Ministerstvo spravedlnosti je arénou, kde se střetávají mimo jiné zájmy advokátů, exekutorů, insolvenčních správců, věřitelů a dlužníků, a každý krok může ovlivnit životy tisíců lidí.

Pavel Blažek, který vedl resort od prosince 2021 do května 2025, se ukázal jako pragmatický vyjednavač, schopný hledat kompromisy v prostředí plném lobbistických tlaků. Jeho éra přinesla stabilitu a liberální reformy, ale skončila pod tíhou bitcoinové aféry, která přehlušila jeho úspěchy a zanechala trpkou pachuť.

Největší devizou Blažkova působení byla jeho schopnost nacházet rovnováhu mezi různými zájmy a veřejným prospěchem. Nejlepším příkladem je kompromis ohledně odměn advokátů.

V roce 2023, kdy inflace tlačila na rozpočty, navrhl zvýšení advokátního tarifu, ale s rozumem: zachoval snížené odměny u formulářových sporů, rozšířil tuto kategorii například i na spry před Českým telekomunikačním úřadem, kde se vymáhají pohledávky mobilních operátorů, a zvýšil odměny za řešení nezákonných exekucí.

Tento krok chránil dlužníky, usnadnil přístup k justici a motivoval advokáty k obhajobě slabších. Výsledek? Nerozjel se ve velkém byznys s malými dluhy, jako v roce 2006, a zároveň se vyhnul stávkám advokátů, jaké hrozily v minulosti. Tento kompromis je z mého pohledu nejpozitivnější věcí Blažkova působení, důkazem jeho liberálního přístupu, který respektoval trh, ale dbal na sociální rovnováhu.

Podobně pevnou ruku ukázal u exekutorů, kteří chtěli zdvojnásobit své platby od dlužníků — minimální odměnu zvýšit o 50 procent na 3000 Kč a paušální náhrady dokonce o 100 procent na 7000 Kč. Blažek na to nepřistoupil, protože exekutoři odmítali rozumný kompromis.

Za čtyři roky se jejich odměny nezvýšily, což bylo vítězstvím nejen pro dlužníky, kteří jsou už tak vystaveni obrovskému tlaku, ale i pro věřitele, protože exekutoři mají před nimi při vymáhání přednost. Ve srovnání s předchozím obdobím — v roce 2019 exekuce postihovaly s devastujícími dopady přes 800 tisíc lidí — to byl důležitý krok, který zabránil opakování sociálních krizí.

Novela insolvenčního zákona z roku 2024, i když více tažená politiky STAN (Jan Farský, Josef Cogan) s podporou Marka Výborného a Pirátů, také proběhla pod Blažkovým dohledem.

Zkrácení oddlužení na tři roky, větší předvídatelnost výsledku a zavedení konceptu adekvátního příjmu daly dlužníkům šanci na rychlejší restart a věřitelům na spravedlivější příjmy od dlužníků. K jeho liberálnímu přístupu patřila i liberalizace držení drog, která posunula Českou republiku k prevenci místo represe, a investice 200 milionů korun do vězeňského systému v roce 2025, které stabilizovaly sektor dozorcovství.

Tlak lobbistů a nedostatek transprentnosti

Za největší stinnou stránku období Blažkova působení pokládám vliv velkých insolvenčních správců, zprostředkovaný náměstkem Radomírem Daňhelem. Při novelizaci insolvenčního zákona byly jejich zájmy upřednostněny ve své podstatě i před věřiteli, což vyvolalo chaos v prvním roce účinnosti, kdy soudy nejednotně aplikovaly pravidla odměn správců. Výsledkem byla zpoždění a nejistota.

Tento problém odhalil slabiny v transparentnosti resortu a připomněl, jak snadno mohou zájmové skupiny ovlivnit legislativu, pokud není dostatečná kontrola.

A pak přišla bitcoinová aféra, která Blažkovo působení u veřejnosti předefinovala a zapříčinila jeho politický pád. V březnu 2025 ministerstvo přijalo dar 468 bitcoinů v hodnotě jedné miliardy korun od Tomáše Jiřikovského, odsouzeného za obchod s drogami na darknetu.

Blažek to označil za „ultralegální“ akt pokání a neprověřil původ prostředků, ačkoli experti varovali před praním špinavých peněz. Bitcoiny byly vydraženy, ale když se ukázalo, že pocházejí z drogového tržiště, zmrazila je policie.

Mediální a politická bouře, podpořená kritikou prezidenta Pavla a opozice, donutila Blažka k rezignaci 30. května 2025. Za aférou stál částečně opět Radomír Daňhel, který se podílel na transakci a jehož role — stejně jako u insolvenční novely — ukázala na systémové nedostatky v resortu. Kauza přehlušila pro mnoho lidí Blažkovy úspěchy a zanechala dojem, že jeho důvěra v náměstky byla jeho Achillovou patou.

Blažkovo čtyřleté působení — nejdelší v novodobé historii ministerstva — bylo érou stability, nikoli revoluce. Jeho kompromisy — jako v případě advokátů — chránily dlužníky a udržely systém funkční. Liberální reformy, od drog po vězeňství, posunuly Českou republiku blíže k evropským standardům.

Vliv správců a bitcoinová aféra však ukázaly, že bez etického základu a transparentnosti mohou i dobré úmysly selhat. Obávám se, že Blažkova éra bude navždy spojena s touto kauzou. Přitom v samotných agendách ministerstva spravedlnosti panuje napříč občanskou společností spíše uznání a ocenění jeho přístupu, byť na začátku jeho mandátu mnoho z nás mělo velké obavy.