Durynská lekce: premiér podpořený fašisty vydržel tři dny
Jan ŠíchaVe východoněmeckém Durynsku byl hlasy křesťanských demokratů, liberálů a fašistů zvolen premiér. Po protestech vydržel pouhé tři dny.
Má pleš, přesto vlastnil holičství. Jeho strana s odřenýma ušima prolezla do parlamentu, přesto se stal premiérem. Pak zazvonil zvonec a pohádky je konec. Thomas Kemmerich byl v Durynsku 5. února zvolen premiérem, a už 8. února funkci položil. Kdyby se ten krátký čas přepočítal na rozbitý politický porcelán, Kemmerich by se určitě dostal do knihy rekordů.
Německo na začátku února zažilo politické zemětřesení s epicentrem v Durynsku. Spolková země v bývalé NDR má něco málo přes dva miliony obyvatel, tedy necelé dvě Prahy a pod dvě třetiny Berlína.
Nejvýrazněji ultrapravicový politik částečně ultrapravicové Alternativy pro Německo Björn Höcke působí v Durynsku. V německých médiích je dosti běžně označován za fašistu. Nejen v médiích, i třeba ve studiích, které ukazují, že Höcke používá obraty a myšlenkovou výbavu nacistů.
Nejúspěšnější politik německé částečně postkomunistické levice Bodo Ramelow působí v Durynsku. V minulém volebním období byl prvním spolkovým premiérem zvoleným za německou Levicovou stranu. Zdá se, že po zemětřesení s rozbitým porcelánem bude premiérem znovu. Kemmerich, Höcke i Ramelow mají jedno společné. Jsou to rodilí západní Němci.
Co dělat, když lidé špatně volí?
Na konci loňského října v Durynsku proběhly volby, které se vůbec nepovedly. Ve volebním výsledku je jádro všech potíží. Kdyby v Durynsku byly nové volby, podle posledních průzkumů by mohly dopadnout o něco lépe.
Slušný odborář z částečně postkomunistické Levicové strany by se stal premiérem snáz. Nicméně — ve volbách z konce října loňského roku Levicová strana skončila na jednatřiceti procentech, oproti minulým volbám si mírně polepšila. Alternativa pro Německo měla fantastických třiadvacet procent a polepšila si více než o půlku.
Necelých dvaadvacet procent měli křesťanští demokraté, kteří o třetinu oslabili. Sociální demokracie spadla o více než čtyři procenta, na něco přes osm procent. Zelení si mírně pohoršili, do parlamentu se dostali s dvěma desetinami nad nutnými pěti procenty.
No a liberálové (FDP), kteří si střihli premiéra od pátého do osmého února, svůj výsledek zdvojnásobili, na triumfálních pět procent. Sečteno a podtrženo, volební výsledek nestačil na hladké pokračování rudo-červeno-zelené koalice.
Křesťanští demokraté mezi mlýnskými kameny
Křesťanští demokraté šli do voleb s heslem křiklavě hlásajícím, že znemožní pokračování stávající koalice. Dostali se mezi mlýnské kameny. Buď odepsat volební slib, nebo odepsat tabu, které praví, že s fašisty se do spolku nechodí.
Dlužno dodat, že fašisté si vedli mazaně. Postavili vlastního kandidáta, bezpartijního starostu menší obce. Muže vcelku dobré pověsti, až na tu ochotu nechat se postavit od fašistů. Svého vlastního kandidáta fašisté pak nepodpořili, ale umožnili, aby společnými hlasy křesťanských demokratů, liberálů a fašistů vznikl již několikrát zmíněný plešatý liberální premiér, který vydržel od pátého do osmého.
Křesťanští demokraté z Durynska dostali kartáč z Berlína. Kancléřka obratem prohlásila, že politický výsledek v Durynsku je zcela nepřijatelný, úřadující předsedkyně křesťanských demokratů, ne moc úspěšná paní Annegret Krampová-Karrenbauerová, se do Durynska vydala osobně, jednání se spolustraníky za úplně zavřenými dveřmi trvalo pět hodin. Vypadá to, že u křesťanských demokratů z Durynska po mlýnských kamenech následovala rákoska.
Dostaveníčko s fašisty nedopadlo dobře ani pro liberály. Křeslo se třese pod jejich celoněmeckým předsedou Lindnerem, a samozřejmě pod třídenním premiérem Kemmerichem. Strana v celoněmeckých poměrech dlouhodobě balancující na hraně politického přežití si podlomila další zbytky důvěry.
Reakce občanské společnosti
První demonstrace proti premiérovi instalovanému hlasy fašistů se zformovala prakticky okamžitě po volbě. Na transparentech byla srovnání s Výmarskou republikou, která fašistům podlehla. Pro účely demonstrací se opět ukázalo, že typický knírek je vděčným motivem, protože když se někomu přimaluje, hned se ví, že se dotyčný srovnává s Hitlerem.
Křesťanští demokraté to od ulice pořádně schytali, horem dolem se skloňovala jejich tendence hnědnout. Vzkaz liberálům zněl „FDP — raději vládnout s nácky, než vůbec“. Další plakát byl rozehrávkou na volební kampaň liberálů. Hlásal: „Kemmerichu, chodil jsi k Höckemu na hodiny dějepisu?“
Za fašistu běžně označovaný Höcke patří z německých politickým postav, které lžou o dějinách, k nejvýraznějším. Kemmerich o sobě ve volební kampani říkal, že má sice pleš (jako někteří náckové), ale na dějepis chodil.
