Letošní volby amerického prezidenta byly již probrány ze všech možných stran. Celkově tak asi každý už tuší, oč tentokrát jde. Z naší poslední produkce lze doporučit například Je Trump fašista? od Jiřího Peheho o důsledcích volby pro bezpečnosti a demokracii či Milí Američané od George Monbiota, který pojednává o ještě obecnějších rozměrech dilematu.

Jsou tu nicméně obecné obavy, byť třeba podložené reálnými zkušenostmi, a jsou tu konkrétní sliby, jež oba favorité voleb vtělili do programu a opakovaně zmiňují. Co konkrétně by se tedy mělo změnit, nastoupí-li k moci znovu Trump, respektive Harrisová?

Z globálního pohledu je to zřetelné. Zatímco Harrisová chce pokračovat v Bidenově kompromisnické klimatické politice — tedy v cílení na čtyřicetiprocentní redukci emisí uhlíkatých plynů k roku 2030, ovšem bez skokového odklonu od ropy, plynu a uhlí —, Trump slibuje velký obrat vzad.

Míní doslova „ukončit válku Kamaly (Harrisové) proti americké energetice“ a „zrušit všechna omezení“ energetického využívání fosilních paliv. Rovněž chce upustit od preferenční podpory udržitelných zdrojů či elektromobility.

Koncept amerického Green New Dealu — tedy plánu na dotovanou transformaci průmyslu a infrastruktury do zelenější podoby, jež současně vytvoří nová pracovní místa — označuje Trump za „komunistický“. Pouze úplným uvolněním restrikcí má být dle Trumpa „rapidně sražena inflace“ a „vrácen americký sen“.

Vzhledem k tomu, že USA jsou i dnes druhými největšími emitenty skleníkových plynů na světě, přičemž v přepočtu na hlavu jsou asi tak podobně „zelené“ jako Rusko, běží o skutečně velkou věc.

Druhou změnou skutečně globálního dopadu jsou Trumpovy sliby v obchodní politice. Zde slibuje zavést plošný desetiprocentní dovozní tarif, který má znovunastartovat domácí výrobu, a až šedesátiprocentní tarif na zboží z Číny. Z Číny do USA se dnes vozí každoročně zboží za 500 miliard dolarů. Asijská mocnost bude navíc bez pochyb reagovat. Už i bez toho přitom příslušně silné opatření zdraží zboží i na ostatních kontinentech, včetně našeho.

Dále Trump slibuje 100 až 200procentní dovozní tarif na auta všeho druhu, který má pomoci výrobcům na americkém Středozápadě. Ublíží ale současně německým a asijským automobilkám, které vyrábějí i v České republice. Harrisová naproti tomu slibuje zavádět dovozní cla pouze selektivně, při prokazatelných nefér obchodních praktikách.

Jinak Trump nechce pracovat na nových velkých dohodách o propojování trhů či na rozšiřování stávajících, což byl hlavní kurz vnější obchodní politiky USA za Clintona, Bushe i Obamy. Zde ale neslibuje žádné převratné změny ani Harrisová, takže tu těžko mluvit o změně.

NATO, Rusko, zbrojení

Zřejmě nejčastěji připomínané Trumpovy výroky o „zvláštním vztahu“ s Putinem a o ukončení války na Ukrajině „do několika dní“ lze brát podobně jako jeho slib z voleb 2016, že přiměje Mexiko zaplatit zazdění americké hranice. Na stejné úrovni jsou jeho řeči o možnosti vystoupení USA z NATO, jež byla nedávno zablokovaná Kongresem. Jisto je nicméně, že v obou zmíněných otázkách Trump americkou politiku v případě zvolení posune.

Na Ukrajinu poslaly USA za Bidena vojenskou pomoc v hodnotě 61 miliard dolarů — šestkrát více něž další největší donoři po nich: Německo a Spojené království. Trump chce — na rozdíl od Harrisové — s dotováním bránící se Ukrajiny přestat. Připouští pouze, že by USA mohly nějaké peníze místo dávání půjčovat.

I když o výsledné podobě Trumpovy východní politiky ještě úplně jasno není, bez pochyb je, že bude znamenat větší finanční zátěž pro státy, jež mají vlastní bezpečnostní zájem na pokračování ukrajinské obrany — tedy opět i pro Českou republiku.

V rámci NATO Trump dlouhodobě tlačí na zvýšení celkového podílu ostatních států na obranných výdajích, přičemž v aktuální kampani mluví ještě siláčtěji než dříve — chce, aby každý členský stát vydával na zbrojení ne dvě, ale tři procenta HDP. To by například pro nás znamenalo navýšit současné již tak vystoupavší zbrojní výdaje o další třetinu — o dalších 75 miliard korun pro každý rok.

