Krymští Tataři si v těchto dnech připomínají osmdesát let od celonárodní tragédie, již SSSR na sklonku své existence sám uznal za genocidu. V květnu roku 1944 byli Krymští Tataři na základě kolektivní viny označeni za kolaboranty s nacisty a celý čtvrtmilionový národ byl násilně deportován do střední Asie. Přímo během přesunu nebo v bezprostředním důsledku deportace zahynulo na sto tisíc osob. Cesta k rehabilitaci a návratu na Krym trvala čtyři desítky let a i poté ještě poměrně dlouho Krymští Tataři museli zápasit o to, aby se stali plnoprávnými obyvateli poloostrova.

Nový tvrdý zásah do jejich života znamenala ruská anexe Krymu v roce 2014. Rozsáhlé represe vůči Krymským Tatarům zahájilo Rusko bezprostředně po ovládnutí poloostrova. Ve snaze udělat z krymskotatarské komunity pasivní a neškodnou skupinu obyvatel začala okupační moc potírat jazyk, náboženství a autentickou kulturu.

Do anexe se na území poloostrova vyučovala krymská tatarština ve většině škol a šestnáct škol vedlo výuku v tomto jazyce všech předmětů. Celkově 18 tisíc dětí tak mělo možnost učit se ve škole jazyk svého etnika.

Pod ruskou nadvládou počet škol s výukou v krymské tatarštině klesl ze šestnácti na sedm. Krymskotatarský jazyk není od letošního roku poprvé součástí školních osnov a je veden pouze jako volitelný předmět, který je obvykle vyučován až v odpoledních hodinách po skončení výuky.

Ruská okupační správa také ihned po anexi Krymu zakázala činnost medžlisu, neformálního krymskotatarského parlamentu, který o dva roky později zařadila na seznam extremistických organizací. V roce 2015 musela na nátlak nové vlády ukončit svou činnost krymskotatarská televize ATR.

Po začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 se situace dramaticky zhoršila. Represe čím dál více míří na konkrétní instituce a představitele krymskotatarského národa. Například před dvěma týdny ruská policie zasahovala v redakci deníku Qirim, nejstarším a dnes už jediném tištěném médiu v krymské tatarštině.