Lapidárnější plakáty konstatovaly a vyzývaly - „Fašisti nejsou nikdy partneři“ a „Styďte se“. Demonstrace, a ne úplně malé, se konaly i v řadě dalších německých měst, i daleko od druhdy mírně provinčního Durynska.
„Podvod na voličích,“ hlásal další plakát. Je pravda, že křesťanští demokraté slíbili, že se s fašisty paktovat nebudou. Slíbili zároveň, že zatočí s postkomunisty.
Plakát „Co máme dělat, když blbě volíte?“ na centrálu křesťanských demokratů nikdo nevyvěsil. Bylo by to proti německé politické tradici, možná proti zvykům demokratického provozu vůbec. Přesto jde o pravdivou větu. Nejen v Německu.
Odpověď je v Durynsku jasná. Je třeba podpořit slušného postkomunistu. A doufat, že spojení „slušný nácek“ zůstane protimluv.
Že by v CDU a v SPD přemýšleli, co celých 30 let v nových spolkových zemích dělali blbě oni, to tam samozřejmě nikoho ani nenapadne... Že by už zase bylo na čase vyměnit lid?
A totéž samozřejmě platí - přiměřeně místním zvykům a zvláštnostem - napříč celou Evropou.
https://www.blisty.cz/art/98713-spatne-kraje.html
který se týká propastných rozdílů mezi regiony v ČR.
Marek Beneš v diskusi napsal mj. toto:
Nepochopení ukazuje třeba teze univerzitních intelektuálů a městských elit [...], kdy se vytýká lidem z chudých regionů jejich volba, která podle nich v konečném důsledku vede k ještě většímu propadu v těch regionech a lidé si takříkajíc prostřelují vlastní nohu. Tato poměrně logická teze ukazuje naprosté nepochopení intelektuálů mentality lidí v chudých regionech. Jejich volba není pozitivní preferující vlastní zájmy, ale negativní. Oni preferují zhoršení vlastní situace, na kterou už jsou zvyklí a nestresuje je tolik, když to bude znamenat mnohem větší bolest a ztrátu privilegovaných tříd v centru. To, že přehlížení a potlačení mají ještě možnost pokazit trochu životní situaci střední a vyšší střední třídy v centru, je poslední zbraní a posledním pocitem hrdosti, kterou neprivilegovaní mají, aby byli vůbec bráni trochu vážně a aby se o nich vědělo.
Jeden z důvodů, proč liberálové stále selhávají, je jejich neschopnost analyzovat ten hněv a pracovat s ním.
Vemte si jen ten argument, že by lidé v zaostalých regionech neměli volit populisty, protože když bude EU, tak jim bude lépe, poteče jim do města dotace, budou tam mít továrnu. Co to vlastně v reálu pro ty lidi znamená. Hypotéku mít nemohou, na cyklostezku kašlou, místní továrna znamená tvrdou práci na páse v montovně za 15600 bez možnosti si dojít na záchod. A to je to terno, které lidem jako ta EU přinesla? Proto ji mají volit, protože budou mít tuto kvalitní práci? To je snad sranda, ne?
To lidi dávno cítí, že se na ně kašle zvysoka na všech stranách a že osvícení jim nabízejí stejnou bídu, stejně neprůchodný sociální výtah, stejné vyloučení ze společnosti, stejné pohrdání. Tak proč pokrokově volit? Teď dokonce liberálové a levice už nepokrytě se rozhodli v ČR preferovat zájmy městských voličů v prosperujícich regionech. Copak Piráti, STAN, TOP či ODS někdy chtěli řešit problémy Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje?
V této situaci je logičtější a efektivnější pro deplorables hodit do systému vidle a torpédovat snažení městských liberálů a donutit je také trpět. Protože pouze nepohodlí liberálů u nich vede aspoň k zamyšlení, že něco je špatně. Kdyby zoufalí lidé v regionech hlasovali podle doporučení liberálů z měst, tak by byli ve stejných sračkách, ale v Praze by měli pocit že je vše super a bez problémů. Je to čistá emocionální reakce na ponížení těch lidi. A navíc velmi logická.
(Překlepy jsem si dovolil opravit.)
Autor tohoto vyjádření je vcelku úspěšný podnikatel z Karviné, člen ČSSD v letech 1990 - 2014.
Z wikipedie:
Politicky se deník vyznačuje levicově-liberálními pozicemi, hospodářsky zastupuje tržně-hospodářská stanoviska.
Takže pan (nebo soudruh nebo co vlastně je) redaktor patří přesně k té sortě influencerů, kteří sice nevědí, která na spodních patrech třídní pyramidy bije, ale vposledku to jsou pevné opory systému s nárokem na vlastnictví jediné pravdy.
Ale to je jedno, možná je v Německu opravdu jiná situace. Nicméně pocity některých rádoby influencerů, že někdo někde volí blbě a neschopnost přemýšlet, kde se to bere, jsou na obou stranách hranice zřejmě stejné. Vy jste koneckonců zřejmě ze stejného regionu jako citovaný Marek Beneš, tak zkuste vyargumentovat, v čem nemá pravdu.
Mimochodem, kdy jste byla naposledy v nějaké fabrice nebo aspoň hospodě a mluvila tam s nějakými dělníky?
Stačí se podívat na volební výsledky, aby člověk viděl, že věc není černobílá. Sedmdesát ku třiceti v prezidentské volbě je na úrovni krajů dost extrémní výsledek.
