Hnutí ANO expremiéra a majitele zemědělského holdingu Agrofert Andreje Babiše se v uplynulém volebním období rétoricky stále zřetelněji blížilo populistické nacionální pravici. Tato Babišova strategie trvá přibližně od prezidentské volby v lednu 2023, kdy se před druhým kolem pokusil s kampaní odmítající českou pomoc napadené Ukrajině oslovit i voliče z politických okrajů.

Tyto nové akcenty hnutí ANO vydržely i po volbách, a dnes se tak vedle vládní nekompetentnosti, korupce a slibu sociálních jistot profiluje také na tématech, jako je odpor k evropské zelené politice, k migraci či k evropské integraci. Babiš i další politici hnutí varují před nekonkrétní „novou totalitou“, již údajně připravuje vláda Petra Fialy (ODS), a v inspiraci americkým prezidentem Donaldem Trumpem konspirují o hrozící krádeži voleb v souvislosti s korespondenčním hlasováním.

Dřívější rétorický posun ostatně potvrdil i volební program, jejž hnutí ANO představilo minulý týden.

ANO se tak politicky blíží pravicově populistickému hnutí SPD s partnery z PRO, Trikolory a Svobodných nebo podobně orientovanému uskupení STAČILO! Ti budou také jeho nejpravděpodobnějšími partnery do příští vlády, pokud se potvrdí aktuální trendy ve volebních preferencích a ANO bude skládat vládu, zatímco současná Fialova koalice ztratí většinu.

Za mír a proti Ukrajině

Jak jsme uvedli už výše, zřetelné přisvojení rétoriky populistických národovců bylo u Babiše možné sledovat v době kampaně před druhým kolem prezidentské volby v lednu 2023. Babiš tehdy ve snaze mobilizovat voliče populistické pravice, kteří v prvním kole dali hlas Jaroslavu Baštovi (SPD), vsadil na ostré vymezování se vůči svému soupeři a favoritovi volby Petru Pavlovi, někdejšímu šéfovi Vojenského výboru NATO.

Pavla, který byl jednoznačným podporovatelem pomoci napadené Ukrajině, obviňoval Babiš skrze billboardy tvrzením vytrženým z kontextu, že „nevěří v mír“. Jiné jeho billboardy pak nesly nápis „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják“.

Tento Babišův rétorický důraz byl v souladu s tehdejšími trendy na národovecky populistické scéně v tuzemsku i v okolních zemích, která sice většinově ruskou vojenskou agresi formálně odsuzovala, současně však odmítala vojenskou podporu napadené Ukrajině s tím, že jde o překážku míru nebo že hrozí zatažení do konfliktu.

S podobnou taktikou vyhrál v Maďarsku dva měsíce po začátku války volby autokrat Viktor Orbán navzdory širokému spojenectví demokratické opozice. Andrej Babiš, jemuž ve druhém kole faktickou podporou vyjádřilo Okamurovo hnutí SPD (to doporučilo nevolit Pavla), komunisté i menší národovecké pravicové strany, jako klausistická Trikolora, tolik úspěšný nebyl.

Babiš se tohoto motivu držel i po zbytek volebního období, kdy opakovaně kritizoval vládu Petra Fialy kvůli podpoře Ukrajiny s tím, že jde o „vládu válečných štváčů“, odmítal posílání zbraní na Ukrajinu i českou muniční iniciativu, kterou podle posledního vyjádření pro Reuters plánuje v případě převzetí moci zrušit.

Babiš pravidelně brojí také proti ukrajinským uprchlíkům. Ukrajinci momentálně tvoří před Slováky a Vietnamci zdaleka nejpočetnější českou národnostní menšinu, podle dat ministerstva vnitra jich tu v prvním čtvrtletí tohoto roku bylo na 566 tisíc, a jsou tudíž zásadní pro český pracovní trh.

Předseda ANO usiluje o vyvolání dojmu, že podpora ukrajinských uprchlíků je na úkor českých občanů. „Vláda přichází s rodičovskou pro Ukrajinky. Takže českým matkám nic, Ukrajincům všechno. Vždyť víme, že Fiala nejvíce bojuje za Ukrajinu. Za Českou republiku ani náhodou,“ uvedl Babiš například na svých sociálních sítích letos v květnu. Podobně ANO bojovalo proti prodloužení dočasné ochrany ukrajinským uprchlíkům.

