Šestadvacetiletá Katharina Kewitzová ze severoněmeckého Lübecku patří ke skupině klimatických aktivistů, kteří se loni začali scházet s místními řidiči autobusů. Jejich cílem bylo vytvořit spojenectví, které by klimatické hnutí propojilo s odbory ve veřejné dopravě a jejich úsilím o lepší pracovní podmínky.

Jednalo se o součást širší kampaně #WirFahrenZusammen (Jedeme v tom společně), jejímž cílem bylo rozšířit koalici na podporu ochrany klimatu — a pomoci německému klimatickému hnutí najít nové strategie pro změněnou politickou situaci.

V roce 2019 se ke klimatickým protestům v rámci hnutí Fridays For Future (FFF), tedy studentských stávek za klima inspirovaných švédskou aktivistkou Gretou Thunbergovou, připojovaly miliony lidí ve stovkách měst napříč Německem i po celém světě.

Stávky se časově shodovaly s nárůstem popularity zelených stran v celé Evropě, včetně Německa, a pravděpodobně k němu přímo přispěly. V roce 2021 měli němečtí Zelení nejlepší volební výsledek v historii a stali se členy koaliční vlády tří stran, která slíbila, že se klima stane prioritou.

Kolik se toho může změnit za pouhých několik let! Před předčasnými spolkovými volbami 23. února dominovaly politickému a mediálnímu prostoru témata inflace, imigrace a vzestupu krajní pravice. Pravděpodobný příští spolkový kancléř Friedrich Merz ze středopravicové Křesťanskodemokratické unie trvá na tom, že přednost před klimatickou politikou musí mít ekonomika.

Populistické síly, včetně krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) a národovecky levicové Aliance Sahry Wagenknechtové (BSW), útočí na klimatickou politiku jako na symbol odtrženosti politického establishmentu od reality běžných lidí. Mnozí aktivisté, kteří před minulými volbami stáli za vzestupem Zelených, se mezitím cítí zrazení nedostatkem pokroku, který se v tématu podařilo straně ve vládě prosadit.

Situace se změnila

Síla a viditelnost německého klimatického hnutí, často ztotožňovaného právě s Fridays For Future, rovněž slábne. Studenti, kteří před pěti lety odcházeli každý pátek z vyučování, jsou dnes dospělí a čelí nové realitě postpandemického světa, plného propletených krizí, nových válek a geopolitického napětí.

„Situace se opravdu změnila a klima se na žebříčku politických priorit propadlo poměrně nízko,“ potvrzuje Helena Marschallová, dvaadvacetiletá klimatická aktivistka a organizátorka Fridays For Future. „Na to být v této zemi klimatickou aktivistkou byly určitě lepší časy,“ dodává.

Proto klimatičtí aktivisté pracují na hledání nových politických prostorů a partnerů — jako jsou i zmiňované odbory — kde by v proměněné politické krajině bylo možné budovat nové momentum pro ochranu klimatu. To také motivovalo Kewitzovou, aby trávila někdy i celý den náročnými diskusemi s lübeckými řidiči autobusů v jejich odpočívárně.

Kewitzová poznamenává, že velká část řidičů přistupovala zpočátku ke klimatickým aktivistům se skepsí. Už tak se potýkají s rostoucími náklady a bojí se, že klimatická opatření povedou k dalšímu zdražování. Aktivisty vnímají jako narušitele, kteří konfrontačními protesty, jako je lepení se na silnici, mimo jiné komplikují práci řidičů autobusu — a to přestože Kewitzová ani většina jejích spoluaktivistek z Fridays For Future se podobných protestů nikdy neúčastnily.

„Výrazný rys této kampaně byl v tom, že jsme jako klimatičtí aktivisté začali dělat z pracujících naopak naše spojence a mluvit s nimi o společných cílech. O tom, jak by investice do veřejné dopravy a lepší pracovní podmínky v ní mohly prospět klimatu i pracujícím,“ vysvětluje Kewitzová. „Ve výsledku jsme začali dělat společné stávky.“ Díky společným akcím o sobě podle Kewitzové nakonec někteří řidiči autobusů začali sami mluvit jako o klimatických aktivistech.

