Zatímco občanská společnost i politická opozice se po právu bouří proti plánům současné vládní koalice změnit financování veřejnoprávních médií, poněkud stranou zájmu probíhá legislativní proces, na jehož konci by Česká republika mohla mít nový zákon o státních zaměstnancích. Bude-li tento zákon přijat, zásadně ohrozí nezávislost státní správy a pošle Českou republiku do přímé kolize s Evropskou komisí.

Není náhodou, že se návrh zákona zrodil jako poslanecká iniciativa. Protože tím se odbourávají některé kroky, které se pojí s vládními předlohami zákonů, jako jsou připomínkové řízení a odborná diskuze. Zákon, který navrhla skupina poslanců ze všech stran vládní koalice, je nyní ve druhém čtení.

A náhodou také není, že návrh byl předložen krátce po nástupu nové vlády k moci. Spěch zcela evidentně souvisí s potřebou obsadit státní správu lidmi, kteří nebudou stát v cestě účelovému rozdělování státních i evropských dotací. V dlouhodobějším horizontu pak nový zákon umožní rozsáhlé čistky ve státní správě a snadnější obsazení pozic státních úředníků příznivci současných vládních stran.

Jinými slovy: spolu se zrušením nominačního zákona, který podmiňoval výběr osob do řídicích a dozorčích orgánů ve státních firmách jejich odborností a apolitičností, připravovaný zákon o státních zaměstnancích usnadní dosazování politických nominantů bez potřebné kvalifikace i do orgánů státní správy.

Zákon má zcela změnit systém pracovních vztahů pro státní zaměstnance. Zrušil by služební poměr a zavedl by, s malými odchylkami, pracovní poměr podle zákoníku práce. Změnil by také provádění výběrových řízení, odměňování, odvolávání vedoucích zaměstnanců, jakož i hodnocení jejich výkonu.

Předkladatelé argumentují větší flexibilitou v najímání a zaměstnávání státních zaměstnanců a snížením administrativní zátěže. Změny prý též učiní fungování státních úřadů efektivnějším.

Trocha historie

Služební zákon, který upravuje postavení státních zaměstnanců v jiném režimu, než je zaměstnávání lidí podle zákoníku práce, byl přijat v roce 2014 z dobrých důvodů. Měl chránit státní zaměstnance před politickými tlaky tím, že jim poskytoval speciální ochranu před propuštěním. Jejich najímání i kariérní postup učinil závislým na řadě přísných kritérií souvisejících s odborností.

Byl zásadní podmínkou pro vstup České republiky do Evropské unie, protože nezávislost státní správy měla zaručit, že administrace a rozdělování evropských peněz budou odstíněny od politických tlaků. Odpolitizovaná státní správa byla tedy i protikorupčním opatřením.

Čeští politici se přijetí zákona dlouho bránili. Český parlament ho schválil až v roce 2002 pod silným tlakem Evropské unie, která trvala na tom, že přijetí podobného zákona je podmínkou vstupu do Unie.

Po vstupu do EU ale hned několik vlád různého politického zabarvení účinnost zákona odložilo. Jako důvod vlády nejprve uváděly, že implementace takového zákona je příliš drahá. Později české vlády tvrdily, že zákon je už zastaralý a bude třeba ho zcela přepracovat.

Evropská unie začala po deseti letech průtahů vážně hrozit, že přestane vyplácet České republice peníze z evropských fondů. A jelikož zákon z roku 2002 se už jevil jako zastaralý, vláda Bohuslava Sobotky nakonec přijala v roce 2014 fakticky zákon zcela nový, který začal platit od roku 2015.

Státní úředníci měli nově zajištěný kariérní postup a ochranu před politickými tlaky. Zákon upravoval přijímání lidí do státní správy na základě výběrových řízení a stanovoval i podmínky pro zvyšování odbornosti.

Na ministerstvech byly zřízeny pozice státních tajemníků, kteří na státní úředníky dohlíželi. Každé ministerstvo mělo také několik odborných náměstků.

Celý systém zastřešoval nejvyšší státní tajemník, občas označovaný jako „superúředník“, který byl zároveň náměstkem ministra vnitra se speciálním postavením. Tato pozice ale byla — i s příslušným aparátem — později převedena pod Úřad vlády.

První vláda Andreje Babiše, ač na konci roku 2017 nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, se hned v první polovině roku 2018 pustila do změkčování zákona. Ministrům dala možnost odvolávat vysoké úředníky na základě hodnocení a usnadnila cestu na manažerské pozice ve státní správě lidem ze soukromého sektoru.

Brusel tehdy požadoval od České republiky vysvětlení těchto kroků, ale nakonec nezasáhl. Tehdejší opozice varovala, že úpravy mají usnadnit vstup do státní správy zejména lidem z Babišova podnikatelského impéria Agrofert. Jenže když se opoziční strany dostaly v roce 2021 k moci, služební zákon i ony ještě více rozmělnily.

Vláda Petra Fialy v roce 2022 zrušila pozice odborných náměstků. Každý ministr ale mohl mít hned několik politických náměstků. Změny také zjednodušily nábor státních úředníků a ještě více otevřely službu odborníkům „z praxe“.

„Deagrofertizace státní správy“, jak se říkalo pokusům zbavit státní správu lidí, které do ní přivedl Babiš, se nakonec — navzdory změnám změkčujícím kritéria pro nábor i odchody úředníků — konala jen v omezeném rozsahu.

