↗

Holandský Wilders ustoupil kvůli vstupu do koalice od svých nejprovokativnějších slibů typu zákazu koránu či zavírání mešit. Obětoval též sociálně redistribuční část programu. U svých stoupenců však může dle znalců klesnout spíše tím, že přechází z antiestablišmentového tábora na druhou stranu. Foto John Thys, AFP

Poněkud ve stínu evropských voleb, voleb ve Francii a událostí v USA zůstaly na začátku letošního léta posuny uvnitř dvou menších evropských států: v Chorvatsku a Nizozemsku. V obou nastoupily v příslušné době nové vlády. A v obou těchto vládách zasedají nově i zástupci krajní pravice.

V chorvatském případě jde o třetí vládu v řadě vedenou tradiční pravicově nacionalistickou, avšak prozápadní stranou HDZ v čele s Andrejem Plenkovićem. Krajně pravicovým elementem je v její nové koalici Vlastenecké hnutí (DP).

V nizozemském případě nastupuje velká všepravicová koalice v čele s nestraníkem Dickem Schoofem. Krajní pravicí v ní reprezentuje především proslulá Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse.

Chorvatský posun předurčily výsledky dubnových voleb, jakož i dlouhodobé klima ve státě. Stranu HDZ v čele s Plenkovićem provází po jejích osmi letech u moci řada korupčních podezření a případů zneužívání moci. Postupně se tak proti ní postavili jak liberální strany, tak socialistická opozice.

V dubnu letošního roku sice HDZ znovu vyhrála, ale žádný z potenciálních standardních partnerů s ní do koalice nechtěl. I proto sáhla ke spolupráci s krajní pravicí.

Vlastenecké hnutí teď může z pozice moci tlačit na další zpřísnění ostrahy hranic, zaměstnávání cizinců či striktnější přístup k interrupcím, což jsou všechno jeho témata. Znalci očekávají také nová tažení proti srbské menšině a občanské společnosti.