Být Arabem v Německu po 7. říjnu: „Máme zničené kariéry i přátelství.“

Petra Dvořáková

V Německu se historická vina za holokaust instrumentalizuje jako nástroj k zakotvení nových druhů rasismu a šovinismu, zaměřených proti migrantům, Arabům, muslimům. Oběťmi pochybné státní politiky jsou paradoxně i antisionističtí Židé.

Momentka z červnové demonstrace na podporu Palestiny v Duisburgu s výmluvným sloganem: „Víš, co taky umřelo v Palestině? Mýtus o západní humanitě a demokracii.“ Právě tak německé chování k hnutí solidarity s Palestinou skutečně působí. Foto Ina Fassbenderová, AFP

„Odcizení od společnosti a okolí, které poslední rok prožívám, je jako mašina, která vysává z okolního vzduchu kyslík,“ líčí Mounir* nad skleničkou coly. V tichém vyprázdněném baru v západním Berlíně, ozářeném barevnými žárovkami, je k jeho úlevě k mání její neamerická verze.

„Dennodenně sleduji fotky těl rozčtvrcených na kusy. Těl, která se podobají mému tělu. A stát, město, univerzita, moji kolegové, a dokonce i levičáci mezitím vydávají prohlášení na podporu státu, který tato těla masakruje,“ pokračuje.

Mounir se v Německu narodil alžírským rodičům. V Berlíně studuje a angažuje se v iniciativě Migrantifa, antifašistickém a antikapitalistickém kolektivu lidí s migrantskými kořeny. Zároveň se pohybuje v propalestinském hnutí.

Jeho bezmoc tváří v tvář německé podpoře izraelské agresi v Gaze první týdny po 7. říjnu 2023 ještě umocňovala skutečnost, že berlínská samospráva zpočátku propalestinské protesty zakázala, až následně soud zákaz zrušil jako protiprávní. „Jakmile soud demonstrace povolil, vyšlo nás do ulic opravdu mnoho. Svůj vztek jsme konečně prožívali kolektivně. Byla to doba mobilizace, občas až optimismu,“ vzpomíná.

Křehké závany naděje však záhy udusila bezuzdná státní represe. „Protestujeme více než rok. Tolik lidí bylo pokutováno, zatčeno, vyhozeno z práce, hospitalizováno po zbití policisty. A ničeho jsme nedosáhli. Fungujeme v mezích stanovených zákonem, ale nijak nás to nechrání. Neříkám nic ilegálního — a přeci se ti bojím vůbec sdělit své pravé jméno,“ shrnuje.

Nic nezačalo 7. října

Mounir je jediným respondentem, jehož pravou identitu neznám. Skutečnost, že hned několik dalších členů německé arabské komunity mě z obav o svou budoucnost v zemi požádalo, abych jejich příspěvky anonymizovala, nicméně svědčí o lecčem.

Potlačování propalestinských hlasů v Německu nezačalo až s loňským útokem Hamásu na Izrael. Představitelé země zatížené historickou vinou za genocidu Židů během druhé světové války opakovaně označují existenci a bezpečnost Izraele za součást německého „Staatsräson“, volně přeloženo státního zájmu. Při obhajobě tohoto zájmu německé instituce přejímají propagandu izraelské vlády a jednají, jako by snad obhajoba palestinských životů a práv sama o sobě bezpečnost Izraele a jeho obyvatelstva ohrožovala.

„Jedna genocida neospravedlňuje druhou,“ zdánlivá samozřejmost, kterou ale současná německá politika zcela ignoruje. Foto John MacDougall, AFP

Své o tom ví Kutayba, který do Německa přišel před deseti lety jako syrský uprchlík a dnes studuje blízkovýchodní studia na univerzitě v západoněmeckém Freiburgu. Jeho univerzita v květnu 2023 uspořádala v knihovně výstavu k pětasedmdesátému výročí založení Izraele. Kutayba se tehdy vydal na vernisáž s úmyslem položit organizátorům na místě kritické otázky, jelikož výstava naprosto ignorovala historii přítomnosti palestinského obyvatelstva v zemi.

