V Bavorsku a Hesensku v prvním říjnovém víkendu proběhly volby do zemských parlamentů, od nichž se odvíjí i následná podoba zemských vlád. Ve federálním státě mají spolkové země řadu důležitých výhradních kompetencí, složení jejich vlád se ale propisuje i do rozložení hlasů v Bundesratu, druhé komoře celoněmeckého parlamentu.

Jedná se tak o učebnicové volby druhého řádu, v nichž lze z hlediska volebních motivací jen těžko odlišit dění na zemské a spolkové úrovni. Berlínská vládnoucí trojkoalice se navíc nachází uprostřed svého volebního období a potýká se s poměrně rozsáhlou krizí.

Západoněmecké země Bavorsko a Hesensko jsou poměrně lidnaté — přestože jde jen o dvě z celkových šestnácti spolkových zemí, rozhodovala zde ve volbách čtvrtina veškerých občanů. Tamní výsledky jsou proto důležité pro směřování celého Německa.

V Bavorsku CSU uhájila pozice, ale krajní pravice sílí

Volební klání v Bavorsku s přehledem vyhráli tamní křesťansko-sociální konzervativci z CSU pod vedením dosavadního předsedy zemské vlády Markuse Södera. Dříve byli zvyklí na nadpoloviční většinu, díky níž v Bavorsku jakožto jediné spolkové zemi, kde vůbec existují, dlouho vládli v jednobarevných kabinetech.

Dnes však již takovou pozici zdaleka nemají a představují tak učebnicovou ukázku úpadku masových — nebo jak se říká v Německu „lidových“ — stran. Ziskem 37 procent CSU svou pozici sice opět obhájila, její výsledek se ale hodnotí spíš jako neúspěch — právě ve srovnání s podporou, jíž byla schopná dosahovat ještě nedávno.

Významněji si naproti tomu polepšili Svobodní voliči — Freie Wähler, kteří zatím také nejsou součástí celoněmecké politiky. V Bavorsku spolu s hegemonní CSU vládli již v minulém funkčním období a nyní se už dohodli na zahájení koaličních vyjednávání, takže lze očekávat, že sestaví vládu na stejném půdorysu. Krátce před volbami se přitom objevil starý antisemitský leták, u něhož není vyloučeno, že jeho autorem je bavorský předseda Svobodných voličů Hubert Aiwanger. Aféru ale očividně ustál.

Vůbec největší nárůst voličských hlasů však zaznamenala Alternativa pro Německo (AfD), nacionalisticky konzervativní strana s pravicově extremistickými proudy, která s bezmála patnácti procenty obsadila třetí místo. Sečteme-li hlasy pro AfD s hlasy pro Svobodné voliče, kteří se před volbami také profilovali jako pravicově populistická alternativa k CSU, pak tyto krajně pravicové síly mají dohromady podporu skoro třetiny Bavorů a Bavorek.

Naopak všechny strany vládnoucí berlínské koalice, tedy sociální demokracie SPD, Zelení a liberálové z FDP si v Bavorsku pohoršily. První jmenovaní spíš drobně — na konzervativním jihu si drží kolem deseti procent dlouhodobě, byť v liberálnější metropoli Mnichově naopak stabilně vyhrávají a vládnou mu.

Zelení ztratili od minula asi šestinu své podpory a skončili těsně za AfD čtvrtí. FDP pak spadla skoro o polovinu, a protože se už minule do bavorského Landtagu dostala jen s odřenýma ušima, další propad nyní znamená, že ho strana úplně opustí.

Radikálně levicová Die Linke, která bojuje v celém Německu o své politické přežití a stojí zřejmě bezprostředně před odštěpením svého konzervativního křídla do nového politického subjektu, dlouhodobě v Bavorsku nehraje žádnou roli a ve výsledcích se obvykle objevuje pod souhrnnou kategorií „ostatní“.

Posílená AfD nepřekvapivě odlákala hlasy hlavně napravo od politického středu — přes 100 000 voličů a voliček k ní přešlo od CSU. Pozoruhodné však je, že ještě o něco víc bylo lidí z tábora dosavadních nevoličů a nevoliček, kteří se v těchto zemských volbách rozhodli dát AfD svůj hlas.

Kolem 50 000 voličů se sice rozhodlo přesně naopak, tedy po minulé volbě AfD tentokrát nevolit vůbec, nicméně celkově národovci jednoznačně posílili. Poukazuje to na schopnost AfD mobilizovat tento specifický segment obyvatelstva, což jí ostatní strany mohou pouze závidět.

