Poněkud ve stínu evropských voleb, voleb ve Francii a událostí v USA zůstaly na začátku letošního léta posuny uvnitř dvou menších evropských států: v Chorvatsku a Nizozemsku. V obou nastoupily v příslušné době nové vlády. A v obou těchto vládách zasedají nově i zástupci krajní pravice.

V chorvatském případě jde o třetí vládu v řadě vedenou tradiční pravicově nacionalistickou, avšak prozápadní stranou HDZ v čele s Andrejem Plenkovićem. Krajně pravicovým elementem je v její nové koalici Vlastenecké hnutí (DP).

V nizozemském případě nastupuje velká všepravicová koalice v čele s nestraníkem Dickem Schoofem. Krajní pravicí v ní reprezentuje především proslulá Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse.

Chorvatský posun předurčily výsledky dubnových voleb, jakož i dlouhodobé klima ve státě. Stranu HDZ v čele s Plenkovićem provází po jejích osmi letech u moci řada korupčních podezření a případů zneužívání moci. Postupně se tak proti ní postavili jak liberální strany, tak socialistická opozice.

V dubnu letošního roku sice HDZ znovu vyhrála, ale žádný z potenciálních standardních partnerů s ní do koalice nechtěl. I proto sáhla ke spolupráci s krajní pravicí.

Vlastenecké hnutí teď může z pozice moci tlačit na další zpřísnění ostrahy hranic, zaměstnávání cizinců či striktnější přístup k interrupcím, což jsou všechno jeho témata. Znalci očekávají také nová tažení proti srbské menšině a občanské společnosti.

Podle pozorovatelské shody však DP zároveň nemá kapacity na větší mocenskou ofenzívu. Premiérovo HDZ si nechalo pod kontrolou obě ministerstva, která chtějí krajní pravičáci tradičně pro velké změny — vnitro a kulturu. Celkový mocenský záběr obří Plenkovićovy strany je navíc příliš široký, než aby jej rozviklala strana s desetiprocentní podporou.

„Vlastenecké hnutí vzniklo teprve v roce 2020, a to odštěpením od HDZ. V podstatě jej tvoří bývalí členové HDZ upozadění pro příliš kontroverzní názory. Profiluje se na vypjatém chorvatském nacionalismu, bránění migraci a kulturně-válečných tématech. V nové vládě bude kontrolovat část ministerstva hospodářství, ministerstvo pro demografii a ministerstvo zemědělství,” přiblížil profil Vlasteneckého hnutí pro DR Giovanni Vale, pozorovatel z organizace OBCT zaměřený na balkánské dění.

Nizozemská čtyřkoalice

Nizozemský případ je dosti jiný. Nová vláda se zde formovala podstatně déle — v zásadě od voleb z loňského listopadu až do letošního července. V unijním kontextu je nizozemská vláda mnohem vlivnější než chorvatská. Wildersova PVV je také daleko silnějším tělesem.

Ze čtyř stran nové koalice kontroluje PVV nejvíce parlamentních křesel — má jich sedmatřicet, zatímco liberálně konzervativní VVD čtyřiadvacet, křesťanskodemokratická Nová společenská smlouva (NSC) dvacet a protestní Farmářsko-občanské hnutí sedm.

Wildersovci budou řídit většinu hospodářských ministerstev s výjimkou financí. Mají ve správě též zdravotnictví, sociální služby, infrastrukturu a především: ministerstvo pro azyl a migraci.

Hlavní závazky koalice, jimiž se PVV dnes chlubí, jsou přitom konec zcelování uprchlických rodin, změkčení klimatických politik předchozích vlád, závazek vyjednávat další výjimky ze společných pravidel EU a všeobecné zpřísnění migračních záležitostí — od dalších zpřísnění azylových procedur až po omezení podpory programům studentských výměn.

Dále by Nizozemsko mělo začít stavět čtyři nové atomové elektrárny, rozšířit podmořskou těžbu či skončit s omezováním extenzivního zemědělství. PVV ale ustoupila od svých nejprovokativnějších slibů, jako je zavírání mešit či zákaz koránu. Země má rovněž dál podporovat Ukrajinu v boji proti ruské invazi.

„Pro zemi to je bezpochyb velká změna. Nizozemsko mělo po celých posledních čtrnáct let jednoho premiéra — Marka Rutteho z liberálně konzervativní VVD. Nyní tedy nastupuje nový a vůbec poprvé s ministry za PVV,“ přibližoval ve speciálu Deutsche Welle Jack Parrock, bruselský zpravodaj stanice, a pokračoval:

„Je ovšem stále otevřenou otázkou, zda-li se něco skutečně radikálně změní. (…) Protože například v azylantské otázce bylo zpřísněno kde co už dříve. O azyl žádalo v Nizozemsku minulém roce čtyřicet tisíc lidí. To je asi desetina počtu, který žádal v sousedním Německu. Specifika nové azylantské politiky slíbila nové vláda zveřejnit po prázdninách,“ doplnil Parrock.

Otázka stability a faktor Wilders

Vedle otázky reálných změn zaznívají v prvních analýzách týkajících se nové nizozemské vlády ještě dvě další velké neznámé: otázka stability nového spojenectví a otázka role samotného Wilderse.

Pokud jde o Wildersovu osobní roli, zástupci tradiční pravice si při jednáních vymohli, že nebude zastávat žádný vládní post. Těžko nicméně předpokládat, že zůstane pouze řadovým poslancem. Jde o politika, který celou PVV vybudoval a už osmnáct let vede. Právě on také vybíral za PVV nové ministry a dá se očekávat, že na ně bude mít zásadní vliv.

Jde-li o stabilitu vlády, nová koalice drží ve sněmovně 88 křesel ze 150. Avšak mládežnické sekce VVD a NSC, tedy jejích tradičně pravicových členů, se již dnes bouří proti spojení s populisty. A ani PVV nemusí zůstat jednotná.

„Wilders se v minulosti vždy profiloval nejenom jako reprezentant protipřistěhovaleckého, ale i antiestablishmentového hlasu. Nyní však vstupuje do vlády s těmi, které léta kritizoval. Sám měl nadto vždy sklon spojovat problém žadatelů o azyl se všemi vážnými problémy v zemi, jako je nedostatek bytů či přetížené zdravotnictví. Ty bude muset teď místo toho skutečně reálně řešit,“ doplňuje speciál agentury Reuters.