„Jenže s ohledem na mou etnicitu mě do knihovny odmítali vpustit. Bránil jsem se: jsem univerzitní student a mám právo se události účastnit,“ líčí Kutayba. Na vernisáž jej nakonec pustili, ale když pořadatele konfrontoval s chybějícím palestinským kontextem a se skutečností, že mu ochranka nechtěla povolit vstup na základě posouzení jeho rasového profilu (anglicky racial profiling), přítomní se mu vysmáli. Z publika se prý ozvalo: „Co v Německu pohledáváš? Vrať se zpátky do své země!“

Jako by zkrátka nešlo o německé občany

Po 7. říjnu 2023 nicméně umlčování propalestinských hlasů pod zástěrkou boje s antisemitismem nabotnalo do absurdních rozměrů — a zásadně narušilo způsob, jak se početná arabská, a zvláště palestinská komunita v Německu cítí. „Na Sonnenallee policie monitorovala skupiny lidí, které identifikovala jako Araby, jako by zkrátka nešlo o německé občany,“ vzpomíná na loňský říjen Wael Eskandar, egyptský novinář a spisovatel, s nímž se scházím v kavárně poblíž zmíněné Sonnenallee, které se pro početnou přítomnost arabské komunity přezdívá „arabská ulice“.

Loni v listopadu se německý vicekancléř Robert Habeck k pětimilionové muslimské populaci v zemi obrátil s těmito slovy: „Rozsah islamistických demonstrací v Berlíně a dalších německých městech je nepřijatelný a vyžaduje tvrdou politickou reakci. (...) Muslimové v této zemi mají nárok na ochranu před násilím krajní pravice — a to je správně. (...) Musejí však stejně tak respektovat práva Židů, kteří jsou dnes napadáni. Musejí se jasně distancovat od antisemitismu, aby nepodrývali svá vlastní práva na to být tolerováni.“

Za propalestinské postoje následně mnoho lidí v Německu ztratilo práci nebo přístup k dotacím z veřejných rozpočtů. Byl jim odepřen vstup do země, udělení umělecké ceny, nebo třeba přislíbená výstava.

Rasistická rezoluce jako z dílny AfD

O rok později cenzura palestinských příběhů a podezřívání muslimské komunity z inherentního antisemitismu nadále gradují. Dne 7. listopadu německý parlament přijal dlouho očekávanou rezoluci „na ochranu, zachování a posílení židovského života v Německu“, které občanská společnost přezdívá „náhubková rezoluce“.

Rezoluce vznikala několik měsíců — a v rozporu se zvyklostmi se tak dělo za zavřenými dveřmi. O obsahu rezoluce se veřejnost dozvěděla teprve, když její návrh unikl do německého týdeníku Die Zeit. Dle rádia Deutschlandfunk si politici v souvislosti s rezolucí stěžovali na tlak proizraelské lobby.

Pro rezoluci v listopadu hlasovaly takřka všechny strany kromě Aliance Sahry Wagenknechtové. Levicová Die Linke se hlasování zdržela. Schválení návrhu si pak náruživě pochvalovala Beatrix von Storchová, poslankyně AfD a vnučka Hitlerova ministra financí — s tím, že koncepce antisemitismu „importovaného“ do země muslimskými přistěhovalci pochází právě od AfD.

Rezoluce ze státních dotací vylučuje organizace, které „vydaly antisemitská prohlášení“ a zároveň explicitně označuje za jeden ze zdrojů antisemitismu v zemi „imigraci ze zemí severní Afriky a Blízkého východu“. Opírá se přitom o definici antisemitismu Mezinárodní aliance na památku holocaustu, dle níž lze za antisemitismus považovat kritiku státu Izrael, kterou ovšem mezinárodní odborná veřejnost kritizuje, odmítá, a připravila proto verzi vlastní.