Hesensko: na špici CDU, AfD druhá, blamáž pro SPD

V Hesensku si vítězní křesťanští konzervativci z CDU polepšili o bezmála osm procentních bodů a dosáhli podpory více než třetiny voličů. O lídrovi jejich kandidátky a dosavadním ministerském předsedovi Borisi Rheinovi se před volbami sice říkalo, že je neznámý a nevýrazný, krize berlínské vlády mu ale nakonec očividně dopomohla k triumfu.

Nejkontroverznější roli v tomto případě sehrála sociálnědemokratická spolková ministryně vnitra a lídryně kandidátky SPD do hesenských voleb Nancy Faeserová. Sázela totiž na to, že jí mediální prostor, který má z titulu ministerské funkce, v Hesensku dopomůže k úspěchu. Jenže se přepočítala: celý záměr se už z principu stal předmětem kritiky. Negativní reakce navíc vyvolávalo i to, že dávala najevo svůj záměr odebrat se do hesenské politiky, pouze pokud uspěje.

Volební kampaň bylo pro Faeserovou obtížné časově a kapacitně skloubit se spolkovou politikou. Navíc téma migrace, za které rezortně odpovídá, se právě před volbami nepříjemně politicky vyhrotilo, takže ministryně se během kampaně neustále musela zpovídat hlavně z toho.

Do značné míry právě proto si SPD — stejně jako jejich berlínští koaliční partneři Zelení — v Hesensku pohoršili o zhruba čtvrtinu a obě strany získaly shodně asi 15 procent. Zato AfD atakovala dvacetiprocentní hranici a zaujímá tak celkově druhé místo.

Že se nově nabyté síly nebude zdráhat využít, už prokázala, když oznámila, že hodlá iniciovat parlamentní vyšetřování pandemických politických opatření. Má už k tomu totiž dostatečný počet poslanců.

Voličský výprask se nevyhnul ani třetímu berlínskému koaličnímu partnerovi — liberální FDP, která se propadla na pětiprocentní podporu a tak tak uhájila místo v zemském parlamentu.

Krizí zmítaná krajně levicová Die Linke, jež byla ještě v minulém funkčním období v hesenském Landtagu zastoupena o něco více než šestiprocentním podílem, se nyní propadla zhruba na polovinu, takže zdaleka nedosáhla na rozhodující pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu.

Vítězní křesťanští konzervativci z CDU své dodatečné hlasy získali zejména od těch občanů, kteří v minulých volbách volili všechny tři strany berlínské koalice. Za podstatným přírůstkem hlasů pro AfD stojí v Hesensku, stejně jako v Bavorsku, především dosavadní nevolící.

Ohledně budoucí hesenské zemské vlády není zdaleka tak jasno jako v Bavorsku. Vítězná CDU ohlásila vyjednávat prozatím se všemi stranami, které se do hesenského Landtagu dostaly, samozřejmě s výjimkou AfD.

Výprask pro berlínskou koalici

Výsledky obou zemských voleb tak jednoznačně znamenají debakl pro berlínskou trojkoalici. U voleb druhého řádu to v půli volebního období centrálních vlád není neobvyklé, nicméně dle reakcí výprask SPD, Zelených a FDP vliv této politické zákonitosti přesahuje. A to i proto, že tolik posílila AfD.

Její úspěchy jsou pak vůbec nejvýraznějším poselstvím voleb. Nejpozději nyní se rozplynula naděje, že by se národovecká krajní pravice ustálila — přinejmenším na centrální německé úrovni a západě země — maximálně na desetiprocentní voličské podpoře, kde buď setrvá dlouhodobě, nebo bude dokonce klesat, až se otupí její přitažlivost jako nové protestní politické síly. Panovalo i očekávání, že by se v praktické politice mohla znemožnit tím, že kromě silných slov vlastně žádné účinné politické recepty na nic nemá.

Nyní však AfD bezprecedentně skórovala na západě země, ale i na celoněmecké úrovni dosahuje skoro čtvrtinové podpory. Je tak poměrně těsně druhá za CDU/CSU, zatímco vládnoucí SPD a Zelené předstihuje o parník — o FDP krčící se na hranici volitelnosti vůbec nemluvě.

V průzkumech zaměřených na východní spolkové země je pak obrázek ještě dramatičtější — kupříkladu v Sasku, kde budou volit za rok touto dobou, by AfD získala až třetinu hlasů, a tedy s přehledem zvítězila.

Před několika dny Německo zaskočil také výzkum, podle kterého by už celá polovina Němců a Němek neměla problém s podílem AfD na vládnutí přinejmenším na úrovni spolkových zemí. Na západě země je tento názor rozšířený o něco méně, na východě ho naopak zastává dokonce nadpoloviční většina dotázaných.