ČSSD se nevydala na svojí cestu ke dnu, protože by nedbala hlasů Marků Benešů, ale protože se jim pokoušela podbízet. Dokázala sice při tom podbízení konkurovat i nejhorší politické šmíře a postavit osoby tak úžasně bezpáteřné jako Zaorálka, ale nic naplat, působí to chtěně a přehrávaně, nemá to nativní buranství SPD.
http://casopisargument.cz/2020/02/10/kramp-karrenbauerova-svadi-chaos-v-durynsku-na-levici/
Mohu jenom sledovat, kdo fandí AfD u nás. Zastánci chudých obyvatel zanedbaných německých regionů to rozhodně nejsou. Jsou to naopak ty samé typy jako ten Lehmingův, s totožnou ideovou výbavou.
A je přesvědčená, že hlavní příčinou potíží je kancléřka Merkelová a její vstřícná politika vůči imigrantům. Vysvětlila mi to tak, že státy imigrací "přicházejí o svou státnost". A že kdyby nebylo imigrantů, byl by čas řešit problémy normálních lidí.
Ano, podle sociologických výzkumů přívrženci AfD (a obdobných hnutí jako Pegida atd.) nejsou ve své většině nezaměstnaní, respektive sociálně deklasovaní. Paní Zemanová má pravdu: typický volič či přívrženec těchto stran je muž středního věku, buďto dělník nebo soukromý podnikatel, či něco podobného, se středním či vyšším středním příjmem.
Ale - na straně druhé analýzy p s y c h o l o g i c k é ukazují, že tato skupina (východních) Němců je skutečně nadprůměrně ovládána pocity sociální nejistoty, bezperspektivnosti, až přímo zmaru. A tyto své negativní existenciální pocity opravdu připisují především politikům, především těm z celoněmeckého centra.
Je to opravdu dost paradoxní stav: vrstva sociálně zabezpečených lidí, kteří cítí akutní existenciální nejistotu, strach z budoucnosti. A není nijak lehké pro tento paradox nalézt opravdu reálné vysvětlení.
Jisté je: obyvatelé dřívějšího východního Německa pořád ještě tak zcela nezakotvili v "novém" Německu. Svou mentalitou jsou pořád ještě někde jinde. (Výjimkou je nejmladší generace, vyrostlá už v nových poměrech.) Tento rozdíl může mít dvě příčiny:
- za prvé přetrvávající frustraci z toho, jak západní Německo "spolklo" východní Němce, aniž by se na ně nějak ohlíželo. (Svým způsobem je to ten samý problém, jaký svého času měli Slováci s dominantním postavením Čechů v nominálně společném státě.)
- ale svou roli také může hrát to, že ti východní Němci (vyrostlí v socialismu) mají mnohem ostřejší pohled pro vnímání negativní stránek kapitalismu. A to včetně jeho politického systému. Zatímco západní Němci, kteří zase vyrostli v tomto systému, už mnohé jeho špatnosti vůbec nedokáží vnímat, protože jim přijdou "samozřejmé".
Ten pocit frustrace, odporu a vzdoru - části - východních Němců ventilovaný příchylností k fašistoidním hnutím tedy může mít všeho všudy tři kořeny:
- lokálně-"nacionalistický"
- nedozrálost k základním principům liberální demokracie
- legitimní sociální protest.
V praxi se budou asi všechny tyto faktory navzájem kombinovat.
-------------------------------
Co se pak českého prostředí týče, tam odpadá ten faktor lokální frustrace; zbývají tedy oba faktory druhé, jak sociální frustrace a protest, tak i nedozrálost k principům liberální demokracie. A i tady je v praxi velmi obtížné rozhodnout, který z těchto faktorů je v daném případě ten dominantní.
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/nastupkyne-merkelove-neustala-krizi-na-vychode-nemecka-cdu-m/r~c4d213624be311eaa24cac1f6b220ee8/
Tak tohle je přesně ten způsob vyjádření nadřazeného postoje, kvůli kterému se lidem typu popsaného Markem Benešem otvírají kudly v kapsách. A když se takhle a podobně vyjadřují politici, kterým údajně záleží na jejich volebních hlasech nebo novináři, rádoby opinionmakeři a jiné mluvící hlavy, můžete si být jistý, že tím dosáhnou pravého opaku než je volba těch "správných" stran a výchova k těm "správným" postojům.
Nemluvě o tom, že například voliči Donalda Trumpa jistě měli ve svých životech dost příležitostí, aby k základním principům liberální demokracie dozráli...
Že pro mě tento způsob demokracie naprosto není žádným posvátným fetišem, toho jste si už mohl povšimnout. Ale - ve srovnání s myšlením a choutkami fašistů je to pořád ještě něco, co musíme chránit a bránit.
Problémem v Drážďanech (které prý za časů NDR sami východní Němci nazývali "údolí blbců", protože v labském údolí nešlo přijímat signál západoněmeckých televizí) nebo Durynsku není ani tak chudoba jako arogance západních Němců.
Západ šel až příliš dlouho jednoznačně liberálním směrem. Liberálové se začali chovat jako ti, kteří s nikým mimo jejich okruh nemusí ani diskutovat, ani je brát příliš na vědomí. V posledních letech liberálové čelí vzpouře těch, které po mnoho let nebrali na vědomí. Mnoho liberálů si nedovede představit, že by jejich chápání svobody mohlo doopravdy zkrachovat. Svět těchto liberálů byl po léta natolik omezen, že mimo liberální mantinely vůbec neumí myslet. (A ještě jsou na to hrdí.) Takže nemohou ani diskutovat. Argumenty typu "to, co říkáte, je nesmysl, nesmysl je to proto, že je to samozřejmé" málokoho z protivníků přesvědčí.
