Železniční doprava prohrává s tisícihlavou saní automobilové lobby

Miroslav Hudec

Ač politici tvrdí, že budoucnost cestování je na kolejích, skutek utek. Udržitelná veřejná doprava se netěší zdaleka takové podpoře jako automobilismus. Závislí jsou na něm mnozí řidiči i česká ekonomika. Dlouhodobě je to neudržitelné.

Ani současné české předsednictví Rady Evropské unie nenavázalo na její loni vzniklý plán na postcovidovou obnovu nočních železničních spojení měst na kontinentě. Foto Denys Gromov, Pexels

V České republice se kromě modernizace několika koridorů — zaplať pánbůh za čtvrtý z nich z Prahy do Budějovic, který by měl být zprovozněn příští měsíc — ve prospěch udržitelné dopravy příliš neudělalo. Zejména na železnici se spíše kráčí vzad. Už se opět chystá rušení některých regionálních drah, protože jsou prý ztrátové: ročně 281 milionů.

Částka sice představuje pouhé tisíciny procenta státního rozpočtu a čtvrt procenta letošního rozpočtu Ministerstva dopravy, ale rušiči tratí se patrně spoléhají, že si málokdo dá práci částku porovnat třeba s výstavbou jednoho kilometru dálnice, který u nás stojí od 150 milionů do 1 miliardy korun.

Pan ministr dopravy si je přitom podinvestovanosti železnice vědom, ale nedokáže si ji asi dát do souvislosti s finanční ztrátou z provozu lokálek. Copak je tak těžké pochopit, že stejně jako modernizovaná silniční síť přitahuje nové uživatele, totéž platí i o železniční infrastruktuře?

Automobilová závislost

Podívejme se na problém dopravy z druhé strany: řidiči své popojíždění v kolonách svedou na kohokoliv, třeba na cyklisty, jen ne na vlastní pohodlnost. Jenže nejde jen o pohodlnost, v mnoha případech jsou řidiči na jízdě autem regulérně závislí, podobně jako si jiní nemohou odepřít herní automaty nebo sázení na internetu.

Pro mnohé řidiče představuje auto také statusový symbol — nesluší se přece jít pěšky ani do pár set metrů vzdálené restaurace na oběd. Auto řeší také mnohé úzkosti — někteří lidé se jím oddělují od vnějšího světa jako šnek ve své ulitě. Jsem přesvědčen, že automobilová lobby tyto souvislosti cíleně využívá — stačí se podívat na náhodnou televizní reklamu na auta.

Závislým se bohužel stalo i národní hospodářství, jemuž je lhostejné, že masový automobilismus zaviní každoročně stovky úmrtí a tisíce lidí zmrzačí. Automobilový průmysl tvoří čtvrtinu veškeré české průmyslové výroby a zaměstnává na dvě stě tisíc lidí a další živí prodej a servis aut: Autoservisy, autobazary, estékáčka, myčky, benzínové pumpy a na ně navázané obchody a služby či výstavba a údržba silnic a dálnic. Tato tisícihlavá rozežraná saň na sebe sáhnout nenechá.

Roky se ozývající varovné hlasy dokonce i z řad ekonomů, že jednostranná závislost na jednom průmyslovém odvětví je nebezpečná, jako by volaly na poušti — přestože víme, jak s automobilovým odvětvím zamával nedostatek čipů, když se během pandemie zhroutil výrobní systém „just in time“.

Vláda železnici nepodporuje

Náše politická reprezentace nemá za daných okolností — navzdory opačným tvrzením — skutečný zájem podporovat konkurenceschopnou veřejnou dopravu, železniční jmenovitě. Nadbíhají většinovému voliči, kterému je obyčejně jedno, jaké škody přebujelý automobilismus způsobuje, a v tichém srozumění brzdí všechna opatření, jejichž cílem je v dopravě aspoň trochu zmírnit důsledky rychle postupujících klimatických změn.

Ostatně více než výmluvné jsou v této oblasti kroky současné vlády: omezení výše slevy ve veřejné dopravě z pětasedmdesáti na padesát procent a naopak vymýšlení úlev českému automobilistovi při zdražení benzínu.

Nejnověji tento diskriminační přístup předvedl ministr dopravy Martin Kupka. V reakci na vleklé dopravní komplikace a výluky při modernizaci 1. a 3. koridoru v oblasti Ústí nad Orlicí a Brandýsa nad Orlicí řekl, že ačkoliv je železnice podinvestována, v příštím roce hodlá některé plánované investice takzvaně utlumit, aby nezasahovaly stejnou oblast.

Symptomatické je, že jde o opačný způsob řešení problémů než při investiční činnosti v silniční síti, kde se rozhodně s žádným utlumováním nepočítá. Dokonce se do výstavby silnic lijí i peníze ze soukromých zdrojů — jako třeba v případě projektu jihočeské části dálnice D4 — a komplikace, které s modernizací souvisejí, musí postižení obyvatelé vydržet.

advertisment