Harrisová slibuje ve vztahu k NATO podobnou politiku, jakou dělal doposud Biden. Drtivá většina analytiků ale upozorňuje, že i po její případné výhře bude pro Spojené státy důležitější dění v Pacifiku než v naší části světa.

Měkká moc

Jde-li o sféru měkké moci, Trump má dlouhodobě negativní vztah k mezinárodním organizacím a zvláště k OSN. Již ve svém prvním období vyvedl Spojené státy ze Světové zdravotnické organizace a z UNESCO. Také snížil celkový objem pomoci poskytované z USA zahraničním zemím o čtvrtinu. Tento kurz míní nyní dále rozvinout.

Krom toho slibuje již v prvních dnech v úřadu začít s deportacemi neregistrovaných přistěhovalců „v takovém rozsahu, jaký svět ještě neviděl“. Vzhledem k tomu, že jde přibližně o dvanáct milionů lidí a většina pochází z Latinské Ameriky, může se destabilizovat celý region. K tomu je zapotřebí připočíst slib zatočit s kriminalitou navázanou na mexické drogové kartely, kde Trump koketuje s myšlenkou náletů na mexické cíle.

Harrisová nic podobného neslibuje. Jediný podstatný rozdíl v dané oblasti oproti Bidenově vládě spatřují analytikové v její dřívější silné angažovanosti v hnutí solidarity s Ujgury či hongkongskými protestujícími.

Sama Harrisová vidí svůj přínos ve vztahu k americké měkké moci nejvíce v tom, že „díky její výhře svět uvidí, že Američané nejsou ochotni podporovat někoho, kdo neuznává výsledky voleb, sepisuje si seznamy nepřátel, které chce zavřít, a přitom plánuje omilostnit všechny výtržníky ze 6. ledna“.

Jedná se sice o kampaňovou pozici, avšak problematický vztah Trumpa k vládě práva, násilí a volebním pravidlům je fakt — stejně jako to, že měkké moci USA Trumpovo chování po volbách 2020 neprospělo, ostatně jako celému západnímu civilizačnímu okruhu.

Domácí sliby

Stejně jako při každých volbách v USA se i letos důrazy obou kandidátů soustřeďují na domácí témata, která ovšem už s okolním světem tolik nesouvisí. Zde jsou tak doplněny jen v rychlém přehledu.

Trump krom zmíněných deregulací a tarifů nejvíce zdůrazňuje další plošné snižování daní s úplným osvobozením spropitného a přesčasů, přičemž jeho minulá kontroverzní reforma doběhne v roce 2025, takže nějaká opatření budou potřeba tak jako tak. Harrisová ji chce nahradit alternativou, která „uleví 100 milionům Američanů“, tedy více než třetině populace, a nebude tolik výhodná pro nejbohatší.

Další Trumpovo velké téma je „právo a pořádek“, v rámci kterého slibuje posílit právní ochranu policistů, masivně rozšířit jejich počty a zřídit speciální federální task force pro potírání gangů. Harrisová má podobně velké téma v právu na interrupci, které chce garantovat federálním zákonem.

Trump slibuje nechat řízení školství na nižších správních úrovních, a tedy zrušit federální ministerstvo školství, plus provést komplexní výkonnostní audit federálních úřadů, aby se ukázalo, „kdo pracuje užitečně a kdo ne naplno, nebo je úplně zbytečný“. Harrisová slibuje cenově dostupnější střední školství a zamezení skokovému zvyšování cen potravin obchodními řetězci.

Trump ve svých četných vystoupeních načrtává čtyřletý plán na znovuvybudování amerického výrobního průmyslu. Hovoří také o zářné budoucnosti s novými futuristickými městy na federální půdě i velkými izolovanými tábory pro bezdomovce.

Harrisová se naproti tomu zavazuje k výstavbě tří milionů nových domů za dostupnou cenu a poskytování podpor i daňových prázdnin firmám, jež budou stavět bydlení pro prvovlastníky.

Jedním ze specifik letošní kampaně je, že její konfrontační část byla poměrně sporá a krátká. Kamala Harrisová totiž nastoupila proti Trumpovi až v létě a Trump s ní následně odmítl mít více než jednu debatu. Přesto jsou rozdíly mezi nabídkou obou favoritů už na první pohled značné. A my brzy budeme vědět, kterou letos Američané upřednostní.