Je třeba trestat bezohledné řidiče, ne obviňovat jejich oběti

Josef Patočka

Případ loni v Brně sraženého cyklisty Lukáše J. dokazuje, že cyklistům neubližují jen agresivní řidiči, nýbrž i předsudky veřejnosti a laxnost či benevolence úřadů. Jde o bezohlednost, která působí zbytečné utrpení.

Loni v létě srazil v Brně řidič cyklistu. Do Lukáše J., který na svém kole projížděl po ulici Cejl, narazil při odbočování do postranní ulice v plné rychlosti Benjamin S., řidič auta rozvážejícího pizzu. Způsobil mu tím vícečetná zranění, jimž Lukáš po převozu do nemocnice téměř podlehl.

Několik týdnů strávil v kómatu, a nebylo zdaleka jisté, že se ještě někdy probudí. Jeho život visel na vlásku a ještě dlouho nebude jako dřív — někdejší závodník a rozhlasový redaktor se musel znovu učit chodit a mluvit. Dodnes vidí v některých směrech dvojitě a teprve pomalu se mu vrací paměť.

V reakci na neštěstí se v Brně konal protest cyklistů. Foto Marie Slámová

V případu je krystalicky jasné, že nešlo o nešťastnou náhodu a na vině byl jednoznačně řidič. Jak vyplývá i z kamerového záznamu, Benjmanin S. nedal Lukášovi přednost v jízdě. Řídil bezohledně a téměř zabil člověka.

Ještě horší pak je, že byl po nehodě pozitivně testován na amfetamin, tedy drogu, která často umocňuje právě bezohledné, impulzivní chování a za volant tak jednoznačně nepatří. Ukázalo se navíc, že pod jejím vlivem zřejmě neboural poprvé — tak jako v prvním případě ale odmítl nechat si udělat krevní trest, který by vliv látky definitivně potvrdil.

Tím absurdnější je, že zatímco Lukáš J. trpí na následky řidičovy bezohlednosti až dosud, Benjamin S. si z nehody už mnoho dělat nemusí. Soud mu udělil jen tříletou podmínku.

Nepřijatelné jednání státního zástupce

Jak je to možné? Za neadekvátní trest nese podle Lukáše J. odpovědnost brněnský státní zástupce Jaroslav Mezník, na nějž kvůli jeho jednání v průběhu soudního řízení podal k státnímu zastupitelství v Brně stížnost.

Mezník totiž na základě předběžných výpovědí dvou svědkyň nehody dával již v obžalobě (jejíž obsah je autorovi — stejně jako rozsudek — znám) sraženému cyklistovi za nehodu spoluvinu. Tvrdil v ní dokonce, že Lukáš J. na kole „lehkovážně“ jezdil po chodníku, načež skočil do silnice. A napsal, že „tato skutečnost je potvrzena i pořízenými kamerovými záznamy“.

To přitom prokazatelně není pravda. Z kamerových záznamů naopak jasně vyplývá, že výpovědi svědkyň byly nesmyslné a v přímém rozporu se skutečností, zaznamenanou na obou u soudu posuzovaných videích — právě proto soudce nakonec v rozsudku k výpovědím svědkyň nepřihlížel.

Chyba v obžalobě má tudíž jen dvě možná vysvětlení. Buď její přípravu Mezník odfláknul a na videa se před jejím sepsáním vůbec nepodíval, nebo spoluvinu cyklistovi přikládal bez ohledu na jejich obsah.

Případ je z pohledu kamery zcela jednoznačný.

Ať již byla chyba výsledkem opomenutí či zlé vůle, jisté je, že ji Mezník následně nechtěl připustit, natož aby se ji snažil napravit. Když jej na to, že se zmýlil, chtěli upozornit Lukášovi rodiče, nebral jim podle jejich svědectví více než dva týdny telefon, aby nakonec v rozhovoru zatvrzele trval na své verzi.

Také v průběhu soudního řízení se pak, jak potvrdil také Lukášův právník Tomáš Čapek, ke straně poškozeného choval s nestandardní arogancí. S Lukášem odmítal komunikovat, neodpovídal na pozdrav, s právníkem nechtěl hovořit.

Přestože tak nakonec o spoluvině v soudní síni už nemluvil — a že se zmýlil tak doznal alespoň implicitně — proti rozsudku se bez jediného rozhovoru s Lukášem J. či jeho právníkem neodvolal a možnost přísnější potrestání, o nějž Lukáš J. z pochopitelných důvodů stál, znemožnil.

Roli mohly hrát i předsudky a fámy

Není tedy divu, že Lukáš J. má oprávněný pocit, že se mu křivda stala hned dvakrát: nikoli jen ze strany bezohledného řidiče, jenž ho téměř připravil o život, ale i ze strany svědkyň a státního zástupce, kteří ho v příkrém rozporu se skutečností v průběhu soudního řízení činili za jeho neštěstí spoluzodpovědným. Zbývá otázka, proč se vůči němu zachovali tak předpojatě.

