↗

Text Asociační dohody mezi EU a Izraelem uvádí, že vztah mezi dohodou a jejími aktéry je založen na zásadách ekonomické svobody a na Chartě OSN, zejména pak na úmluvě o dodržování lidských práv a demokracie. Existence Asociační dohody mezi EU a Izraelem je tedy zásadně v rozporu nejen s těmito principy, ale i s protiprávností izraelské přítomnosti na okupovaných územích, jež byla jasně a směrodatně prokázána, a také s genocidním charakterem války v Gaze. Foto FB Jana Černochová

Vážená paní, vážený pane,

vyzýváme Vás tímto, abyste se zasadil/a o pozastavení Asociační dohody uzavřené mezi Evropskou unií a Izraelem, která povyšuje vzájemné vztahy mezi oběma stranami na nadstandardní úroveň. K této výzvě nás vedou následující skutečnosti.

Asociační dohoda mezi EU a Izraelem je v platnosti již třicet let. Po celou tuto dobu požadují četné lidskoprávní organizace, odborníci, ale i politici, aby byla dodržována a naplňována její ustanovení ohledně respektu k lidským právům a demokratickým principům, které jsou v článku 2. Asociační dohody explicitně označeny jako „základní prvek smlouvy“. Nedávné výklady nejvyšších světových právních autorit (ICJ, ICC) o právní povaze izraelské okupace jasně potvrzují jejich hrubé porušování.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v lednu loňského roku nařídil Izraeli, aby okamžitě učinil opatření k zastavení hrozby genocidy v Gaze. Tyto příkazy zopakoval v březnu a v květnu. Izrael však tyto příkazy, závazné pro všechny státy, zcela ignoroval. Válka proti Gaze přitom způsobila již více než 46 000 potvrzených úmrtí, přičemž je pravděpodobné, že nepřímých úmrtí v souvislosti s konfliktem budou stovky tisíc.

Podle nezávislé organizace Airwars, monitorující dopady konfliktů na civilisty, je izraelská válka proti Gaze zdaleka nejintenzivnější, nejničivější a nejsmrtelnější konflikt, který kdy tato organizace zdokumentovala.

Porušování lidských práv Izraelem nezačalo v roce 2023 ani není omezeno na Pásmo Gazy. K systematickému a rozsáhlému porušování lidských práv a mezinárodního práva, jako je přivlastňování půdy a přírodních zdrojů, zločin apartheidu či nepřiměřené použití síly, dochází po desetiletí na všech okupovaných palestinských územích, včetně území blokovaného Pásma Gazy.

V červenci loňského roku vydal ICJ poradní stanovisko na základě žádosti Valného shromáždění OSN, ve kterém uvádí, že izraelská okupace palestinského území porušuje normy mezinárodního práva, včetně zákazu odebírání území silou, a dále porušuje práva Palestinců na sebeurčení, a je tedy protiprávní.

Mezinárodní právo podle soudu ukládá třetím zemím následující tři povinnosti:

• zasadit se o ukončení nelegální přítomnosti Izraele na okupovaných územích,
• zamezit, aby byla přítomnost Izraele na okupovaných územích považována za zákonnou,
• nepodporovat ilegální přítomnost Izraele na okupovaných územích a nenapomáhat jí.

Valné shromáždění OSN toto stanovisko potvrdilo v zářijové rezoluci požadující, aby Izrael do dvanácti měsíců ukončil okupaci palestinských území, aby okamžitě zastavil nové osidlovací projekty a evakuoval z okupovaných palestinských území všechny osadníky.

Stanovisko ICJ není právně závazné, ale zákony, o které se opírá, závazné jsou. Ralph Wilde, profesor mezinárodního práva na University College v Londýně, připravil právní analýzu tohoto poradního stanoviska ICJ a důsledků z něj vyplývajících pro třetí strany a Evropskou unii. Profesor Wilde uvádí, že povinnosti uložené normami mezinárodního práva, které Izrael porušuje, jsou závazné pro všechny subjekty mezinárodního práva, včetně třetích stran a Evropské unie, a nesmí být za žádných okolností znevažovány.