×
Diskuse
JP
December 5, 2024 v 10.06

"Za propalestinské postoje následně mnoho lidí v Německu ztratilo práci" - tvrzení tohoto typu by vyžadovalo podložení konkrétními případy. V každém případě je vysoce pochybné, že by takovýto stav byl v Německu nějakou obvyklou normou. Daleko blíže pravdě by zjevně byla formulace: "Zaměstnanec XY arabského původu byl za účast na násilné, antisemitské demonstraci propuštěn ze zaměstnání." Za pouhé "propalestinské postoje" (to jest: za politické názory) by v Německu nikdo legálně ze zaměstnání být propuštěn nemohl.

A za druhé: autorka článku píše o tom, jak vzrostl počet útoků na (německé) muslimy. Ale neztrácí ani slovo, jak dramaticky vzrostl počet násilných útoků na německé Židy - a to sice právě ze strany propalestinských Arabů. Jsou pro právě němečtí Židé, kteří nyní žijí v neustálém strachu o svou bezpečnost. Projevit se na veřejnosti jako příslušník izraelského národa je v současné době v Německu vysoce rizikovým počinem.

MP
December 8, 2024 v 9.53
Josefu Poláčkovi

Víte, ona oficiální čísla týkající se násilných činů -- a ty nejspíš nemáme důvod podezírat z propalestinské manipulace -- mluví dost jasně ve prospěch tvrzení Petry Dvořákové a proti Vám. Tedy z hlediska agrese, kterou zažívají na jedné straně lidé pocházející z Mahgrebu a Blízkého východu a na druhé ti, kteří se "veřejně projevuji jako příslušníci izraelského národa." (I když nevím, o kom mluvíte -- o Židech, sionistických Židech nebo o příslušnících politického národa Státu Izrael? V tom posledním případě ovšem pro německou realitu ta čísla nutně chybí, příliš malý statistický vzorek).

A jistě, pokud byste prokázal, že jste byl propuštěn -- nebo zbaven funkce -- pro své propalestinské postoje, vyhrál byste v Německu a pravděpodobně i v Čechách příslušný soudní spor. Jenomže prostě nějakou zvláštní náhodou se stává, že firmy u nás i v Německu propouštějí a nepřijímají pracovníky ryze za základě formálně bezvadných kriterií, ale statisticky se to jeví jakoby Arabové, Turci a Romové měli mnohem prekérnější postavení na trhu práce než jejich bílí konkurenti se stejnou kvalifikací.

Přitom, kolik toho obvykle napíšete o pouze formální stránce liberální demokracie, byste vůči takové prekérnosti měl být docela citlivý.

JP
December 8, 2024 v 10.39

Pane Profante, pracoval jsem v Německu dlouhá léta ve firmě, kde přinejmenším polovina osazenstva pocházela snad ze všech zemí, v každém případě ze všech kontinentů (s výjimkou Antarktidy) této planety. Není mi znám jediný případ že by zde byl někdo propouštěn jenom na základě své rasy, barvy kůže, národní příslušnosti či náboženství. (Pro jednoho obzvlášť horlivého vyznavače Alláha firma dokonce v jedné odstavné komoře zřídila jeho soukromou modlitebnu, aby mohl dostát své povinnosti modlit se 5x denně ke svém Bohu.) Všeho všudy: německé firmy jsou v naprosté většině rády a šťastny, když naleznou pracovníky zahraničního původu, aby konali - většinou obtížné a namáhavé - práce pro které je velice nesnadné získat domácí Němce. Je proto naprosto zcestná představa, že by tyto firmy své zaměstnance propouštěly z nějakých malicherných důvodů. A už vůbec ne proto že se zúčastnili nějaké demonstrace.

Myslitelný by byl takovýto zásah v zásadě v takovýchto případech: nějaká mezinárodně působící, a mezinárodně obsazená firma, působící v nějakém exkluzivním segmentu, které tedy velmi záleží na její pověsti. A nyní se ukáže, že jeden z jejích zaměstnanců má oplétačky s policií, protože se aktivně zúčastnil násilné demonstrace, a přitom vykřikoval antisemitská hesla. Je pak pochopitelné, že takovýto pracovník je pro takovouto firmu nadále nepřijatelný. A že mu tedy dá výpověď.

