„Nikdy na to nezapomenu, tu první otázku vznesla… jmenovala se Eva, hnědé vlasy, hnědé srnčí oči…“ To je věta, která podle mnohých rozhodla volby v Bádensku‑Württembersku, jež se konaly minulou neděli.

S náskokem pouhého půl procentního bodu je vyhráli Zelení, kteří v této bohaté západoněmecké spolkové zemi vládnou nepřetržitě od roku 2011, kdy se stal ministerským předsedou, tedy zemským premiérem, oblíbený Winfried Kretschmann.

S Kretschmannovým odchodem do penze se však obecně předpokládalo, že se tato dějinná epizoda uzavře a země se vrátí do náruče křesťanských demokratů, kteří v konzervativním regionu vládli od války nepřetržitě šest dekád. Volby měl pohodlně vyhrát Manuel Hagel, sedmatřicetiletý kariérní politik CDU s jedenáctiletou zkušeností ze zemského parlamentu. Nestalo se tak.

Manuel Hagel je totiž autor výše zmíněné věty. Pronesl ji v roce 2018 v pořadu místní regionální televize „Na pivo s…“. S ruměncem ve tváři tehdy návštěvu školní třídy, ve které bylo osmdesát procent dívek, komentoval slovy: „Devětadvacetiletý poslanec má na programu i méně příjemné schůzky.“

Toto starší video dva týdny před letošními volbami zveřejnila na Instagramu třicetiletá zelená poslankyně Bundestagu z Karlsruhe Zoe Mayerová a přidala otázku, co tím Hagel myslel a proč je pro dotaz školačky relevantní její vzezření.

Na video ji prý upozornil někdo na základě jejího předchozího reelu, v němž mluvila o svých vlastních zkušenostech, jak ji osobně jako náctiletou obtěžovali starší politici.

Několikavteřinový úryvek zarezonoval; reel získal dodnes přes 4,5 milionu zhlédnutí a Manuel Hagel se k němu musel opakovaně vyjadřovat v živě přenášených debatách.

Ačkoliv on sám chybu přiznal a doplnil, že mu kvůli tomu pořadu jeho žena „umyla hlavu“, mnozí zástupci CDU reagovali a nadále reagují pohoršeně, že součástí horké fáze kampaně se stalo něco, co do ní vůbec nemělo patřit.

Špičky konzervativců z výsledku, který je pro CDU v zemských volbách nejhorší v historii, viní Zelené ze „špinavé kampaně“. Přitom šíření videa žádnou oficiální součástí kampaně nebylo a Zoe Mayerová s ním nijak nemanipulovala, nebyla nijak osobní a ani sama zřejmě nečekala, jaké vlny způsobí.

Aféra je tak spíše symbolem toho, jak velkou roli téma sexismu v německé společnosti hraje, bez ohledu na to, jak se jej právě konzervativní strany snaží bagatelizovat jako něco sekundárního, co do voleb tohoto řádu nepatří.

Nejen kontroverzní video, ale i nevýrazná kampaň

Nebyla to samozřejmě jediná věc, která Hagela připravila o vítězství. Hlavním důvodem neúspěchu bylo podle politických komentátorů to, že jeho kampaň nedokázala ničím zaujmout a lidé v průzkumech dlouhodobě říkali, že jej vlastně vůbec neznají.

Podle mnohých pozorovatelů si křesťanští demokraté prostě byli příliš jisti snadným vítězstvím. Hojně se cituje i návštěva školy, při níž Hagel okřikl učitelku a sám nedokázal vysvětlit skleníkový efekt („jak se atmosféra ztenčuje, Slunce se ohřívá“).

I toto video stvrdilo dojem mnohých občanů, že Hagel není ve veřejném vystupování tak zkušený, jak by se na zemského premiéra patřilo, a možná ani nepředstavuje ten čerstvý vítr s moderním přístupem, jaký by si mnozí přáli. A Zeleným se naopak kampaň vydařila na výbornou.

Po třech volebních obdobích s Kretschmannem si Zelení jako lídra vybrali — na rozdíl od CDU — jednoho z nejznámějších politiků v celé zemi. Cem Özdemir, bývalý ministr zemědělství, je syn první generace tureckých gastarbeiterů. Je tak symbolem úspěšné integrace a nejspíše teď bude i vůbec prvním německým ministerským předsedou s migračním pozadím.

Německému publiku konvenuje také to, jak otevřeně kritický vždy byl tento liberální sekulární muslim k islamismu: „Žádná svatá kniha nestojí nad německou ústavou.“ Pozitivně zapůsobilo i symbolické předání moci z rukou Kretschmanna v podobě zelené proužkované kravaty, kterou měl na sobě v den vyhlášení voleb v roce 2011.

Kromě kravaty od Kretschmanna Özdemir přejal i taktiku, jak v převážně venkovském, poklidném regionu se silnou industriální minulostí i současností uspět.

Média se pozastavovala nad tím, jak „nezelenou“ kampaň vedl. Plakáty skoro bez zelené barvy s velmi malým logem strany zdůrazňovaly témata ekonomiky a podpory průmyslu.