Die Linke není ultralevicová, to je nesmysl. Je tím, čím by měla být a kdysi bývala sociální demokracie. Mnozí by chtěli jakousi "nelevicovou levici" a la Blair a Schröder, tedy nerozeznatelnou od pravice. Ale právě takováto "levice" nás přivedla ke všem těm Pegidám, AfD, Johnsonům, Trumpům atd.
Demokracie bude vždycky fungovat tímhle způsobem - vyhraje ten, kdo nabídne něco, na co lidé slyší, je zbytečné se nad tím rozčilovat - to je jako naříkat, že vám parní válec zplacatí nohu, když si před něj lehnete.
Čím méně budou mít lidé jistot a prostředků, tím více se budou rozhodovat pudově, a tím úspěšnější budou extrémisté. Diskuze je věcí intelektu, nicméně pokud se člověk cítí ohrožen v základních jistotách (bydlení, jídlo, zdravotní péče), intelekt ztrácí i poradní hlas a nastupuje pudové rozhodování, což právě extrémističtí vůdcové mistrně využívají, na rozdíl od akademických demokratů, kteří pozvedají zrak k nebesům k neexistujícímu Rozhodčímu s litanií, že tohle přece není fér.
Napsal jste: "Ve srovnání s myšlením a choutkami fašistů je to pořád ještě něco, co musíme chránit a bránit."
A dále tím přilívat olej do ohně extrémismu. Copak jste ještě nepochopil, že právě bezbřehý arogantní a nemyslící liberalismus je to, co nás dovedlo tam, kde teď jsme?
Napsal jste:
"Mně je opravdu celkem lhostejné, jaké pocity budou mít příznivci fašistoidních hnutí."
No právě. Oni jejich příznivci nebývali vždycky. Čistší výraz namyšlené arogance aby jeden hledal s lucernou v poledne.
http://casopisargument.cz/2020/02/11/politicke-zemetreseni-v-irsku-sinn-fein-vyhrala-parlamentni-volby/
(ale odkaz vede na placený obsah ve Financial Times, takže původní text si bohužel nemohu přečíst...)
https://www.theguardian.com/commentisfree/2020/feb/10/british-political-pundits-ireland-election-sinn-fein
https://www.theguardian.com/world/2020/feb/09/irish-voters-have-made-sinn-fein-mainstream-election
(V Guardianu je dalších zpráv a komentářů k Irsku celá řada. Odkazy na ně jsou pod články, na něž odkazuji já.)
Komentátoři připomínají právě důsledky krize 2008, především rostoucí nájemné za byty a nárůst bezdomovectví, irské veřejné služby v rozkladu a také přibývající počty především mladých voličů, kteří by si přáli sjednocení Irska, přestože paradoxně sjednocení nebylo hlavním tématem těchto voleb; mladí se ale zřejmě "namlsali" v referendech o stejnopohlavních manželstvích a potratech a zdá se, že jsou stále při chuti.
Za zmínku stojí i volební výsledek irských Zelených. A zpráva z dnešního (11.02.) dopoledne hlásí, že se Sinn Féin pokusí sestavit levicovou koalici.
Ale co za diskusi stojí. Nevěnuji příliš pozornosti tomu, co žvaní příznivci fašioidních hnutí (v českém prostředí též členové fašizoidních křídel "levicových" stran). V prvé řadě proto, že se většinou jedná o lacinou technologickou produkci bez špetky osobitosti.
Ten Váš Marek Beneš působí jako modelový příklad, ideální typ vytvořený pro potřeby sociologické výuky na bakalářském stupni. Včetně sociálního statusu -- vyšší vzdělání, spolehlivé postavení v práci (identifikace typu "moje firma"), manželka učitelka, rodinný příjem odhadnutelně kolem republikové průměru, tedy lokálně nadprůměrný. Forma projevu hospodské nenávistné žvásty, které se odvažuje sdělovat ve veřejném prostoru až poté, co tento žánr prezident, ministr vnitra (bývalý) a předseda Senátu (zesnulý) legitimovali svým hulvátstvím, které nenarazilo na odpor.
Jen jeden motiv je v těch Benešových projevech trochu individuální. Totiž jeho setrvalý důraz a hrdost na to, že mluví se sousedy Romy a příslušníky DSSS. Smutné postižení zrcadlové vůči Saše Havliček (Blisty), která si dělá zásluhu z toho, že mluví s extrémisty. To je snad normálním mluvit se sousedy a lidmi kolem nás, neredukovat je podle politického přesvědčení nebo domnělé rasy. To bych snad měl považovat za zásluhu, že diskutuji s Davidem Ungerem, přestože se naše náhledy na Kakánii strmě rozcházejí? Anebo zpytovat svědomí a jít se vyzpovídat nějakému baristovi z Pražské kavárny, že mě ty diskuse prostě baví?
Pak tu zbývá už jenom moment frustrace sociální - který by sám o sobě naprosto mohl být legitimní. Jenže - sociální frustrace sice v y s v ě t l u j e příklon - části! - takto postižených ke krajní pravici; nicméně ho žádným způsobem morálně n e o p r a v ň u j e.
