Napínavé, překvapivě vyrovnané, celoevropsky významné. Takové přívlastky dávají pozorovatelé letošním volbám do nizozemské Sněmovny reprezentantů, dolní a důležitější komory nizozemského parlamentu. Výsledky voleb předurčí jednak složení nové nizozemské vlády a jednak umožní upřesnit si představu o vývoji podpory stran nové krajní pravice v západoevropském prostředí, a to nedlouho před francouzskými a německými volbami, které spoluovlivňují podobné faktory.

Hlavní zpravodajské agentury soustředí veškerou pozornost na výsledek Strany pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, protimuslimského a evroskeptického populisty, jež kandiduje s jednostránkovým programem slibujícím zavírání mešit, snižování daní a vystoupení z Evropské unie. Podrobnější analýzy však upozorňují i na několik dalších důležitých témat, které se patří v souvislosti s volbami sledovat. Zde pět nejčastěji zmiňovaných:

1)Souboj Wildersovy PVV a VVD, Lidové strany pro svobodu a demokracii, premiéra Marka Rutteho

Wilders a jeho PVV vedli drtivou většinu průzkumů do prvního březnového týdne. V posledních dnech se však vyhoupla na pomyslnou první příčku liberálně-konzervativní strana VVD premiéra Marka Rutteho. Rutte předsedá nizozemské vládě už od roku 2010 a právě Wilderse porazil po podobném nárůstu popularity při minulých volbách.

Sám Wilders byl původně politikem VVD, než začal prosazovat vlastní primárně protestní a protiislámský program, a když se odmyslí jeho protimuslimská a protiunijní politika, má dost podobně pravicové názory jako Rutte.

Rutte a VVD navíc před volbami tradičně přebírají část národoveckých důrazů PVV. Letos se tak dělo například zdůrazněním potřeby bránit „nizozemské hodnoty“ a používáním formulací typu „kdo se nepřizpůsobí, nebude tu moci žít“. Nadto si premiér počínal velmi razantně v aktuální roztržce s Tureckem, čímž připravil Wilderse o část síly image nejrazantnějšího politika v zemi. 

Rutte se ještě pak snažil působit i jako záruka proti nejistotám, jimž by čelila země v případě vystoupení z EU, které Wilders slibuje. Uváděl přitom, že takzvaný Nexit by stál nizozemské hospodářství 1,5 milionu pracovních míst.

Nizozemská ekonomika jinak v poslední době opět roste, a to  2,3procentním tempem, nezaměstnanost je na pětiletém minimu. Proti Wildersovu vítězství hovoří konečně i fakt, že země nepocítila následky migračně-uprchlické krize z let 2015-2016 v míře, jež se očekávala. Loni například požádalo v Nizozemsku o azyl 31 tisíc lidí, zatímco oficiálně se počítalo s 90 tisíci.

Pokud dokáže Wildersova PVV Rutteho VVD i přes všechny uvedené skutečnosti porazit, půjde o jednoznačnou demonstraci aktuální síly nové krajní pravice a dle pozorovatelské shody velice pomůže podobným politikům v celé Evropě. Pokud zvítězí Rutteho VVD, anebo jiná strana, půjde naopak o zásadní ránu pro myšlenku celoevropské národovecké jakože-revoluce, kterou slibují spolu s Wildersem v Nizozemsku Marine Le Penová ve Francii či Frauke Petryová v Německu.

2)Pořadí ostatních středně velkých stran

Za VVD a PVV se umísťovalo v nizozemských předvolebních průzkumech pět středně velkých stran: křesťanskodemokratická CDA, liberální D66, labouristická PvdA, pokrokářská Zelená levice a důsledně levicová Socialistická strana.

Podpora labouristů z PvdA a radikálních socialistů v poslední době kolísala, podpora CDA, D66 a Zelené levice ovšem rostla. CDA se přitom před volbami jala též zdůrazňovat národovecké body programu typu povinného zpívání nizozemské hymny ve školách před vyučováním či zákazu financování mešit a islámských organizací ze zahraničí.

D66 a Zelená levice naopak prosazovaly inkluzivnější a celkově vstřícnější přistěhovaleckou politiku. Většina analytiků soudí, že CDA a paradoxně i D66 odvedou nakonec část hlasů Wildersovi, čímž jej pomohou VVD porazit, zatímco Zelená levice posbírá hlasy na levici.

