Krátce před tím, než vše zastínil nástup nového prezidenta v USA, se ve světě událo, co se vyhlíželo už od loňského jara: izraelská vláda a palestinský Hamás uzavřely dohodu o zastavení palby s dlouhodobější perspektivou. Učinily tak definitivně v polovině ledna za egyptského, katarského a amerického zprostředkování.

Osou dohody jsou vedle vlastního zastavení bojů tři fáze, během nichž mají být postupně vydáni všichni rukojmí unesení Hamásem do Gazy při útoku ze 7. října 2023 a Izraelem propuštěni vybraní palestinští vězni. Zároveň by mělo probíhat otevírání Gazy větším objemům pomoci, stahování izraelských vojsk z Pásma a posléze další vyjednávání o rekonstrukci a budoucí správě oblasti.

Fakt, že dohoda zatím drží, i skutečnost, že ji významněji napadá pouze nejextrémnější izraelský okraj, dávají naději, že by mohlo jít o vážně míněné ujednání — dost možná i o opravdový konec izraelského tažení započatého po 7. říjnu. Jistotu ovšem nemáme. Jak vlastní dohodu, tak vyjednávací proces totiž provází stále několik důležitých a přitom pořád nezodpovězených otázek.

Proč tak pozdě, proč právě takto a proč zrovna teď

Rámec uzavřené dohody byl na stole v podstatě od května, tehdy ještě pod názvem Bidenův plán. Finalizaci oddalovaly obě strany, přičemž zásadnějšími vstupy izraelská. Co tedy nakonec rozhodlo, že byly obstrukce v posledních měsících přehodnoceny? Byly to americké volby, v nichž chtěl izraelský premiér Netanjahu pomoci Donaldu Trumpovi?

Bylo to rozestavení figur ve věčné Netanjahuově vnitropolitické partii, jak naznačuje třeba Kenneth Roth v Time? Rozhodovat mohla i dynamika nálad v izraelské společnosti, jak míní Ori Goldberg na Al-Džazíře, ale stejně tak dobře mohlo jít i o klasický pokus uhrát jednoduše co nejvíce, s deadlinem Trumpova nástupu do úřadu.

Daná otázka je klíčová, protože nasvěcuje další vývoj. Někteří autoři, jako například Amoc Harel v Harecu, píší o přímém tlaku Trumpa na Netanjahua, a to skrze zvláštního zmocněnce Steva Witkoffa. Více pozorovatelů však naznačuje pravděpodobnou dohodu ve stylu něco za něco. Nejčastěji se mluví o perspektivní podpoře případného obnovení tažení, dalších plánů s Gazou či různých anexí. Příkladně Simon Tisdall v Guardianu ale zmiňuje i možnost další izraelské expanze do Sýrie, či dokonce bombardování Íránu.

Počítat je přitom třeba i s možností kalkulu na obnovení bojů. Zatím vyhlášené příměří je v dohodě koncipováno zprvu jen jako dočasné, respektive omezené na úvodní několikatýdenní fázi a následná další vyjednávání o budoucnosti Pásma. Teprve pokud rozhovory nezkrachují a přelijí se do další fáze, má být prodlouženo na neurčito.

V televizních anketách z vlastního Izraele dominuje názor, že teď nejdůležitější je návrat rukojmích, přičemž „potom se uvidí“. A sám Netanjahu v posledním projevu přímo zdůraznil, že Izrael si vyhrazuje právo tažení obnovit, pokud jednání o dalších fázích plánu zkolabují.

Izraelská armáda mezitím potvrdila, že část vojáků v Gaze během první fáze ještě zůstane.

Co bude s Gazou

Podle uzavřené dohody se má teď Gaza v první fázi, tj. v oněch prvních dvaačtyřiceti dnech, velmi pozvolna otevírat. Izraelské jednotky se budou postupně stahovat na okraje Pásma, kde pro ně budou vytvořeny nárazníkové zóny. Palestinci se budou moci vracet domů a celkově pohybovat mnohem volněji. Po dvaadvaceti dnech od prvního dne příměří — tedy zhruba v polovině února — by už nikdo neměl omezovat propustnost mezi severní a jižní Gazou. A pak se — opět — uvidí.

Právě o budoucím uspořádání v Pásmu se má totiž ještě vyjednávat, a to ve všech aspektech: sociálním, politickém, finančním i ryze praktickém. Přes hranice proudí už nyní do Pásma desetinásobně větší objem pomoci než v závěru loňského roku. Zničená je ovšem nejen celá zbytková ekonomika oblasti, ale i infrastruktura, takže například nezávadná voda se bude muset ještě nějakou dobu dovážet.

Z humanitárního hlediska čeká Gazu teď horečnatá distribuce teplého oblečení, dek, potravin a léků, které snad konečně dorazí v potřebném množství. Řešit se bude obnova sítě ošetřoven, zdravotních středisek a posléze i nemocnic.

Problém s bydlením se podaří překonat možná za měsíce, ale spíše až za roky. Dvě třetiny budov v Gaze jsou nějak poškozené nebo zničené. Vracející se Palestinci si zatím přenášejí své stany a vztyčují si je na troskách svých někdejších domovů.

Co udělá s kondicí populace v Pásmu další období života v ruinách, tentokrát bez dronů a bombardování, ale zase s nejistým koncem? Jak rychle a s jakým rozpočtem se reálně začne s rekonstrukcí? A umožní vůbec Izrael do Gazy dovoz stavebního materiálů, který v minulosti soustavně blokoval?

„Úleva z konce války a radost z možnosti návratu se teď u přeživších Palestinců začne mísit s různými formami úzkosti pramenícími z uvědomování si toho, co vše bylo ztraceno, a zároveň z vědomí, že nic není do budoucna jisté. (…) Lidé budou hledat a pohřbívat své nejbližší, kteří zůstali po troskami. A u toho se budou pokoušet se obstarat si všechny nezbytnosti, kterých ještě dlouho nebude dost pro všechny. (…) Je zapotřebí si uvědomit, že i když příměří vydrží a pomoc bude umožněna v rozsahu, který je zapotřebí, stále budou ještě nějaký čas každodenně umírat lidé,“ shrnula pro kanadskou CBC Arwa Damonová z humanitární organizace INARA.

Co bude s Hamásem

Jde-li o budoucnost Hamásu, situace je ještě složitější. Hnutí se přirozeně — a jako vždycky — označuje za vítěze konfrontace. Nic nenasvědčuje tomu, že by se chystalo v Gaze odejít od moci. Izraelská strana se naopak dušuje, že Hamás v Gaze vládnout nenechá. Ve vzduchu tak visí další střet.

Jako kompromis se nabízí nějaká alternativní struktura s celopalestinskou reprezentací. O vytvoření něčeho podobného se Palestinci snaží už delší dobu s ruskou a čínskou pomocí, stále však bez úspěchu. Je navíc další otázkou, jak by se k takové alternativě stavěl Izrael.

Jak připomíná otevřeně i izraelský tisk, Netanjahu a jeho lidé musejí s Hamásem i nadále vyjednávat a svým způsobem spolupracovat, chtějí-li dostat z Gazy domů zbylá rukojmí; zároveň ale nemohou otevřeně přistoupit na to, že věci v Pásmu budou fungovat jako před 7. říjnem — pokud tedy chtějí opravdu dostát celé uzavřené dohodě.