Zkrátka: fašista, xenofob a rasista zůstane fašistou, rasistou a xenofobem, bez ohledu na to jestli tak činí ze sociální frustrace, anebo "jenom" z hlubokého vlastního přesvědčení.
Samozřejmě že je - z hlediska možných a potřebných sociálních opatření - tu sociální frustraci vzít na vědomí, jako reálný faktor. Ale to ještě zdaleka neznamená, že bychom měli přestat pohrdat všemi hlasateli fašistoidních názorů a postojů.
V Německu provádí tamější sociální demokracie dlouhodobě sebevraždu v přímém přenosu a zmizelo štěpení mezi hlavními politickými stranami.
Extrémismus středu je setrvalý, dobře doložený a popsaný fenomén přinejmenším od konce 2. světové války. Spořádaní a řádní občané se zajištěnou existencí, kteří sice "vědí, že na chudý musí bejt přísnost a nemají rádi židy, cikány, negry a imigranty ( s výjimkou těch slušných)", nechtějí je za sousedy, ale "rozhodně nejsou asociálové a rasisti", protože asociálové a rasisti jsou neslušní lidé. Pokud umírněné strany dostatečně zdůrazňují, že asociálnost a rasismus jsou neslušné a pokud nabízejí program, který uvěřitelně nabízí nějaké změny -- a ty druhé, které chtějí provádět tytéž změny, jen hloupějším a nerealistickým způsobem, pak jsou extrémisté středu spořádaní voliči mainstreamových stran. Když ovšem ty strany dost dobře nejde volit ... Řekl bych, že spíše než že by někdo hodil vidle, opatrně si je o mainstreamovou politiku opřel a ony do toho želé pomaličku propadly.
Mimoto bych se přimlouval za určité rozlišení: Sinn Fein a Linke spíše zabírají vyklizený prostor a rekvalifikují se přitom na nové mainstreamové strany, zatímco AfD podle všeho nemá pro tuhle rekvalifikaci potenciál.
Můj způsob vyjadřování to není, ani neporovnávám Sinn Féin a AfD.
Šlo mi jen o poněkud předčasnou radost vyjádřenou jak titulkem v Blistech, tak Kalousovým výkřikem.
Zkuste se zeptat těch voličů.
Kdopak tady zavedl v 90. letech pravidlo, že s komunisty se nemluví? Teď zase u rádoby opinionmakerů a influencerů platí, že se nemluví s extrémisty, přičemž do toho pytle se dá hodit úplně všechno, co s jejich hesly nesouhlasí, od DSSS až po Hnutí Duha...
"Forma projevu hospodské nenávistné žvásty, které se odvažuje sdělovat ve veřejném prostoru až poté, co tento žánr prezident, ministr vnitra (bývalý) a předseda Senátu (zesnulý) legitimovali svým hulvátstvím, které nenarazilo na odpor."
A to ještě nikoho z vás intelektuálů profesionálů i amatérů nenapadlo, že to expresivní vyjadřování nás lidí dole zabývajících se řešením přízemních praktických problémů a nucených sakra se ohánět, abychom uživili sebe a rodiny, je výraz zoufalství nad tím, že když jsme se chovali a mluvili jako tzv. slušní lidi, tak že nás skoro nikdo z vás nevnímal nebo že jste nás všichni odmítali poslouchat? A když už náhodou jo, tak že jste pro nás měli akorát pohrdání nebo blahosklonné vysvětlování, že jsme ještě nedorostli nebeských výšin liberální demokracie? K jakým asi postojům se mohou dopracovat lidi, které popisovala Saša Uhlová ve svých reportážích?
To, že tento způsob vyjadřování, pro který nemáte jiný pojem než hulvátství, legitimizují někteří vysocí politici, není z jejich strany nic jiného než čirý oportunismus. Na jeho začátku bylo zjištění, že s ním mohou vyhrát u dostatečného množství lidí - ale taky jiné zjištění, a to, že jejich oponenti proti němu nemají co postavit.
Kdokoli si může dohledat v archívu BL, co jsem tam pod svým jménem napsal v letech 2005 - 2010 a jakým stylem. Je toho asi stovka článků a překladů. Kdokoli mi může na příkladech těch textů ukázat, jestli a kde jsem se tehdy vyjadřoval jako hulvát. Dnes - kromě toho, že si myslím, že jsem občas byl dost naivní, že psaným slovem nevládnu tak, jak bych si přál a že jsem těch 5 let házel hrách na zeď - bych to psal úplně jinak, nejspíš podobně expresivně jako Václav Umlauf na stránkách e-republika (tedy kdybych uměl psát tak dobře jako on, samozřejmě se s ním netroufám srovnávat). A to si myslím, že se V. Umlauf při popisu reality ještě hodně drží zpátky.
V krátkosti výsledky: obyvatelé této spolkové země se celkem vzato přihlašují k principům demokracie; ale na straně druhé v konkrétních otázkách vyjadřují takové postoje, že celých 24 procent z nich není možno označit jinak nežli za fašistoidní! - Přičemž oni sami v obojím - tedy ztotožnění se s demokracií a s fašistickými přesvědčeními - nevidí žádný rozpor.
Co je ale pro nás obzvlášť zajímavé: tady je znovu naprosto jednoznačně konstatováno, že tyto fašistoidní názory naprosto n e j s o u důsledkem nějaké sociální frustrace. Co se obecné životní spokojenosti, pak obyvatelé Durynska jsou naprosto stejně (60 procent) spokojeni jako obyvatelé zámožného Bavorska!
