↗

Trump se tentokrát přímé interakci s Harrisovou a liberálními médii spíše vyhýbal. Harrisová zase cílila na co nejširší elektorát. To v důsledku přispělo k ještě většímu zapouzdření Trumpova bloku v jeho vlastním světě a k rozmělnění kampaně protitábora. Foto Ryan M. Kelly a Roberto Schmidt, AFP

Letošní volby amerického prezidenta byly již probrány ze všech možných stran. Celkově tak asi každý už tuší, oč tentokrát jde. Z naší poslední produkce lze doporučit například Je Trump fašista? od Jiřího Peheho o důsledcích volby pro bezpečnosti a demokracii či Milí Američané od George Monbiota, který pojednává o ještě obecnějších rozměrech dilematu.

Jsou tu nicméně obecné obavy, byť třeba podložené reálnými zkušenostmi, a jsou tu konkrétní sliby, jež oba favorité voleb vtělili do programu a opakovaně zmiňují. Co konkrétně by se tedy mělo změnit, nastoupí-li k moci znovu Trump, respektive Harrisová?

Z globálního pohledu je to zřetelné. Zatímco Harrisová chce pokračovat v Bidenově kompromisnické klimatické politice — tedy v cílení na čtyřicetiprocentní redukci emisí uhlíkatých plynů k roku 2030, ovšem bez skokového odklonu od ropy, plynu a uhlí —, Trump slibuje velký obrat vzad.

Míní doslova „ukončit válku Kamaly (Harrisové) proti americké energetice“ a „zrušit všechna omezení“ energetického využívání fosilních paliv. Rovněž chce upustit od preferenční podpory udržitelných zdrojů či elektromobility.

Koncept amerického Green New Dealu — tedy plánu na dotovanou transformaci průmyslu a infrastruktury do zelenější podoby, jež současně vytvoří nová pracovní místa — označuje Trump za „komunistický“. Pouze úplným uvolněním restrikcí má být dle Trumpa „rapidně sražena inflace“ a „vrácen americký sen“.

Vzhledem k tomu, že USA jsou i dnes druhými největšími emitenty skleníkových plynů na světě, přičemž v přepočtu na hlavu jsou asi tak podobně „zelené“ jako Rusko, běží o skutečně velkou věc.

Druhou změnou skutečně globálního dopadu jsou Trumpovy sliby v obchodní politice. Zde slibuje zavést plošný desetiprocentní dovozní tarif, který má znovunastartovat domácí výrobu, a až šedesátiprocentní tarif na zboží z Číny. Z Číny do USA se dnes vozí každoročně zboží za 500 miliard dolarů. Asijská mocnost bude navíc bez pochyb reagovat. Už i bez toho přitom příslušně silné opatření zdraží zboží i na ostatních kontinentech, včetně našeho.

Dále Trump slibuje 100 až 200procentní dovozní tarif na auta všeho druhu, který má pomoci výrobcům na americkém Středozápadě. Ublíží ale současně německým a asijským automobilkám, které vyrábějí i v České republice. Harrisová naproti tomu slibuje zavádět dovozní cla pouze selektivně, při prokazatelných nefér obchodních praktikách.

Jinak Trump nechce pracovat na nových velkých dohodách o propojování trhů či na rozšiřování stávajících, což byl hlavní kurz vnější obchodní politiky USA za Clintona, Bushe i Obamy. Zde ale neslibuje žádné převratné změny ani Harrisová, takže tu těžko mluvit o změně.