Šestadvacetiletý David podotýká, že se svůj život snaží žít „jako podle německé učebnice“. Do Stuttgartu, průmyslového prosperujícího města v jihozápadním Německu, se přestěhoval z Keni ve svých devíti letech, kde již tehdy žila a pracovala jeho matka. Ta si později vzala Němce, který Davida adoptoval, díky čemuž oba získali německé občanství.

„Měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal v rodině, která patřila ke střední třídě. Nikdy mi nic nechybělo,“ zdůrazňuje David (jméno bylo na jeho přání změněno) během našeho telefonního rozhovoru. Vystudoval, našel si práci, nyní se jakožto event manažer, raper a tanečník snaží rozjet podnikatelskou činnost.

„A přesto se celou dobu cítím zas a znova zklamaný stejně jako mí vrstevníci nebo rodiče dětí ve školce, v níž jsem pracoval. Politici jen mluví a mluví, ale opatření, která by sloužila zájmům nás, německých občanů, neprosazují,“ prohlašuje.

Za své největší starosti označuje ekonomiku a bezpečí. „Za mého dospívání stačilo mým rodičům k důstojnému životu jedno zaměstnání — teď mají oba přinejmenším dvě práce. A bezpečím mám na mysli nejen bezpečí finanční, ale i bezpečí v mé čtvrti,“ vysvětluje.

Jakožto muž, který chodí na tréninky sebeobrany, se sice fyzicky ohrožen necítí, každou chvíli však prý čte či slyší, že se někde někomu něco stalo. „A pokud je mou hlavní starostí, z čeho příští měsíc zaplatím nájem, nezáleží mi tak moc na tom, jak snížit emise CO2,“ doplňuje.

David připouští, že nemá jasné představy o konkrétních opatřeních, které by měla vláda přijmout: „Ale třeba co se týče migrace, myslím si, že by se Německo mělo soustředit především na pomoc na místě: vybudovat stabilitu v třetích zemích, aby lidé z nich neměli potřebu odcházet do Německa. Řečeno metaforou: když do mého domu přijde soused a řekne si o pomoc, jak mu mohu pomoci, pokud sám ve svém domě nemám nic?“

Od dosažení dospělosti se David účastnil každých voleb. A volil už lecjakou stranou. „Ale mám pocit, že na tom, koho volím, nezáleží. Zvolím stranu A, ale ta beztak vstoupí do koalice se stranami B a C a společně prosadí opatření, kterým jsem hlas nedal,“ popisuje, načež se odmlčí. „A tak jsem se letos rozhodl volit stranu, která mě za posledních pár měsíců oslovila nejvíce. Stranu, která ve mně vzbuzuje alespoň trochu naděje.“

Tou stranou je protimigrantská Alternativa pro Německo (AfD).

Migrantské voliče trápí nejvíce ekonomická situace

Jak prokazuje čerstvá studie Německého centra pro výzkum integrace a migrace, voličské chování lidí s migrantskými kořeny se od voličského chování etnických Němců zásadně neliší. A ačkoliv většina voličů s migrantskými kořeny považuje AfD za nevolitelnou, přibližně pětina z nich si volbu AfD představit dokáže — podobně jako v populaci etnických Němců.

Dle průzkumu z roku 2018 ve spolkové zemi Hesensko AfD podporovalo dokonce čtrnáct procent voličů s migrantskými kořeny — v porovnání s třináctiprocentní podporou AfD mezi voličstvem bez migrantských kořenů.

„Výraznější rozdíly jsou patrné, pokud se podíváme nikoliv na chování migrantských voličů jako celku, ale rozdělíme je do podskupin na základě regionu, z nichž pocházejí,“ poukazuje Friederike Römerová z Německého centra pro výzkum integrace a migrace. V rámci studie rozdělili migrantské voliče na ty s kořeny v Evropské unii, v bývalém Sovětském svazu a v Turecku či na Blízkém východě.

K podpoře AfD výrazně víc tíhnou voliči s kořeny z bývalého Sovětského svazu — volbu AfD si dokáže představit téměř třicet procent z nich. Stejně tak však považuje islamofobní AfD za volitelnou téměř dvacet procent lidí z Blízkého východu. V porovnání s etnickými Němci se mezi migrantskými voliči těší výrazně vyšší podpoře Aliance Sahry Wagenknechtové, která razí levicový program v oblasti ekonomiky, ale brojí proti migraci.