Musí tu tedy klíčovou roli hrát něco jiného, nežli ryze sociální frustrace. Co by tímto faktorem mohlo být, může napovědět skutečnost, že u této čtvrtiny durynských respondentů se ukazovala nejen výrazná nostalgie vůči nacistickému režimu, ale i vůči bývalé NDR! Zkrátka - nostalgie po vládě "pevné ruky", po totalitním pořádku jako takovém.
Takže, pane Kalousi, s tou Vaší tézí že příčinou volebních úspěchů AfD je - tak nějak legitimní - sociální frustrace, to vypadá opravdu dost nedobře.
--------------------------------------
Ale co ještě stojí za zaznamenání: co se hodnocení demokracie v celém Německu týče, pak pouhých 10 procent (!) je s demokracií "velmi spokojeno", a dalších 27 procent "docela spokojeno". To znamená: jenom něco přes jednu třetinu (!) německého obyvatelstva je tak či onak v zásadě spokojeno se (současnou) demokracií.
A to je věc, která skutečně stojí (či by stát měla) za hluboké zamyšlení.
A bylo by zapotřebí položit si ze vší vážností otázku: jsou tu na vině Němci, že si nedokáží dostatečně vážit demokracie - anebo ale je něco falešného na k o n k r é t n í m způsobu nastavení a fungování této demokracie?...
(Pro jistotu připomínám, že tento vlažný - či frustrovaný? - vztah k demokracii převládá nejen ve východním, ale i v západním Německu.
A nikdy jsem netvrdil, že se antikomunističtí trotlové devadesátých let se chovali normálně. S komunisty se nedělají koalice, ale nemluví s nimi jenom magoři - např. Zuzka Rujbrová nebo Milan Bičík udělali ve Sněmovně neuvěřitelnou spoustu dobré práce a řeč s nimi byla určitě mnohem příjemnější než s věčně ožralým poslancem Turkem nebo bezpateřnou kreaturkou typu Koudelka nebo Langer.
No sláva, konečně pořádná otázka. Správnou odpovědí na ni rozhodně není, když prohlašujete, že někteří ještě nedozráli výšin liberální demokracie. Není náhodou liberální demokracie tou příčinou sama o sobě?
Mimochodem, jakou máte definici legitimity sociální frustrace? A jak si představujete její měření?
"...fašistoidní názory..."
To je obvyklá nálepka, kterou liberální demokrati udělují většině názorů odlišných od jejich. Inflace používání takových a podobných nálepek znamená jen jedno: Že ti, kdo jsou takto označeni, jsou hrdí na to, že je takto odsuzují právě liberální demokrati - ať už skuteční nebo rádoby.
A čím víc se nálepkuje, tím méně je jasná definice...
"...u této čtvrtiny durynských respondentů se ukazovala [...] výrazná nostalgie vůči nacistickému režimu..."
To si snad někdo dělá srandu, ne? Ona čtvrtina dnes žijících obyvatel Durynska pamatuje nacistický režim?
Když vynecháme nálepku "fašistoidní", abychom se nepodíleli na inflaci podobných výrazů, pořád nám před očima visí představa značné části respondentů těchto sociologických průzkumů, že vláda pevné ruky je přesně to, co by společnosti prospělo. Bezmoc demokracie je v této perspektivě bohužel obzvlášť viditelná.
https://www.mdr.de/thueringen/umfrage-linke-zuwachs-cdu-einbruch-thueringentrend-100.html
česky tady:
http://casopisargument.cz/2020/02/13/pruzkum-v-durynsku-levice-jde-nahoru-cdu-se-propadla/
Pořád ti natvrdlí Ossies nechtějí pochopit, za co vše vděčí mainstreamovým partajím... Asi stále ještě nedorostli výšin standardní liberální demokracie.
"Dotaz: Kakda budět luče?
Radio Jerevan: Uže bolo."
Čtvrtina občanů, kteří by dali přednost autoritativnější formě vládnutí, není samozřejmě nic dobrého a každé procento, které ubude je vítězství, každé které přibude prohra.
Na druhou stranu bych to nepopsal jako bezmoc demokracie. Jako výzvu pro demokracii, to ano.
Ze smutné české a slovenské zkušenosti víme, že člověka, který udělal špinavý politický obchod demonstrace k
odchodu nedonutí.
Nějak jsem nepochopil, co na by skutečnosti, že rostou preference straně, která vyhrála poslední volby a předtím vedla v Durynsku stabilní vládu -- nota bene straně, která velmi důsledně respektuje ústavní pořádek Spolkové republiky Německo --, mělo naznačovat, že tamější voliči "stále ještě nedorostli standardních výšin liberální demokracie". Konečně, koho může slušný demokrat v Durynsku volit, když než Die Linke? Tamější SPD odumírá, místní CDU se na rozdíl od spolkové zcela zostudila. FDP a Zelení jsou oproti vedlejšímu Sasku na hranici volitelnosti a pokud jde o zastavení AfD, hlas pro ně je zahozený hlas.
Pokud věc stavíte z hlediska existenčně prekarizovaných vrstev, a z toho hlediska že liberální demokracie je vůči těmto vrstvám a těmto životům v podstatě zcela lhostejná - tak v tomto ohledu máte samozřejmě pravdu.
Je nutno ve vší zřetelnosti konstatovat: liberální demokracie není nějakým o sobě humánním či prosociálním zřízením. Liberální demokracie je kolbištěm pro boj navzájem konkurujících zájmů - nic více.
