Napřed aktuální zpráva: v saském (tedy dříve východoněmeckém) maloměstě Großschirma byl právě zvolen starostou kandidát za AfD - s 60 procenty obdržených hlasů! A to za nadprůměrně vysoké voličské účasti. Německá AfD je tedy skutečně dále na vzestupu.

K samotnému tématu: Kateřina Smejkalová zde podala bezpochyby velmi důkladný rozbor všech relevantních aspektů souvisejících s touto radikálně pravicovou německou stranou. Snad je jen možno připojit, že jestliže je tato strana (možná že je to namnoze stále ještě spíše hnutí, nežli strana) ideově těžko uchopitelná, pak na straně druhé je přece jenom dost dobře možno ji relativně přesně určit sociologicky. Typickým voličem AfD nadále zůstává muž, středního věku, příslušník středních tříd, s nižší mírou vzdělání.

Co se pak vlastních motivací určitého kontingentu německých voličů týče stát se příznivcem této strany, pak je v prvé řadě nutno jasně rozlišit dvě základní skupiny respektive regiony: území bývalé NDR, a ostatní teritoria. Proč se obyvatelé bývalé NDR natolik nadprůměrně kloní k silně pravicové AfD, už podrobně rozebrala Kateřina Smejkalová. Jeden důvod je specifický: přetrvávající pocit, že německý Východ byl "vereinnahmt", přivlastněn Velkým bratrem ze Západu, že nebyl a není brán dost vážně. V daném smyslu se tedy jedná především o stranu vzdoru.

Druhý aspekt je ovšem mnohem důsažnější, a netýká se pouze obyvatel dřívější NDR, i když i ten se u nich projevuje ve zvýšené míře. Zdá se, že skutečně rozhodujícím motivem k tomu hledat svou politickou domovinu u pravicové AfD je především pocit existenciální nejistoty, zmatení, dezorientace. Ten kdo marně ve svém osobním životě nachází pevný bod, ten ho intuitivně hledá u nějakého silného lídra, který přijde s jednoduchými, snadno pochopitelnými hesly, založenými především na pocitech bezprostřední identity - národní, skupinové, kulturní, teritoriální.

Tím se však dostáváme ke klíčovému bodu, kdy je nutno postoupit poněkud dál, nežli jak to učinila autorka článku, která se soustředila pouze na politické poměry v Německu. Ovšem - tento příklon k (extrémní) pravici je možno v současné době možno pozorovat v mnoha (či snad téměř ve všech) zemích Evropy. Tedy především Evropy západní, kde se zdálo že (liberální) demokracie už dávno zapustila pevné, nevyvratitelné kořeny. A nyní se ukazuje znovu a znovu, že tomu tak není, že tato demokracie je značně vratká, a že nemalé části populace se s ní jen v omezené míře dokáží ztotožnit.

Rozhodujícím faktorem zřejmě i zde bude onen zmíněný pocit životní nejistoty, dezorientovanosti. Upozorňuji na tento aspekt znovu a znovu: tato - liberální, buržoazní - demokracie sama o sobě ze své nejvlastnější podstaty nemůže poskytnout nic, co by jejím obyvatelům mohlo poskytnout nějaké ideové zakotvení. Tato demokracie může relativně bezproblémově existovat pouze tehdy, pokud - a dokud - se roztáčí kola ekonomiky, tedy když existenciální touhu člověka po ideovém zakotvení je možno do značné míry přehlušit všeobecným konzumerismem. Ale jakmile se toto soukolí stále expandující produkce a konzumu zadrhne, pak se vzápětí plně projeví ideová prázdnota a vratkost tohoto způsobu demokracie.

