V Německu se letos volí v celkem čtyřech spolkových zemích — na jaře v západoněmeckém Bádensku-Würtembersku a Porýní-Falci, na podzim ve východoněmeckém Sasku-Anhaltsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. Jakkoli je politická situace v každé spolkové zemi specifická, výsledky samozřejmě ukáží i některé obecnější trendy a budou mít vliv na celoněmecké úrovni.

První ze čtveřice voleb mají už Němci za sebou, v Bádensku-Würtembersku šli k volebním urnám druhou březnovou neděli. S výsledkem mírně nad třicet procent zde Zelení těsně vyhráli nad konzervativci z CDU, kteří skončili těsně pod touto hranicí. S necelými dvaceti procenty skončila na třetím místě AfD a do zemského parlamentu se ještě dostala, byť už jen velmi těsně, sociální demokracie SPD. Die Linke a liberálové z FDP skončili pod pětiprocentní hranicí a v novém parlamentu tak nezasednou — zatímco pro radikální levici se tím nic nemění, FDP dosud zastoupená byla.

Kretschmannovo dědictví

Vítězství Zelených bylo do jisté míry překvapením, ačkoli posledních patnáct let spolkovou zemi řídil jejich Winfried Kretschmann, první a doposud i jediný zelený zemský předseda vlády vůbec. Tento konzervativní, pragmatický politik, který si umně vybudoval svou osobní značku, byl nicméně vnímán jako určitá anomálie. Určitě to nebyl typický zelený, jehož vysoká podpora by znamenala, že Bádensko-Würtembersko je nějakou baštou zelených myšlenek.

Tento kout Německa je naopak tradičně kulturně konzervativní, neboť zde podobně jako v Bavorsku hraje zásadní roli církev, a kvůli vysoké koncentraci velkých i středních výrobních firem je mimořádně citlivý na jakékoli kroky týkající se ekologické transformace.

Poté, co Kretschmann oznámil, že v politice končí, měla CDU se svým lídrem, třicátníkem Manuelem Hagelem, pocit, že vláda bez většího úsilí spadne do klína právě jemu. V Bádensku-Würtembersku koneckonců před Kretschmannem vždycky od války vládli oni, z toho dvě dekády dokonce s absolutní většinou. Průzkumy křesťanským demokratům skutečně dávaly nejprve zapravdu — v posledních měsících vedli místy až o 14 procentních bodů.

Zlom ve vývoji znamenalo video, které v únoru zveřejnila mladá zelená poslankyně Bundestagu, údajně ze svého vlastního popudu, bez domluvy s bádenskými Zelenými. Ukazuje, jak si Hagel v roce 2018 pochvaluje besedu v jedné škole s  osmdesátiprocentní účastí dívek a pak akcentuje jednu konkrétní, „s hnědými vlasy a srnčíma očima“, na kterou údajně nezapomene. Video se rychle stalo virálním a vyvolalo pořádný skandál — politikovi, který se do té doby stylizoval jako konzervativní otec rodiny, notně pošramotilo důvěryhodnost.

Zelený konzervativec: Özdemirova sólo kampaň

Tím se otevřel prostor pro finiš Zelených s jejich lídrem Cemem Özdemirem. Politik se narodil v Bádensku-Würtembersku rodičům, kteří přišli do Německa jako gastarbeiteři z Turecka. Je tak prvním člověkem s migračním pozadím, který to dotáhl až do vrcholné politiky — od roku 1994 byl poslancem Bundestagu, od roku 2004 do roku 2009 europoslancem, mezi lety 2008 a 2018 spolupředsedou Zelených a nakonec od roku 2021 do roku 2025 ministrem zemědělství v semaforové koalici Olafa Scholze. V roce 2025 již do Bundestagu nekandidoval — pravděpodobně právě proto, aby se kvůli letošním zemským volbám od celoněmecké podoby své strany co nejvíc distancoval.

Německá Strana zelených má odjakživa své pragmatické křídlo: jeho členům a členkám se říká „Realos“ podle toho, že se orientují více na reálnou politiku a méně na ideologii. Donedávna toto křídlo mělo navrch a v Scholzově vládě ho reprezentovala vedle Özdemira ještě ministryně zahraničí Annalena Baerbocková a ministr hospodářství Robert Habeck. Všeobecně ale strana platí za levicově-liberální se silnou ideologickou ukotveností, což mohlo být Özdemirovi v Bádensku-Würtembersku jedině na škodu. Komentátoři tak glosují, že největším přínosem strany k volebnímu vítězství bylo, že se Özdemirovi do ničeho nepletla.