Ale velmi pochybuji že by takovýchto případů bylo větší nežli pouze marginální množství; a proto jsem napsal že takovéto tvrzení by bylo zapotřebí doložit zcela konkrétními případy. Spolu s naprosto otevřeným jmenováním konkrétních důvodů, proč k onomu propuštění došlo.

---------------------------------

Co se pak ohrožení Židů v současném Německu týče: napsal jsem že (vysokým) rizikem je pro ně deklarovat se na veřejnosti jako příslušník izraelského národa. Tedy například: nasadit si židovskou jarmulku. Nějaké další rozlišování není nutné.

Být Židem v Německu opravdu není záviděníhodná pozice: celá léta byli znovu a znovu cílem a obětí útoků neonacistů, a nyní jsou navíc ještě cílem a obětí militantních Palestinců (respektive: muslimů). Kterých je ovšem v současné době ještě mnohem více nežli oněch neonacistů.

JP
December 8, 2024 v 11.07

Ostatně, k základním principům objektivní žurnalistické činnosti vždy patří u politicky kontroverzních témat poskytnout hlas oběma stranám konfliktu. Pro Petru Dvořákovou - kdyby o to měla zájem - by dozajista nepředstavovalo žádný problém nechat si od německých Židů vyprávět, proč mají v Německu - opět - strach vycházet na ulici.

MP
December 8, 2024 v 11.15
Chapu

Takže za ty statistiky situace na trhu práce jsou opravdu náhoda. A ty statistiky násilných činů jsou nesmysl. Inu, hlavně, že se Vám dobře spí.

JP
December 9, 2024 v 10.02

Pane Profante, k nárůstu násilných ataků v souvislosti s konfliktem na Blízkém Východě bezpochyby došlo - na obou stranách. Jenže určitá část politického spektra vidí jenom násilí proti "své" straně, zatímco k násilí páchané na protistraně je hluchá a slepá.

Je mi ostatně dost záhadou, co sem mícháte nějaké "statistiky zaměstnanosti". Míra (ne)zaměstnanosti se liší sektor od sektoru, a jsou v každém případě odvětví která by se bez pracovníků z cizích zemí (a muslimského vyznání) okamžitě zhroutila.

A opakuji ještě jednou: velice rád bych viděl seznam zcela konkrétních případů, kde prý došlo k propuštění nějakého pracovníka jenom na základě jeho "propalestinských postojů". Troufám si odhadovat, že takovýto seznam by byl velice krátký. (Pokud pomineme ony kauzy s vyloženě kriminálním pozadím.)

MP
December 9, 2024 v 15.12
To se nedá nic dělat,

kdo nechce ten nerozumí. a pak je zbytečné mu něco vysvětlovat. Mimoto se jaksi nerad bavím na úrovni, "Nechápu, proč to sem motáte."

Jinými slovy -- tvrd kozla dojiti.

JP
December 10, 2024 v 10.48

Jinými slovy - pan Profant opět jednou od věcné diskuse ubíhá k prázdným, osobně laděným polemikám.

JN

Soudě podle jeho minulých vyjádření a ovšem také podle těch současných reakcí pana profesora Profanta na tento článek Petry Dvořákové, tak samozřejmě „židovská rasa“ byl výmysl nacistů a tudíž žádný protižidovský rasismus vůbec neexistuje, zatímco „palestinská rasa“ a dokonce i „muslimská rasa“ je vzhledem k ušlechtilým cílům potírání „protipalestinského a protimuslimského rasismu“ naprosto relevantní pojem a jemnocit pana profesora nijak nenarušuje.

JN

Výraz „protimuslimský, protipalestinský (či) antimuslimský rasismus“ se, mily pane profesore, v článku Petry Dvořákové vyskytuje jedenáctkrát.

JN

Možná jde o ten již zmíněný nástroj k zakotvení nových druhů rasismu.

