Konec volební kampaně před prezidentskými volbami ve Spojených státech se zvrhl ve vzájemné obviňování obou kandidátů z toho, kdo více pohrdá voliči a podporovateli toho druhého. Média, která podporují Donalda Trumpa, skoro jednohlasně tvrdí, že Trump má vítězství jisté, a pokud nezvítězí, stane se tak opět jen s pomocí volebních podvodů.

Ať už zvítězí demokratka Kamala Harrisová nebo republikán Donald Trump, výsledek bude pravděpodobně velmi těsný, a dají se tak očekávat spory o to, zda byly správně počítány hlasy voličů. Trumpův tým už nyní mluví o manipulaci s hlasy v některých klíčových státech, jako je Pensylvánie. Netřeba dodávat, že to je potenciálně výbušná situace, která by mohla po volbách vyústit do nepokojů, ba násilí.

Ve vykreslování soupeře coby politika toužícího po pomstě vůči politickým oponentům měla navrch Harrisová. Poukazovala na Trumpova vyjádření o vnitřních nepřátelích, s nimiž je se třeba „vypořádat“. Trump dokonce mluvil o možném nasazení národní gardy a armády proti vnitřním nepřátelům.

Význační politici Republikánské strany ho sice hájili s tím, že možné využití národní gardy a armády zmínil pouze v souvislosti s povolebními nepokoji, ale sám Trump vzápětí tato vyjádření na svou obranu zrelativizoval, když jako příklady nejvýznamnějších vnitřních nepřátel uvedl bývalou předsedkyni Sněmovny reprezentantů za demokraty Nancy Pelosiovou a demokratického kongresmana Adama Schiffa, který vedl proti Trumpovi jedno z řízení o impeachmentu.

Trump se o svých oponentech opakovaně vyjadřoval jako o „velmi špatných lidech“. Z jeho okolí opakovaně unikají informace o tom, že má pro případ návratu do Bílého domu připravený plán, jak si podřídit ministerstvo spravedlnosti, aby ho bylo možné využít proti jeho kritikům a lidem, které považuje za zrádce. Generálové, kteří dle něj neuposlechli jeho příkazů, když chtěl během demonstrací hnutí Black Lives Matter nasadit armádu proti civilistům, by měli čelit polním soudům. Bývalý náčelník generálního štábu Mark Milley by prý měl být popraven.

Trumpovi také nedělalo během volební kampaně potíže nazývat celé sociální skupiny, jako jsou migranti, spodinou a kriminálníky. Jako první také do kampaně vnesl slovo „garbage“ (odpad), když tvrdil, že se Spojené státy kvůli nedůsledné politice Bidenovy administrativy vůči migrantům staly největším odpadkovým košem na světě.

Rasistické a xenofobní útoky na celé sociální skupiny vyvrcholily na Trumpově shromáždění v Madison Square Garden týden před volbami. Na jevišti se střídali významní stoupenci Trumpa, kteří uráželi Američany latinského a židovského původu. Korunu tomuto xenofobnímu běsnění nasadil komik Tony Hinchcliffe, který označil Portoriko za „plovoucí ostrov odpadu“.

Společenský odpad a demokraté

Výroky Trumpa i jeho politických spojenců na adresu menšin i „vnitřních nepřátel“ byly silnou kartou Harrisové, která varovala — i s odkazy na tyto výroky — před Trumpovým návratem do Bílého domu. Jenže z ofenzívy Harrisové se v posledních dnech kampaně stala paradoxně defenzíva, když prezident Joe Biden reagoval na výrok o Portoriku slovy, která mohla být interpretována tak, že „odpadem“ jsou dle něj Trumpovi voliči.

Biden sice vzápětí svůj výrok upřesnil tak, že se jen přeřekl, a když mluvil o „odpadu“ měl na mysli jen autora výroku o Portoriku, ale politickým škodám se už nedalo zabránit. Republikáni okamžitě přešli do útoku s tím, že podobně jako Hillary Clintonová, která označila Trumpovy voliče v roce 2016 za „ubožáky“, Biden — a potažmo tedy i jeho viceprezidentka Harrisová — označují Trumpovy voliče za „odpad“.