Jediný rozdíl liberální demokracie oproti džungli je v tom, že liberální demokracie staví určitá základní pravidla pro tento vzájemný zápas a boj. Na rozdíl od džungle se tento střet zájmů nemá vést prostřednictvím zubů a drápů, nýbrž poněkud kultivovanějším způsobem, prostřednictvím parlamentních většin. Ale - i tady nakonec v zásadě platí to samé co v džungli: silnější vítězí. O nějakou "spravedlnost" či "humanismus" se tady opravdu nejedná.
Samozřejmě, moderní liberální demokracie ke svému aparátu přidala ještě i určitou ochranu menšin a základní ochranu před naprostým sociálním ztroskotáním; ale i toto zůstává jenom v rovině toho, "aby se zabránilo nejhoršímu".
Ještě jednou: liberální demokracie jako taková není nějakým humánním opatřením. Stejně jako kapitalismus je mechanismus orientovaný primárně na generování zisku (a člověk zde má platnost jenom pokud do tohoto systému dokáže zapadnout), tak stejně tak liberální demokracie je v prvé řadě systémem s vlastním samopohybem, kde člověk má nějakou relevanci jenom potud, pokud si ji dokáže sám vybojovat. Pokud dokáže zapadnout do daného schématu boje o moc. Liberální demokracie je sama ale lhostejná vůči svým výsledkům a následkům; člověk je jejím účastníkem, ale nikoli jejím účelem.
V tomto smyslu je tedy možno systém liberální demokracie kdykoli právem podrobit kritice, a to i kritice naprosto zásadní.
Ovšem: přes všechna tato svá omezení se liberální demokracie vyznačuje něčím, co nemá prakticky žádné jiné společensko-politické uspořádání: totiž bezpodmínečným respektem k člověku, jakožto osobě. Liberální demokracie je založena na základním postulátu, že každý člověk jakožto jednotlivec má svou základní, nepodmíněnou hodnotu - kterážto hodnota nestojí v žádném ohledu k dispozici, nijak a ničím není možno ji zpochybnit.
.....................................................
S tímto vědomím o ambivalentním charakteru liberální demokracie se tedy můžeme vrátit k Vašemu příkladu. Ano, máte samozřejmě pravdu: liberální demokracii jako takové je jak řečeno osud konkrétních lidí v zásadě lhostejný. Ona jim poskytne ty své univerzální, formalizované mechanismy pro prosazování jejich zájmů; ale jestliže oni tyto své (vitální) zájmy prosadit nedokáží nebo prosadit nemohou, pak je to pro liberální demokracii jako takovou naprosto lhostejné. Ji osudy člověka nezajímají; ji zajímají jenom její vlastní mechanismy.
Takže jak řečeno v tomto ohledu je možno celý systém liberální demokracie naprostým právem možno podrobovat zcela fundamentální kritice. Ale - tam kde se ta sociální frustrace začne projevovat fašistoidními sklony, tedy tam kde se člověku začnou upírat dokonce i ta fundamentální práva a ten fundamentální respekt které mu přináší a zajišťuje liberální demokracie - tak v tom okamžiku je nutno s naprostou jednoznačností říci: "Až sem a ani o krok dál!" Ani ta největší sociální frustrace nikomu nedává právo, stát se fašistou. To jest: upírat práva jiným lidem, jenom proto že mně samotnému je činěno bezpráví. Tady je nutno říci: ať je liberální demokracie jakkoli limitovaná, ať je jakkoli a-humánní (v doslovném slova smyslu) - tak v přímém srovnání s fašistoidními choutkami i tato liberální demokracie je stále ještě hodnotou, kterou je nutno za všech okolností bránit.
Lidé proto do ní nahlížet moc nechtějí a raději se obracejí k minulosti.
Machovec kdysi psal o člověku, který vede různé typy dialogů - například s paradigmatickým druhým, se svým budoucím Já, popřípadě se smrtí a se "světem beze mne".
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/stal-jsem-v-cssr-ve-fronte-na-chleba-pustil-se-trump-jr-do-sanderse-89083?seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=null
Jinak se samozřejmě tu a tam, jak píše paní Hájková, fronta chvíli čeká i dnes. Na zahájení prodeje nových modelů či slevy také v Americe. A že ne vždy krátce a v klidu. Trump Jr. vzhledem k roku svého narození (a nejen proto) o frontách u amerických benzínových pump v době ropné krize nejspíš neví.
https://foreignpolicy.com/2020/02/11/friedrich-merz-angela-merkel-akk-germany-chancellor/
A tahle entita má našlápnuto nahradit Merkelovou... Babiš je proti němu v oboru rozkrádání velkých cizích peněz směšný diletant.
Bůh ochraňuj Německo.
Viz tady:
https://www.blisty.cz/art/98799-jake-nebezpeci-je-zavaznejsi.html
Cituji:
"[C]elá situace mně nevyhnutelně připomněla až doposud antikomunisty omílanou vzpomínku na několikatýdenní nedostatek toaletního papíru z předrevolučního Československa, údajně způsobený požárem v nějaké slovenské továrně zásobující centralizovaný socialistický trh tímto produktem. Dodnes ona vzpomínka rozzuřuje zastánce volného kapitalistického trhu, který by dle jejich teorie něco takového nikdy nedopustil. Samozřejmě se zde nabízí otázka: Co je v dané situaci životně důležitější, nebezpečí improvizovaně Rudým právem vytřené řiti, či nebezpečí smrtelného zápalu plic?"