Özdemir se rozhodl pro maximálně personalizovanou kampaň, na jeho předvolebních materiálech připomínala spojení se stranou jen maličká slunečnice, která jinak figuruje v logu spolu s názvem strany. I tematicky se vydal konzervativním směrem — sliboval například zpřísnění migrační politiky a zpochybňoval rozhodnutí skoncovat se spalovacími motory, což jsou postoje, které platí v rozsáhlých částech strany za vyloženě nepřístojné. V kampani vedle zelené dominovala černá, barva v Německu spojovaná právě s konzervatismem. Také úderné slogany jako „Odpovědnost“ nebo „Rozum“ měly signalizovat maximální serióznost a uměřenost.

Finiš kampaně se tak soustředil na boj dvou víceméně konzervativních potenciálních „otců země“, jak v Německu svým zemským premiérům přezdívají. Özdemirovi kromě skandálu konkurenta jistě pomohlo, že byl díky dlouhé a výrazné přítomnosti v berlínské politice známější.

Tradičně nakonec Zelení oslovili nejvíce voličů a voliček ve velkoměstech, zatímco křesťanští demokraté zejména v menších městech a na vesnicích. CDU si oproti předešlým volbám polepšila o víc než pět procentních bodů, symptomaticky k ní přešlo nejvíc bývalých voličů Zelených, existenčně ale vysála také FDP. Zelení naopak odlákali nejvíc voličů a voliček SPD, zřejmě právě v důsledku výše popsané sexistické aféry.

Přehlížený vzestup AfD

Pozoruhodné je, jak málo pozdvižení způsobuje bezmála dvacetiprocentní výsledek AfD, ačkoli je to od posledních voleb dvojnásobek. Německo si bohužel očividně už na silnou AfD zvyklo, ale jistě hraje roli i to, že v Bádensku-Würtembersku kvůli náskoku Zelených a CDU nebudou muset krkolomně řešit, jak AfD nepřipustit k moci.

Někteří východoněmečtí komentátoři upozorňují také na určitou předpojatost vůči své části země: dobré výsledky AfD na východě se pravidelně daleko více skandalizují a rychle se z nich vyvozují dalekosáhlé závěry o zvláštní mentalitě nebo demokratické nevyspělosti.

Čím dál víc se ale ukazuje, že východní Německo se svou specifickou zkušeností a strukturální zranitelností sehrálo spíš jen roli pomyslného kanárka v dole, a stejný vývoj se nakonec nevyhne žádnému regionu. I v Bádensku-Würtembersku se přitom ukazuje již známý vzorec — AfD volí signifikantně více muži než ženy, mezi jejím voličstvem je s odstupem nejvíc lidí ve špatné ekonomické situaci a jednoznačně dominuje mezi lidmi v dělnických pozicích. Nejvíce hlasů pak získala z tábora dosavadních nevoličů a nevoliček.

Dostala-li AfD oproti minulým volbám dvojnásobek hlasů, pak SPD se naopak propadla na polovinu a získala těsně přes pět procent, takže do zemského parlamentu se dostala jen s odřenýma ušima.

Propad SPD pokračuje

Výsledky tak jsou součástí dlouhodobějšího trendu: SPD ztrácí podporu jak na celoněmecké úrovni, tak hlavně ve všech jihozápadních a jihovýchodních spolkových zemích. Solidních výsledků už dosahuje v podstatě výhradně na severu země, ať již jde o bývalý východ či západ. Začíná se proto mluvit o tom, zda se nestane podobně regionálně ohraničeným fenoménem, jakým je bavorská CSU.

Vedení strany každopádně nenabídlo žádnou sofistikovanější analýzu ani nevyvodilo žádné důsledky — jen zbožně doufá, že v neděli 22. března to bude v Porýní-Falci lepší a na bádenský debakl se zapomene.

Kompletně z politické mapy zřejmě mizí FDP, která loni vypadla z Bundestagu a stejným debaklem na jedné ze zemských úrovní její sešup pokračuje. Kancléř Merz už ji dokonce veřejně prohlásil za mrtvou.

Die Linke má v Bádensku-Würtembersku dlouhodobě špatnou výchozí pozici. Navzdory celkovému mimořádnému posílení strany ve volbách do Bundestagu proto lepší výsledek než těsně pod pěti procenty nikdo nečekal.

Těšit ji snad může leda to, že mezi nejmladší voličskou skupinou ve věku šestnáct až dvacet čtyři let — volilo se totiž nově se sníženou věkovou hranicí — dosáhla 14 procent. Tím se skoro vyrovná jak CDU, tak AfD, ale je to jen poloviční podpora oproti Zeleným.

