Volba AfD jako poslední krok integrace. Proč migranti volí krajní pravici
Petra DvořákováPřibližně dvanáct procent německých voličů má migrantské kořeny. Jejich voličské chování se přitom zásadně neliší od chování etnických Němců. Na migrantské voliče cílí svou kampaň i protimigrantská strana AfD — a na některé to zabírá.
Šestadvacetiletý David podotýká, že se svůj život snaží žít „jako podle německé učebnice“. Do Stuttgartu, průmyslového prosperujícího města v jihozápadním Německu, se přestěhoval z Keni ve svých devíti letech, kde již tehdy žila a pracovala jeho matka. Ta si později vzala Němce, který Davida adoptoval, díky čemuž oba získali německé občanství.
„Měl jsem štěstí, že jsem vyrůstal v rodině, která patřila ke střední třídě. Nikdy mi nic nechybělo,“ zdůrazňuje David (jméno bylo na jeho přání změněno) během našeho telefonního rozhovoru. Vystudoval, našel si práci, nyní se jakožto event manažer, raper a tanečník snaží rozjet podnikatelskou činnost.
„A přesto se celou dobu cítím zas a znova zklamaný stejně jako mí vrstevníci nebo rodiče dětí ve školce, v níž jsem pracoval. Politici jen mluví a mluví, ale opatření, která by sloužila zájmům nás, německých občanů, neprosazují,“ prohlašuje.
Za své největší starosti označuje ekonomiku a bezpečí. „Za mého dospívání stačilo mým rodičům k důstojnému životu jedno zaměstnání — teď mají oba přinejmenším dvě práce. A bezpečím mám na mysli nejen bezpečí finanční, ale i bezpečí v mé čtvrti,“ vysvětluje.
Jakožto muž, který chodí na tréninky sebeobrany, se sice fyzicky ohrožen necítí, každou chvíli však prý čte či slyší, že se někde někomu něco stalo. „A pokud je mou hlavní starostí, z čeho příští měsíc zaplatím nájem, nezáleží mi tak moc na tom, jak snížit emise CO2,“ doplňuje.
David připouští, že nemá jasné představy o konkrétních opatřeních, které by měla vláda přijmout: „Ale třeba co se týče migrace, myslím si, že by se Německo mělo soustředit především na pomoc na místě: vybudovat stabilitu v třetích zemích, aby lidé z nich neměli potřebu odcházet do Německa. Řečeno metaforou: když do mého domu přijde soused a řekne si o pomoc, jak mu mohu pomoci, pokud sám ve svém domě nemám nic?“
Od dosažení dospělosti se David účastnil každých voleb. A volil už lecjakou stranou. „Ale mám pocit, že na tom, koho volím, nezáleží. Zvolím stranu A, ale ta beztak vstoupí do koalice se stranami B a C a společně prosadí opatření, kterým jsem hlas nedal,“ popisuje, načež se odmlčí. „A tak jsem se letos rozhodl volit stranu, která mě za posledních pár měsíců oslovila nejvíce. Stranu, která ve mně vzbuzuje alespoň trochu naděje.“
Tou stranou je protimigrantská Alternativa pro Německo (AfD).
Migrantské voliče trápí nejvíce ekonomická situace
Jak prokazuje čerstvá studie Německého centra pro výzkum integrace a migrace, voličské chování lidí s migrantskými kořeny se od voličského chování etnických Němců zásadně neliší. A ačkoliv většina voličů s migrantskými kořeny považuje AfD za nevolitelnou, přibližně pětina z nich si volbu AfD představit dokáže — podobně jako v populaci etnických Němců.
Dle průzkumu z roku 2018 ve spolkové zemi Hesensko AfD podporovalo dokonce čtrnáct procent voličů s migrantskými kořeny — v porovnání s třináctiprocentní podporou AfD mezi voličstvem bez migrantských kořenů.
Reportáž●Petra Dvořáková
Německý Magdeburk před volbami: „S AfD nesouhlasím ve všem, ale mám strach.“
„Výraznější rozdíly jsou patrné, pokud se podíváme nikoliv na chování migrantských voličů jako celku, ale rozdělíme je do podskupin na základě regionu, z nichž pocházejí,“ poukazuje Friederike Römerová z Německého centra pro výzkum integrace a migrace. V rámci studie rozdělili migrantské voliče na ty s kořeny v Evropské unii, v bývalém Sovětském svazu a v Turecku či na Blízkém východě.
K podpoře AfD výrazně víc tíhnou voliči s kořeny z bývalého Sovětského svazu — volbu AfD si dokáže představit téměř třicet procent z nich. Stejně tak však považuje islamofobní AfD za volitelnou téměř dvacet procent lidí z Blízkého východu. V porovnání s etnickými Němci se mezi migrantskými voliči těší výrazně vyšší podpoře Aliance Sahry Wagenknechtové, která razí levicový program v oblasti ekonomiky, ale brojí proti migraci.
Studie zároveň ukázala, že migrantští voliči se s etnickými Němci víceméně shodnou na tom, jaké největší politicko-společenské problémy současné Německo sužují: s předstihem vede ekonomika a inflace, následuje společenská soudržnost — a migrace.
Navzdory krajně pravicovým povídačkám o tom, jak se migranti na rozdíl od Němců koupou ve státních penězích, studie prokazuje, že migrantskou populaci trápí ekonomická situace ještě naléhavěji než etnické Němce. Výrazně nižší důležitost naopak přikládá klimatické změně.
Migrantští voliči zároveň častěji vyjadřují nedůvěru, že zásadní celospolečenské problémy dokáže vyřešit jakákoliv ze zavedených politických stran. V porovnání s ostatními stranami nicméně označovali AfD a CDU za stranu nejvíce kompetentní k řešení ekonomických problémů a migrace.
K dané záležitosti je zapotřebí podotknout, že onen napohled paradoxní fenomén, že právě imigranti z určitých regionů jsou ti nejzarytější odpůrci další imigrace není ničím novým, nýbrž táhne se už přinejmenším od 70. let.
Tehdy se jednalo o azylanty především z komunistických/socialistických zemí; v jejich odporu vůči další migraci je možno vysledovat dvě základní příčiny:
- za prvé, právě proto že se jednalo o uprchlíky z totalitních zemí, tito lidé neměli "v krvi" ani tu základní míru vzájemné vstřícnosti a tolerance, jakou má zažité domácí obyvatelstvo standardních liberálních demokracií. Jinak řečeno, tito imigranti takto ventilují svůj vrozený respektive naučený egoismus. Jakmile se sami ocitli v záchranném člunu svobodné západní země, hned vzápětí začali křičet: "Loď je plná! Nepřijímejte nikoho dalšího!"
A za druhé, víceméně ten samý efekt, jenom ve specifičtější podobě: v tomto odporu imigrantů z východní Evropy se projevoval jejich stejně tak vžitý rasismus. Oni neprotestovali ani tak proti emigraci obecně (tj. z východní Evropy, ze které sami přišli); nýbrž především proti "negrům" z Afriky a dalších zemí třetího světa.
Obdobné "zásady" jako ty, o nichž píše pan Poláček, fungují žel také v případě rozšiřování EU. A to přes to, že už přijaté země mají s kandidátskými někdy společnou hranici.