Po katastrofální porážce v Bádensku-Württembersku, kdy se německá sociální demokracie jen těsně dostala do zemského parlamentu, utrpěla SPD další těžkou ránu na jihozápadě země. Poprvé po pětatřiceti letech nebude mít v Porýní-Falci zemského předsedu vlády, čímž ztratila tak jednu ze svých tradičních bašt.

Volby vyhrála konzervativní CDU se ziskem 31 procent. Druhá SPD získala 25,9 procenta a oproti minulým volbám ztratila více než devět procent. Krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD) pak výrazně bodovala zejména ve venkovských a periferních regionech a se ziskem 19,5 procenta svůj výsledek více než zdvojnásobila. V západním Německu jde o její dosud největší úspěch.

Zelení naopak mírně oslabili a FDP, dosavadní koaliční partner SPD a Zelených, ze zemského sněmu vypadla. Porýní-Falc tak s velkou pravděpodobností směřuje k velké koalici CDU a SPD, tedy k modelu, který dnes určuje i podobu spolkové vlády v Berlíně.

Na rozdíl od Bádenska-Württemberska se v Porýní-Falci nepotvrdilo, že by zemské volby rozhodovala osobní popularita kandidáta. Alexander Schweitzer (SPD) sice navazoval na více než desetileté působení populární sociálnědemokratické premiérky Malu Dreyerové a v průzkumech měl nad Gordonem Schniederem dlouho navrch, přesto ale prohrál. Ani kontinuita SPD a výhoda úřadu zemského předsedy vlády tak tentokrát nestačily.

Porýní-Falc se proto vrací do rukou CDU, která tu tradičně vládla před rokem 1991, například v čele s pozdějším kancléřem Helmutem Kohlem. Ani CDU ale navzdory vítězství nemůže mluvit o jednoznačném triumfu. CDU sice oproti roku 2021 posílila o tři procentní body a vrátila se do čela zemské politiky, její letošní výsledek je však stále druhý nejslabší v historii strany v Porýní-Falci.

Významnou roli sehrála i spolková politika, která nebyla pro CDU ani SPD příznivým faktorem. Oba hlavní kandidáti proto vedli kampaň zaměřenou především na regionální témata. Schweitzer se v některých otázkách snažil vědomě profilovat umírněněji než část spolkové SPD, například když v debatě o dědické dani zdůrazňoval potřebu brát ohled na rodinné podniky. Ani to však nestačilo. SPD nedokázala zastavit svůj propad ani v regionu, kde měla po desetiletí mimořádně silné postavení.

Strana zaměstnanců a pracujících, kterou ale pracující nevolí

SPD sice navenek sice stále obhajuje roli strany zaměstnanců a pracujících, stále větší část veřejnosti jí ale tuto roli už nepřiznává. Podle povolebního průzkumu v Porýní-Falci si 71 procent dotázaných myslí, že SPD už dnes jednoznačně nestojí na straně zaměstnanců.

Ve vzniklém vakuu sílí právě AfD, která oslovuje část voličů cítících se jako ekonomicky ohrožení a sociálně přehlížení. V Porýní-Falci přitom zvlášť silně bodovala v oblastech poznamenaných strukturálním úpadkem a ztrátou pracovních míst. Na rozdíl od jiných politických stran navíc dokáže oslovovat i velké množství nevoličů.

Povolební reakce SPD naznačují, jak hluboko tento problém sahá. Místo personálního přehodnocení nebo jasně formulované sebereflexe převládl spíše instinkt zachovat status quo. Na rozdíl od dřívějška už ani volební neúspěchy na zemské úrovni nespouštějí v SPD debaty o směřování na spolkové úrovni.

Kritické hlasy uvnitř sice zaznívají. Předseda mládežnické organizace Jusos Philipp Türmer po volbách požadoval odchod stranické špičky Bärbel Basové a Larse Klingbeila, kteří zároveň zastávají klíčové ministerské funkce ve spolkové vládě.