Vyjednávání o zeleno-černé vládě nepůjdou hladce

Přes vítězství Zelených na procenta panuje v Bádensku-Würtembersku určitý povolební pat, v přepočtu na místa v parlamentu jsou na tom totiž Zelení a CDU stejně. Rozladění z nominální prohry tak u křesťanských demokratů rychle vystřídalo vyjednávací sebevědomí, se kterým si dokonce nárokují vystřídání na pozici předsedy zemské vlády v průběhu funkčního období mezi oběma stranami.

To se v Německu zatím sice nikdy nepraktikovalo, globálně se ale pár takových příkladů vládnutí najde. Cem Özdemir to pochopitelně razantně odmítá, opět demonstrativně seriózně: žádné takové hlouposti podle něj nejsou v aktuální politické situaci myslitelné.

Alternativně si CDU nárokuje vybrat si bez omezení v budoucí vládě rezorty a mít jich případně o jeden víc než Zelení. Že vláda bude zeleno-černá, je každopádně jisté a na řešení detailů mají podle pravidel obě partaje čas až do konce léta.

Výsledek voleb má své důsledky i pro Berlín. Navzdory silným slovům a velkému sebevědomí před volbami si křesťanskodemokratický kancléř Merz nevede příliš dobře — vnitropoliticky už od začátku, v poslední době to ale schytává i za své zahraničněpolitické angažmá: například za to, že jen pár hodin po útoku Spojených států na Írán nevyužil společné tiskové konference s Donaldem Trumpem, aby diplomaticky intervenoval, a ještě si přisadil proti evropskému spojenci Španělsku. Přesvědčivé vítězství CDU v Bádensku-Würtembersku by mu bývalo aspoň trochu pomohlo.

V možná ještě složitější situaci jsou nicméně Zelení. Vítězství v Bádensku-Würtembersku je pro ně vítězstvím jen velmi omezeně. Situace se pravděpodobně velmi vyostří, až tamní Zelení ve vládě s konzervativci budou muset přistoupit ke všem těm krokům, které slibovali v kampani a které jsou pro celoněmecké Zelené velmi problematické.

Stranu tak čeká další kolo debat o tom, jakou povahu má strana mít: zda v současném Německu ještě má nějakou naději na úspěch idealistická, levicově-liberální ekologicky orientovaná strana, nebo je třeba přiklonit se ke středovému až konzervativnímu pragmatismu. Jenže co je na tom pak ještě zeleného?

Porýní-Falc volí tento víkend

Tento víkend se bude pozornost upírat do Porýní-Falce. Zde o vítězství soupeří CDU s SPD, jejichž podpora se pohybuje kolem třiceti procent, u AfD se očekává podobný výsledek jako v Bádensku-Würtembersku, Zelení jsou pod deseti procenty, o vstup do zemského sněmu bude bojovat posilněná Die Linke.

SPD zde vládne pětatřicet let a její dosavadní předseda zemské vlády Alexander Schweitzer tuto pozici obhajuje. SPD jistě dosáhne výsledek, který už je leckde jinde v Německu naprosto nerealistický. Jenže podobné šance na zvolení má i lídr za CDU Gordon Schnieder, takže se zdejší volby pro SPD snadno mohou zvrtnout v trpkou těsnou porážku.

Dostane se AfD na podzim k moci?

Výsledek voleb, ať už bude jakýkoli, bezpochyby způsobí další pnutí v nepříliš harmonické vládě v Berlíně, protože obě strany budou mít tendenci se ostřeji vyprofilovat. Koaliční neshody přitom vedly už k předčasnému pádu předchozí vlády a mnozí mají za to, že občany, kteří od vlády očekávají hlavně rychlá a účinná řešení problémů, podobné půtky znechucují a vposledku je nahánějí do rukou populistů a extremistů.

Všechno to ale pravděpodobně bude pouze předehra k tomu, co Německo čeká v souvislosti s podzimními volbami na východě země. Obzvlášť zlověstné vyhlídky se přitom týkají Saska-Anhaltska, kde by se v krajním případě do zemského sněmu vůbec nedostaly některé etablované strany jako SPD, a AfD by tak mohla získat absolutní většinu.

V takové situaci by již nebylo možné AfD dál držet od moci. Přitom už dnes v CDU mizí shoda na tom, že je to dobrá strategie. Jedním z nejprominentnějších kritiků této strategie je předseda poslaneckého klubu CDU Jens Spahn a i v samotném klubu je loajalita ke kancléři Merzovi a vládě s SPD velmi omezená.

Navíc je třeba vzít v potaz, že do té doby mohou posílit podobné politické proudy mimo Německo, například ve francouzských prezidentských volbách.

Platilo-li tedy vždycky, že by česká veřejnost měla dění u sousedů bedlivě sledovat, pak nyní to platí ještě víc. Bohužel tentokrát z žádných nadějeplných důvodů.