V pozadí již rok trvající kampaně izraelských ozbrojených sil v Gaze a nově i v Libanonu se stále debatuje, oč vlastně Netanjahuově vládě v dlouhodobém výhledu jde — jestli skutečně především o deklarovanou likvidaci teroristů a zajištění bezpečnosti s maximálním ohledem na civilisty, nebo zda spíše o posílení izraelské dominance v oblasti a o zastrašení, porobení či možná až devastaci Palestinců jako kolektivní entity.

V krátkodobém výhledu a z takticky-vojenského hlediska je přitom věc jasnější — lze tu pozorovat poměrně jednoznačný kurz, a to pozorovat i doslova, očitě. Vedle zjevného působení co největších škod nepříteli a jeho zázemí totiž Izrael takřka nesporně v poslední době cílí na vytvoření systému vnějších nárazníkových, či přesněji kontrolních zón. Ty už v terénu přímo reálně vznikají a perspektivně mohou sloužit v jakémkoliv z možných dlouhodobějších scénářů: i pro pouhé zefektivnění ostrahy hranice, i pro zefektivnění kontroly celého regionu.

Ohledně Gazy známe hrubou Netanjahuovu představu zajištění „úplné bezpečnosti, avšak bez plnohodnotné okupace“ od konce února. Ve zpřesněné podobě s důrazem právě na zóny byla představena nyní v září. Návodný vývoj přímo na místě ovšem začal mnohem dříve.

Izraelská armáda dělila Gazu už od počátku pozemní operace v říjnu 2023 na oblasti s různým režimem. V jednom jejich typu válčila se vším všudy. Do druhého posílala Palestinské civilisty a podnikala jen dílčí údery, byť při nich likvidovala třeba i celé bloky domů.

Mimo to si v postupně pacifikovaném pásmu vytvářela logistické koridory, které se z někdejší strážní a zásobovací funkce měnily čím dál víc na zóny se stálou vojenskou přítomností. Řeč je konkrétně o rozšířeném koridoru podél hranice s Egyptem, kde se dřív hlídkovalo jen v omezených počtech a bez těžké techniky (tzv. Philadelphi route), a o koridoru Necarim, který protíná Gazu napříč severněji, v jednom z nejužších míst.

V koridoru Necarim byla během jara zbudována nová páteřní komunikace. V létě byl zvětšen do šířky čtyř kilometrů a bylo zde vystavěno postupně pět vojenských stanovišť, v podstatě až základen. Philadelphi route obsadila izraelská armáda s plnou silou v květnu a rovněž zde panuje v posledních měsících čilý stavební ruch.

S daleko menší publicitou a s pomalejším tempem je přitom budován už i třetí koridor, a to něco jižněji pod Necarimem — zhruba na spojnici mezi izraelskými kibucem Kisufim a poničeným gazanským kotvištěm známým jako Khan's new port. Také tento koridor využívali izraelští vojáci už v minulých měsících k chráněným přesunům a zásobování. Nyní zde ale pracují buldozery a stavební čety.

Některé zdroje dále upozorňují, že se v komuniké izraelské vlády objevují návrhy ještě dvou jiných koridorů, tentokrát vedených pásmem šikmo. Jeden by měl oddělovat oblasti okolo Rafáhu a města Chán Junis na jihu a druhý severní Gazu od města Bajt Hánún na severu.

Z tohoto druhdy třicetitisícového sídla by po eventuálním ustavení koridoru mimochodem vznikla zcela izolovaná trojúhelníková enkláva a spekuluje se, že vzhledem k rozsahu destrukce palestinských domů a vnitropolitickým poměrům v Izraeli by mohla být Netanjahuem předána osadnickým skupinám jako východisko pro eventuální rekolonizaci oblasti.

Ukončení války a jižní Libanon

Příslušně zbudovaný systém vnějších kontrolních zón se stálou izraelskou přítomností má ozbrojeným silám umožnit podnikat další lokalizované údery proti eventuálním protivníkům v Gaze i po skončení aktuální fáze konfliktu. V dlouhodobějším horizontu může pak zajistit možnost monitorovat celé pásmo bez plnohodnotné okupace oblasti.

Netanjahu tímto nástrojem dostojí svému politickému image Mr. Security, aniž by musel složitě vyjednávat a tažení v Gaze nějak definitivně uzavřít. Současná fáze jednotlivých úderů a lokalizovaných operací bude moci jednoduše přejít do nového sekuritizačního režimu, v němž bude mít Izrael nad pásmem daleko větší kontrolu než před 7. říjnem.

Základní kontury zónové politiky lze přitom spatřovat už i v Libanonu, kde se bojuje teprve krátce. Zatímco v části země na sever od někdejšího nárazníkového pásma, které měl Izrael v Libanonu vybudované v letech 1985 až 2000, operují jen letouny a drony či dopadají rakety, v oblasti u hranic jsou ničeny celé čtvrti a aglomerace. Izraelská armáda se ostatně hlásí k myšlence znovuobnovení zhruba třicetikilometrové vnější zóny zcela otevřeně.

„Vládne zde všeobecný strach, že Izraeli nejde jen o cíle Hizballáhu, ale že chce učinit jižní Libanon úplně neobyvatelný,“ shrnul v pátečním servisu Deutsche Welle atmosféru Mohamad Chreyteh, vedoucí bejrútské kanceláře této stanice.

O tom, jak budou uspořádány poměry v Gaze i jižním Libanonu politicky, se bude zřejmě nakonec ještě i vyjednávat, a to po amerických prezidentských volbách — byť tedy spíše zejména mezi Izraelem a USA, případně dalšími vlivnými aktéry, nikoliv s místními reprezentacemi.

Systém vnějších kontrolních zón se ovšem Izraeli hodí do všech myslitelných variant, včetně těch, které prohlašují, že současná míra destrukce přivede do řad militantních hnutí celou další generaci. Možná, že zón nebude nakonec tolik. Reálně si ale bez nich budoucí podobu regionu z izraelské strany už jen těžko představit.