Každá třetí obec v naší zemi přichází o své občany. Téměř třicet procent sídel v České republice zmenšilo od roku 2001 kapacitu svých matrik, některé dokonce až o polovinu. Seznamu vymírajících obcí vévodí menší vesnice, problém se koncentruje i v pohraničních regionech a bývalých uhelných revírech.

Lidé opouštějí severozápadní pohraničí, moravskoslezský region nebo hranice Vysočiny. Ve vylidněných sídlech zůstávají často ti, pro které je stěhování příliš drahé nebo složité — senioři a lidé se špatným ekonomickým zázemím. Jedná se o zásadní téma pro radnice měst, jejichž okolí pomalu vymírá.

Podle údajů Českého statistického úřadu se úbytek obyvatel týká více než osmnácti set obcí. Lažany na Strakonicku, Rovnou u Sokolova, Vysokou Lhotu nebo Chýstovice na Vysočině opustily během patnácti let víc než dvě pětiny lidí, kteří tam ještě v roce 2001 žili.

↗

Třetina našich sídel čelí postupujícímu úpadku, jehož řešení nemá tak úplně ve svých rukou. Foto Miroslav Jašurek

Trend vylidňování venkova přesvědčivě dokládají také data z posledního sčítání lidí, bytů a domů. Podle nich bydlela v roce 2001 čtvrtina lidí v obcích do dvou tisíc obyvatel, o devět let později šlo už ale o pouhá dvě procenta.

Z vesnic mizí mladí, zůstávají staří a chudí. Na vině jsou města

Někdo zemře, někdo se odstěhuje. Z vymírajících obcí odchází především mladá a střední generace. Dokládají to čísla o podílu obyvatel ve věku nad pětašedesát let. Těch žije v obcích s poklesem populace v průměru jednadvacet procent, zatímco tam, kam se lidé často stěhují, jich žije v průměru jen čtrnáct procent.

Úbytek občanů tak v praxi vede k paradoxnímu efektu. Odchod ekonomicky aktivní části lidí znamená pro obec zpravidla výpadek příjmů, zůstávají v ní však lidé, kteří jsou mnohem více citliví na dostupnost služeb potřebných pro život.