Navzdory zklamání z nedávného summitu COP26 je třeba uznat, že klimatické hnutí nabralo slušný spád. Popírači jsou na ústupu a na všechny vlády je vyvíjen nátlak, aby posílily své klimatické cíle i opatření. Klimatická krize, pandemie a výsledek voleb v Německu přitom podstatně zamíchaly vyhlídkami evropské politiky.

Ač se to neoliberální pravici nemusí líbit, keynesiánská ekonomika se po čtyřech dekádách v zadních lavicích vrací na scénu. První vlaštovkou bylo, že Evropská unie loni v létě po několika měsících vyostřených diskuzí schválila rozpočtové a pobídkové balíčky ve výši 1,8 bilionu eur. Ty mají členským státům poskytnout prostředky na ozdravení jejich ekonomik zbídačených krizí.

Aspekty ekologické a digitální transformace jsou výrazně zastoupené jak v evropském rozpočtu schváleném na sedmileté období (1,1 bilionu eur), tak v jednorázovém programu Příští generace EU (750 miliard eur), který mimo jiné dotuje i Zelenou dohodu pro Evropu.

Ortodoxie napadrť

Program Příští generace EU bude v několika následujících letech financován skrze společné emise dluhopisů na finančních trzích. To, že to je nyní vůbec možné, jedním šmahem roztříštilo fiskální ortodoxii, kterou ordoliberální a neoklasičtí ekonomové považovali za nedotknutelnou. Evropská unie tím jednoznačně nabyla schopnost generovat příjmy.

Jaký má tato změna politický význam? Ekonom Jeffrey Sachs ho ve Financial Times bez okolků popsal takto: „Řekl bych, že Evropská komise tím uskutečňuje program sociální demokracie, nikoli v jejím jméně, nýbrž jednoznačně v jejím duchu.“ Aby byly ukonejšeny obavy mocných fiskálních konzervativců, prezentuje se tato nová možnost coby pouze dočasná. Rozřešení otázky, zda by ji EU mohla ponechat natrvalo, se mezitím odložilo na později.

Debata však pod pokličkou nevydržela dlouho a představitelé napříč politickým spektrem — premiéři Řecka a Španělska Kyriakos Mitsotakis a Pedro Sánchez a jejich italský protějšek Mario Draghi — se v létě jali prosazovat trvalou změnu. Naproti tomu Armin Laschet, někdejší konzervativní kandidát na německého kancléře, lpěl na ortodoxii.

Významné investice