Petr Fiala (ODS) ve svém projevu, jejž pronesl na svatého Štěpána, pokáral celou českou společnost za nedostatek sebedůvěry. Pokud si podle Fialy nebudeme věřit „nikdy se nezbavíme blbé nálady, která vždy byla naší největší překážkou, která nám bránila být ještě úspěšnější“.

Ve světě pana premiéra stačí jen věřit ve vlastní síly a hned zapomeneme na rekordní inflaci, zdražování základních potravin i energií nebo na vlekoucí se krizi bydlení. To vše navíc v situaci, kdy se lidé v České republice vzpamatovávají z propadu reálných mezd.

Jako kdyby za vše špatné, co se v této zemi děje, mohli lidé, kteří v ní žijí, zatímco vláda, jež jí vládne, vše dělá správně. Skutečnost je ale taková, že největší překážkou úspěchu není momentálně nikdo jiný než sám Petr Fiala a jeho vláda.

Žádné my neexistuje

Ve světě, který nám Petr Fiala předestřel, se střídá úspěch za úspěchem. Zdárně jsme zvládli konec pandemie, přečkali jsme energetickou krizi i inflaci. Prošli jsme si obdobím mezinárodních konfliktů i povodněmi. „Všechno se nám to ale podařilo překonat.“ Ke komu ale Fiala, když mluví o společném překonávání těžkých situací, vlastně odkazuje?

V celém projevu premiér podivně směšoval jablka s hruškami. Jednou mluvil o úspěších vlády, podruhé zase o lidech ochotných pomoci. Vytvořil tak zcela falešnou představu, že vláda s lidmi tahá za jeden provaz. Netahá.

Celé vládnutí Petra Fialy se totiž nese v duchu privatizace zisků a socializace ztrát. Zatímco domácnosti jsou tíženy účtenkami za energie, zdražováním nájemného i hypoték nebo růstem cen potravin, energetičtí oligarchové a banky ohlašují astronomické zisky. Fialovo „všichni trochu zchudneme“ se dle jasných čísel a statistik prostě vztahuje jen na někoho, a rozhodně ne na ty nejbohatší.

A právě v takové situaci se Petr Fiala pozastavuje nad údajnou „blbou náladou“. Ta přitom podle něj nepramení z neúspěchů vlády, vždyť ta dělá vše správně, nýbrž z „médií a sociálních sítí“ a z aktivit „prodavačů strachu“, kteří chtějí lidem vzít odpovědnost za jejich životy a nastolit vládu „nějakého vůdce“. Zpoza marketingového balastu se z Fialova projevu ozývá obvinění — to vy, lidé, si za to všechno můžete sami, my vládneme dobře a vy si nás jen nevážíte.

Není snad lepšího místa, odkud mohl tak sebestředný a povýšenecký projev zaznít než z vily Karla Kramáře, politika vynikajícího nad jiné představou o své vlastní genialitě a výjimečnosti, která ho, i přes nepopiratelnou odvahu a politické úspěchy v zápase o samostatné Československo, nakonec dohnala do stavu zapšklého zneuznání.

Rozhodující rok přinese konec Petra Fialy

Podle premiéra bude nadcházející rok rokem rozhodnutí. Rokem, kdy se ukáže, zda si „budeme věřit“ a zůstaneme evropskou zemí, nebo půjdeme cestou „východního autoritářství“. Ve volbách na podzim příštího roku se ale bude rozhodovat především o vládě Petra Fialy a obecný stav v zemi naznačuje, že výsledek nebude pro stávající čtyřkoalici vůbec příznivý.

Jaký by také mohl být. Fiala proti tomu, aby odvrátil návrat politického hnutí ANO do vládních lavic, totiž neudělal takřka nic. Tolik očekávaná a slibovaná deagrofertizace státu neproběhla a místo ní máme vládu, jejíž premiér ze špatného stavu republiky obviňuje nás, její občany.

Po více než třech letech vlády byla namístě spíše sebereflexe a příslib toho, co vláda změní a v čem se zlepší. Nic z toho však Fiala nezmínil. Místo toho premiér naznačil, že by nejraději vládl nějaké úplně jiné zemi s úplně jinými, mnohem ctnostnějšími lidmi, kteří by si dokázali jeho kvalit skutečně vážit. Čímž jen podtrhl zřejmé vyústění — Fiala nebude vládnout vůbec.

V situaci, kdy hlavní volební alternativu tvoří politická pobočka holdingu Agrofert, jejíž šéf, Andrej Babiš, se už těší na vládu s nejrůznějšími nahnědlými a lobbistickými zájmy ovládanými subjekty od hnutí Stačilo! po Motoristy, je nutné se zapojit do budování takových společenských institucí, které jsou schopny se brát za naše zájmy v mnohem delším časovém horizontu, než jsou čtyřleté volební cykly.

Jde o celý ekosystém odborů, spolků, družstev a iniciativ, z jejichž kondice vyplyne, zda tu vznikne skutečná politická alternativa k politické nekompetentnosti současných českých elit. Ať už těch středopravicových, nebo těch, které se hlásí k hnutí ANO a nejrůznějším odstínům fašizující se pravice.

Nic si nenalhávejme, stávající situace je bez nadsázky bezvýchodná. Alternativy nyní nejsou. Posledních deset měsíců Fialova kabinetu bude přehlídkou nekompetentnosti a sebestřednosti, která jen zpečetí to, co se již dnes zdá nevyhnutelné — opětovný nástup Andreje Babiše k moci.

V následujících měsících a letech budeme muset přehodnotit mnohé. Třeba i to, že místo chvilek bude napříště pro záchranu demokracie nezbytná především dlouhodobá a cílevědomá organizace společenských institucí.