Bavorsko a Hesensko ukazují rozsah německého problému s AfD
Kateřina SmejkalováVýsledky voleb do zemských parlamentů v Bavorsku a Hesensku vypovídají mnohé o politické atmosféře v celém Německu. Tradiční křesťanští konzervativci sice vyhráli, ale krajní pravice dramaticky sílí. Živí ji zejména strach z budoucnosti.
V Bavorsku a Hesensku v prvním říjnovém víkendu proběhly volby do zemských parlamentů, od nichž se odvíjí i následná podoba zemských vlád. Ve federálním státě mají spolkové země řadu důležitých výhradních kompetencí, složení jejich vlád se ale propisuje i do rozložení hlasů v Bundesratu, druhé komoře celoněmeckého parlamentu.
Jedná se tak o učebnicové volby druhého řádu, v nichž lze z hlediska volebních motivací jen těžko odlišit dění na zemské a spolkové úrovni. Berlínská vládnoucí trojkoalice se navíc nachází uprostřed svého volebního období a potýká se s poměrně rozsáhlou krizí.
Západoněmecké země Bavorsko a Hesensko jsou poměrně lidnaté — přestože jde jen o dvě z celkových šestnácti spolkových zemí, rozhodovala zde ve volbách čtvrtina veškerých občanů. Tamní výsledky jsou proto důležité pro směřování celého Německa.
V Bavorsku CSU uhájila pozice, ale krajní pravice sílí
Volební klání v Bavorsku s přehledem vyhráli tamní křesťansko-sociální konzervativci z CSU pod vedením dosavadního předsedy zemské vlády Markuse Södera. Dříve byli zvyklí na nadpoloviční většinu, díky níž v Bavorsku jakožto jediné spolkové zemi, kde vůbec existují, dlouho vládli v jednobarevných kabinetech.
Dnes však již takovou pozici zdaleka nemají a představují tak učebnicovou ukázku úpadku masových — nebo jak se říká v Německu „lidových“ — stran. Ziskem 37 procent CSU svou pozici sice opět obhájila, její výsledek se ale hodnotí spíš jako neúspěch — právě ve srovnání s podporou, jíž byla schopná dosahovat ještě nedávno.
Významněji si naproti tomu polepšili Svobodní voliči — Freie Wähler, kteří zatím také nejsou součástí celoněmecké politiky. V Bavorsku spolu s hegemonní CSU vládli již v minulém funkčním období a nyní se už dohodli na zahájení koaličních vyjednávání, takže lze očekávat, že sestaví vládu na stejném půdorysu. Krátce před volbami se přitom objevil starý antisemitský leták, u něhož není vyloučeno, že jeho autorem je bavorský předseda Svobodných voličů Hubert Aiwanger. Aféru ale očividně ustál.
Vůbec největší nárůst voličských hlasů však zaznamenala Alternativa pro Německo (AfD), nacionalisticky konzervativní strana s pravicově extremistickými proudy, která s bezmála patnácti procenty obsadila třetí místo. Sečteme-li hlasy pro AfD s hlasy pro Svobodné voliče, kteří se před volbami také profilovali jako pravicově populistická alternativa k CSU, pak tyto krajně pravicové síly mají dohromady podporu skoro třetiny Bavorů a Bavorek.
Naopak všechny strany vládnoucí berlínské koalice, tedy sociální demokracie SPD, Zelení a liberálové z FDP si v Bavorsku pohoršily. První jmenovaní spíš drobně — na konzervativním jihu si drží kolem deseti procent dlouhodobě, byť v liberálnější metropoli Mnichově naopak stabilně vyhrávají a vládnou mu.
Zelení ztratili od minula asi šestinu své podpory a skončili těsně za AfD čtvrtí. FDP pak spadla skoro o polovinu, a protože se už minule do bavorského Landtagu dostala jen s odřenýma ušima, další propad nyní znamená, že ho strana úplně opustí.
Radikálně levicová Die Linke, která bojuje v celém Německu o své politické přežití a stojí zřejmě bezprostředně před odštěpením svého konzervativního křídla do nového politického subjektu, dlouhodobě v Bavorsku nehraje žádnou roli a ve výsledcích se obvykle objevuje pod souhrnnou kategorií „ostatní“.
Posílená AfD nepřekvapivě odlákala hlasy hlavně napravo od politického středu — přes 100 000 voličů a voliček k ní přešlo od CSU. Pozoruhodné však je, že ještě o něco víc bylo lidí z tábora dosavadních nevoličů a nevoliček, kteří se v těchto zemských volbách rozhodli dát AfD svůj hlas.
Kolem 50 000 voličů se sice rozhodlo přesně naopak, tedy po minulé volbě AfD tentokrát nevolit vůbec, nicméně celkově národovci jednoznačně posílili. Poukazuje to na schopnost AfD mobilizovat tento specifický segment obyvatelstva, což jí ostatní strany mohou pouze závidět.
Ano, Kateřina Smejkalová naprosto správně konstatuje, že podíl reakčních, přinejmenším potenciálně nedemokratických hlasů v Bavorsku dosáhl už celých 30 procent! Velmi alarmující číslo, v jedné z nejvýznamnějších spolkových zemí.
Na straně druhé je nutno vidět, že tento příliv hlasů pro pravicově-reakcionářské strany plně koreluje s úbytkem hlasů pro vládní CSU. Personálně-politické zázemí tohoto vývoje je takové, že pod "zemským knížetem" Franz Josefem Straussem bavorská CSU zastávala sama tvrdě pravicové, národovecko-konzervativní pozice. S takovýmto postojem v tradičně klerikálně-konzervativním Bavorsku dlouhá desetiletí získávala vysoce nadpoloviční počet hlasů.
Ovšem - po úmrtí F. J. Strausse, po určitém přechodovém období se současná CSU přece jenom poněkud modernizovala, přece jenom poněkud odložila své konzervativní "Lederhosen", kožené kalhoty. V důsledku této modernizace v ní ovšem mnoho dřívějších, hluboce konzervativně-pravicově smýšlejících voličů přestalo spatřovat svůj politický domov; a tento si pak našli zčásti u Svobodných voličů, zčásti u nového politického subjektu, nacionalistické a xenofobní AfD.
Jinak řečeno: hodnotové postoje bavorských voličů se v zásadě nijak nezměnily. Onen tvrdě pravicově-národovecko-reakcionářský potenciál zde byl vždy; pouze se v důsledku uvedených okolností z (nyní poněkud více centristické) CSU přesunul k oněm explicitněji až vyhraněně tvrdě pravicovým stranám.
Ještě jeden fakt z proběhlých voleb ve dvou německých zemích má svou nemalou zajímavost. Myslím že to byl údaj z Bavorska: sociální demokracii (kdysi straně dělnické třídy) tentokrát dalo své hlasy už pouze 7 procent (!) dělníků. Opakuji ještě jednou: ne více nežli sedm procent!
Klasická sociální demokracie tedy trpí dvojím trendem: za prvé čím dál tím více mizí klasická dělnická třída jako taková; a zároveň stále méně dělníků v sociální demokracii spatřuje reprezentanta svých zájmů.
Místo toho se tato "dělnická třída" přidává na stranu populisticko-fašistoidních subjektů jako je AfD.
Jestliže tedy svého času Karel Marx v proletariátu spatřoval ten dějinný subjekt, který má mít potenciál progresivní revoluční změny společnosti, pak dnes - při pohledu na realitu - tyto sny a iluze definitivně padají.
A náhradní subjekt progresivních změn je v nedohlednu.