Má pleš, přesto vlastnil holičství. Jeho strana s odřenýma ušima prolezla do parlamentu, přesto se stal premiérem. Pak zazvonil zvonec a pohádky je konec. Thomas Kemmerich byl v Durynsku 5. února zvolen premiérem, a už 8. února funkci položil. Kdyby se ten krátký čas přepočítal na rozbitý politický porcelán, Kemmerich by se určitě dostal do knihy rekordů.

Německo na začátku února zažilo politické zemětřesení s epicentrem v Durynsku. Spolková země v bývalé NDR má něco málo přes dva miliony obyvatel, tedy necelé dvě Prahy a pod dvě třetiny Berlína.

Nejvýrazněji ultrapravicový politik částečně ultrapravicové Alternativy pro Německo Björn Höcke působí v Durynsku. V německých médiích je dosti běžně označován za fašistu. Nejen v médiích, i třeba ve studiích, které ukazují, že Höcke používá obraty a myšlenkovou výbavu nacistů.

Nejúspěšnější politik německé částečně postkomunistické levice Bodo Ramelow působí v Durynsku. V minulém volebním období byl prvním spolkovým premiérem zvoleným za německou Levicovou stranu. Zdá se, že po zemětřesení s rozbitým porcelánem bude premiérem znovu. Kemmerich, Höcke i Ramelow mají jedno společné. Jsou to rodilí západní Němci.

Co dělat, když lidé špatně volí?  

Na konci loňského října v Durynsku proběhly volby, které se vůbec nepovedly. Ve volebním výsledku je jádro všech potíží. Kdyby v Durynsku byly nové volby, podle posledních průzkumů by mohly dopadnout o něco lépe.

Slušný odborář z částečně postkomunistické Levicové strany by se stal premiérem snáz. Nicméně — ve volbách z konce října loňského roku Levicová strana skončila na jednatřiceti procentech, oproti minulým volbám si mírně polepšila. Alternativa pro Německo měla fantastických třiadvacet procent a polepšila si více než o půlku.

Necelých dvaadvacet procent měli křesťanští demokraté, kteří o třetinu oslabili. Sociální demokracie spadla o více než čtyři procenta, na něco přes osm procent. Zelení si mírně pohoršili, do parlamentu se dostali s dvěma desetinami nad nutnými pěti procenty.

No a liberálové (FDP), kteří si střihli premiéra od pátého do osmého února, svůj výsledek zdvojnásobili, na triumfálních pět procent. Sečteno a podtrženo, volební výsledek nestačil na hladké pokračování rudo-červeno-zelené koalice.

Křesťanští demokraté mezi mlýnskými kameny

Křesťanští demokraté šli do voleb s heslem křiklavě hlásajícím, že znemožní pokračování stávající koalice. Dostali se mezi mlýnské kameny. Buď odepsat volební slib, nebo odepsat tabu, které praví, že s fašisty se do spolku nechodí.

Dlužno dodat, že fašisté si vedli mazaně. Postavili vlastního kandidáta, bezpartijního starostu menší obce. Muže vcelku dobré pověsti, až na tu ochotu nechat se postavit od fašistů. Svého vlastního kandidáta fašisté pak nepodpořili, ale umožnili, aby společnými hlasy křesťanských demokratů, liberálů a fašistů vznikl již několikrát zmíněný plešatý liberální premiér, který vydržel od pátého do osmého.

Křesťanští demokraté z Durynska dostali kartáč z Berlína. Kancléřka obratem prohlásila, že politický výsledek v Durynsku je zcela nepřijatelný, úřadující předsedkyně křesťanských demokratů, ne moc úspěšná paní Annegret Krampová-Karrenbauerová, se do Durynska vydala osobně, jednání se spolustraníky za úplně zavřenými dveřmi trvalo pět hodin. Vypadá to, že u křesťanských demokratů z Durynska po mlýnských kamenech následovala rákoska.

Dostaveníčko s fašisty nedopadlo dobře ani pro liberály. Křeslo se třese pod jejich celoněmeckým předsedou Lindnerem, a samozřejmě pod třídenním premiérem Kemmerichem. Strana v celoněmeckých poměrech dlouhodobě balancující na hraně politického přežití si podlomila další zbytky důvěry.

Reakce občanské společnosti

První demonstrace proti premiérovi instalovanému hlasy fašistů se zformovala prakticky okamžitě po volbě. Na transparentech byla srovnání s Výmarskou republikou, která fašistům podlehla. Pro účely demonstrací se opět ukázalo, že typický knírek je vděčným motivem, protože když se někomu přimaluje, hned se ví, že se dotyčný srovnává s Hitlerem.

Křesťanští demokraté to od ulice pořádně schytali, horem dolem se skloňovala jejich tendence hnědnout. Vzkaz liberálům zněl „FDP — raději vládnout s nácky, než vůbec“. Další plakát byl rozehrávkou na volební kampaň liberálů. Hlásal: „Kemmerichu, chodil jsi k Höckemu na hodiny dějepisu?“

Za fašistu běžně označovaný Höcke patří z německých politickým postav, které lžou o dějinách, k nejvýraznějším. Kemmerich o sobě ve volební kampani říkal, že má sice pleš (jako někteří náckové), ale na dějepis chodil.

Lapidárnější plakáty konstatovaly a vyzývaly - „Fašisti nejsou nikdy partneři“ a „Styďte se“. Demonstrace, a ne úplně malé, se konaly i v řadě dalších německých měst, i daleko od druhdy mírně provinčního Durynska.

„Podvod na voličích,“ hlásal další plakát. Je pravda, že křesťanští demokraté slíbili, že se s fašisty paktovat nebudou. Slíbili zároveň, že zatočí s postkomunisty.

Plakát „Co máme dělat, když blbě volíte?“ na centrálu křesťanských demokratů nikdo nevyvěsil. Bylo by to proti německé politické tradici, možná proti zvykům demokratického provozu vůbec. Přesto jde o pravdivou větu. Nejen v Německu.

Odpověď je v Durynsku jasná. Je třeba podpořit slušného postkomunistu. A doufat, že spojení „slušný nácek“ zůstane protimluv.            

Galerie (6)