(Konec citátu.)
1) Je vysloven z kompetence člověka, který má autentickou zkušenost.
-- my víme, že to není pravda, protože deklarovanou zkušenost mohl provést jen do třinácti let. Běžný adresát jeho výroku to ale neví, ten ví o jeho rodinných vazbách k zemi, o které mluví, a protože pro něj není rok 1989 zlomový, nenapadne amerického adresáta k němu dopočítávat.
2) Výroku "Stály se tam fronty na chleba." americký adresát rozumí: "Byl tam nedostatek té nejzákladnější potraviny."
-- Pokud by nám to někdo řekl o Rwandě nebo Kongu, rozuměli bychom tomu stejně. Vyvolává to dojem těch front jako boje o přežití (Konečně slovo "fronta" se v této souvislosti v češtině objevilo za 1. světové války, tehdy s ironickým podtextem: bojová linie nás, kteří se pokoušíme přežít v zázemí)
Potud mají pravdu jak Kolařík, tak Kohout, když jeden z nich odmítá přistoupit na diskusi o emotivním a sotva polopravdivém výroku z hlediska programu, který chce Trump jr. diskreditovat a druhý ho naopak přebíjí aktuálním emotivním tématem.
Pravdu má i Eva Hájková. Fronty na chleba, které by v rámci Trumpovy promluvy dávaly smysl, v Československu nepamatuje, protože nebyly.
To, co zůstává v těch pravdách v pozadí, je lidový (dělnický) režim, který za čtyřicet let své existence nebyl ochoten věnovat potřebnou pozornost a potřebnou nevelkou míru úsilí, aby lidé netrpěli zcela zbytečnými poruchami distribuce spotřebního zboží. Nebyla to systémová bolest ekonomiky pozdního socialismu, stačilo se podívat na "kotlíkový socialismus" v Maďarsku a pruský socialismus v NDR*, ale důsledek byrokratické diktatury mocensky stabilizované (přinejmenším pozdních sedmdesátých a osmdesátých letech) symbiózou se šmelinářskou vrstvou. Poučení, které není k ničemu Trumpovi jr., které by ale neměl zapomínat žádný socialista.
*Koncem osmdesátých let napsala o tomto problému -- srovnání s Maďarském bylo vzhledem k jazykové výbavě autorky podrobnější než s NDR -- pár textů vědecká pracovnice Ekonomického ústavu ČSAV, taková snaživá soudružka to byla, ale ty texty byly neideologické a dobré, jak jen se jmenovala .. a, už vím, Livie Klausová.
Ale částečně byl problém i v tom, že jakmile nastal výpadek, lidé si pak dělali velké domácí zásoby - prostě, když se zboží někde vyskytlo, nakoupili ho plné tašky a schovali do komory. To se může stát i dnes - například s těmi rouškami.
Je to podobné, jako když zkrachuje banka, protože někdo o ní rozšířil poplašnou zprávu, a všichni klienti si přijdou vybrat své vklady.
Mě dodnes fascinuje v německých obchodech, že kdykoli se tam utvoří fronta u pokladny delší než nějakých pět zákazníků, už pokladní rozhlasem zavolá kolegu či kolegyni, aby otevřeli druhou pokladnu.
Jestli - či do jaké míry - bylo v jiných socialistických zemích lépe nemohu moc posoudit; ale je nutno si připomenout, že tehdejší Československo bylo "nejsocialističtější" ze všech zemí východního bloku, s výjimkou samotného Sovětského svazu. To znamená: všude jinde u našich sousedů byl zachován určitý soukromý sektor, kromě jiného právě ve službách. Dodnes si vzpomínám na mé překvapení, když jsem svého času v Polsku uviděl soukromé obchody. Vůbec jsem netušil (po zkušenostech z Československa), že je něco takového v socialismu možné.
Oni tu jsou, ale systém je svými obvyklými prostředky účinně odstavil od možnosti ucházet se o moc.
Zatím je práce v drtivé většině chápána jako protihodnota za finanční prostředky, jimiž pak pokrýváme své životní potřeby.
Myslím si, že jinak by tomu mohlo být až tehdy, kdy lidé budou pracovat jen dobrovolně (budou dělat i to, co chtějí, i to, co je potřebné), aniž by museli.
Někdo si myslí, že by to řešil základní příjem, někdo tomu nevěří.
Možná je to utopie. Těžko říct.
Prosím o věcnou odpověď, nikoli o pohoršenou přednášku na téma, jak je možné, že takovou trivialitu nevím.
Opravdu bych se ráda dozvěděla, o koho jde a jaké prostředky máte na mysli.
Ty způsoby jsou zhruba tři. Za prvé, moc jde za velkými penězi, což svědčí všem možným stranám kromě těch skutečně levicových. Toto tvrzení snad nebudete považovat za pohoršenou přednášku, když si dovolím pronést ho zde bez důkazů. Za druhé, nikdy nelze přecenit vliv médií, dnes především nových, viz např. Cambridge Analytica - a to ještě nevíme možná ani desetinu toho, jak se s "velkými daty" (Big Data) zachází ve prospěch těch správných mocenských zájmů. A za třetí, manipulace při vlastních volbách se dějí už nejmíň 150 let - např. gerrymandering (=manipulace s hranicemi volebních obvodů), ztěžování nebo znemožňování účasti voleb některým skupinám (typicky třeba trestaným v USA) apod.
Teď ještě, kteří to jsou.