Označování lídryně francouzské Národní fronty (FN) Marine Le Penové za fašistku není ani pomluva, ani žádný jiný přečin — jedná se pojmenování, které v příslušném kontextu nepřesahuje hranice svobody projevu. Takto lze shrnout úterní rozhodnutí francouzského odvolacího soudu, který projednával žalobu právě Le Penové na levicového politika Jeana-Luca Mélenchona, jenž položil před volbami 2012 v jedné z televizních debat směrem k Le Penové otázku:

„Proč si myslíte, že by měl být francouzský lid jediný, který chce mít v čele fašistku?“

O kauze rozhodl již před rokem a půl obdobně řádný soud. Le Penová se tehdy odvolala. Aktuální rozhodnutí soudu je již definitivní.

Dle znalců francouzského prostředí reprezentuje Marine Le Penová třetí generaci xenofobního diskursu, která už nepoužívá klasickou fašistickou rétoriku, ale staví spíše na heslech a náznacích, přičemž však zachovává strukturu daného politického myšlení.

Celá FN pracuje ve své ideologii s kultem síly, řádu a pořádku a ostře se vymezuje — často i na základně konspiračních teorií — vůči všem jeho narušitelům, byť třeba jen symbolickým: liberalismu, levici, menšinám a lidem-odcizeným kulturním či akademickým elitám.