Mohli bychom si myslet, že mylně zafixované vzpomínky svědkyň na průběh nehody jsou jen dílem nedokonalé lidské paměti. A skutečnost, že je Mezník přijal bez ohledu na video jako hotovou věc, může být jen výsledkem jeho nepoctivosti, stejně tak jako jeho následná zatvrzelost mohla být prostě věcí profesní pýchy. Na druhé straně je tu fakt, že automatické obviňování obětí dopravních nehod z řad cyklistů i pěších se v diskusích po podobných neštěstích objevuje s železnou pravidelností.

Projevuje se v něm všeobecně rozšířený předsudek, že si lidé sražení řidiči aut mohou za svůj osud obvykle tím či oním způsobem sami. Fáma, že Lukáš J. se s vozem Benjamina S. střetl proto, že jel po chodníku či dokonce po přechodu, se ostatně bezprostředně po nehodě šířila sociálními sítěmi — stačí se podívat například na diskusi pod tímto videem — a především v agresivních reakcích na protesty brněnské cyklistické komunity za bezpečnější dopravní infrastrukturu, které nehoda vyprovokovala.

Podle Čapka pak navíc platí, že poměrně benevolentí trestání viníků i závažných dopravních nehod je v České republice časté — rozhodování soudů je navíc v rámci republiky dost nejednotné, a existují dokonce i případy, kdy bez adekvátního trestu odcházejí od soudu i viníci, kteří jiné lidi svou neohleduplností zmrzačili na celý život či jej o něj přímo připravili.

„Soudy jsou k viníkům dopravních nehod dle mého názoru poměrně dost benevolentní, a to i v poměrně závažných a dost tragických případech, kdy trestní stíhání viníků buď podmíněně zastavují, anebo jim často ukládají jen mírné podmíněné tresty (jedním z důvodů může být i přeplněnost českých věznic),“ uvádí Čapek a upozorňuje na aktuální případ, kdy stíhání policisty, jenž usmrtil mladou ženu, okresní soud v Plzni zastavil, a alespoň podmínku mu nakonec dal teprve poté, když opakování řízení nařídil soud krajský.

Zbytečná bezohlednost k slabším

Dokud budou existovat auta, cyklisté budou v ulicích měst vždy ti slabší. Jejich bezpečnost opravdu nezáleží na tom, zda tak jako Lukáš J. mají na hlavě helmy, které mohou sice pomoci v jednotlivých případech, ale statisticky mají na úrazovost cyklistů prakticky nulový efekt, nýbrž na vhodnosti dopravní infrastruktury a ohleduplnosti řidičů. Jejich odpovědnost za bezpečnost ostatních účastníků provozu je řádově vyšší — na rozdíl od cyklistů a chodců mohou totiž zabíjet.

Automatické obviňování obětí agresivního řízení je podobného řádu, jako když se vyčítá ženám, že si mohou samy za své znásilnění vyzývavým oblečením, nebo když se o případu rasistického útoku na muže černé pleti řekne, že „takové věci se stávají“. Je to projev bezohlednosti k slabším, která působí reálné a zbytečné lidské utrpení.

    Diskuse (38 příspěvků)
    Určitá spoluvina ze strany cyklisty tu ovšem zcela evidentně byla: on nejel po pravé straně jízdního pruhu - jak mu předepisují pravidla silničního provozu - nýbrž se držel prakticky levé strany svého jízdního pruhu, což pak protijedoucího řidiče může snadno svést k domněnce, že cyklista se chystá odbočit do příčné ulice na opačné straně hlavní ulice.
    JK
    August 9, 2019 v 15.52
    Josefu Poláčkovi
    Doufám, že to nemyslíte vážně.

    Žádný silniční zákon nemůže na 100% popsat všechny situace, které mohou v provozu nastat. I kdybyste měl pravdu (myslím si, že nemáte), platí to, co napsal Josef Patočka v posledních dvou odstavcích.