„Vláda chce ukrást volby“

Další významné téma, na němž lze Babišův rétorický posun ilustrovat, byla korespondenční volba, již si vláda Petra Fialy (ODS) zanesla jako jednu ze svých priorit do programového prohlášení. Opozice ANO a SPD byla ostře proti — podle místopředsedy hnutí ANO a poslance Radka Vondráčka se vládní koalice o prosazení korespondenční volby snažila pouze proto, aby zvýšila své šance v příštích volbách.

V dřívějších sněmovních volbách v rámci hlasování na zastupitelských úřadech totiž krajané volili zpravidla liberálně, pravicově či prozápadně. V minulých sněmovních volbách v zahraničí zvítězila jednoznačně koalice Pirátů a STAN s 50,47 procenty, koalice SPOLU měla 34,26 procent a hnutí ANO pouze necelých pět procent. V dřívějších volbách jasně mezi krajany vítězila TOP 09, nadprůměrné výsledky mívali Zelení i ODS, slabší naopak ČSSD, ANO i komunisté.

„Hlavní starostí vlády je vymyslet způsob, jak ukrást volby. Vládní pětikoalice jenom pod podmínkou, aby se pidistrany udržely u moci, hodlá rozkolísat tento volební systém,“ uvedla na tiskové konferenci ANO předsedkyně poslaneckého klubu a exministryně financí Alena Schillerová. Místopředseda sněmovny a exministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) označil zavedení korespondenční volby za „řešení hodné progresivistické levice“. „Vnímáme ji jako možnost ovlivnit, manipulovat, případně falšovat výsledky sčítání,“ konspiroval Havlíček.

Narativ o údajné konspiraci s cílem „ukrást volby“ a zfalšovat jejich výsledky prostřednictvím korespondenčního hlasování má původ u bývalého a současného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který nikdy neuznal svou prohru ve volbách v listopadu 2020, kdy se pokoušel obhajovat mandát proti demokratovi Joeu Bidenovi. Jeho konspirace o tom, že volby byly zmanipulovány demokraty, vyústily v lednu 2021 v útok Trumpových zfanatizovaných příznivců na Kapitol.

I v České republice v současnosti roste obava z volebních podvodů, patrně v důsledku vyhroceného sněmovního jednání a opakovaných opozičních obvinění. Květnový průzkum agentury STEM pro ministerstvo vnitra ukázal, že šedesát procent Čechů souhlasí s tvrzením, že zavedení korespondenční volby bude mít za následek mnoho volebních podvodů. Čtyřiapadesát procent se obává manipulací voleb ze strany Fialovy vlády, která se prý nebude chtít vzdát noci.

„Nová totalita“ a boj proti dezinformacím

Politici ANO v uplynulém volebním období soustavně šířili příběh o tom, že Fialova vláda v České republice chystá — či už uskutečňuje — „novou totalitu“. Lídr hnutí to opakoval ve sněmovních jednáních, mediálních vystoupeních i na mítincích zejména v souvislosti s vládními snahami omezit rutinní opoziční obstrukce jednání dolní parlamentní komory — například při rozpravě o navýšení veřejnoprávních poplatků.

Jiní politici ANO dávají údajný nástup „nové totality“ do souvislosti s programy boje proti dezinformacím. „Myslím si, že některé svobody našich spoluobčanů jsou trošičku jako oklešťovány. Že to není ta svoboda, za kterou jsme bojovali 17. listopadu,“ uvedla pro Seznam Zprávy předloni u příležitosti svátku sametové revoluce tehdejší místopředsedkyně sněmovny, dnes již europoslankyně Klára Dostálová. Vyjádřila zároveň obavu, že nám prý „začíná někdo diktovat, co si máme myslet, s kým máme mluvit, co můžeme jíst nebo v čem máme bydlet“.

ANO v této souvislosti ostře kritizuje — vpravdě komorní — vládní snahy o boj s dezinformacemi. Politici ANO už dříve opakovaně avizovali, že vládní post koordinátora pro strategickou komunikaci státu, jejž v současnosti zastává někdejší náčelník Vojenské policie Otakar Foltýn, plánují bezprostředně po volbách zrušit.

Poslanec Radek Vondráček (ANO) instituci označil za „provládní propagandistické centrum“, podle stínového premiéra a exministra průmyslu Karla Havlíčka (ANO) se Foltýnův tým chová jako „aktivistická neziskovka“. Lídr ANO zkraje roku ve sněmovně označil Foltýna za „magora“. „Máme vyhlídky, že příště všichni dostanou mávátka a povinný nástup do průvodu jako za totality,“ dodal.