Je to jeden z důvodů, proč se za celé čtyři roky nepodařilo Fialově vládě donutit Agrofert k vrácení dotací, o nichž tvrdila, že je získal neoprávněně. Ačkoliv vláda několik měsíců před svým koncem nakonec zajistila, že Agrofert má vrátit více než sedm miliard korun, ministerstvo zemědělství v nové Babišově vládě nyní rozhodlo, že se peníze vracet nebudou. Státní zemědělský fond také na základě „odborných posudků“ konstatoval, že Babiš není ve střetu zájmů, a Agrofert tak může znovu čerpat dotace.

Státní správa bez ochrany

Pokud bude nový zákon o státních zaměstnancích přijat, může se brzy jevit „agrofertizace“ státní správy z doby prvních dvou Babišových vlády v letech 2017 až 2021 jen jako bezvýznamná epizoda. Zrušení speciální ochrany státních úředníků totiž může vyústit do nucených odchodů velkého počtu těch úředníků, kterých se nebylo snadné zbavit kvůli existujícímu zákonu. A k otevření státní správy lidem spojených se současnými vládními stranami.

Hnutí ANO tvrdí, že současná úprava poměrů ve státní správě je příliš rigidní. Někteří opoziční politici namítají, že částečné čistky na některých ministerstvech, zejména těch kontrolovaných Motoristy sobě, už přesto začaly, a že nový zákon otevře dveře k ještě radikálnějším krokům.

Bohužel, vidinami „flexibilní“ státní správy se opájejí i někteří politici opozice, zejména z Občanské demokratické strany. Ač zákon předložili poslanci vládní koalice, jeho zpravodajem se stal Karel Haas z ODS. Ten tvrdí, že účel a smysl zákona je správný, jen legislativní provedení ze strany vládní koalice s desítkami pozměňovacích návrhů, které mají charakter přílepků, je špatné.

ODS dle Haase prý byla proti zákonu o státní službě už v roce 2014, protože údajně tušila, jakou byrokratickou zátěž do českého prostředí přinese. Státní služba po jedenácti letech své účinnosti podle Haase zaručila dodržování procesů, ale nikoli doručování reálných výsledků. Je prý nelogické, aby Česká republika měla čtyři legislativní varianty zaměstnávání lidí — úředníků ve státní službě, úředníků v samosprávných celcích, lidí v ozbrojených složkách a pak několik milionů lidí podle zákoníku práce.

Zdá se, že poslanec Haas, stejně jako někteří další politici z ODS, kteří se tradičně opájejí neoliberálními vizemi malého státu, nakonec poslouží současné vládní koalici jako „užiteční idioti“. Existující zákon sice nevytvořil dokonalou státní službu, ale přece jen poskytoval státním úředníkům určitou ochranu a politikům ztěžoval provádění účelových změn ve státní správě.

V řadě evropských zemí existují rozdílné režimy pro zaměstnávaní úředníků na různých úrovních státní správy a samosprávy. A jiné jsou — z logiky věci — režimy pro zaměstnávání lidí v ozbrojených složkách. Úplně jiný režim pak platí pro zaměstnance v soukromém sektoru nebo pro ty kategorie státních zaměstnanců, kteří nejsou státními úředníky.

To, že je něco takového v českém prostředí vnímáno jako údajně neúnosná „byrokratická zátěž“, zatímco jinde nikoliv, je už téměř součástí jakéhosi ideologického folklóru českých pravicových stran. Ačkoliv zákony o státní službě fungují v dosti podobných verzích ve všech členských zemích EU, někteří čeští politici si stěžují, že nám takový systém brání „v rozletu“.

Nebezpečí pro demokracii

O „rozlet“, který, jak tvrdí hnutí ANO, nás zbaví rigidity, ale bohužel v současných snahách Babišovy vládní koalice vůbec nejde. Pokud bude nový zákon přijat, bude skoro jistě — pod rouškou větší flexibility státní správy a uplatnění lidí ze soukromého sektoru — následovat rozsáhlé propouštění.

Situace se v lepším případě vrátí k tomu, co existovalo před rokem 2014, kdy příchod každé nové vlády znamenal vyhazovy řady státních úředníků a rozdávání prebend v podobě úřednických postů lidem spojenými s politickými stranami, které se právě dostaly k moci. V horším případě budou mít změny ve státní správě negativní dopady přímo na fungování právního státu a demokracie.

Jinými slovy: v současné situaci, kdy u nás vládnou tři strany nepřátelské k liberální demokracii, je otevření dveří do státní správy pro lidi spojené s těmito stranami nebezpečím pro demokracii. Je to cesta k převzetí státu na jeho všech úrovních.

Je pozoruhodné, že toto nebezpečí nevidí dokonce ani někteří politici opozičních stran, kteří se opájejí neoliberálními vidinami „malého státu“ a flexibility. To, co plánuje Babišova koalice, má s takovými vidinami totiž jen málo společného.

Zákon je i rukavicí hozenou Evropské unii. Ta bezpochyby případné přijetí zákona, který ruší vše, k čemu Českou republiku pod hrozbou sankcí Evropské komise donutila v roce 2014, nenechá bez následků. Spustí se proces, který může vyústit v odmítnutí vyplácet České republice peníze z evropských fondů. Vše může skončit až u Evropského soudního dvora, který České republice vyměří nemalé pokuty.

To ovšem může trvat i několik let. Mezitím loajalisté současných vládních stran, kteří s pomocí nového zákona obsadí důležité pozice ve státní správě, mohou napáchat nemalé škody a dál oslabit již otřesenou českou demokracii.

Občanská společnost i politická opozice by proto měly reagovat, dokud je čas.