Je nutno si uvědomit: tato demokracie - v přímém rozporu s jejím označením, které sugeruje "vládu lidu" - je ve skutečnosti daleko spíše naprostým opakem, totiž společenským zřízením pouze volně sdružených individuí. Respektive vládou soukromníků, jak o tom byla řeč v paralelně běžící diskusi "Chci tě celou." Tento individualismus, tato soukromovlastnická mentalita ale nikdy nemůže vytvořit pravou národní pospolitost, kde by každý jedinec mohl mít své místo, své ukotvení, kde by mohl prožívat pocit že jeho existence má nějaký větší dosah a smysl pro pospolitost jeho bližních. Není proto žádného divu, nýbrž naopak je to fenomén naprosto zákonitý, že v dobách kdy konzumní společnost (respektive "konzumní demokracie") naráží na hranice svých možností respektive prochází těžkou krizí své identity, že v takových dobách velmi mnoho lidí hledá nějakou alternativu založenou na pocitu vzájemné pospolitosti. A pokud jim nebude nabídnuta pospolitost založená na humánním fundamentu, na univerzální mezilidské vzájemnosti a solidaritě, pak si budou tuto pospolitost hledat v populistických hnutích založených na národní a skupinové výlučnosti a nesnášenlivosti.

„Tato demokracie může relativně bezproblémově existovat pouze tehdy, pokud - a dokud - se roztáčí kola ekonomiky...“

Kola ekonomiky jsou (v EU) kvůli záchraně světa snad téměř programově bržděna a i to ideové zakotvení v pocitu životní nejistoty...

[tedy ideové zakotvení v pocitu brzkého konce tohoto našeho světa, který bude spravedlivě (jakožto trest za „dědičný hřích“ vypouštění skleníkových plynů) sežehnut v pomalu již nastávajícím pekle globální změny klimatu]

...je, pane Poláčku, téměř programově podporováno, takže liberální demokracie za této situace opravdu nemůže poskytnout nic, co by jejím obyvatelům umožnilo alespoň trochu snesitelné ideové zakotvení.

Pokud tedy člověk chce být v takto všeobecně převládající depresivní atmosféře smysluplně ideově ukotven, musí – aby to bylo smysluplné – být optimistou a musí tedy být na této (ze všech světových stran k němu proudící) hegemonii nihilismu (vytvářející zcela nežitelnou atmosféru) také zcela nezávislý. Je to nutná podmínka k tomu, aby „demokracie mohla relativně bezproblémově existovat“.

Ano, pane Nusharte, aby mohla (tato) demokracie "bezproblémově fungovat", je skutečně zapotřebí aby průměrný občánek byl bezbřehým optimistou; tedy aby i nadále s železným přesvědčením věřil na samospásnost tohoto způsobu demokracie, ačkoli ve skutečnosti vše svědčí o její systémové krizi.

Ovšem - jak bylo vzpomenuto v paralelní diskusi - "optimismus je opium lidstva"...

Já myslel, že opium lidstva je náboženství.

Tak už tedy i ten zatracený optimismus...

Máte, pane Poláčku, na mysli optimismus individuální, nebo optimismus kolektivní, tedy optimismus povinný? Když mohl být optimismus povinný, možná by tedy bylo možné optimismus naopak i zakázat a nařídit povinné projevy pesimismu. Ten by se pak (jak se snad trochu příliš optimisticky domnívám) opiem lidstva už stát nemohl. (Apokalyptické vize samozřejmě hrají v téměř každém náboženství velmi důležitou roli, existovaly dokonce sekty, které té očekávané apokalypse šly vstříc vlastními silami.)

Jak ale chcete zajistit, aby byl „průměrný občánek bezbřehým optimistou“, když k tomu, „aby dnes někdo byl optimistou, musí samozřejmě být na této (ze všech světových stran k němu proudící) hegemonii téměř povinného pesimismu (vytvářejícího už téměř nežitelnou atmosféru) zcela nezávislý“ (tedy vůbec ne průměrný)?

Dnešní „průměrný občánek“ je, pane Poláčku, přece naopak bezbřehý pesimista a o osud demokracie se také strachují téměř všichni. Téměř všichni dnes tu krizi demokracie tedy také vnímají, kola evropské ekonomiky jsou v zájmu záchrany světa bržděna, nikdo už optimismu – tomuto opiu lidstva – snad nepodléhá, téměř všichni do budoucnosti už hledí s pesimismem, takže všechny podmínky naší šťastné budoucnosti jsou vlastně splněny, pokud tedy uvažujeme přísně dialekticky.