Kolem toho, jak v boji za klima pokračovat, se mezi současnými i bývalými aktivisty Fridays for Future stále vedou diskuse a napětí přetrvává jak kolem cílů, tak kolem strategií. Na významu zároveň narostlo téma odporu proti krajní pravici, která podle nich ohrožuje demokratický prostor, díky němuž bylo německé klimatické hnutí úspěšné. Všichni, s nimiž jsem mluvila, považují opatření v oblasti klimatu za stejně naléhavá jako dříve, i když si uvědomují, že taktika, která fungovala v minulosti, tedy masové demonstrace v ulicích, už dnes nestačí.

Na mobilizacích ale stále záleží. Před volbami uspořádalo Fridays For Future stávky za klima ve více než stovce německých měst s cílem udržet klima na pořadu dne. „Budeme i nadále bojovat ze všech sil za to, abychom v klimatické politice dělali pokroky,“ říká Marschallová. „I když je to teď náročné, je potřeba si uvědomit, že za posledních šest let jsme stále udělali obrovský pokrok.“

Zlatý věk, který rychle skončil

Julia Hornová, osmadvacetiletá aktivistka za klimatickou spravedlnost z Kolína nad Rýnem, považuje stávky v letech 2018 a 2019 za dosavadní vrchol klimatického hnutí. „Spojení mezi lidmi v ulicích, požadavky z ulic a následnými změnami v legislativě a politice mi připadalo velmi hmatatelné,“ říká Hornová.

Stávky dostávaly pod tlak německou vládu, vedenou tehdy Angelou Merkelovou, při formulování jejích klimatických plánů a časově se shodovaly také s volebním úspěchem Zelených v evropských volbách v roce 2019 i v německých spolkových volbách v roce 2021. Klimatické hnutí uspělo v stranické politice i v rámci občanské společnosti. „Při zpětném pohledu se to jeví jako zlatý věk,“ uvádí Marco Bitschnau, výzkumník, který se na Univerzitě v Kostnici zabývá sociálními hnutími.

Pak přišla pandemie Covid-19, která hnutí znemožnila mobilizovat lidi do ulice. Globální politické otřesy, které následovaly — ruská invaze na Ukrajinu, růst cen životních nákladů a energetická krize — v mediální diskusi přebily klimatickou krizi. Vzestup krajně pravicové AfD si vynutil přesměrování aktivismu — a organizační infrastruktury — z klimatických na prodemokratické demonstrace. K roztříštění Fridays For Future v Německu přispěla také izraelská válka proti Gaze a otázka, jak se k ní postavit.

Kromě toho se objevily také další klimatické skupiny, viditelná byla zejména Letzte Generation (Poslední generace). Její výstřednější taktiky — například přilepování aktivistů na silnice nebo posprejování Braniborské brány — vyvolávaly rozruch a zároveň odpor. Ačkoli díky těmto akcím vypadali organizátoři Fridays For Future — „hodní studenti“, jak se říkalo — mnohem umírněněji, veřejná debata se začala zaměřovat spíš na extrémní metody Letzte Generation než na požadavky týkající se konkrétních opatření v oblasti klimatu.

Zjevné začaly být také meze politické efektivity protestů. Ani skutečnost, že hnutí přerostlo do bezprecendentní „zelené vlny“ v nárůstu popularity ekologických stran, se nepromítla do tak rychlé a odvážné politické změny, o kterou mnozí jeho aktivisté usilovali. „Spousta mladých lidí, kteří se zapojili, se nyní cítí zklamaná, propadá pocitu, že věci nejde změnit a že politici ve skutečnosti neslyší, co říkáme,“ říká Jonathan Deisler, třiadvacetiletý Berlíňan a člen představenstva Mladých přátel Země (BUNDJugend).“ V ulicích nás sice byly miliony, ale ani to nestačilo k tomu, aby se něco změnilo.“

Řada studentů, kteří v roce 2018 nebo 2019 odcházeli každý pátek z vyučování, už dnes ani nestuduje. Musí platit nájem, shánět práci, starat se o domácnost — jinak řečeno mají najednou i jiné priority než se organizovat a protestovat. Německé mládežnické klimatické hnutí jako by dorostlo právě v době, kdy Německo vyrostlo z klimatického hnutí.