Analýza uvádí, že fundamentálním důsledkem nezákonnosti izraelské přítomnosti na okupovaných palestinských územích je to, že cokoliv Izrael na těchto územích dělá, je podle mezinárodního práva neospravedlnitelným a nelegitimním výkonem správní moci. Evropská unie a její členské státy dosud podmiňovaly ukončení okupace dosažením dohody mezi Izraelem a Palestinci a zaměřovaly se především na organizování diplomatických jednání, která však byla neúspěšná, a na monitorování zákonnosti či „humánnosti“ izraelských operací. Poté, co byly vydány rozsudky ICJ a rezoluce OSN, však již EU a ostatní státy nemohou ignorovat nezákonnost okupace a svou povinnost zasadit se o její okamžité ukončení.

Jelikož — jak uvádí stanovisko ICJ — zachází Izrael s okupovanými územími jako s územím pod svou všeobecnou a časově neomezenou kontrolou, je přítomnost Izraele na těchto územích natolik komplexně a mnohostranně provázána s vlastním Izraelem, a to s jeho vojenskými silami, hospodářstvím a s dalšími atributy společnosti, jako jsou kultura, sport a vzdělávání, že jsou okupovaná území od vlastního Izraele fakticky a právně neoddělitelná.

Jelikož okupační přítomnost Izraele a její ekonomické dimenze jsou takto úzce provázány s Izraelem a s jeho ekonomikou, týkají se všechny ekonomické a obchodní styky s Izraelem také všech částí okupovaných palestinských území, a nevyhnutelně proto také konzervují současný stav. Není možné smysluplně identifikovat a vytipovat oblasti, kde je spolupráce s Izraelem možná, aniž by tato podpora znamenala přinejmenším implicitní uznání, podporu či alespoň tolerování izraelské nelegální přítomnosti na palestinských územích.

Text Asociační dohody mezi EU a Izraelem uvádí, že vztah mezi dohodou a jejími aktéry je založen na zásadách ekonomické svobody a na Chartě OSN, zejména pak na úmluvě o dodržování lidských práv a demokracie. Existence Asociační dohody mezi EU a Izraelem je tedy zásadně v rozporu nejen s těmito principy, ale i s protiprávností izraelské přítomnosti na okupovaných územích, jež byla jasně a směrodatně prokázána, a také s genocidním charakterem války v Gaze.

Ta je sice nyní pozastavena dočasným příměřím, jeho dlouhodobé trvání je však značně nejisté a eskalace nepřiměřeného násilí okupační armády se nyní přesunula na Západní břeh Jordánu. I tuto konkrétní situaci by evropské státy měly mít na zřeteli a zasazovat se nejen o zastavení násilí, nýbrž také o trvalé řešení v souladu s mezinárodním právem.

K pozastavení platnosti Asociační dohody již vyzvaly Španělsko a Irsko a ve společném prohlášení se k téže výzvě přihlásilo více než 160 evropských nevládních organizací a nejnověji ve vlastní výzvě i 252 poslanců a poslankyň Evropského parlamentu. Žádáme Vás proto, stejně jako ostatní politické reprezentanty České republiky, abyste konali ve prospěch naplnění našich závazků k mezinárodnímu právu a stejně jako Španělsko a Irsko požadovali pozastavení Asociační dohody mezi EU a Izraelem. A to do doby, než Izrael začne respektovat rezoluce ICJ a Valného shromáždění OSN o ukončení okupace a uplatnění práva palestinského lidu na sebeurčení.

V Praze 24. ledna 2025

• Pavel Borecký, Kateřina Gajdošová, Pavel Čižinský, Cyril Trilford, Valerie Talacková: Ne naším jménem! — Za spravedlivý mír na Blízkém východě
• Petra Šťastná, Eva Nováková, Zdeněk Jehlička, Petr Černoch: Mezinárodní hnutí solidarity, ISM Czech Republic
• Libor Liebermann, Vít Strobach: Židovský hlas solidarity
• Jana Ridvanová, Vít Souček, Romana Howe: Sdružení Přátel Palestiny
• Táňa Beaoui Bednářová, Dana Feminová: Svět bez válek a násilí, z.s.
• Issam El Faraj, Omar Bessisso: Palestinský klub v ČR
• Jakub Koňařík, Petr Kraus: Plzeň for Palestine
• Pavla Lukešová, Matteo Lombardi: Brno for Palestine
• Jan Albrecht: Proti dehumanizaci