Ale jistě, pane Nusharte, že dnešní demokracie se už nemůže lenivě vyhřívat v paprscích dřívějšího - naivního - optimismu. Dnešní demokracie je v krizi a v depresi, dnes už se ví že tato demokracie může vést i nástupu takových samovládných figur jako je Trump nebo Orbán; a kdyby se v dnešním Rusku konaly svobodné volby, je velmi pravděpodobné, že i tak by v nich zvítězil diktátor a válečný zločinec Putin.

Proto jsem také výslovně napsal, že a b y tato demokracie mohla bezproblémově fungovat, byl by k tomu zapotřebí ten dřívější bezbřehý optimismus. Který je naprosto stejně falešný a duchaprázdný, ať je je nařízen shora, anebo je nekritickým a nemyslícím národem pěstován spontánně a dobrovolně.

Bylo by tedy pro demokracii řešením svobodné volby v Rusku zakázat, aby nemohl vyhrát diktátor Putin? Udělal diktátor Putin pro obnovu demokracie v Rusku první důležitý krok, když se sám zasadil o to, aby volby v Rusku nebyly svobodné a byly ve své podstatě jen dosti nákladnou fraškou?

---------------------------

Je tedy, pane Poláčku, optimismus [vize dobré budoucnosti, pocit smyslu, ukotvení v této ideji – ideové zakotvení ve smyslu současného usilování...] pro skutečnou demokracii škodlivý?

Myslím, pane Nusharte, že zakazovat svobodné volby v Rusku nechce nikdo. Naopak by většina světa byla ráda, kdyby ty jejich volby byly svobodné.

Optimismus a skutečná demokracie: pane Nusharte, tady je naprosto rozhodující otázkou, co konkrétně rozumíme pod atributem "skutečná" demokracie.

V každém případě je možno (a nutno) jasně vymezit: zde není řeč o nějaké "demokracii vůbec", nýbrž výhradně o demokracii liberální, která je charakterizována především 1. přítomností volných (to jest: nezmanipulovaných) voleb, a 2. přítomností všeobecného právního a občansky spravedlivého prostředí.

To jsou nesporná pozitiva tohoto způsobu demokracie; ale na straně druhé je vždy nutno vidět i její druhou stránku, totiž že její horizont, její možnosti končí právě jenom a pouze u této svobody občanské a politické.

Co se pak vztahu "optimismu" a tohoto způsobu demokracie týče, pak určitou míru optimismu je do ní možno vkládat právě (a pouze) tehdy, když žijeme aktuálně v prostředí diktatury, kdy tedy i tato (sama o sobě omezená, respektive bezobsažná) demokracie ve srovnání s touto diktaturou představuje nepopiratelný pokrok.

Ovšem - jakmile je tato diktatura svržena, a jakmile by tato (liberální, buržoazní) demokracie měla převzít úlohu vůdčí ideje, která by měla dané společnosti zprostředkovat nějaký společný cíl, nějaký společně prožívaný smysl - zde tato demokracie selhává naprosto, a velice rychle se ukazuje její ideová a obsahová prázdnota.

S touto formou demokracie tedy naprosto mohou být spojeny pocity naděje jako beznaděje, optimismu jako naprosté deziluze a frustrace. Všechno záleží na tom, v jakém kontextu charakter a přínos této demokracie hodnotíme - zda ve vztahu ke stavu diktatury, anebo ve vztahu k autentickými humánními obsahy naplněnému lidskému žití.

"Ukázalo se tak, že o žádnou poctivou politickou práci s hmatatelnými výsledky AfD zájem vůbec nemá, že jí ve skutečnosti jde hlavně o systematický rozklad politického provozu. Ani naděje ohledně podpory voličů se nenaplnily."

Hm..., a co AfD a vyšetřování útoku Nord Stream...? Považuje autorka osamocenou*) snahu AfD o seriózní vyšetřování této záležitosti také jen za "systematický rozklad..."?

Důslednost, se kterou se DR vyhýbá této otázce, by mohlo nasvědčovat, že ano...

*) Resp. ještě s podporou Die Linke.

Geniální „Putin“ nás tedy kvůli záchraně demokracie bude v eurovolbách nutit k hamletovské volbě mezi Green Dealem, který Evropu (EU) ekonomicky vyřídí a udělá z ní velmi snadnou kořist Ruska nebo Číny, nebo mezi volbou proruských troubů, kteří nás sice možná zachrání před Green Dealem (abychom se nestali snadnou kořistí Ruska nebo Číny), ale pak nás jako Fico zaženou pod vliv Ruska. Prašť jako uhoď.

