Krymskotatarský politik Dželal: Na Ukrajině se nesmí opakovat Sudety
René AndrejsO ruském vězení, budoucnosti Krymu a Krymských Tatarů po skončení okupace jsme hovořili s předním krymskotatarským politikem Narimanem Dželalem, který se dostal na svobodu v rámci výměny vězňů mezi Ruskem a Západem.
V roce 2021 jste byl zadržen a následně odsouzen na sedmnáct let vězení za sabotáž krymského plynovodu. O tom, že budete letos v srpnu propuštěn, jste nevěděl do poslední chvíle. Jak budete vzpomínat na období strávené v ruském vězení?
Nejhorší situace byla ve vazební věznici v Simferopolu, která je neblaze známá mučením a krutými výslechy. Co se týče vězení v sibiřském Minusinsku, bylo to o poznání lepší.
Často však záleží na tom, s kým zrovna sdílíte celu. Pokud sedíte s politickými vězni, máte štěstí, pokud se dostanete do cely odsouzených za trestnou činnost, je to mnohem horší. Většina odsouzených celý den kouká na státní kanály a postupně se z nich stávají zombie bezmezně podporující válku na Ukrajině. Ale i s těmito lidmi je možné vycházet a vést dialog.
Nariman Dželal je krymskotatarský novinář a politik. Narodil se v sovětském Uzbekistánu v roce 1980. Když mu byly čtyři roky, rodina se přestěhovala do města Džankoj na Krymu. Vystudoval politologii na Oděské národní univerzitě. V listopadu 2013 se Dželal stal zástupcem Refata Čubarova, předsedy krymskotatarského parlamentu – Medžlisu.
V srpnu 2021 se Nariman účastnil mezinárodního summitu Krymské platformy v Kyjevě. Po návratu domů byl v září zadržen. FSB držela Narimana v poutech a s pytlem přes hlavu, vyvíjela na něj psychický nátlak a podrobila ho krutému zacházení. Později vydala prohlášení, že Dželal je podezřelý z účasti na výbuchu plynovodu 23. srpna 2021 u krymského města Simferopol.
Dne 21. září 2022 Rusy kontrolovaný Nejvyšší soud Krymu uznal Dželala vinným ze sabotáže a odsoudil ho k sedmnácti letům vězení a pokutě 700 tisíc rublů. Po propuštění z ruského vězení v rámci výměny vězňů mezi Ruskem a Západem žije v Evropě a věnuje se hájení práv Krymských Tatarů a otázkám poválečných poměrů na Krymu.
Postupně jsem se snažil jim vysvětlit, jak funguje propaganda, proč každý den ukazují totožné záběry raket, ale pokaždé s jiným komentářem. Tito lidé jsou většinou odsouzeni na patnáct až dvacet let, nevidí žádnou perspektivu a chybí jim kritické myšlení.
Byl jsem ale rád, že po nějakém čase o všem začali přemýšlet. Zažil jsem dokonce případ, kdy jeden z vězňů podporoval ruskou válku, avšak po několika rozhovorech a poté, co jeho rodině Řecko zabavilo letní dům, se z něho stal Putinův odpůrce, a dokonce uspořádal malou vězeňskou demonstraci.
Co vám ve vězení pomáhalo?
Nejvíce mi pomohla četba Koránu, ale také vědomí, že vše, co jsem dělal, bylo správné, rozumné a opodstatněné. A tento pocit je pro přežití zcela zásadní, zejména když se vás FSB snaží jakkoliv zlomit.
Mnoho lidí se mne ptá, zda jsem tušil, že bych mohl skončit ve vězení. Samozřejmě jsem tyto myšlenky měl stále na paměti, ale nikdy jsem se jimi nechtěl nechat zastrašit a paralyzovat. Od začátku jsem věděl, co dělám a jaké riziko mi hrozí, ale nemohl jsem jinak, protože jsem byl přesvědčen, že postupuji správně. Byla to moje volba a v momentě, kdy jsem se ocitl ve vězení, jsem nebyl nijak překvapený, protože jsem přesně chápal logiku věci a postupně jsem se adaptoval na novou realitu.
Dostával jste tyto dopisy nebo informace o tom, co se děje ve světě a o všech těch událostech?
Nedá se říct, že bychom ve vězení byli v úplné izolaci, situace samozřejmě záležela také na tom, kde přesně jsem byl. V Simferopolu jsem se o válce a o všem co se děje dozvídal díky mým advokátům a manželce, která mi nosila vytištěné zprávy z Telegramu a dalších zdrojů. O veškerém dění jsem říkal spoluvězňům, a tak se informace postupně rozšiřovaly.
Ve druhé simferopolské vazbě, kde jsem byl od května 2023, byla situace zcela odlišná, protože bylo zakázáno předávat jakékoli materiály. Proto jsem se vždy snažil zapamatovat si vše, co mi manželka nebo advokáti řekli.
Po převozu do ruské věznice byla situaci také složitá, protože jediným zdrojem informací byla státní televize. Udržet si v takovém prostředí kritické myšlení vyžaduje opravdu hodně sil a odhodlání. I když racionálně dokážete odlišit pravdu od lži, emoční nátlak je extrémní.
Ruská propaganda pracuje s několika tezemi, které opakuje na všech státních kanálech stále dokola. Snažil jsem se proto televizi nesledovat a pomohlo mi, že jeden ze spoluvězňů měl předplatné týdeníku Sobesednik, což byly relativně liberální noviny.