    A ještě: Nevím, jestli jste sám řidič. Ti řidiči, kteří se považují za profíky, mají a většinou dodržují pár zásad, které sice v žádném zákoně nejsou a nikdy nebudou, ale jejich dodržování už dost životů zachránilo. Jedna z nich zní takto: Když nevíš, co ten druhý chce udělat, počítej s tím, že udělá to nejblbější možné, a připrav se na to. Nebo ještě jinak: Většina řidičů nemyslí, tak mysli i za ně.
    PT
    August 9, 2019 v 17.10
    Pan Poláček...
    ...je smutným důkazem, že platí "všeobecně rozšířený předsudek, že si lidé sražení řidiči aut mohou za svůj osud obvykle tím či oním způsobem sami.", jak v článku píše Jakub Patočka. Nevím, zdali Vaše reakce souvisí se zrakovou invaliditou, ale video naprosto jasně dokazuje, že 1) protilehlou vedlejší ulici cyklista již dávno minul (tolik z nařčení, že mohl budit dojem odbočujícího), 2) viník nehody (řidič automobilu-recidivista), byl pravděpodobně zfetovaný jako prase, protože protijedoucího cyklistu očividně úplně přehlédl (nulový brzdící manévr). Nechat na svobodě nebezpečného skoro-vraha je opravdu na pováženou. Kromě zkorumpovaného státního zástupce bych obvinil také řidiče projíždějící modré Fabie, která pouze přibrzdila a porušila zákonnou povinnost poskytnutí první pomoci. Ach jo...
    VK
    August 9, 2019 v 18.45
    Obecně nedání přednosti v jízdě nemusí být známkou agresivní jízdy, může se jednat i o přehlédnutí či špatné zhodnocení situace. Obzvl. když v popisovaném případu řidič odbočoval doleva, musel dávat pozor na protijedoucí auta, tramvaje, navíc v zrcátku na souběžně jedoucí tramvajové vozy. Cyklista je navíc obecně na silnici daleko hůř vidět než auto, za těchto okolností snadno k přehlédnutí.

    Rozsudek na druhou stranu obecně zapadá do běžné soudní praxe podobných případů napříč republikou a to i bez účasti cyklistů. Obecně není úplně konzistentní důvod dávat nepodmíněné tresty při všech zaviněných nehodách beze smrtelných úrazů, je otázka, zda i při všech smrtelných. Navíc tříletá podmínka se zákazem činnosti je u řidiče rozvozu pizzy, který se řízením auta živí, poměrně přísný trest, nemůže dál vykonávat povolání.
    PT
    August 9, 2019 v 21.48
    TO SNAD NE,pane Klusáčku...
    nevytrhávejte prosím moje tvrzení z kontextu článku. Řidič "byl po nehodě pozitivně testován na amfetamin... Ukázalo se navíc, že pod jejím vlivem zřejmě neboural poprvé – tak jako v prvním případě ale odmítl nechat si udělat krevní trest"=musí na něj být nahlíženo jako, kdyby test byl pozitivní...Tímhle nesystematickým relativizováním skutkové podstaty se z Česka stal stát s nulovou vymahatelností práva resp. s vymahatelností přímo úměrnou konexím/kapitálu...P.S. Zákaz činnosti lze zkrátit po uplynutí výrazně kratší doby a absolvování školení, tzn. faktický výsměch oběti a jejím rodičům
    VK
    August 10, 2019 v 0.23
    Však taky byl řidič shledán vinným a odsouzen. Jestliže plane rozhořčení nad podmíněným trestem, dostává to debatu k výměře trestů a jejich funkci. Zde se dá podotknout, že už nějakou tu desítku let není retribuce jedinou a hlavní funkcí trestu. Jinak nemám na napsaném co měnit.
    JN
    August 10, 2019 v 0.56
    Za ženy, černochy a cyklisty!
    "Automatické obviňování obětí agresivního řízení je podobného řádu, jako když se vyčítá ženám, že si mohou samy za své znásilnění, nebo když se o případu rasistického útoku na muže černé pleti řekne, že 'takové věci se stávají'." 
    Podle mě jde o znevážení oběti určité konkrétní nehody, když se do toho začnou pokrokově motat "ženy a černoši".

    Tím už jsme si, bohužel, kdysi prošli.
    PT
    August 10, 2019 v 9.19
    Komunistická (bolševická)justice...
    Z trochu z jiného soudku se zamýšlím nad tím, proč české porevoluční soudy soudí tak jak soudí a státní zástupci obhajují, jak obhajují. Rozhodnutím ponechat v justici všechny osoby činné již za minulého režimu vedlo k zabetonování celého systému s následujícími důsledky, kterých jsme neustále svědky
    1) v justici zůstali lidé, jejichž vstupenkou do ní nebyla jejich odbornost=nízká kvalita
    2) jejich minulost lze šikovně využít k jejich vydírání=advokáti porevoluční privatizační mafie...kupř. JUDr.Sokol, tj. obhájce korupčníků a stroj na výrobu dlužních otroků z řad černých pasažérů pražského Dopravního podniku. Kdykoliv obhajobu zdánlivě ztracených případů převzal on, došlo k osvobození jeho mandátů.

    V článku zmiňovaný pochybený státní zástupce Jaroslav Mezník patří k této bolševické partě. Viz seznam soudců a státních zástupců s bolševickou minulostí zde https://imgct24.ceskatelevize.cz/multimedia/documents/23/2229/222850.pdf
    Způsob, jakým Sokol vstoupil do politiky a stal se proslulým v oboru, si pamatuji. Sám jsem tehdy na tom Václaváku pod jeho vedením proti těm komunistům protestoval:-)
    + Další komentáře