Hojně se také upozorňuje na to, jak AfD nabývá na popularitě u mladé generace. Zatímco ještě v posledních zemských volbách v Bavorsku a Hesensku ji ve věkové skupině 18—24 let podpořil jen každý desátý, nyní to v Bavorsku bylo už 16 procent a v Hesensku dokonce 18 procent. Poněkud překvapivě se tedy AfD daří u této věkové kategorie lépe než u lidí nad 60 let.

Vysvětlení se nabízí dvojí: radikálům se podařilo etablovat se v prostředí sociálních sítí, zejména logiku TikToku jakožto hlavního média nejmladší generace voličů si AfD osvojila mimořádně dobře. Krátké, jednoduché a emocionalizované zprávy jsou totiž pro něj jako dělané.

Strach a nejistota jako živná půda pro AfD

Druhým, možná ještě důležitějším faktorem však je znejistění mladé generace, jež vyrůstá mezi dopady finanční a hospodářské krize, s hrozbou klimatického rozvratu, v pandemii, s válečnými konflikty nadosah a s nimi spojenou masovou migrací do Německa.

Nejistota a nervozita ohledně budoucnosti je všudypřítomná a jsou to právě voliči AfD, kteří ji očividně prožívají mimořádně silně, často nezávisle na své objektivní situaci. V průzkumech se vyjadřují v drtivé většině pesimisticky, vykazují nálady blížící se apokalypsy.

Důležitou rozbušku představuje v Německu nadále téma migrace. Atmosféra se dočasně uklidnila tím, že se Německo dokázalo s největším náporem po roce 2015 jakž takž vyrovnat: stávající uprchlíky se dařilo integrovat a kromě toho bylo morálně pochybným způsobem zajištěno, aby jich do Evropy a do Německa neproudilo tolik. Jenže pak bylo Německo vystaveno novému náporu lidí z Ukrajiny a současně znovu dramaticky stoupají počty příchozích z arabských a afrických zemí.

Země se skutečně dostává na limit toho, co je schopná zvládnout, zároveň se dlouhodobě nedaří odmítnuté žadatele a žadatelky o azyl efektivně vracet do zemí jejich původu. Za to nyní nese odpovědnost právě vládnoucí trojkoalice a konkrétně zejména sociálnědemokratická lídryně kandidátky v Hesensku Nancy Faeserová.

Průzkumy přitom ukázaly, že téma migrace patřilo pro voliče a voličky v obou zemích k těm nejdůležitějším kritériím, podle kterých se rozhodovali. Pro sympatizanty AfD je to téma zdaleka nejdůležitější.

Přešlapy berlínské vlády

AfD těží i neúspěchů semaforové vlády v Berlíně. Ta si naběhla například pokusem razantněji donutit obyvatelstvo k výměně emisně problematických způsobů vytápění za tepelné pumpy. Kvůli zpackané komunikaci se mnoho lidí vyděsilo domněle vyžadovaného tempa i nákladů, nemluvě o nevoli, kterou vyvolal pokus zasahovat shora do tak soukromých sfér.

Určité voličské kruhy vnímají negativně, nakolik nyní německou politiku i veřejnou diskuzi ovládá válka na Ukrajině a s ní související politické kroky. Sociální a hospodářská situace v Německu zdaleka není optimální, inflace dosahovala citelných výší a německé hospodářství zřejmě míří do recese.

Vláda opravdu často nebudí dojem, že má situaci pod kontrolou. Kancléř Olaf Scholz zdaleka nepředstavuje výrazného lídra, který by jím vedené vládě propůjčoval jednoznačný sociálně-demokratický otisk. Posunul se spíše do role moderátora sporů dvou zbylých stran a pro mnohé překvapivě přitom straní spíš liberálům z FDP než Zeleným. Představitelé vlády jsou natolik rozhádaní, že na sebe často útočí i veřejně, a panují proto pochyby, zda vůbec volební období spolu budou ve vládě nějak schopní doklepat.

Pro budoucí vývoj Německa je zcela klíčové, jak úspěšná bude strategie, kterou si  demokratická politika vybuduje do příštích zemských voleb na východě za rok a do příštích voleb do Bundestagu za dva roky. Hrozba další polarizace a destabilizace politického spektra, které do nedávna působilo jako jeden z posledních ostrovů politické normality, je velmi silná. AfD očividně může dosáhnout takového úspěchu, že už nebude možné ji při vládnutí ostrakizovat. Důsledky by dalece překračovaly samotné Německo.