Ve vládní koalici vzbudila údajně náhodná schůzka ministra spravedlnosti Pavla Blažka s policejně vyšetřovaným proruským lobbistou Martinem Nejedlým pohoršení. Kromě některých výzev z řad Pirátů ale nezazněla od koaličních partnerů Občanské demokratické strany, jejímž je Blažek prominentním členem, žádná hrozba, že pokud se premiér Petr Fiala Blažka nezbaví, budou zvažovat odchod z vládní koalice.

Blažek se po několika dnech, během nichž aféra hýbala veřejným prostorem, dostavil na jednání koaliční rady, aby představitelům pěti stran své jednání vysvětlil. Už předtím nabídl cosi jako omluvu, když prohlásil, že jeho setkání s Nejedlým byla politická chyba.

Dál se ovšem držel báchorky, že se s Nejedlým setkal náhodně, když při bouřce zašel do restaurace, kde Nejedlý slavil narozeniny. Zůstal tam v přítomnosti problematického lobbisty nakonec pět hodin. Nyní si prý uvědomuje, že setrvání v přítomnosti Nejedlého bylo nevhodné.

Blažkovu interpretaci o „náhodnosti“ setkání přejal i Petr Fiala, který oznámil, že důvodem k odvolání Blažka z funkce ministra by bylo, kdyby šlo o schůzku plánovanou.

Je to přitom právě „pohádka“ o náhodném setkání kvůli bouřce, která může ODS a dalším stranám vládní koalice, pokud se s touto interpretací smíří, způsobit největší škody. Kdyby se Blažek sešel s Nejedlým oficiálně s tím, že si s bývalým poradcem prezidenta Zemana potřebuje vyjasnit některé záležitosti, a ze setkání by zpracoval nějaký výstup, možná by negativní dopady takového setkání — prezentované veřejnosti jako svého druhu „ex offo“ — byly menší než vysvětlení, které nemalá část veřejnosti bude považovat za nestoudné lhaní, a tedy výraz politické arogance.

Zákulisní čachry

Na takovýto potenciálně devastující aspekt setkání a jeho interpretace upozornil v Hospodářských novinách komentátor Petr Honzejk. Napsal, že problém kamarádského posedávání lidí typu Blažek-Nejedlý je v tom, že likviduje důvěru v demokratickou politiku. Lidé si pak logicky říkají, že politický boj je jen na oko, a to podstatné, týkající se moci peněz, se odehrává jinde.

Takové vnímání politiky nepochybně posiluje, když se o setkání, jakým bylo to mezi ministrem spravedlnosti a policejně stíhaným lobbistou, navíc nestoudně mlží. Každý, kdo má jen trochu zdravého rozumu, se musí cítit bohorovností a arogancí politiků, nabízejících veřejnosti zjevně lživé interpretace, uražen nebo ponížen.

Pro ODS a vládní koalici je přitom zničující, že mnozí z nich se přitom k nim vrátili po zkušenostech s vládou Babiše i proto, že odmítali Babišovy lži. Zejména ODS dali druhou šanci nejen proto, že slibovala s Babišovou vládou založenou na lžích skoncovat, ale s novým vedením též tvrdila, že se rozešla s politikou, která ji přivedla k politickému pádu v roce 2013 — tedy politikou prosycenou arogancí moci.

Komentátor Alexandr Mitrofanov vystihl podstatu problému, na který si ODS zadělala, přesně, když napsal, že nynější premiér Petr Fiala před pěti lety apeloval v předvolebních setkáních na liberály, aby svůj hlas odevzdali ODS, s odůvodněním, že není v českém politickém poli žádná jiná silnější strana, která by byla schopna hájit také liberální hodnoty. Ve světle Blažkovy aféry i Fialovy reakce na ni vypadá obrana starých dobrých hodnot jako obrana starých dobrých čachrů a liberálům musí z Fialy vyrážet studený pot na čele.