MP
December 19, 2024 v 9.55
Vážený pane Poláčku

k věcné polemice je třeba věcnosti a minimálních znalostí na obou stranách. A mimoto by zde věcnost znamenal procházet desítky příkladů rasistických projevů pana Nusharta v diskusích -- ty jsou dostupné každému diskutujícímu a není třeba je duplikovat pod tímto článkem.

A jinak Vám přeji klidné vánoční svátky.

MP
December 19, 2024 v 10.05
Takže přece jen pro pana Nusharta

Ano, protimuslimský a protipalestinský rasismus se bohužel vyskytuje.

Ono je to banální . Rasimus spočívá v tom, že se rasista domnívá, že z pozice určité skupiny, jejíž výtečnost si nárokuje, může lidi, o kterých se rozhodl, že do této skupiny nepatří onálepkovat jednou charakteristikou a jako takové označit za méněcenné a proto určené k disciplinaci nebo k vyhubení.

Jinak by neexistoval rasistický ntisemitismus, antropologicky žida nepoznáte. A negr byl v USA každý, kdo měl v rodokmenu černého pradědečka nebo prababičku, bez ohledu na barvu pleti.

Jinak račte jít do háje. Nenapsal nic o tom, žer neexistuje žádný protižidovský rasimus. Jen se k němu nedá redukovat odpor k válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, které páchal, páše a obávám se ještě nějaký čas páchati bude Stát Izrael.

Jestli vám, pane profesore, dobře rozumím, tak vy se tedy domníváte, že z pozice určité skupiny (jejíž výtečnost si nárokujete) můžete lidi, o kterých jste se rozhodl, že do této skupiny nepatří, onálepkovat a označit za méněcenné (a proto určené k disciplinaci) například tím, že budete psát o „desítkách příkladů jejich rasistických projevů, které není třeba dokládat“?

Netušil jsem, že by to bylo tak banální.

MP
December 22, 2024 v 20.11
Inu, pane Nusharte,

pokud sám sebe považujete za skupinu lidí, pak by to docela štymovalo.

A já se na Vás v takovém případě dopouštím ještě dalšího bezpráví. To, protože Vás mylně považuji za individuum, které své výroky -- včetně těch rasistických -- přijímá odpovědnost.

Ovšem pokud si myslíte, že jste v množném čísle, pak se Vám opravdu omlouvám.

JN

Milý pane profesore,

člověk obvykle není (až na těch pár výjimek příjemců specifického druhu lékařské péče, kdy se člověk subjektivně cítí být skupinou) – člověk tedy obvykle není skupina, může však skupiny tvořit. A to počínaje mnoha skupinami jednočlennými až po tu jedinou skupinu celého lidstva. [Ovšem k tomu, abyste někoho onálepkoval (třeba za blázna), vůbec nepotřebujete, aby se dotyčný cítil existovat v množném čísle, onálepkováním mu naopak příslušnost k určité skupině sám přisoudíte. Váš požadavek, abych existoval v množném čísle, je tedy pro vaše účely zcela nadbytečný.]

Teď tedy k věci samotné: Lidé, kteří si myslí, že se situace Židů (a bohužel i židů) v Německu vlivem silné muslimské protižidovsky naladěné imigrace zhoršila (a že Ž/židé jsou tedy například nuceni brát vážně ta doporučení úřadů, aby na veřejnosti nepoužívali symboly, podle kterých by mohli snadno být identifikováni jako Ž/židé, aby se tím pak nestali terčem útoku), lidé s tímto smýšlením tvoří tedy také, milý a velevážený pane profesore, nějakou skupinu, zatímco vy, pane profesore, zase tvoříte jinou skupinu, jejíž příslušníci se rozhodli takto smýšlející lidi onálepkovat, označit je za méněcenné a proto určené k disciplinaci nebo k vymýcení.

Pokud tedy nadále trváte na své „banální“ definicí rasismu, pak je to rasismus a vy jste podle své vlastní definice rasista. Nemusíte se tím nijak zvlášť trápit, nebyl byste dnes mezi váženými profesory žádná výjimka.

+ Další komentáře