Zcela příznačně v těchto eurovolbách neexistuje důvěryhodná politická síla, které by se dalo věřit, že zastaví ekonomicky a geopoliticky sebevražedný Green Deal a zároveň bude důsledně vzdorovat ruskému imperialismu.

Úplně bych tedy chápal, kdyby Darja Kaščejevová na Lvech přišla právě s tímhle neřešitelným dilematem (arogancí by se to pak rozhodně nazvat nedalo) a vůbec bych se nezlobil na režiséra, že kvůli tomu překročí stopáž.

Pokud by to snad někdo nechápal, slova „geniální ‚Putin‘“ v mém předchozím příspěvku příspěvku samozřejmě znamenají „užitečný idiot“ (viz údajný Leninův výrok o užitečných idiotech).

Škoda, že pan Nushart neupřesnil, komu podle jeho názoru dělá „geniální ‚Putin‘" užitečného idiota. To by mě opravdu zajímalo.

Slovo „Putin“ je, pane Václavů, v uvozovkách z toho důvodu, že jsem neměl na mysli osobu V. Putina. Měl jsem totiž na mysli obecně lidskou idiocii (v tomto případě bezmála religiózního charakteru), která z důvodu ochrany před apokalyptickou vizí světa po změně klimatu staví evropskou (západní) společnost před neřešitelné rozhodnutí mezi „dobrovolným“ zničením vlastní ekonomiky (čímž se EU vůči Rusku stane zcela bezbranná – nebude mu schopna vojensky vzdorovat a stane se jeho kořistí) a mezi záchranou před zničením vlastní ekonomiky (a následnou rolí snadné kořisti Ruska) tím, že si lidé v evropských volbách zvolí proruské trouby, kteří nás pak jako Fico pod vliv Ruska zaženou. Existence takto prakticky neřešitelného dilematu je samozřejmě v geopolitickém zájmu současného putinovského Ruska, proto jsem napsal, že „geniální „Putin“ nás kvůli záchraně demokracie bude nutit k hamletovské volbě mezi pádem pod vliv Ruska, nebo mezi pádem pod vliv Ruska...“. Slova „geniální ‚Putin‘“ mají tedy význam užitečných idiotů, kteří nás před tuto neřešitelnou volbu (v Putinově zájmu) staví.

Jste tedy, pane Václavů, spíše pro podvolení se Rusku, nebo byste naopak prosazoval podvolit se Rusku?

Pane Nusharte, vaše vysvětlení mi připadá poněkud konfúzní, ale i tak, díky za ně.

Pokud jde o Rusko, byl bych spíš pro vzájemně výhodné, "nesentimentální", obchodní vztahy (tak jako před krizí), ale chápu, že to teď na dlouho nepůjde, když jsme se, převážně vinou Západu a agilní EU v roli užitečného idiota, dostali možná až na pokraj jaderné apokalypsy...

Říkáte, pane Václavů, že jsme se „převážně vinou Západu a agilní EU dostali na pokraj jaderné apokalypsy“?

Když budete, pane Václavů, pomáhat člověku, kterého se jiný kolemjdoucí právě chystá zavraždit, a ten vrah na vás bude křičet, že zabije i vás, bude to podle vašeho mínění „převážně vaše vina“?

Podle mého názoru vinu nese ten, kdo se chystá zavraždit dva lidi – vy se mu samozřejmě musíte bránit (když k tomu nemáte vhodné prostředky, musíte přivolat pomoc).

Podle vašeho názoru lze ovšem s tím vrahem uzavřít dohodu, že on si teď v klidu dovraždí toho prvního člověka a za poskytnutí „klidu na práci“ vám slíbí, že vás nechá také úplně v klidu odejít, když mu tedy dáte své čestné slovo, že v případě napadení se nebudete bránit a hlavně přestanete trénovat to judo, protože on ho taky neumí.

