Chorvatsko a Nizozemsko. Evropa má další dvě vlády s účastí krajní pravice

Petr Jedlička

K Finsku, Itálii a Slovensku přibyly další dva státy EU s vládami, jichž se účastní krajní síly, donedávna ostrakizované. Profil i možnosti nových členů chorvatské a nizozemské koalice jsou ovšem dosti odlišné.

Holandský Wilders ustoupil kvůli vstupu do koalice od svých nejprovokativnějších slibů typu zákazu koránu či zavírání mešit. Obětoval též sociálně redistribuční část programu. U svých stoupenců však může dle znalců klesnout spíše tím, že přechází z antiestablišmentového tábora na druhou stranu. Foto John Thys, AFP

Poněkud ve stínu evropských voleb, voleb ve Franciiudálostí v USA zůstaly na začátku letošního léta posuny uvnitř dvou menších evropských států: v Chorvatsku a Nizozemsku. V obou nastoupily v příslušné době nové vlády. A v obou těchto vládách zasedají nově i zástupci krajní pravice.

V chorvatském případě jde o třetí vládu v řadě vedenou tradiční pravicově nacionalistickou, avšak prozápadní stranou HDZ v čele s Andrejem Plenkovićem. Krajně pravicovým elementem je v její nové koalici Vlastenecké hnutí (DP).

V nizozemském případě nastupuje velká všepravicová koalice v čele s nestraníkem Dickem Schoofem. Krajní pravicí v ní reprezentuje především proslulá Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse.

Chorvatský posun předurčily výsledky dubnových voleb, jakož i dlouhodobé klima ve státě. Stranu HDZ v čele s Plenkovićem provází po jejích osmi letech u moci řada korupčních podezření a případů zneužívání moci. Postupně se tak proti ní postavili jak liberální strany, tak socialistická opozice.

V dubnu letošního roku sice HDZ znovu vyhrála, ale žádný z potenciálních standardních partnerů s ní do koalice nechtěl. I proto sáhla ke spolupráci s krajní pravicí.

Vlastenecké hnutí teď může z pozice moci tlačit na další zpřísnění ostrahy hranic, zaměstnávání cizinců či striktnější přístup k interrupcím, což jsou všechno jeho témata. Znalci očekávají také nová tažení proti srbské menšině a občanské společnosti.

Podle pozorovatelské shody však DP zároveň nemá kapacity na větší mocenskou ofenzívu. Premiérovo HDZ si nechalo pod kontrolou obě ministerstva, která chtějí krajní pravičáci tradičně pro velké změny — vnitro a kulturu. Celkový mocenský záběr obří Plenkovićovy strany je navíc příliš široký, než aby jej rozviklala strana s desetiprocentní podporou.

„Vlastenecké hnutí vzniklo teprve v roce 2020, a to odštěpením od HDZ. V podstatě jej tvoří bývalí členové HDZ upozadění pro příliš kontroverzní názory. Profiluje se na vypjatém chorvatském nacionalismu, bránění migraci a kulturně-válečných tématech. V nové vládě bude kontrolovat část ministerstva hospodářství, ministerstvo pro demografii a ministerstvo zemědělství,” přiblížil profil Vlasteneckého hnutí pro DR Giovanni Vale, pozorovatel z organizace OBCT zaměřený na balkánské dění.

Staronový chorvatský premiér Andrej Plenković (vlevo) s lídrem Vlasteneckého hnutí Ivanem Penavou. Penava získal proslulost ještě v rámci právě Plenkovićovy strany, když jako starosta Vukovaru za HDZ vyžadoval demonstrativní projevy chorvatského nacionalismu i od příslušníků srbské menšiny. Foto archiv KAP

Nizozemská čtyřkoalice

Nizozemský případ je dosti jiný. Nová vláda se zde formovala podstatně déle — v zásadě od voleb z loňského listopadu až do letošního července. V unijním kontextu je nizozemská vláda mnohem vlivnější než chorvatská. Wildersova PVV je také daleko silnějším tělesem.

Ze čtyř stran nové koalice kontroluje PVV nejvíce parlamentních křesel — má jich sedmatřicet, zatímco liberálně konzervativní VVD čtyřiadvacet, křesťanskodemokratická Nová společenská smlouva (NSC) dvacet a protestní Farmářsko-občanské hnutí sedm.

Wildersovci budou řídit většinu hospodářských ministerstev s výjimkou financí. Mají ve správě též zdravotnictví, sociální služby, infrastrukturu a především: ministerstvo pro azyl a migraci.

Hlavní závazky koalice, jimiž se PVV dnes chlubí, jsou přitom konec zcelování uprchlických rodin, změkčení klimatických politik předchozích vlád, závazek vyjednávat další výjimky ze společných pravidel EU a všeobecné zpřísnění migračních záležitostí — od dalších zpřísnění azylových procedur až po omezení podpory programům studentských výměn.

×