Poslanecká novela zákona o silničním provozu dorazila na stůl senátorům a nadále budí silné emoce. Tou hlavní příčinou je stanovení přesné definice bezpečné vzdálenosti, kterou mají řidiči motorových vozidel dodržet při předjíždění cyklistů. Tato vzdálenost je na základě zahraniční inspirace stanovena na 1,5 metru, v místech s maximální povolenou rychlostí 30 km/h pak na jeden metr.

Návrh byl projednán dvěma senátními výbory (výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu a ústavně právním výborem) a oba výbory doporučily paragrafy stanovující bezpečnou vzdálenost při předjíždění cyklistů ze zákona vypustit.

Boční odstup ale není jediným tématem novely a hospodářský výbor změn doporučil ještě více — například vypustit i nově zavedenou možnost, aby policista nebo strážník mohl rozhodnout o odstranění vozidla nepovoleně stojícího na chodníku. Tato změna měla být dlouho postrádaným bičem na nesprávně zaparkované (sdílené) koloběžky a kola, potažmo auta překážející pěším. Konečné slovo je na senátorech, kteří se ovšem stanovisky výborů řídit nemusí. Hlasovat budou pravděpodobně tento týden.

Pozitivní dopad

Bez ohledu na to, zda bude tento návrh zákona nakonec schválen, či nikoli, už teď je možné říct, že zásadně zdvihl povědomí o tématu bezpečnosti předjíždění (nejen) lidí na kolech. Přímo tak navázal na kampaň Jeden a půl metru, kterou v roce 2019 spustil cyklista Roman Kreuziger. Oproti osvětové kampani ale zákon přirozeně vzbudil řadu otázek, obav a protiargumentů.

Tématu již byla věnována řada textů v denním i odborném tisku. Mimo jiné se řešila otázka, zda půjde člověka na kole na běžné okresce vůbec předjet? Ilustrace výše ukazuje, že — při vzájemném vyhovění — je možné osobním autem cyklistu bezpečně předjet již na silnici o šířce čtyři metry. Na šestimetrové komunikaci pak cyklistu bez obtíží předjede i autobus nebo náklaďák. Pokud cyklista zajede až na úplný kraj silnice, náklaďák či autobus jej předjede i na pětimetrové komunikaci.

Otázek se rozproudilo ale mnohem více. V posledních týdnech došlo i na „zjištění“, že nedovolené předjíždění může být v porovnání s jinými dopravními přestupky velmi tvrdě sankcionováno, a to až sedmi body a možným zákazem řízení v rozmezí šesti měsíců až jednoho roku. Nebudu zde detailně rozebírat jednotlivé obavy a protiargumenty a soustředím se na to, co je hlavní — téma bezpečnosti na silnici. Celou debatu z tohoto pohledu lze zredukovat na dvě následující teze:

1) To, že řidič při předjíždění nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu, platí už nyní. Stanovení povinného odstupu při předjíždění dá dosud vágnímu a obtížně vymahatelnému pravidlu jen konkrétní podobu.

2) Pokud motorové vozidlo předjíždí cyklistu, tahá řidič kola za kratší konec. Není to člověk na kole, kdo by rozhodoval o tom, kdy bude předjížděn (naopak zákon jasně stanoví, že řidič předjížděného vozidla nesmí předjíždění bránit), a v případě vzájemné kolize to bude právě člověk na kole, kdo si velmi pravděpodobně odnese mnohem těžší následky.

Cílem je bezpečnost

Je-li naším cílem bezpečnost a prevence možných nehod, pak je při předjíždění míč na straně řidiče motorového vozidla. Přiznává to i bývalý policista Jiří Dastych, který na stránkách Deníku N ve svém komentáři argumentoval proti stanovení povinného odstupu a ve svém textu vzpomínal na doby, kdy cyklistů bylo na silnicích málo a před řidiči motorových vozidel měli respekt, tudíž jezdili „pokud možno po krajnici, mimo silnice, po chodníku, po cestičce a tak dále.“ Bezpečnost lidí byla tehdy zajištěna jejich nepřítomností.

Cyklisté na silnicích byli a budou, zákon tam s nimi počítá, a cílem řady koncepčních dokumentů je podíl cyklistické dopravy navíc zvyšovat. To by měla doprovázet i stavba odpovídající infrastruktury. Ta se zde však neobjeví lusknutím prstů a rozhodně nebude všude. K vzájemnému respektu a bezpečí mají proto napomáhat pravidla silničního provozu. Stanovení přesné vzdálenosti při předjíždění tak pouze zpřesňuje současné velmi vágní ustanovení ve vztahu k těm zranitelnějším účastníkům silničního provozu.

Řada lidí namítá, že pokud by zákon stanovící minimální odstup prošel, budou muset při předjíždění lidí na kolech vždy vybočit ze svého jízdního pruhu a tím pádem čekat, až nic nepojede v protisměru. Podobný argument jen ukazuje, jak moc potřebujeme zvýšit povědomí o tom, že předjíždění lidí na kolech stejným jízdním pruhem není bezpečné a je pro lidi ohrožující. A to prostě proto, že dle výzkumů se trajektorie cyklisty nepohybuje po přesné přímce, ale spíše po sinusoidě, která ještě závisí na rychlosti, větru a dalších podmínkách.

Samozřejmě nelze předpokládat, že pouhá změna zákona ihned změní chování všech účastníků silničního provozu, ani nelze předpokládat, že policie záhy dokáže efektivně a přesně bezpečný odstup měřit. Rozhodně k tomu ale bude mít lepší předpoklady než v případě zcela obecné definice. Je to další z dílčích kroků na cestě k bezpečnějším silnicím. Defenzivní a ohleduplná jízda je jednou z klíčových podmínek a je načase zdůraznit ji také v zákoně.