Studie zároveň ukázala, že migrantští voliči se s etnickými Němci víceméně shodnou na tom, jaké největší politicko-společenské problémy současné Německo sužují: s předstihem vede ekonomika a inflace, následuje společenská soudržnost — a migrace.

Navzdory krajně pravicovým povídačkám o tom, jak se migranti na rozdíl od Němců koupou ve státních penězích, studie prokazuje, že migrantskou populaci trápí ekonomická situace ještě naléhavěji než etnické Němce. Výrazně nižší důležitost naopak přikládá klimatické změně.

Migrantští voliči zároveň častěji vyjadřují nedůvěru, že zásadní celospolečenské problémy dokáže vyřešit jakákoliv ze zavedených politických stran. V porovnání s ostatními stranami nicméně označovali AfD a CDU za stranu nejvíce kompetentní k řešení ekonomických problémů a migrace.

Loajalita migrantů vůči zavedeným stranám vyprchala

Dlouho platilo, že okolo čtyřiceti procent německých voličů s migrantskými kořeny podporovalo sociální demokraty (SPD), necelých třicet procent pak volilo Křesťansko-demokratickou unii (CDU). „K volbě SPD historicky tíhla především turecká komunita a lidé, kteří sem přišli jako zahraniční dělníci. A to proto, že byli zpravidla aktivní v odborech,“ vysvětluje Römerová.

Vůči CDU zase bývali loajální voliči s kořeny z někdejšího Sovětského svazu, kteří do Německa masově emigrovali v období od osmdesátých let 20. století do prvního desetiletí 21. století, a to částečně díky programům finanční a integrační podpory, které zavedl kabinet někdejšího křesťansko-demokratického premiéra Helmuta Kohla.

„Myslím, že křesťanští demokraté a sociální demokraté žili dlouho v přesvědčení, že tyto dvě voličské skupiny mají jisté a pro jejich udržení nemusí nic dělat. A zároveň se věřilo, že migranti krajní pravici zkrátka volit nebudou,“ pokračuje Römerová.

Více než polovina lidí s migrantskými kořeny v Německu volebním právem nedisponuje — buď nemá německé občanství, anebo je mladší osmnácti let. Částečně i v důsledku nedávné legalizace dvojího občanství se však podíl voličů s migrantskými kořeny — tedy těch, kdo se narodili jinde než v Německu nebo alespoň jeden jejich rodič se narodil jinde než v Německu — vyšplhal na přibližně dvanáct procent německého voličstva.

Společnost na nás nebyla připravená

Že jde o nezanedbatelnou skupinu voličstva, si v kontextu politické kampaně jako první uvědomila paradoxně právě AfD.

První skupinou voličů s migrantskými kořeny, o něž AfD začala usilovat, se stali ruští Němci. „Osud ruských Němců a jejich budoucnost v Německu a kdekoliv jinde je blízko našim srdcím,“ prohlásil poslanec AfD Jürgen Braun vloni v září během tiskové konference věnované právě situaci ruských Němců.

Více než dva miliony ruských Němců, kteří se od osmdesátých let do Německa přistěhovali, představují relativně privilegovanou skupinu migrantů. Šlo o etnické Němce, jimž Německo přiznalo speciální status. „Německá společnost je přesto vnímala jako cizince — a to jako problematickou skupinu cizinců, spojenou mimo jiné se zločinem,“ vysvětluje historik Jannis Panagiotidis.

„V devadesátých letech přišlo ruských Němců opravdu mnoho. A Německo nemělo — dodnes nemá — promyšlenou migrační politiku. Země na to nebyla připravená, příchod ruských Němců vyvolal ve společnosti napětí. Nevnímali nás jako Němce, měli pro nás všelijaké urážlivé přezdívky,“ tvrdí tlumeným hlasem Sergej Henke, jeden z představitelů AfD ve čtvrti Marzahn-Hellersdorf na východě Berlína, v níž žije asi třicet tisíc ruských Němců.

Na ruské Němce začala AfD cílit svou kampaň v roce 2016 poté, co ruská média v Německu referovala o smyšleném příběhu znásilnění ruskoněmecké dívky arabskými migranty. V reakci vyšli na protest do ulic ruští Němci po celé zemi. Ruská média, která o případu referovala, byla v zemi zakázána a případ byl označen za ruskou vlivovou operaci. Událost nicméně přiživila nedůvěru části ruskoněmecké populace vůči německým médiím a institucím.

