Od dnešních dvou odpoledne do sobotních čtrnácti hodin budou čeští voliči rozhodovat o složení nové Poslanecké sněmovny. Své pozice se pokouší obhájit současná vláda Petra Fialy (ODS) tvořená pravicovou trojkoalicí SPOLU a STAN — potenciálním vládním partnerem by jim mohli být Piráti, kteří vládu opustili vloni. Na velké vítězství a návrat do Úřadu vlády se však těší spíše Andrej Babiš (ANO), jemuž chtějí sekundovat menší strany nacionálně populistické pravice.

I v takto na první pohled dopředu jasném klání lze ale najít několik zajímavých a podstatných neznámých, které budou mít vliv na konkrétní podobu povolebních dějů a procesů. Co konkrétně tedy letos při sčítání volebních výsledků sledovat?

1. Jaké strany bude Babiš potřebovat k většině?

Ačkoliv nelze zcela vyloučit eventualitu volebního patu nebo těsného obhájení většiny Fialovy koalice s Piráty, nejpravděpodobnější možností značenou velkou většinou posledních průzkumů volebních preferencí je většina ANO se sněmovní i mimoparlamentní nacionálně populistickou opozicí. Tu představují SPD Tomia Okamury doplněná o zástupce Trikolory, PRO a Svobodných, uskupení komunistů, sociální demokratů a krajní pravice STAČILO! a nakonec klausistické sdružení Motoristé sobě.

Neznámou však je, kolik z těchto stran bude Babiš k nejmenší možné většině potřebovat — a jaké z nich to budou. Předseda ANO dlouhodobě tvrdí, že by nejraději vytvořil menšinovou jednobarevnou vládu tvořenou zástupci svého hnutí a externími odborníky, podporovanou zvenčí. Této možnosti však prozatím brání jasné deklarace jak předsedy Motoristů sobě Petra Macinky, tak lídra SPD Tomia Okamury, že se do vládní koalice chtějí zapojit výhradně přímo.

Zároveň se zástupci ANO — zejména ústy předsedy stínové vlády Karla Havlíčka — i Motoristů pozitivně hlásí i k možné koalici Babišova hnutí a Motoristů sobě. Ti však nemají jistou ani účast ve sněmovně. Poslední průzkum Medianu jim přisoudil jen 4,5 procenta, ačkoliv většina modelů z posledních dnů a týdnů jim přiznávala kolem šesti procent. V takovém případě by Babiš neměl jinou možnost, než se opřít o SPD i STAČILO!

Poslední průzkumy agentur Stem a NMS předpokládající překročení pětiprocentní hranice jak Motoristy, tak STAČILO!, pak naznačují, že Babiš bude k většině, ať už ve formě koalice nebo externí podpory, potřebovat minimálně dvě strany — v každém případě SPD a vedle toho buď Motoristy sobě, nebo STAČILO! V obou případech by ale šlo o těsnou většinu, v níž by byla životně důležitá i aktivní kooperace zástupců malých stran zvolených v rámci okamurovské kandidátky.

O stabilitě a formě budoucí vlády tak rozhodne výsledek těchto dvou malých stran, přičemž se Babiš zároveň neobejde bez Okamury. Pokud by se do sněmovny nedostali pragmatičtí Motoristé sobě a Babiš by se musel opřít o neřízený antisystémový chuchvalec STAČILO!, bude nadcházející vláda patrně mnohem méně stabilní, a Babiš bude nucen do větších ústupků.

Tyto varianty samozřejmě neoperují s možnostmi, které nejsou zcela vyloučené, byť jsou nepravděpodobné nebo těžko předvídatelné: že se s Babišem nakonec spojí některá ze stran Fialovy koalice, případně že většinu zajistí dohody s individuálními poslanci napříč různorodými kluby. Tedy že by Babiš do vlády pozval zástupce SOCDEM, ale zbytek STAČILO! by zůstal v opozici.

2. Předběhnou Piráti Starosty?

Ještě v první polovině léta se zdálo, že jasnou „druhou demokratickou silou“ za SPOLU bude hnutí STAN, které zkraje července sahalo na třináct procent a o třetí celkové místo se pralo s SPD. V průběhu prázdnin však začali růst Piráti, kterým viditelně pomohla nekompromisní profilace na tématu bitcoinové aféry spojené zejména s vládními politiky ODS v čele s nyní už bývalým ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem a ministrem financí a moravskoslezským lídrem SPOLU Zbyňkem Stanjurou.

Starostové se naproti tomu vůči koaličnímu partnerovi řádně vymezit nezvládli, a usazenina spoluviny tak ulpěla i na nich — a občanským demokratům se dokonce povedlo do kauzy v mediálním prostoru zatáhnout náměstka ministra spravedlnosti a lídra pražské kandidátky STAN Karla Dvořáka. Pirátům se krom bitcoinové aféry povedlo zúročit dílčí spojenectví se Stranou zelených a zaujali — alespoň v digitálním prostoru — vpravdě nepřehlédnutelnou kampaní Pirátů zaměřenou na mladé voliče a téma dostupnosti bydlení.