Ve svém volebním programu potom ANO slibuje, že bude bránit svobodu slova. „Odmítáme cenzuru, zneužívání regulací, nálepkování a manipulativní využívání pojmu dezinformace k umlčování kritiky,“ uvádí.

Teze, že boj s dezinformacemi a konspiracemi, které devalvují veřejnou debatu, marginalizují menšiny a prohlubují nedůvěru k institucím, je ve skutečnosti „cenzurou“ či omezováním svobody slova, ANO sdílí s populistickou a krajní pravicí. Dezinformace a konspirace jsou totiž zpravidla součástí jejich světonázoru a podporují jejich politické cíle.

Velmi podobnou rétoriku o totalitních praktikách a cenzuře v souvislosti s bojem s dezinformacemi tak nalezneme i u SPD s PRO, Trikolorou a Svobodnými, u uskupení STAČILO! nebo u hnutí Česká republika na 1. místě! odsouzeného dezinformátora a proruského aktivisty Ladislava Vrabela.

Boj s médii a občanskou společností

Babiš v uplynulém volebním období zintenzivnil svůj boj s veřejnoprávní Českou televizí. Dnes otevřeně deklaruje, že jeho plánem je — ve zjevné inspiraci maďarskou a slovenskou praxí — sloučit Českou televizi a Český rozhlas do jedné instituce financované státem, sídlící potupně kdesi za Prahou. Zamýšlí také zredukovat počet stanic na nezbytné minimum tak, aby ČT nebyla žádnou konkurencí pro komerční stanice, a její faktický vliv by tudíž výrazně klesl.

V předvolebním programu hnutí ANO slibuje zrušit letos navýšené veřejnoprávní poplatky a převést financování České televize a Českého rozhlasu pod státní rozpočet tak, aby nad veřejnoprávními médii měla vláda větší ekonomickou, a tedy i faktickou moc. Babiš se do veřejnoprávní televize i do konkrétních redaktorů soustavně ostře opírá, a to i na jednání sněmovny, protože údajně nadržují Fialově vládě, a jsou naopak přehnaně kritičtí vůči ANO.

Redaktora ČT Martina Řezníčka, který moderoval i předvolební prezidentskou debatu mezi Babišem a Pavlem v lednu 2023, šéf ANO například na prosincovém jednání o navýšení veřejnoprávních poplatků označil za „aktivistického redaktora, který manipuloval a vlastně se vžil do zástupce pětikoalice“ a dále za „odpůrce Trumpa, který tudíž nesnáší Babiše a hnutí ANO“. Podobně osobně útočil také na moderátory Václava Moravce nebo Jakuba Železného.

Stejně tak ANO přebírá i další téma jiných pravicově populistických stran, a sice boj proti občanské společnosti. Rovněž po vzoru Fica, Orbána nebo Putina. „Zprůhledníme financování neziskových organizací, které čerpají prostředky z českých veřejných rozpočtů nebo od zahraničních dárců — tak, aby byly jejich příjmy transparentní a veřejně přístupné,“ slibuje ANO ve svém volebním programu. V praxi by šlo o „zákon proti zahraničním agentům“, který skýtá příležitost pro šikanu kritických médií a organizací občanské společnosti a který žádá třeba i hnutí STAČILO!

Proti „zeleným fanatikům“

Hnutí ANO, které v předchozích dvou volebních obdobích nepřetržitě drželo ministerstvo životního prostředí, poslední čtyři roky vyostřovalo svůj postoj k politikám usilujícím o zamezení změn klimatu. V loňských evropských volbách chtěl Babiš zelenou dohodu pro Evropu, tedy samotný rámec klimatické politiky Evropské unie, ještě pouze revidovat, letos ve sněmovním programu už ji slibuje zcela zrušit.

Jednou na jednání sněmovny v rétorickém zápalu označil rakouské občany za „magory“, protože v té době měli ve vládě Zelené. Podobně nevybíravě se opřel do někdejšího eurokomisaře pro zelenou dohodu Franse Timmermanse. „Zamezili jsme tomu, aby ten šílený Timmermans byl předsedou Evropské komise, ten zelený migrační fanatik, normální magor, který ničí tu Evropu,“ uvedl Babiš na loňském lednovém jednání sněmovny.

Podobně letos v červenci v souvislosti s rozsáhlým výpadkem elektřiny, který na několik hodin ochromil především Prahu a okolí, šířil Babiš na svých sociálních sítích nepravdivé informace o tom, že za blackout mohla zelená politika EU. „Je jasné, že blackout ve Španělsku a blackout v České republice je důsledkem šílené zelené politiky Ursuly von der Leyenové a Timmermanse, kterým Fiala v rámci předsednictví políbil prsten a dostal pochvalu,“ uvedl.