„Podstatou politického momenta je, že se nemůže udržet věčně,“ říká Marschallová. „Momentum přichází, přivede do ulic spoustu lidí a pak nutně zase opadá.“

Znamení doby

Němečtí klimatičtí aktivisté a skupiny občanské společnosti nyní stojí před otázkou, jak ztracenou dynamiku oživit.

Množství lidí, s nimiž jsem mluvila, upozorňovalo na potřebu vybudovat širší a trvalejší koalice, například s odbory. Částečně je tato představa výsledkem poznání, že dosavadní naléhavá mobilizace proti klimatické krizi nenachází u velké části německé veřejnosti odezvu.

Lidé sice možná ochranu klimatu podporují, obávají se ale zároveň nákladů a omezení, s nimiž bude spojená. „Pokud máme dosáhnout toho, že bude opatření na ochranu klimatu podporovat většina lidí, musíme je přesvědčit, že když budeme odvracet konec světa, nepovede to k tomu, že nevyjdou na konci měsíce,“ argumentuje Kewitzová.

To vyvolává v hnutí napětí, zejména s těmi, kdo se chtějí držet původní linie a snažit se veřejnost i politiky přesvědčit, že řešení klimatické hrozby má mít prioritu. Jiní to vidí pragmatičtěji: klimatickou krizi nelze řešit bez řešení sociálních otázek.

„Dnes mluví Fridays for Future víc o demokracii, přerozdělování, sociální spravedlnosti a klimatické spravedlnosti,“ říká o hnutí Christoph Leonard Hesse, vedoucí projektu LocalZero, který podporuje místní komunity v závadění klimatických opatření v lokálním kontextu. „Je to posun sice pozvolný, ale přesto zřetelný. Je to nejspíš dobrý způsob, jak oslovit i lidi, pro které samotné téma klimatické krize není klíčové.“ I radikálnější Letzte Generation koncem loňského roku vyhlásila, že mění značku i strategii, zaměří se méně na blokády a více na sociální otázky.

V širších koalicích vidí německé klimatické hnutí také reakci na vzestup krajní pravice. AfD byla ve volbách na druhém místě hned za CSU. Ačkoli všechny mainstreamové strany vládnutí s AfD vyloučily, je zřejmé, že tabu uvalené na spolupráci s nacionalisty postupně slábne. Koncem ledna odhlasovala CDU v německém parlamentu poprvé nezávazný návrh vyzývající k přísnějším migračním opatřením právě s podporou AfD.

„Pokud bude krajní pravice vládnout, klima nebude vůbec ani na pořadu dne,“ říká Hornová. „Proto by obrana demokracie a lidských práv nyní měla mít přednost.“

AfD, stejně jako jiná krajně pravicová hnutí po celém světě, zaznamenává překvapivý úspěch i u mladších voličů, zejména mladých mužů. Nakolik bude současný posun doprava napříč demokratickými zeměmi trvalý, zatím není jasné. Mnozí odborníci jej ale spojují s širším rozčarováním ze současného statu quo. Klimatičtí aktivisté jsou současnými vůdci také frustrovaní, stále ale vidí řešení v demokracii a občanské aktivitě. Stále se snaží vyvíjet na veřejné instituce tlak, spíš než aby je chtěli ničit.

Sítě klimatických aktivistů se tak dnes mimo jiné využívají k organizování prodemokratických demonstrací. „To je také důležitý, ale přehlížený důsledek protestů Fridays for Future. Vytvořily protestní infrastrukturu, kterou pak mohly využít také protesty proti krajní pravici,“ říká Lennart Schürmann, výzkumný pracovník Centra evropských studií Mindy de Gunzburg na Harvardově univerzitě, který se věnuje mimo jiné německému klimatickému hnutí.