Özdemirovi se podařilo potvrdit obraz člověka, který s automobilkami a koncerny jako Bosch, Mercedes nebo Porsche dokáže spolupracovat. Energetickou tranzici a přechod na elektromobilitu se Zeleným podařilo vykreslit jako příležitost pro ekonomický růst regionu.

„Jiní“ Zelení jsou jen další konzervativci

„Já jsem bádensko‑württemberský Zelený, my jsme už dlouho trochu jiní,“ odpovídal Özdemir moderátorce Sandře Maischbergerové už v prosinci loňského roku, když ho konfrontovala s otázkou, zda se od své strany distancuje.

Žertem dodal, že místní Zelení jsou pro ty celoněmecké něco jako bavorská CSU pro německou CDU — sesterská strana, Schwesterpartei. Tím pojmenoval naprosto přesně to, co chtějí voliči a voličky ve Švábsku slyšet, a zároveň to, co členstvo strany nese s velkou nelibostí. Právě v zemi, kde mají Zelení svého premiéra a vládnou již patnáct let, jsou „jiní“ — v klimatické a migrační politice často k nerozeznání od CDU.

Nikdo tento spor a švábskou „jinou“ zelenou politiku, která se může chlubit objektivními výsledky, nepersonifikuje tak jako dlouholetý starosta Tübingenu Boris Palmer. Kvůli svým provokativním výrokům s rasistickým podtextem se Palmer se stranou rozešel a dále je starostou jako nezávislý.

A právě jej si Özdemir vybral nejen jako poradce v kampani, ale dokonce i jako oddávajícího na své letošní svatbě přímo na radnici v Tübingen. To vše mělo podtrhnout, co veřejnosti v kampani vzkazoval: zájmy země jsou přednější než zájmy strany; on nabízí zkušenost, stabilitu, umění najít kompromis a hlavně rozkročenost do politického středu. A jak se dalo čekat, Mladí zelení už sepsali výzvu, aby Palmer v novém kabinetu neměl žádnou roli.

Volební výsledek prakticky nepřipouští jinou možnost než zelenočernou koalici, která vládla již dvakrát. Počet křesel 56:56 bude velkou výzvou pro vyjednávání, ale oběma stranám nezbývá než se dohodnout.

Ačkoliv se CDU pokouší dostat do veřejné debaty varianty jako například rozdělení pětiletého mandátu na dvě období, ve kterých by se Özdemir s Hagelem prostřídali, není příliš pravděpodobné, že k něčemu takovému dojde.

CDU ale pravděpodobně dostane důležitá ministerstva a vzhledem k tomu, že dnes má pocit, že jí Zelení do velké míry „vykradli“ program, očekává také, že jej nyní budou i společně naplňovat. A že CDU ve Stuttgartu bude mít větší slovo než nějaká hlasitá „sektářská“ mládežnická organizace.

Německý supervolební rok

Jeden z nejpoutavějších prvků německého volebního systému je fakt, že podobných voleb v různých zemích probíhá každý rok hned několik, čímž se spolkové vládě mimo jiné průběžně vystavuje účet.

Hned po zveřejnění exit-pollů veřejnoprávní televize začínají vysílat živý přenos ze studia, kde výsledky hodnotí představitelé hlavních stran, a neexistuje asi žádný povolební politický pořad nebo podcast, kde by se nerozebíral i dopad zemských voleb na politiku v Berlíně.

Bádensko‑Württembersko je velká a vlivná země a CDU počítala prakticky najisto s tím, že ji získá. Pro Friedricha Merze to proto rozhodně nebyl dobrý týden. Jeho výroku, že zemské volby nebudou mít na vládnoucí koalici v Berlíně vůbec žádný vliv, nikdo nevěří. Někteří Merzovi voliči jsou nespokojeni s tím, kolik toho ve volbách nasliboval a kolik z toho se zatím opravdu stalo — a volbu pro Zelené tak chápali i jako protestní hlas proti Merzovi.

Naprosto pohřební atmosféra pak v neděli panovala ve štábech SPD, která je s Merzem ve spolkové vládě. Výsledek 5,5 procent v západoněmecké zemi znamená naprostou katastrofu a debata o budoucnosti této bývalé „Volkspartei“ nabírá nové obrátky.

Neuspěla tentokrát ani Die Linke, ani kdysi silná FDP, která tím znovu potvrdila, že s jejím návratem do Bundestagu nikdo nemusí počítat. Slaví ovšem AfD — ve Stuttgartu se s ní sice nikdo bavit nebude, ale v dalších letošních volbách to už může být jiné.

Tento rok totiž bude v Německu „supervolební“ — už 22. března se volí v Porýní‑Falci, v září pak v Berlíně, v Sasku‑Anhaltsku, a v Meklenbursku‑Pomořansku. A právě ve dvou posledně jmenovaných východních zemích AfD v průzkumech aktuálně atakuje čtyřicetiprocentní hranici.

Letošní rok tak sice začal dobře pro Zelené, ale špatně pro tradiční politický střed. Pokud se průzkumy naplní, podzim pro něj — a tedy i pro nového německého kancléře — může být ještě o dost krutější.