Henke se přestěhoval do Německa jako pětatřicetiletý už v roce 1976 — a to do východní Německé demokratické republiky, jelikož Sovětský svaz lidem s rodinou v zahraničí odchod povoloval. Tehdejší východoněmeckou společnost vykresluje jako přátelskou, což však neplatilo o některých institucích.

„Pro stát jsem byl člověkem, který opustil Sovětský svaz — ztělesnění všech lidských nadějí,“ popisuje schoulený v křesle ve svém obývacím pokoji plném olejomaleb s krajinami. Zpočátku měl prý problém najít bydlení — na prvního máje prý dokonce vyrazil do ulic s transparentem: „Jsem sovětský občan a nemám kde bydlet.“

Jeho kolega ze strany Konstantin Krushinskij dlouze rozpráví o tom, jak složitý proces ruští Němci, kteří chtějí emigrovat do Německa, podstupují: „Ptají se vás na rodiče, prarodiče, kde jste se naučili německy, jak moc umíte německy, kdy slavíte Vánoce.“

Na přelomu tisíciletí se však tehdy vládnoucí SPD rozhodla množství přicházejících ruských Němců omezit. „A teď tu stejná strana vítá Afghánce a Araby, zatímco pro Rusy zůstává těžké do Německa emigrovat. No není to absurdní?“ podotýká Henke.

V porovnání s ostatními migranty přitom vycházejí ruští Němci ze statistik jako relativní šťastlivci, co se zaměstnanosti či výše příjmu týče. „Jejich výhodou bylo německé občanství stejně jako určitá podpora v integraci, kterou tehdy třeba zahraniční dělníci nedostávali. Což samozřejmě neznamená, že se nepotýkají s ekonomickou prekaritou,“ vysvětluje Panagiotidis.

Po napjatých devadesátých letech se zvláště druhá generace ruských Němců stala takřka neviditelnou — byli zkrátka bílí a integrovaní. To se však dle Panagiotidise změnilo okolo roku 2015 s hromadným příchodem uprchlíků z Blízkého východu a vzepětím krajní pravice, které částečně roztleskávalo Putinovo Rusko. Z ruských Němců se v očích části společnosti stali podezřelí odpůrci liberální demokracie, což ještě zesílilo s ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022.

Evropě se daří, když Německo a Rusko spolupracuje

V roce 2022 pak někteří ruští Němci vyrazili do ulic. „A mávali u toho ruskými vlajkami. Protestovali prý proti rusofobii, ale zároveň provolávali podporu Rusku v boji, což jejich image nepomohlo,“ doplňuje Panagiotidis.

Členové AfD založili asociaci VADAR, která poskytuje právní asistenci rusky mluvícímu obyvatelstvu zasaženému „diskriminací či vyloučením v důsledku ukrajinsko-ruského konfliktu“. A právě proruské postoje AfD nepřekvapivě představují jednu z příčin její nadprůměrné podpory v této populaci.

„Z dat nicméně vyplývá, že k silnému proruskému sentimentu se hlásí pouze dvacet až pětadvacet procent ruských Němců,“ podotýká Panagiotidis. AfD se těší podpoře především mezi těmi, kdo žijí v lokalitách s vysokou koncentrací ruských Němců jako Marzahn-Hellersdorf, které často vznikaly okolo projektů sociálního bydlení a které představují sociální bubliny přitahující specifický typ lidí.

„Německo a Rusko za sebou mají staletí spolupráce — jako žádné jiné dva státy. Už Otto von Bismarck tvrdil, že Evropě se daří dobře, pokud Německo a Rusko spolupracují. A teď chce Trump válku na Ukrajině ukončit, zatímco Německo v ní chce pokračovat, dokud Ukrajina nezíská zpět veškeré území. No není to zvláštní? Do té doby se Německo snažilo politiku slaďovat s americkou,“ uvažuje Henke.

I když jste se tu narodili, stále jste hosté

Podobný narativ o velkolepé tradici německo-turecké spolupráce používá AfD k přivábení druhé největší voličské komunity s migrantskými kořeny — Turků. Vloni v září se politik AfD Maximilian Krah obrátil k voličstvu s tureckými kořeny videem, v němž připomněl spojenectví Německé a Osmanské říše z první světové války, přičemž Turky označil za „spolubojovníky Německa“. Video zároveň opatřil tureckými titulky.