A možná nejen liberálům, je možné dodat. I konzervativní voliči musejí cítit zklamání. Nejen z Blažkovy aféry jako takové, ale též z toho, že premiér Fiala svojí nerozhodnou reakcí jen posiluje spekulace, že ho Blažek, který ho údajně politicky „stvořil“, z jakéhosi důvodu dál kontroluje. Což jistě není způsob, jakým by měl fungovat vztah mezi ministrem a premiérem.

Vedení ODS sice nakonec prý dalo Blažkovi „žlutou kartu“ a premiér naznačoval, že by v případě dalšího Blažkova prohřešku následovala „červená“, ale nádech výsměchu veřejnosti má už skutečnost, že se o závažné politické kauze mluví ve sportovní terminologii, jako by šlo o nějakou hru.

Navíc Blažkovo setkání s Nejedlým není zdaleka prvním otazníkem nad integritou tohoto politického matadora. Nemluvě o tom, že i vedení ODS nakonec přijalo Blažkovu zjevně smyšlenou interpretaci toho, jak a proč se s Nejedlým sešel.

Ministrovi apologeti

Mezi politickými komentátory se našli i takoví, kteří argumentují, že se ze setkání Blažka s Nejedlým zbytečně dělá bouře ve sklenice vody. Konzervativní komentátor Martin Schmarz namítá, že kritické reakce z ostatních stran vládní koalice na setkání Blažka a Nejedlého jsou prý pokrytecké, protože taková setkání nikomu nevadila, když Blažek hrál roli spojky mezi vládou a Zemanovým Hradem a pomáhal tak tišit možné spory.

Potíž s touto argumentací spočívá v tom, že v době, kdy se Blažek scházel na Hradě s kancléřem Vratislavem Mynářem a pravděpodobně i Nejedlým, byli oba muži takříkajíc ještě v úřadě. Mynář byl kancléřem, Nejedlý poradcem prezidenta — jakkoliv jeho role a status byly dosti nejasné.

Policejní vyšetřování některých aktivit obou Zemanových mužů začalo až ke konci Zemanova mandátu. A teprve v té době se začaly objevovat zprávy, že tajné služby vnímají Nejedlého vazby na Rusko jako bezpečnostní riziko, které vzrostlo po ruské invazi na Ukrajině.

Nyní je ale Nejedlý policií vyšetřovaný soukromý lobbista, jenž se nesetkal kupříkladu s ministrem průmyslu a obchodu nebo ministrem zemědělství, ale ministrem spravedlnosti, jehož rezortu se přímo dotýká jeho vyšetřování. Odbýt takovou schůzku tvrzením, že se prý oba muži nebavili celých pět hodin, kdy Blažek v restauraci s Nejedlým pobyl, o politice, jako to učinil ministr dopravy Martin Kupka, jen navazuje na politickou pohádku, kterou nabídl k vysvětlení svého setkání s Nejedlým Blažek.

Komentátor Lidových novin Petr Kamberský nabídl další „polehčující okolnost“. V rozhovoru na CNN Prima řekl, že Blažek je jen dalším člověkem na „špinavou práci“, které koneckonců měli i jiní premiéři. Možná měl svůj argument zarámovat jinak, protože lze připomenout, že kvůli lidem na špinavou práci, jako byl Marek Dalík nebo Jana Nagyová, padly dvě předchozí vlády vedené ODS. Muže na špinavou práci měl i Václav Klaus, jehož druhá vláda i kvůli jejich čachrům skončila předčasně na podzim roku 1997.

Právě proto, že zejména ODS má tuto historii, by měl Fiala, pokud nechce, aby i jeho vláda skončila podobně jako druhá Klausova nebo vlády Topolánka a Nečase, reagovat mnohem rozhodněji. Na sociálních sítích se už vynořila záplava komentářů ve stylu „dal jsem ODS druhou šanci, ale definitivně s ní končím“. Spoléhat na to, že tito lidé ODS budou znovu volit jen proto, že nemají alternativu, není zrovna prozíravé.