Kdysi na levici dominantní labouristická PvdA vládla v posledních čtyřech letech s Rutteho VVD ve velké koalici, přičemž na mezinárodní úrovni proslula především negativně za časů řecké krize. Podle průzkumů klesla její podpora z ekvivalentu 37 sněmovních křesel na 10 křesel a bude zajímavé, zda tato čísla potvrdí i volby.

Socialisté platili za velkou naději důsledné levice v posledních volbách, po nichž se měli stát dle některých pozorovatelů nizozemskou Syrizou. Nakonec ale získali „jen“ 15 křesel. Po volbách 2012 jejich podpora opět vystoupala, následně ale zase klesla, a tak i jejich volební zisk zůstává velkou neznámou.

3)Účast

Účast v nizozemských volbách bývá tradičně vysoká — okolo 75 procent. Pokud by přitom i v Nizozemsku letos zafungoval podobný efekt jako u referenda o Brexitu, anebo loni u některých voleb do parlamentů v německých spolkových zemích, měla by se účast ještě zvýšit, a to ve prospěch Wildersovy PVV.

Zajímavou otázkou bude též účast mezi jednotlivými přistěhovaleckými komunitami. V Nizozemsku žijí čtyři přibližně stejně velké 350tisícové komunity — turecko-kurdská, marocká, indo-asijská a surinamská — a pak desítky menších. Wilders a další protipřistěhovalečtí politikové se vymezují zejména vůči druhé generaci přistěhovalců z Maroka, která dle statistik vykazuje nejvyšší kriminalitu. Turci by zase mohli pod vlivem poslední roztržky volit proti VVD premiéra Rutteho.

Příslušníci indo-asijské a surinamské komunity byli v minulosti tradičními voliči labouristů, nebo nevolili vůbec. Letos se ale jeví být labouristická PvdA v úpadku a dle některých analytiků je možné, že mnozí indičtí a surinamští přistěhovalci budou hlasovat pro Wilderse. Mnoho z nich je totiž mínění, že stát dává marockým přistěhovalcům zdarma to, na co si oni museli sami vydělat tvrdou prací.

4)Počet stran v nové Sněmovně

Nizozemci volí svou 150člennou Sněmovnu čistě proporčně ze stranických kandidátek. Celé Nizozemsko přitom funguje jako jeden velký volební obvod, a každá strana tak staví jen jednu kandidátku.

Práh pro vstup do Sněmovny je na druhou stranu zásluhou čistě proporčního systému extrémně nízký — přibližně 0,67 procenta. V nizozemské Sněmovně proto zasedají tradičně zástupci velkého počtu stran. Po volbách 2012 zde bylo zastoupeno jedenáct uskupení. Nyní by jich přitom mohlo být podle průzkumů až čtrnáct.

Znalci se shodují, že za takové situace by příští vládní koalici tvořilo pět až šest stran. S PVV Geerta Wilderse přitom nikdo do koalice nechce.

Statistiky ukazují, že v osmdesátých letech sbíraly více než 80procentní většinu hlasů nizozemských voličů tradiční strany pravice a levice. Letos by jim mělo dle předvolebních prognóz připadnout jen 40 procent hlasů. Bude zajímavé sledovat, zda a jak konkrétně se tyto prognózy naplní.

5)Výsledky úzce vyprofilovaných mini stran

Popsaný volební systém podněcuje díky nízkému vstupnímu prahu ke kandidatuře i subjekty, které se profilují jen velmi úzce. V posledních volbách například uspěla strana bojující za práva zvířat PvdD nebo strana 50Plus hájící zájmy důchodců.

Letos jsou mezi celkovými 28 kandidujícími uskupeními navíc například ostře protiunijní Fórum pro demokracii nebo čistě muslimská strana Mysli (Denk).

Sedm až osm stran by mělo dle průzkumů získat standardní klubové zastoupení, tedy deset a více poslanců. Zbylých tři až sedm dalších by mělo spadat do kategorie malých či mini stran. Otázkou zůstává, o které konkrétně letos půjde.

Další informace:

Reuters Netherlands general election

Bloomberg Wilders's Party Slumps in Final Dutch Polls on Election Eve

The Guardian Dutch elections: all you need to know

The Guardian The Guardian view on the Dutch elections: another populist threat

Politico The man who invented Trumpism

Al-Džazíra What can the Dutch elections tell us about Europe?

BBC News Why liberal Dutch are turning to the right