Piráti, kteří se podle sociologických analýz přetahují o tytéž voliče jako hnutí STAN, tak začali růst, zatímco Starostové stagnovat až lehce klesat. V zářijových průzkumech jsou preference Pirátů stabilně okolo deseti procent a za STAN už zaostávají pouze nepatrně. Například poslední průzkum Medianu oběma stranám přisoudil po deseti procentech. Vzhledem k časům sběru dat v průzkumech pak nemusely výzkumné agentury zachytit soud s aktéry kauzy Dozimetr spojené s pražskou buňkou hnutí STAN, zejména někdejším lídrem Starostů na zdejší komunální úrovni Petrem Hlubučkem.

Ve volbách tak sledujme, zda se Pirátům, kteří byli po loňském odchodu z vlády a následné volbě stoupence centristického kurzu a náměstka pražského primátora Zdeňka Hřiba odepisovaní, podaří závěr kampaně natolik, až předběhnou Starosty a třeba zopakují svůj dosud nejlepší výsledek z roku 2017. Úspěch Pirátů by měl vliv na dynamiku v následně se rodící opozici a jistě také na debatu o volebních strategiích.

3. Jak pestré budou kluby SPD a STAČILO!

Tomio Okamura si souběžně se zapojením PRO, Trikolory a Svobodných zároveň pojistil, aby dopad potenciálního kroužkování voličů byl co nejmenší, a řady poslanců SPD se v důsledku toho neztenčily. Každé ze stran tak přepustil pouhá dvě místa, ovšem na předních místech kandidátky.

PRO tak má svého předsedu Jindřicha Rajchla coby lídra v Moravskoslezském kraji a náměstka primátora Chomutova Pavla Tůmu na třetím místě v Ústeckém kraji. Předsedkyni Trikolory Zuzana Majerová je lídryní ve Zlínském kraji a ústavní právník Zdeněk Koudelka obsadil třetí místo v Jihomoravském kraji. A konečně Svobodní mají lídry v Jihočeském kraji — předsedu strany Libora Vondráčka — a v Praze — ekonomku Markétu Šichtařovou. Je tak velmi pravděpodobné, že na kandidátce SPD se do sněmovny dostanou zástupci hned čtyř stran.

Větší drama lze čekat u uskupení STAČILO!, které je až fantasticky rozmanité. Pokud by tedy jejich voliči nekroužkovali a nechali kandidátky, jak jsou, znamenalo by to velké množství subjektů, kteří by se v rámci STAČILO! do sněmovny dostali, samo o sobě.

Mezi lídry nalezneme komunistické pragmatiky, jako je lídryně a europoslankyně Kateřina Konečná, sociální demokraty jako jejich předsedkyni Janu Maláčovou. Jsou tu národní socialisté v osobě jejich předsedy Michala Klusáčka, zakladatel STAČILO! a antisystémový bloger Daniel Sterzik, nebo nezávislí solitéři, jako je někdejší novinářka a klausistka Jana Bobošíková.

Obdobnou rozmanitost najdeme i v nižších patrech kandidátek — tam nalezneme dokonce stalinisty, aktivisty za autonomii Moravy, konspirační influencery, zástupce romské menšiny i letité postavy spojené s tuzemskou krajní pravicí, jako je poslanec Jiří Kobza nebo předseda Národní domobrany Marek Obrtel.

Voličské kroužkování by však větší koherenci skupiny poslanců, kteří se do sněmovny za STAČILO! dostanou, mohlo zařídit. Zejména si lze představit, že by disciplinovaní voliči KSČM do sněmovny vykroužkovali řadu letitých komunistických politiků z nižších míst kandidátky. Případně, že by kroužkující voliče mohli oslovit některé osobnosti, které jsou na periferii kandidátky. Ohrožení by v takovém případě mohli být třeba lídři ze SOCDEM nebo ČSNS, kteří mají jen slabou voličskou základnu.

4. Dostanou se do sněmovny po letech Zelení?

Po jarním vyjednávání oznámili na prahu léta Piráti dohodu se Zelenými na dílčí volební spolupráci — celkem jde o takřka třicet kandidátů v osmi krajích. Spolupráce však neprobíhá v některých klíčových krajích, jako je nejlidnatější Středočeský. V hlavním městě, kde by jako levicově liberální strana měli mít Zelení svou hlavní pozici, je jedinou zelenou kandidátkou spolupředsedkyně strany Gabriela Svárovská na dvanáctém místě. Jinde je nejvýše postavený Zelený zpravidla na pátém místě pirátské kandidátky.