Harrisová na republikánskou protiofenzívu reagovala tak, že Biden dle ní svůj „přeřek“ dostatečně vysvětlil a že ona sama je zásadně proti odsuzování a urážení voličů podle toho, koho volí. Nicméně Bidenův nešťastný výrok značně otupil její vlastní ofenzívu v závěrečných dnech kampaně proti Trumpovi coby politikovi urážejícímu menšiny a vyhrožujícímu politickým oponentům.

Na jednom z posledních volebních shromáždění ve Wisconsinu se Trump dokonce představil v kombinéze popeláře a demonstrativně vyšplhal do popelářského vozu. Shromážděnému davu pak teatrálně oznámil, že Harrisová a spol. považují jeho voliče za odpad.

Napětí se dá krájet

Rozdělení americké společnosti do dvou nesmiřitelných táborů se kvůli výše zmíněným výrokům jen dál prohloubilo. Je skoro jisté, že vítězství Trumpa či Harrisové bude považováno mnohými stoupenci poraženého kandidáta za zpochybnění jejich práv, identity a důstojnosti.

Pokud zvítězí Trump, vypukne v řadách demokratických voličů panika z možného nástupu fašismu, protože Harrisová v minulých týdnech varovala, že slova některých bývalých významných spolupracovníků Trumpa, že exprezident je fašista, jsou přesná.

Pokud naopak zvítězí Harrisová, bude nemalá část Trumpových stoupenců protestovat, že do prezidentského úřadu byla zvolena „komunistka“ — tak o ní mluví Trump —, která chce údajně dál nechat do země proudit davy nebezpečných migrantů.

Když k tomu připočteme množící se varování z Trumpova tábora, že jakési temné síly, spojené s demokraty, už zase pracují na zfalšování volebních výsledků, je skoro jisté, že Trumpova případná porážka vyvolá občanské nepokoje. A je také jisté, že Trump by se — stejně jako 6. ledna 2021 — útoky svých stoupenců na různé instituce nesnažil odvrátit.

Jisté je, že volební kampaň v USA končí tím nejhorším možným způsobem. Šance obou kandidátů jsou podle průzkumů naprosto vyrovnané, což bude živná půda pro ty, kdo budou chtít výsledky voleb zpochybnit na obou stranách rozdělené společnosti. A předvolební rétorika se vyhrotila způsobem, který dává jen málo prostoru pro kompromisy.

Pokud zvítězí Trump, lze očekávat demonstrace a další protesty, ale demokraté nakonec prohru nejspíš přijmou podobně, jako se nakonec „civilizovaně“ smířili s rozhodnutím Nejvyššího soudu, v roce 2000, který rozhodl ve prospěch George W. Bushe v těsném souboji s Al Gorem.

Pokud zvítězí Harrisová, může být situace o poznání horší. Pro Trumpa jsou i vzhledem k jeho věku tyto volby poslední možností. Jeho stoupenci jsou různými jeho výroky o poslední šanci „zachránit Ameriku“ zradikalizovaní ještě více než většina demokratů. Možnost Trumpa výsledek voleb zvrátit silou je ovšem ve srovnání s rokem 2020 menší, protože Bílý dům mají tentokrát v rukou demokraté. Dokonce by paradoxně v případě masových protestů mohlo dojít i na Trumpovy výzvy k použití národní gardy.

Účinnější mohou být pokusy zpochybnit výsledky voleb v republikány ovládaných „parlamentech“ v některých státech, kde Harrisová zvítězí. Tyto zákonodárné sbory i guvernéři takových států jsou nyní mnohem více spojeni s Trumpovým hnutí MAGA („Učiňme Ameriku opět velkou“), než tomu bylo v roce 2020. A je tak skoro jisté, že případná porážka Trumpa se neobejde bez ústavně politických bitev, na jejichž konci může opět rozhodovat Nejvyšší soud, v němž mají převahu Trumpovi příznivci.