Jindřichohradecká úzkokolejka je jedinečná technická památka z přelomu 19. a 20. století. Tratě tohoto typu se budovaly zejména v hornatých terénech, neboť si vystačily s oblouky menšího poloměru a mohly stoupat do výškově náročných poloh. Rozchod býval 760, někdy jen 700 milimetrů, tedy zhruba poloviční, než mají železnice velké.

Všechny železniční stavby — náspy, tunely, mosty, zářezy — mohly být subtilnější, nádraží prostorově skromnější. Výhodou úzkorozchodných železnic tedy byly jak nižší náklady na jejich výstavbu, tak úspornost během provozu. Obyvatelům špatně přístupných oblastí dokázaly zajistit spojení se světem a do těchto koutů země přinášely civilizační rozvoj.

Nevýhodu představovala menší přepravní kapacita a nižší dopravní rychlost, zpravidla do 40 km/hod. U nás se tyto železnice budovaly také jako průmyslové a dřevařské, během druhé poloviny 20. století ale téměř všechny zanikly.

Jednou z mála stále provozovaných úzkokolejek byly až do osudného 2. října 2022 Jindřichohradecké místní dráhy, které od roku 1998 vlastní akciová společnost stejného jména. Tato technická památka má dvě větve: jednu z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, jež měří 33 kilometrů a vznikla už v roce 1897, a druhou větev z Jindřichova Hradce do Obrataně z roku 1906 o délce 46 kilometrů. Celkových 80 kilometrů propojuje Českou Kanadu neboli Javořickou vrchovinu s Českomoravskou vrchovinou.

Provoz na této úzkorozchodce byl poměrně hustý. Sloužila lidem jako běžný dopravní prostředek pro cesty do práce či do Jindřichova Hradce jakožto centra oblasti a zároveň ji stále hojněji využívali turisté, v posledních letech zejména cyklisté. Rozvoj turistického ruchu přinášel celému kraji zaměstnanost a rozkvět.