AfD začala jako vůbec první z německých stran distribuovat předvolební letáky v jiných jazycích než v němčině — zprvu v ruštině, ale později i v turečtině či arabštině. Strana zároveň umně využívá algoritmy na sociálních sítích, aby příspěvky o historii německo-turecké spolupráce zacílila kýžené publikum. Na konzervativní tureckou komunitu pak míří i příspěvky členů a příznivců AfD na TikToku.

„I když jste se v této zemi narodili, stále jste tu hosté. (…) Nechci bagatelizovat rasismus nebo vyloučení, ale nedivte se, pokud víc a víc lidí okolo vás volí AfD. Jak by se vám líbilo, kdyby do vaší země přišel někdo, kdo vás uráží?“ ptá se na tiktokovém videu, v jehož průběhu se mihne červeno-modré logo AfD, hojně sledovaný německoturecký influencer. Dle Römerové se právě díky aktivitě na sociálních sítích AfD daří zvláště mezi mladými příslušníky migrantské komunity.

Poslední krok integrace

Politik AfD Krah ve svém videu zároveň hovoří o tom, jak turecké migranty znepokojují „násilné zločiny páchané migranty“. Antropolog Erkan Tümkaya v této souvislosti upozorňuje, že AfD se snaží v prekarizované části migrantské komunity vykřesat pocit ohrožení novými příchozími, kteří jim konkurují na trhu práce či bydlení.

„Někteří příslušníci první a druhé generace migrantů zároveň mohou vůči nově příchozím cítit závist. Mohou mít pocit, že oni i jejich rodiče si svou pozici tvrdě odpracovali, zatímco nově příchozím se od začátku dostává podpory, jakou oni neměli,“ doplňuje Tümkaya.

Podle Panagiotidise může volba protiimigrantské strany sloužit jako „poslední krok integrace“, způsob, jak se od své migrantské identity distancovat. Nebo, jak podotýká Tümkaya, se alespoň od nově příchozích jasně odlišit, být „dobrým migrantem“ — tedy migrantem usazeným a integrovaným, kterého není důvod kategorizovat jako problém.

Voličstvo a členstvo s migrantskými kořeny — dle průzkumu z roku 2023 má migrantské kořeny 4,5 procenta členů AfD — straně zároveň slouží jako reputační štít. Jak bychom mohli být rasisté, zeptejte se našich migrantských členů, jak vřele jsme je přijali, i migranti nás podporují! Právě straníci s migrantskými kořeny koneckonců svědčili u soudu, v němž se AfD se státem přela o to, zda ji lze klasifikovat jako podezřelou z extremismu.

My jsme přišli legálně

Snaha distancovat se od nově příchozích „nelegálních“ či „neintegrovaných“ migrantů je patrná v argumentech Davida i členech AfD s migrantskými kořeny. „Jsem Němec, Německo je moje zem. Tady se utvořila má kulturní integrita, přijal jsem za své místní jazyk a kulturní hodnoty, s Keňou už mě nepojí nic,“ zdůrazňuje.

„A pokud se někdo integrovat nezvládne, myslím si, že je deportace nejlepší řešení pro hostující zemi i pro jedince — není dobré zůstávat někde, kam nezapadám,“ odpovídá David na otázku, co si myslí o plánu AfD na masové deportace.

„My jsme do země přišli legálně a v souladu se zákonem,“ zdůrazňuje ruský Němec Krushinskij s tím, že jejich strana se vymezuje proti „masové nekontrolované ilegální migraci lidí s cizími hodnotami z Afriky a Asie“, zatímco jejich emigrace byla naopak „návratem do země jejich předků“. Podobně se vůči současným příchozím vymezuje členka AfD s vietnamskými kořeny Anna Nguyenová: „Moji rodiče byli političtí uprchlíci a přišli legálně, zatímco dnes přicházejí ekonomičtí uprchlíci, a to nelegálně.“

Ostatní politické strany se konečně vzpamatovávají a začínají distribuovat alespoň volební letáky v různých jazycích a hledat si cestu k migrantskému voličstvu. Jak nicméně uzavírá výzkumník Panagiotidis: „Je ironické, že snahy politických stran oslovovat migrantské voliče odstartovala právě AfD. Ironické a o lecčem vypovídající zároveň.“

Autorka děkuje Pauline Naterstadové za pomoc s tlumočením při komunikaci s ruskoněmeckými členy AfD.