Rozhodující část SPD se ale k hlubší personální ani strategické změně nepřiklonila. Převážil argument, že v době dvou válek, hospodářské stagnace a rostoucího reformního tlaku si strana nemůže dovolit otevřený mocenský konflikt ani uvrhnout jednu z vládních stran do chaosu.

Klingbeil se po porážce pokusil vzbudit dojem, že odpovědí na volební debakl nemá být personální chaos, ale nový obsahový začátek, otázkou ovšem zůstává, zda takový pokus nepřichází příliš pozdě.

Jak upozorňují i někteří sociální demokraté, SPD se v určité formě vnitřního chaosu nachází už déle. Straně podle nich chybí strategické vedení, odcizila se voličům, dlouhodobě nepřišla s novým základním programem, který by vymezil její směřování, a její ústředí je navíc personálně oslabené.

To je patrné i na regionální úrovni. SPD postrádá zemské lídry, kteří by po úspěchu ve svých zemích straně dodávali nové impulzy na spolkové úrovni. Pro politiky, jako je dolnosaský ministerský předseda Olaf Lies, dnes spolková politika představuje spíše riziko než přirozené vyústění úspěšné regionální kariéry, což se ukázalo i po těchto volbách.

Přestože se objevily výzvy, aby vedení SPD převzala sárská ministerská předsedkyně Anke Rehlingerová, ona sama podobné úvahy odmítla. Ve straně se tak v tuto chvíli nenabízí nikdo s jasnou představou, jak ji z krize vyvést. Klingbeil a Basová proto zůstávají v čele nikoli proto, že by přesvědčivě reprezentovali nový směr, ale spíše proto, že se proti nim nezformovala alternativa.

SPD tak momentálně působí spíše jako aparát zaměstnaný správou vlastní krize. A právě setrvačnost může být v situaci tak hlubokého úpadku sama o sobě problémem.

Porážka s přesahem do Berlína

Dopady voleb v Porýní-Falci se přitom neomezují jen na stranické bilance. Výsledek může ovlivnit i fungování spolkové vlády. Po ambiciózních oznámeních hospodářských a sociálních reforem už kabinet CDU/CSU a SPD nevystačí s dílčími návrhy. Zásadní rozhodnutí čekají například v důchodové politice, která už na konci loňského roku tvrdě prověřila soudržnost koalice.

Pro SPD přitom není bez významu, že její levé křídlo do těchto sporů nevstupuje posílené. Výsledná podoba reforem tak může být pragmatičtější, ale také výrazně více formovaná představami CDU, než by si sociální demokraté přáli. Tlak na rychlé kroky navíc nepřichází jen z oslabené SPD. Také CSU má po bavorských komunálních volbách důvod tlačit na rychlé a viditelné výsledky, neboť výrazně oslabila. I bavorský ministerský předseda Markus Söder proto v posledních dnech zesílil tlak na to, aby vláda reformní balík prosadila ještě před letní pauzou.

Času přitom není nazbyt. Mezi volbami v Porýní-Falci a dalšími hlasováními v Sasku-Anhaltsku, Berlíně a Meklenbursku-Předním Pomořansku zbývá jen několik měsíců. Pokud chce vláda ještě prosadit zásadnější reformy mimo bezprostřední stín další kampaně, musí jednat právě teď. Porážka SPD v Porýní-Falci tak neukazuje jen oslabení tradiční strany, ale může se promítnout i do fungování spolkové vlády a do podoby reforem, které bude schopna prosadit.

Zároveň nastoluje ještě jednu otázku, která bude pro německou politiku v příštích měsících klíčová: jak vysoko ještě může AfD vyrůst? To, co je dnes patrné i v západních spolkových zemích, může na podzim na východě nabrat ještě silnější podobu. V Sasku-Anhaltsku průzkumy poprvé připouštějí možnost, že by AfD mohla volby vyhrát. Porýní-Falc tak není jen další položkou v seznamu ztrát sociální demokracie, ale i potvrzením, že růst krajní pravice už dávno není omezen jen na východ Německa.