↗

Mezinárodní humanitární právo vychází z Ženevské úmluvy o ochraně obětí válečných konfliktů poprvé přijaté v roce 1864 (na snímku originál první úmluvy). Sestává ze čtyř smluv, které byly v dnes platném znění přijaty po II. světové válce v roce 1949, a ze tří dodatků, z nichž první dva týkající se ochrany civilistů byly přijaty v roce 1977 a třetí týkající se působení zdravotnických organizací v ozbrojených konfliktech byl přijat v roce 2005. Československo úmluvy podepsalo a ratifikovalo, a to už v roce 1954, dva dodatkové protokoly pak v roce 1991. Třetí dodatkový protokol Česká republika ratifikovala v roce 2007. Právě na základě důvodného podezření z páchání válečných zločinů, které jsou vážným porušením uvedených úmluv, vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykače na Benjamina Netanjahua a Jo'ava Galanta. Smlouvu zřízující Mezinárodní trestní soud Česká republika podepsala v roce 1999 a ratifikovala ji v roce 2009. Foto Kevin Quinn, Ohio, WmC

Není překvapením, že vydání zatykačů Mezinárodního trestního soudu na izraelského ministerského předsedu Benjamina Netanjahua a bývalého ministra obrany Jo'ava Galanta za jejich podíl na páchání zločinů proti palestinským civilistům v Gaze vyvolalo vlnu popuzených reakcí ze strany Izraele a jeho stoupenců. Jedná se o všehochuť výtečníků, kteří mají jedno společné: chatrný a dehumanizující charakter argumentů — od Bernarda-Henriho Levyho, jenž připomíná všechny zločiny v dějinách, jejichž obětí se židé stali, jako „důkaz“, že obvinění Izraele z genocidy páchané v Gaze nemohou mít reálný základ, až po Lindsayho Grahama, který doslova vyhlásil válku Mezinárodnímu trestnímu soudu a všem zemím, které by vydané zatykače hodlaly uplatnit.

Levyho dehumanizující vitriol, jehož ambicí je poskytnout filosofické a politické zdůvodnění mordu více než dvaceti tisíc dětí v Gaze, už rozebrali na součástky jiní a nezasluhuje další pozornost. Nicméně proti verdiktu Mezinárodního trestního tribunálu se vedou i nebezpečnější útoky.

Příkladem může být demokratický kongresman Richie Torres nebo izraelský politik Naftali Bennett, kteří tvrdí, že činy Izraele lze ospravedlnit jako sebeobranu či odvetu za brutální útok Hamásu ze 7. října 2023. Je tudíž zapotřebí ukázat si, v čem je uvedené tvrzení nepřijatelným překrucováním skutečnosti.

Jedná se totiž o argumenty, které jsou neudržitelné nejen morálně, ale ani z hlediska platného mezinárodního humanitárního práva. Ochrana poskytovaná civilistům v ozbrojených konfliktech je totiž absolutní a nepodmíněná, a Mezinárodní trestní soud činí správně, pakliže ji vymáhá.

Právo na sebeobranu není poukázkou k páchání válečných zločinů

Proizraelské hlasy jako Torres tvrdí, že Mezinárodní trestní soud kriminalizuje sebeobranu. Ve skutečnosti sebeobrana podle mezinárodního práva neospravedlňuje porušení žádného ze základních principů mezinárodního humanitárního práva. Útoky na civilisty, útoky nerozlišující mezi bojovníky a civilisty a disproporční užití síly jsou striktně zakázány Ženevskými úmluvami o ochraně obětí ozbrojených konfliktů i autoritativními judikáty mezinárodního práva.