Letos potom Babiš skončil na třetím místě v každoroční anketě občanské organizace Děti země Zelená perla za svůj loňský výrok v rozhovoru pro iDNES.cz. „Nemůžeme jen jít na ruku pošahaným klimatickým aktivistům, kteří by nás všechny nejraději nahnali do jeskyní, zakázali nám jezdit autem, létat na dovolenou, topit dřevem a diktovali nám, co máme jíst,“ uvedl Babiš v odpovědi na otázku, jak jeho hnutí plánuje v Evropském parlamentu revidovat Green Deal.

I odpor k zelené politice je nedílnou součástí ideové výbavy současné západní nacionálně populistické pravice. Stejný plán zrušit Green Deal mají ve svých prioritách též SPD, uskupení STAČILO! nebo Motoristé sobě. V některých případech mají tyto strany i personální vazby na uhlobarony, což platí zejména pro SPD a jejího letos obhajujícího poslance Marcela Dlaska, někdejšího ředitele uhelné elektrárny Chvaletice vlastněné Pavlem Tykačem.

Proti „bruselské chobotnici“

Zástupci hnutí ANO se sice dlouhodobě a jednohlasně dušují, že referendum o výstoupení z Evropské unie či NATO, jak žádá SPD či STAČILO!, nepřipadá v úvahu. Zároveň se však proti Evropské unii ostře a často vymezují.

„Členství v Evropské unii a NATO je pro hnutí ANO nezpochybnitelné. To ale neznamená, že budeme k zahraniční politice přistupovat jako zaslepení aktivisté nebo bezvýhradně souhlasit se vším, co přichází z Bruselu, jak to dělá současná vláda,“ uvádí hnutí ve svém volebním programu. Staví se do pozice bojovníka za „české, tedy nikoliv bruselské“ zájmy a odmítá zrušení práva veta při rozhodování v EU.

Obrat v přístupu k Evropské unii ohlásil již po prezidentských volbách místopředseda ANO Karel Havlíček. „Budeme stranou, která rozhodně bude proti aktivismu, proti progresivismu, proti těm šíleným evropským nápadům,“ uvedl v České televizi s tím, že k progresivismu, globalismu a aktivismu řadí i současnou vládu.

Evropskou unii Babiš tituluje kreativními nálepkami, jako je „bruselská chobotnice“. Krom zelené dohody odmítá i evropský migrační pakt nebo Evropský pakt o svobodě sdělovacích prostředků, který měl především rozšířit svobodu médií či zprůhlednit jejich vlastnictví. Podle Babiše však zavádí „novou totalitu“.

Právě kvůli němu se Babiš definitivně rozkmotřil s eurokomisařkou Věrou Jourovou, která byla v ANO od počátků a ve vládě Bohuslava Sobotky působila jako ministryně pro místní rozvoj. Jourová, kterou koncem loňského roku ve funkci eurokomisaře za Českou republiku nahradil exministr průmyslu Jozef Síkela, se podle Babiše v Bruselu „úplně zbláznila“, jak uvedl loni před evropskými volbami na svých sociálních sítích. Podobně nevybíravým způsobem Babiš útočí také na ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka (STAN), kterého předloni na jednání sněmovny označil za „parazita“.

Síťování s trumpisty

Babiš se také čile síťuje s národoveckými a trumpistickými strukturami na mezinárodní úrovni. Letos se Babiš po dvou letech opět jako řečník zúčastnil ultrakonzervativní konference CPAC v Budapešti, která si klade za cíl provázat evropské a americké národovce v „boji proti globalismu, wokeismu a za mír“.

„Nikdy jsem si nemyslel, že se dožiju dne, kdy lidé budou vyšetřováni a vězněni za vyjádření názoru online. Současné elity se obrátily proti vlastním lidem, proti voličům, proti základům, které dělaly Evropu velkou,“ uvedl Babiš v emotivním projevu vedle dalších řečníků, jimiž byl maďarský premiér Viktor Orbán, bývalý polský premiér ze strany Právo a spravedlnost Mateusz Morawiecki či lídr rakouských Svobodných Herbert Kickl.

Loni se ANO spolu s maďarským Fideszem a rakouskými Svobodnými stalo spoluzakladatelem nové frakce Patrioti pro Evropu, k níž se vzápětí přidaly další klíčové strany evropské populistické pravice, jako francouzské Národní sdružení Marine Le Penové, italská Liga Mattea Salviniho či nizozemská Strana pro svobodu Geerta Wilderse.