Piráti v úzkých

Zdá se, že ostatní strany vládní koalice nechtějí kvůli Blažkovi ohrozit vládní projekt, čemuž lze do jisté míry rozumět. V současné situaci by rozpad vládní koalice, pokud by ostatní strany reagovaly na neochotu ODS Blažka odvolat odchodem z vlády, byl krokem, který by destabilizoval českou politiku a nahrál Babišovi.

Jenže tyto strany musejí počítat s tím, že Blažkova aféra může mít negativní dopady i na ně. Hnutí Milion chvilek pro demokracii, které před volbami v roce 2021 svým tlakem výrazně přispělo k vytvoření koalic demokratických stran, jež nyní tvoří vládu, v těchto dnech organizuje demonstrace za odvolání Blažka.

Protesty Chvilkařů nelze jen tak odbýt jako účelové nebo pomýlené, protože hnutí ani teď nestojí proti vládní koalici jako takové. To, co v podobě demonstrací proti Blažkovi činí, je vedeno spíše snahou vládní koalici pomoct. Tedy zabránit tomu, aby se kvůli působení problematického ministra diskreditovala, a otevřela tak dveře k novému nástupu Babiše.

V nejvíce prekérní situaci se ocitli Piráti, kteří Blažka kritizují dlouhodobě. V červnu dokonce uspořádali kvůli zprávám, že se snaží zasahovat do živých kauz svých spolupracovníků v takzvané brněnské bytové aféře, vnitrostranické referendum. V něm schválili usnesení, že Blažek je hrozbou pro spravedlnost a právní stát, jakož i plnění programového prohlášení vlády.

Po přijetí tohoto usnesení ovšem nenásledovala žádná hrozba odchodu z vlády, pokud premiér Fiala usnesení Pirátů bude ignorovat. Předseda Pirátů Ivan Bartoš se s Fialou sešel, prý si mezi sebou problémy „vyříkali“ a strana pokračovala ve vládní koalici, jako by se nic nestalo.

Je logické, že po Blažkově nejnovější aféře část pirátské členské základny požaduje referendum, které by rozhodlo, zda mají Piráti vystoupit z vlády. Jenže vedení strany evidentně z vlády odejít nechce, takže nakonec se nejspíš bude konat referendum s otázkou, zda má strana vyzvat Blažka k odchodu z vlády.

To je bohužel jen trapná politická šaráda. Piráti by udělali lépe, kdyby žádné referendum neorganizovali a nečelili tak riziku, že až schválí výzvu k Blažkovu odchodu z vlády a Fiala je opět bude ignorovat, budou setrváním ve vládě vypadat jako neprincipiální onuce.

Váhání stranického vedení lze do jisté míry rozumět, protože případný odchod Pirátů z vlády by ekonomicky zasáhl desítky předních činovníků strany, kteří zásluhou vládního angažmá získali pozice na ministerstvech a v dalších státních institucích. Jenže setrvávání ve vládě, v níž dál působí ministr, který dle Pirátů ohrožuje právní stát a schází se s vyšetřovaným proruským lobbistou, může nakonec vážně ohrozit samotnou existenci strany.

Přitom Blažek je také viditelným protivníkem pirátských snah schválit manželství pro všechny a Istanbulskou úmluvu o potírání násilí na ženách. Piráti tak mohou v případě setrvání ve vládní koalici, která dál drží ministra ohrožujícího dle Pirátů právní stát a angažujícího se v odmítnutí pro Piráty důležitých zákonů, hodně tratit. Právě jejich odchod z vládní koalice by přitom Fialovu vládu neohrozil, takže případná vysvětlení, že nechtějí ohrožovat stabilitu vlády jsou jen politické výmluvy, za nimiž veřejnost dobře rozpozná skutečné důvody.

Jisté je, že Blažkova poslední aféra je pro vládní koalici potenciálně mnohem více nebezpečná, než se může na první pohled zdát. Mnoho voličů se vrátilo zejména k ODS s tím, že se snad změnila a že vláda pod jejím vedením je zárukou, že se česká politika vymaní z babišovského hodnotového marasmu. Tito voliči se nyní musejí cítit podvedeni.