativu Patrick ten Brink, expert přes evropskou politiku při federaci občanských organizací European Environmental Bureau.

Podpora plynu

Nejkontroverznější návrhy druhé části Fit for 55 se týkají fosilního plynu. V současnosti plyn pokrývá asi čtvrtinu energetických nároků Evropské unie, jde však o fosilní palivo v konečném důsledku podobně špinavé jako uhlí. Pokud chce Unie dostát hlavnímu příslibu Zelené dohody, tedy snížit emise o pětapadesát procent před rokem 2030, bude muset výrazně snížit i spotřebu plynu. Nová legislativa však plyn takřka neomezuje — naopak.

Evropská komise chce například umožnit hromadné skupování plynu ze strategických zásob. Rozvolnění trhu s plynem má sloužit jako částečné řešení současné energetické krize — podle komentátorů ale stejně tak může vést k prohloubení evropské závislosti na plynu, která by jen zkomplikovala potřebnou energetickou transformaci.

K dlouhodobé plynové politice se Komise podle ekologů postavila v lepším případě opatrně, v horším alibisticky. Namísto konkrétního data konce plynové infrastruktury umožňuje nová legislativa veškerou výstavbu nových plynovodů s vidinou, že budou v budoucnu sloužit k přepravě vodíku. Nedávné studie však varují, že vodík zatím není dostatečně efektivním energetickým zdrojem — a přílišné spoléhání se na něj může jen prodloužit éru fosilních paliv.

Regulace emisí metanu?

Dalším prvkem nové části Zelené dohody je snížení emisí metanu, který platí za jeden z nejničivějších skleníkových plynů. V krátkodobém horizontu může k oteplování planety přispět až čtyřiaosmdesátkrát více než oxid uhličitý, a k řešení klimatické krize je proto regulace metanu klíčová. Komise se nově věnuje metanu centralizovaně a systémově vůbec poprvé, což se samo o sobě dá považovat za důležitý posun.

Konkrétně navrhuje nová legislativa řadu právních mechanismů, které by přiměly evropské fosilní korporace zamezit únikům metanu při těžbě ropy či plynu. Komise však zatím neplánuje ke stejným krokům přimět fosilní korporace ze zahraničí, které plyn a ropu Evropě dodávají. Ekologové proto namítají, že nová opatření k ochraně klimatu v konečném důsledku nevedou — k únikům metanu z fosilních zdrojů totiž dochází nejčastější právě za hranicemi Unie.