Takticky cílí teď Izrael na vnější kontrolní zóny — v Gaze i Libanonu
Petr JedličkaZáměr rozdělit Gazu na části, z nichž každá bude monitorována ze zvláštních vojenských koridorů, prezentují izraelští politici už i oficiálně. V terénu se mezitím čile staví. Nová bezpečnostní zóna se přitom rýsuje také v Libanonu.
V pozadí již rok trvající kampaně izraelských ozbrojených sil v Gaze a nově i v Libanonu se stále debatuje, oč vlastně Netanjahuově vládě v dlouhodobém výhledu jde — jestli skutečně především o deklarovanou likvidaci teroristů a zajištění bezpečnosti s maximálním ohledem na civilisty, nebo zda spíše o posílení izraelské dominance v oblasti a o zastrašení, porobení či možná až devastaci Palestinců jako kolektivní entity.
V krátkodobém výhledu a z takticky-vojenského hlediska je přitom věc jasnější — lze tu pozorovat poměrně jednoznačný kurz, a to pozorovat i doslova, očitě. Vedle zjevného působení co největších škod nepříteli a jeho zázemí totiž Izrael takřka nesporně v poslední době cílí na vytvoření systému vnějších nárazníkových, či přesněji kontrolních zón. Ty už v terénu přímo reálně vznikají a perspektivně mohou sloužit v jakémkoliv z možných dlouhodobějších scénářů: i pro pouhé zefektivnění ostrahy hranice, i pro zefektivnění kontroly celého regionu.
Ohledně Gazy známe hrubou Netanjahuovu představu zajištění „úplné bezpečnosti, avšak bez plnohodnotné okupace“ od konce února. Ve zpřesněné podobě s důrazem právě na zóny byla představena nyní v září. Návodný vývoj přímo na místě ovšem začal mnohem dříve.
Izraelská armáda dělila Gazu už od počátku pozemní operace v říjnu 2023 na oblasti s různým režimem. V jednom jejich typu válčila se vším všudy. Do druhého posílala Palestinské civilisty a podnikala jen dílčí údery, byť při nich likvidovala třeba i celé bloky domů.
Mimo to si v postupně pacifikovaném pásmu vytvářela logistické koridory, které se z někdejší strážní a zásobovací funkce měnily čím dál víc na zóny se stálou vojenskou přítomností. Řeč je konkrétně o rozšířeném koridoru podél hranice s Egyptem, kde se dřív hlídkovalo jen v omezených počtech a bez těžké techniky (tzv. Philadelphi route), a o koridoru Necarim, který protíná Gazu napříč severněji, v jednom z nejužších míst.
V koridoru Necarim byla během jara zbudována nová páteřní komunikace. V létě byl zvětšen do šířky čtyř kilometrů a bylo zde vystavěno postupně pět vojenských stanovišť, v podstatě až základen. Philadelphi route obsadila izraelská armáda s plnou silou v květnu a rovněž zde panuje v posledních měsících čilý stavební ruch.
S daleko menší publicitou a s pomalejším tempem je přitom budován už i třetí koridor, a to něco jižněji pod Necarimem — zhruba na spojnici mezi izraelskými kibucem Kisufim a poničeným gazanským kotvištěm známým jako Khan's new port. Také tento koridor využívali izraelští vojáci už v minulých měsících k chráněným přesunům a zásobování. Nyní zde ale pracují buldozery a stavební čety.
Některé zdroje dále upozorňují, že se v komuniké izraelské vlády objevují návrhy ještě dvou jiných koridorů, tentokrát vedených pásmem šikmo. Jeden by měl oddělovat oblasti okolo Rafáhu a města Chán Junis na jihu a druhý severní Gazu od města Bajt Hánún na severu.
Z tohoto druhdy třicetitisícového sídla by po eventuálním ustavení koridoru mimochodem vznikla zcela izolovaná trojúhelníková enkláva a spekuluje se, že vzhledem k rozsahu destrukce palestinských domů a vnitropolitickým poměrům v Izraeli by mohla být Netanjahuem předána osadnickým skupinám jako východisko pro eventuální rekolonizaci oblasti.
Jinými slovy, po roce masakrování bude zbylé obyvatelstvo žít v několika menších lágrech, namístě jednoho velkého.