Někteří vidí v této široké prodemokratické koalici způsob, jak boj za klima oživit. „Je to příležitost. Klimatické hnutí se nyní stává důležitým spojencem v širší „alianci rozumných“,“ říká Hesse. Za „alianci rozumných“ považuje všechny od levice po střed, kteří jsou motivováni zablokovat nástup AfD k moci a zabránit ostatním stranám ve spolupráci s ní. Díky tomuto společnému cíli má podle Hesseho klimatické hnutí šanci oslovit lidi, které dříve oslovit nemohlo. „Je tu šance, že to dosah klimatického hnutí může znovu posílit,“ tvrdí.

Nejistá budoucnost

Pokud jde o budoucnost, je zjevné, že hnutí čelí velké nejistotě. Ta panuje jak ohledně toho, do jaké míry budou účinné nové strategie, tak v otázce, jak se vyvine klimatická politika příští německé vlády. CDU naznačila, že se chystá klimatickou legislativu přijatou předchozí vládou rušit, a to včetně zákona, který stanovoval povinné normy pro zavádění obnovitelných zdrojů ve vytápění budov.

Namísto toho má být hlavním nástrojem boje proti oteplování zpoplatnění emisí. CDU však tak jako tak bude muset nějakou klimatickou politiku provádět, protože závazek Německa snížit do roku 2030 emise o 55 procent je právně závazný a země není na dobré cestě tento cíl splnit. Merz se tak možná bude muset stát „klimatickým kancléřem“, ať se mu to líbí, nebo ne.

Mnozí z těch, kteří se zapojili do původních stávek Fridays For Future, se již protestů neúčastní. Řada z nich ale působí v jiných občanských skupinách, nebo pracuje dokonce pro zavedené nevládní organizace. Nadále prosazují důslednější politiku v oblasti klimatu a životního prostředí. Připouštějí částečné neúspěchy, ale přijímají je jako nedílnou součást boje za spravedlnost. „Vývoj politické diskuse není lineární,“ zdůrazňuje Magdalena Sedlmayrová, třiadvacetiletá dívka z Bonnu, která dříve organizovala Fridays For Future.

Také skupiny jako Fridays For Future procházejí vývojem. Zůstávají ale silou, která je v německé společnosti přítomná. Jejich členové i nadále organizují protestní akce nebo hledají nové způsoby, jak svou věc prosazovat. „Sociální hnutí se často objevují, po krátkou dobu mají úspěch a pak zase zaniknou, protože se nezvládnou adaptovat,“ uvádí Schürmann. „Klimatické hnutí ale existuje i po šesti letech. To je v současné situaci celkem úspěch.“

Podle Marschallové bylo cílem Fridays For Future v první fázi varovat lidi před hrozící klimatickou katastrofou. Cíl se ale musel změnit, protože lidé už jsou znepokojení dost. Teď je potřeba veřejnost přesvědčit, že z krize existuje východisko.

V tomto zápase je mládež stále důležitým publikem. Podle Marschallové první stávkující za klima motivoval pocit, že jim je upíráno něco, co jim náleží — obyvatelná planeta. „Lidé, kteří jsou o osm, šest, deset let mladší než já, si myslí, že na to už je pozdě,“ poznamenává. Tato generace už jinou realitu než hořící planetu, ekonomickou krizi a konflikty nezná.

Pocit beznaděje je sdílený napříč politickým spektrem. Průzkum Bertelsmannovy nadace mezi mladými lidmi ve věku šestnáct až třicet let v Německu ukázal, že asi čtyřicet procent z nich věří, že uspořádání společnosti nelze nijak změnit, a každý druhý uvedl, že se často cítí problémy světa „zahlcen“. Třetina dotázaných zároveň ale uvedla, že by se chtěla více angažovat. To je známka, že klimatické hnutí stále má kde brát energii, i když možná v jiné podobě, než byly studentské stávky.

„Naším úkolem jako hnutí není vývoj veřejného mínění následovat. Naším úkolem je jej tvořit,“ říká Marschallová. „Pokud chceme, aby se ochrana klimatu znovu dostala na žebříčku priorit výše, nestane se to samo od sebe — stane se to proto, že to lidé prosadí.“

Totéž vyjadřuje i Diesler z Mladých přátel země: „Nikdo jiný za nás nic neudělá. Musíme to udělat my.“

Z anglického originálu What Happened to Germany’s Climate Movement? vydaného magazínem Green European Journal přeložil JOSEF PATOČKA.