Bouře ve sklenici české sody neustává. Chvilky pro demokracii prý měly na svém happeningu vyšetřit z milionu alespoň jednu chvilku pro ministra Blažka, a protože to neudělaly, stala se prý strašná cenzura, demokracie je v ohrožení a jestli to takhle půjde dál, možná skončí celá kauza až u Daniely Drtinové.

Miroslav Kalousek, který se Blažkova práva veřejně mluvit na happeningu zastává, argumentuje vlastním příkladem. Když proti němu a vládě, v níž byl hlavním hybatelem asociálních reforem demonstrovali odboráři, vystoupit mu umožnili. Gentlemanský duch by dle něj měl převážit i nyní. Řada dalších postaviček z bublin a bublinek poletujících po politickém dvorku přitakává. Blažek je prý takový žoviální strejc, který rád klábosí s kdekým, žádná levárna za tím není.

Ve světě obkličovaném ze všech stran konzervativní reakcí můžeme být rádi, že místo Blažka není ministrem třeba Benda. Uznávám, že tato alternativa je docela děsivá, ale Blažek ve své funkci nemůže zůstat. Ve své argumentaci budu vůči ministrovi maximálně vstřícný — a na mém závěru to přece nic nezmění.

Blažek je typ člověka, který se zná s kdekým, a skutečně se dovede bavit i s názorovými oponenty a uzavírat s nimi kompromisní řešení. Určitým způsobem je to snad i obdivuhodné. Nevím, nakolik se Blažek skutečně zasloužil o odblokování situace okolo jmenování Fialovy vlády nebo ministra Lipavského, ale dejme tomu, že je to všechno skutečně výsledek jeho působení.

V tomto případě spadá Blažkovo jednání s Hradem a jeho „okolím“ do období před 24. únorem 2022. Tedy do doby, kdy se vztahy mezi Ruskem, Ukrajinou a Západem výrazně horšily, ale viděno z tehdejší perspektivy stále bylo možné argumentovat, že stojí za to se je pokusit zachránit. A tedy jednat třeba i s Nejedlým, jehož kontakty v mocenské struktuře ruského režimu jsou nepopiratelné, a například vyhandlovat jmenování normálního ministra zahraničí, nebo odblokovat jmenování tehdejší vlády místo nějakého patvaru v čele s Babišem.

Doufejme, že Rusko bude v blízké budoucnosti ochotno začít vážně jednat o míru. Zatím k ničemu takovému ochotné není a s každým vybombardovaným obchodním centrem nebo bytovým domem opět dokazuje, že mírem a jednáním pohrdá.

Vláda Petra Fialy stála hlavně na začátku ruské agrese v čele zemí, které pomáhaly prolomit tabu přímé vojenské pomoci Ukrajině. Opakovaně se staví za právo Ukrajiny bránit se. Na oplátku je Česká republika dlouhodobě na špici všech ruských seznamů zahraničních nepřátel.

Rusko nás spolu s dalšími označuje za „kolektivní Západ“ a doslova proti nám vede novou studenou válku, jen s tou inovací, že na její „horkou frontu“ lze z České republiky dojet za jeden den autem. Doba gentlemanského nepřátelství definitivně skončila.

Jestliže premiér opakuje, že „nejvyšší bezpečnostní hrozbou pro Česko je nepřekvapivě ruská imperiální politika“, není přece možné, aby se mimo protokol potkával silový ministr jeho vlastní vlády s člověkem, který roky fungoval jako nástroj této bezpečnostní hrozby.

Zda se Nejedlý dopustil něčeho, za co by měl být trestně stíhán, nevím a není ostatně mým úkolem o tom rozhodovat. Je ale rozdíl mezi tím nebýt odsouzen a tím být lobbistou s aktivními kontakty na vládní politiky. Ten druhý stav není nárokový a překvapuje mě, že to řada politických pardálů nechápe.

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale pan Blažek by neměl mluvit na — až překvapivě mírné a kultivované — demonstraci Chvilek, ale na pracovišti BIS. Neformálními styky s Nejedlým podráží kredibilitu vlády i České republiky v zahraničněpolitické oblasti. Pokud Blažkovi skutečně záleží na úspěchu dnešní vlády, musí odejít.