Smyslem nové frakce má být boj proti evropské integraci, migraci, zelené politice a vůbec inspirace politikou staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ostatně právě Babiš na letošním frakčním setkání v Madridu chválil v projevu Trumpa mimo jiné za to, že se USA vrací k fosilním palivům, kdežto EU pokračuje v politice Green Dealu.

Krom maďarského premiéra Viktora Orbána, k jehož politice Babiš dlouhodobě vzhlíží, má předseda ANO podobně vřelé vztahy také se slovenským premiérem Robertem Ficem, přičemž lze očekávat, že v případě zisku premiérské pozice by se Babiš připojil k jejich subverzivní politice vůči EU.

Krátce před slovenskými parlamentními volbami v září 2023 Babiš vystoupil na podporu předsedy strany SMER Roberta Fica a tehdejšího předsedy strany HLAS a dnešního prezidenta Petera Pellegriniho a ostře se opřel do hnutí Progresivní Slovensko, s nímž přitom tehdy sdílel frakci v Evropském parlamentu.

„To nejhorší, co se vám může stát, je, že budete mít ve vládě Progresivní Slovensko,“ varoval rodák z Bratislavy s tím, že jde o stranu „zelených šílenců“, stranu proimigrační, která se podobá českým Pirátům, kteří nás podle Babiše „přesvědčují, kolik máme pohlaví, a chtějí legalizovat drogy“.

Za zmínku také stojí, že styky hnutí ANO s alternativní pravicí probíhají i na domácí úrovni. Místopředsedové hnutí Radek Vondráček a Karel Havlíček se například vedle zástupců SPD, STAČILO! i Motoristů sobě zúčastnili letošní akce Konzervativní kemp.

Flexibilní populismus

Posun v Babišově rétorice v uplynulém volebním období potvrzují i politologové, byť ti zároveň upozorňují, že rétorika hnutí ANO se měnila již dříve. „ANO je populistický subjekt, pro nějž by asi jako nejpřesnější predikát sedělo adjektivum pragmatický. Andrej Babiš vychází z nálad a emocí měřených průzkumy veřejného mínění, částečně se učí a inspiruje u populistů v jiných zemích, ale je ideologicky nevyhraněný. Jeho populistická rétorika má primárně marketingový charakter, má lákat klienta, tedy voliče, přičemž reklama je často klamavá,“ popisuje pro Deník Referendum politolog Ladislav Cabada z Metropolitní univerzity v Praze.

„Na začátku šlo u ANO o technokratický populismus zaměřený na údajně nekompetentní politické elity po roce 2017 a založený na levicovém obsahu. Od roku 2022 se však rétorika zřetelně posunula k národovecko-konzervativnímu a suverenistickému rámci,“ potvrzuje politolog Jan Charvát z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.

„V součtu jeho současná rétorika odpovídá profilu populistické pravice v kulturní ose, byť ANO si ponechává redistribuční akcent v ekonomice. ANO je tak dnes pravicově-populistické v identitárních a geopolitických tématech, ale měkce levicové v sociálně-ekonomické nabídce,“ dodává Charvát.

Podle politologa Tomáše Cirhana z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně charakteru ANO dlouhodobě odpovídá politologický pojem „valenční populismus“, tedy populismus proměnlivý.

„Na rozdíl od centristických či čistě pravicových populistických stran se strany takto vymezené vyznačují tím, že je v podstatě nelze spolehlivě zařadit na pravo-levé škále, a to ze dvou důvodů: za prvé se jedná o strany ideologicky velmi povrchní a neukotvené, vyhýbající se zařazení mezi pravici a levici, které místo toho upřednostňují protikorupční témata a kritiku vlády a takzvaných politických elit,” popisuje Cirhan.

Za druhé jde podle Cirhana o strany, které jsou tím pádem velmi flexibilní ve své politické komunikaci, a tedy schopné rychle reagovat na měnící se nálady ve společnosti. „Kvůli posunu nálad ve společnosti v kontextu zvyšující se únavy a frustrace části populace z nejisté ekonomické situace, zdražování a táhnoucího se konfliktu na Ukrajině by se mohlo zdát, že se ANO ideově přibližuje k populistické pravici. Z mého pohledu se jedná spíše o reakci této strany na výše zmíněnou změnu společenského sentimentu, tedy o pragmatický kalkul s cílem zachytit více potenciálních voličů,“ uzavírá Cirhan.