↗

Text Asociační dohody mezi EU a Izraelem uvádí, že vztah mezi dohodou a jejími aktéry je založen na zásadách ekonomické svobody a na Chartě OSN, zejména pak na úmluvě o dodržování lidských práv a demokracie. Existence Asociační dohody mezi EU a Izraelem je tedy zásadně v rozporu nejen s těmito principy, ale i s protiprávností izraelské přítomnosti na okupovaných územích, jež byla jasně a směrodatně prokázána, a také s genocidním charakterem války v Gaze. Foto FB Jana Černochová

Vážená paní, vážený pane,

vyzýváme Vás tímto, abyste se zasadil/a o pozastavení Asociační dohody uzavřené mezi Evropskou unií a Izraelem, která povyšuje vzájemné vztahy mezi oběma stranami na nadstandardní úroveň. K této výzvě nás vedou následující skutečnosti.

Asociační dohoda mezi EU a Izraelem je v platnosti již třicet let. Po celou tuto dobu požadují četné lidskoprávní organizace, odborníci, ale i politici, aby byla dodržována a naplňována její ustanovení ohledně respektu k lidským právům a demokratickým principům, které jsou v článku 2. Asociační dohody explicitně označeny jako „základní prvek smlouvy“. Nedávné výklady nejvyšších světových právních autorit (ICJ, ICC) o právní povaze izraelské okupace jasně potvrzují jejich hrubé porušování.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v lednu loňského roku nařídil Izraeli, aby okamžitě učinil opatření k zastavení hrozby genocidy v Gaze. Tyto příkazy zopakoval v březnu a v květnu. Izrael však tyto příkazy, závazné pro všechny státy, zcela ignoroval. Válka proti Gaze přitom způsobila již více než 46 000 potvrzených úmrtí, přičemž je pravděpodobné, že nepřímých úmrtí v souvislosti s konfliktem budou stovky tisíc.

Podle nezávislé organizace Airwars, monitorující dopady konfliktů na civilisty, je izraelská válka proti Gaze zdaleka nejintenzivnější, nejničivější a nejsmrtelnější konflikt, který kdy tato organizace zdokumentovala.

Porušování lidských práv Izraelem nezačalo v roce 2023 ani není omezeno na Pásmo Gazy. K systematickému a rozsáhlému porušování lidských práv a mezinárodního práva, jako je přivlastňování půdy a přírodních zdrojů, zločin apartheidu či nepřiměřené použití síly, dochází po desetiletí na všech okupovaných palestinských územích, včetně území blokovaného Pásma Gazy.

V červenci loňského roku vydal ICJ poradní stanovisko na základě žádosti Valného shromáždění OSN, ve kterém uvádí, že izraelská okupace palestinského území porušuje normy mezinárodního práva, včetně zákazu odebírání území silou, a dále porušuje práva Palestinců na sebeurčení, a je tedy protiprávní.

Mezinárodní právo podle soudu ukládá třetím zemím následující tři povinnosti:

• zasadit se o ukončení nelegální přítomnosti Izraele na okupovaných územích,
• zamezit, aby byla přítomnost Izraele na okupovaných územích považována za zákonnou,
• nepodporovat ilegální přítomnost Izraele na okupovaných územích a nenapomáhat jí.

Valné shromáždění OSN toto stanovisko potvrdilo v zářijové rezoluci požadující, aby Izrael do dvanácti měsíců ukončil okupaci palestinských území, aby okamžitě zastavil nové osidlovací projekty a evakuoval z okupovaných palestinských území všechny osadníky.

Stanovisko ICJ není právně závazné, ale zákony, o které se opírá, závazné jsou. Ralph Wilde, profesor mezinárodního práva na University College v Londýně, připravil právní analýzu tohoto poradního stanoviska ICJ a důsledků z něj vyplývajících pro třetí strany a Evropskou unii. Profesor Wilde uvádí, že povinnosti uložené normami mezinárodního práva, které Izrael porušuje, jsou závazné pro všechny subjekty mezinárodního práva, včetně třetích stran a Evropské unie, a nesmí být za žádných okolností znevažovány.