Na přechodu v Brně zabil muž za volantem svým autem paní, která přecházela. Krajská samospráva nechala v reakci pokácet strom, který tomu chlápkovi snad clonil, a uzavřela přechod i s lávkou přes Svratku, které vedly k nemocnici. Brňané z okolí Kamenky to nevydrželi a upozornili na událost nápisem AUTO=BŮH na betonové bariéře.

Rovnice AUTO=BŮH se chvěje oprávněným hněvem. Známá skončila pod koly a Jihomoravský kraj zavře přechod. Místo, aby z těch svodidel udělal zúžení, provizorní ostrůvek, tak tím betonem ještě zahradí lávku. Ani retardér nenainstaluje!

Řidič bude snad potrestán, ale auta teď budou ulicí Poříčí jezdit ještě rychleji. AUTO=BŮH poeticky vykresluje situaci v Brně, ovšem fakticky to musí být zavádějící tvrzení.

Dobře se to ukazuje na vtipném postu moravského glosátora Stanislava Bilera, jenž rozhodnutí zrušit přechod místo omezení rychlosti aut v Brně staví do kontrastu s přístupem mnohem více motorizovaného Phoenixu, který jen po jedné jediné smrtelné nehodě zakázal i jen zkušební provoz autonomních vozů Über. Oproti brněnské události jde o autonomní auto, bez řidiče, bez cestujících, zatím bez prodejců a zákazníků, bez rodiny, bez lidí — prakticky nezapojené do společnosti.

Zdá se, že rovnice z brněnských svodidel zaměnila AUTO za lidi, kteří v něm jezdí, za společnost, do níž jsou zapojeni. Pokud vůbec něco vystupuje jako BŮH, tak je to společnost, tvrdil přece starý sociolog Émile Durkheim.