Na rozdíl od spolupráce s hnutím STAN před čtyřmi lety dohoda s Piráty tentokrát neblokuje individuální kroužkování Zelených. Strana nemůže voliče ke kroužkování vyzývat přímo, jednotliví kandidáti však ano. Piráti naopak aktivně doporučují, aby voliči dali preferenční hlasy prvním čtyřem kandidátům, kteří jsou vždy nominovaní jimi.

Další neznámou voleb tak je, zda se Zeleným poprvé po patnácti letech podaří znovu dostat do sněmovny. Naposledy totiž ve sněmovně zasedali ve volebním období 2006 až 2010, kdy se stali součástí pravicové vlády Mirka Topolánka (tehdy ODS). Kumulaci preferenčních hlasů pro Zelené v některých krajích může napomoci migrace aktivních voličů z krajů, kde Zelení na pirátských kandidátkách nejsou, do těch, kde hlasovat mohou. Učiní tak mimo jiné řada zelených straníků.

Jak už dříve pro Deník Referendum popsali politologové, platí, že pokud voliči Zelených podpoří své kandidáty kroužkováním, efekt se projeví výrazněji tehdy, když Piráti dosáhnou spíše nižšího výsledku, třeba kolem sedmi až osmi procent. V případě vyšší podpory Pirátů kolem deseti procent, kterou nyní naznačují průzkumy, se totiž mohou hlasy mobilizovaných zelených voličů ztratit v přesile těch pirátských.

I zisk jediného mandátu by každopádně české Zelené mohl vysvobodit z hluboké letargie: na jejich platformě by potom probíhalo tříbení sil s cílem zaplnit mezeru poptávky levicově liberálních voličů a konkurovat v tomto směru Pirátům či STAN, kteří tyto hlasu dosud kanalizují do spíše středopravicových politik.

5. Dostanou voliči ze sněmovny nepopulární vládní tváře?

Nebylo by to poprvé, co voliči stranám nepopulární pravicové vlády v pohnutých dobách dali najevo, co si o jejich současné garnituře myslí. Poprvé se masivně kroužkovalo ve volbách 2010, po období vlády chronicky nestabilní Topolánkovy vlády zhroucené uprostřed předsednictví České republiky v Radě EU a v době celosvětové finanční krize.

Vládní ODS tehdy kvůli voličským preferenčním hlasům přišla o lídra olomoucké krajské kandidátky a ministra vnitra v předchozí vládě Ivana Langera. A totéž se stalo ve čtyřech dalších krajích. Nabízí se, že totéž se může stát lídrům vládních stran i nyní.

Zatímco dva z pěti stávajících ministrů za STAN, ministr školství Mikuláš Bek a ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák, do sněmovny vůbec nekandidují, koalice SPOLU na politiky stávající vlády ve velkém vsadila.

Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) vede kandidátku v Praze, ministr dopravy Martin Kupka (ODS) ve Středočeském kraji, ministr kultury Martin Baxa (ODS) v Plzeňském kraji, ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) v Pardubickém kraji, ministryně spravedlnosti Eva Decroix (ODS) na Vysočině, ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) v Olomouckém kraji a ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v Moravskoslezském kraji.

Na jižní Moravě potom čelo kandidátky obsadili postupně premiér Petr Fiala (ODS), ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Většina vládních politiků přitom ve srovnání s prezidentem nebo opozičními lídry stabilně čelí značné nedůvěře veřejnosti.

Největší nejasnost panuje nad dalším sněmovním angažmá moravskoslezského lídra Stanjury. Ten kandiduje v kraji, kde se očekává drtivé vítězství hnutí ANO Andreje Babiše, který letos vede zdejší kandidátku. Naopak koalice SPOLU by zde podle průzkumu NMS pro deník Právo mohla skončit dokonce až na třetím místě za SPD.

Stanjura byl v roli ministra financí spojen s řadou povážlivých vládních kroků i s bitcoinovou kauzou, která propukla v červnu, kdy kvůli ministrově angažmá opozice žádala i jeho rezignaci. Piráti potom předem vylučují, že by vstoupili do vlády, v níž by byl Stanjura opět ministrem financí, protože blokuje jejich klíčové programové body. Podle zmíněného průzkumu NMS je Stanjura mezi lídry na severu Moravy nejméně oblíbený: důvěru v něj má jen devět procent tamních voličů.

Změny ve složení sněmovních delegací dnešních vládních stran by měly samozřejmě určující vliv na vývoj ve stranách po volbách. Přijde-li současná koalice o většinu, očekává se rezignace Fialy na post předsedy ODS a hledání nového stranického lídra po jedenácti letech.

TOP 09 něco takového čeká každopádně: dosluhující předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová totiž ze zdravotních důvodů poslanecký mandát neobhajuje a na listopadovém sněmu se nebude ucházet ani o znovuzvolení předsedkyní strany. TOP 09 tak bude hledat nové vedení anebo začne směřovat k přeskupení a slučování na středopravicovém politickém poli, jehož určením mohou být právě úspěchy konkrétních osobností ve volbách díky preferenčním hlasům.