„To, co neustále tvrdíte o "dobrovolném zničením vlastní ekonomiky" je nesmysl. O jedné evropské zemi se dá říci, že si dobrovolně zničila vlastní ekonomiku. Tato země Zelenou dohodou vázána není, protože už není v EU. Tou zemí je Británie.“

-------------------------

Pane Kolaříku, britští konzervativci v roce 2019 uzákonili, že Británie se stane uhlíkově neutrální do roku 2050. (Referendum o brexitu se konalo v roce 2016, k ukončení členství došlo 31. 1. 2020.) Podle průzkumu společnosti YouGov tuto vládní snahu o uhlíkovou neutralitu podporovalo v roce 2023 71% Britů a 16% bylo proti.

I kdyby ten vrah, pane Václavů, vyhrožoval, že zabije všechny a pak možná i sám sebe, „převážná“ vina za tento eventuální masakr je pořád na něm. Nelze s ním uzavírat dohody typu „v klidu si to tady dovraždi a když nás necháš taky v klidu jít, tak my ti slibujeme, že nebudeme dělat žádná opatření na svoji obranu“.

Spolkový statistický úřad na konci ledna oznámil pokles hrubého domácího produktu v posledním čtvrtletí loňského roku o 0,3 procenta oproti předchozím třem měsícům. Meziroční pokles činil 0,2 procenta. Problémy způsobují vysoké ceny energií. Podle zprávy AGEB z 20. 12. 2023 spotřeba elektřiny v Německu klesla na historické minimum. I přes tento pokles spotřeby bylo ale do Německa v roce 2023 dovezeno ze zahraničí o 9,2 miliardy kilowatthodin více elektřiny než vyvezeno. Německo se poprvé od roku 2002 stalo čistým dovozcem elektřiny, vývoz meziročně klesl o 24 procent, dovoz vzrostl o 38 procent.

Zachytil jsem informace, že Izraelci s ekonomickou a diplomatickou podporou USA zavraždili v pásmu Gazy za posledních několik měsíců už přes 20 000 žen a dětí, což je mnohem více žen a dětí, kteří zemřeli v důsledku ruské agrese na Ukrajině. A napadlo mě tedy, že oni jsou tou hrozbou a nikoli německá Afd, o které se píše v komentáři. Ale v mainstreamovém zpravodajství se o tom nemluví, tam se intenzivně věnují např. zdravotním problémům v britské královské rodině nebo třeba podpoře elektromobility, takže to buď není pravda či to vůbec není důležité.

A pak Izrael a USA jsou přeci demokratické země, a co činí, činí tak skvěle a pro blaho celého světa. Zdá se tedy, že všichni západní kapitalismus milujeme, jen někteří kverulanti tu o těchto skvělých zemích šíří ošklivé fámy.

oprava - "mnohem více žen a dětí, NEŽ TĚCH, kteří zemřeli na Ukrajině"

Zdá se, že problém spočívá v tom, že lidé stále nechápou, že v opravdové demokracii nemůžou volit toho, koho by chtěli, jako např. Afd v Německu, o které se v komentáři výše hovoří, ale jen skutečné demokratické a neextremistické strany.

Zbývá tedy definovat tu správnou demokratickou stranu. Je to, řekl bych, taková strana, jež prostřednictvím svých zástupců zaručí, že veškeré zisky a toky peněz budou směřovat určitým lidem hlavně do USA a v západní Evropě, pochopitelně na úkor chudších obyvatel zemí, ze kterých jsou tyto zisky vyváděny. Pak jsou to zřejmě také strany, které zajištěním nekonečného přílivu migrantů sníží hodnotu lidské práce, a to zejména nekvalifikované pracovní síly, na minimum a to bez ohledu na nedostupnost bydlení, zdravotnictví a sociálních výdobytků pro nižší příjmové skupiny.

Zdá se, že např. Fico, Orbán, Afd, Okamurova SPD či do jisté míry Babišovo ANO takovými stranami nejsou a proto jsou označovány za nedemokratické, nacionalistické či dokonce za extrémistické nebo fašistické.

Míra demokracie se tedy dá vyjádřit např. počtem jachet, sportovních automobilů a mírou dalšího luxusního zboží, které si zakoupí např. akcionáři západních firem, které si nakoupí na úkor obyvatel zemí, jež ekonomicky ovládají.

Snad by s tím autorka článku Kateřina Smejkalová, která pracuje pro ten správný, demokratický think tank německé SPD souhlasila.