Jindřichohradecká úzkokolejka je jedinečná technická památka z přelomu 19. a 20. století. Tratě tohoto typu se budovaly zejména v hornatých terénech, neboť si vystačily s oblouky menšího poloměru a mohly stoupat do výškově náročných poloh. Rozchod býval 760, někdy jen 700 milimetrů, tedy zhruba poloviční, než mají železnice velké.

Všechny železniční stavby — náspy, tunely, mosty, zářezy — mohly být subtilnější, nádraží prostorově skromnější. Výhodou úzkorozchodných železnic tedy byly jak nižší náklady na jejich výstavbu, tak úspornost během provozu. Obyvatelům špatně přístupných oblastí dokázaly zajistit spojení se světem a do těchto koutů země přinášely civilizační rozvoj.

Nevýhodu představovala menší přepravní kapacita a nižší dopravní rychlost, zpravidla do 40 km/hod. U nás se tyto železnice budovaly také jako průmyslové a dřevařské, během druhé poloviny 20. století ale téměř všechny zanikly.

Jednou z mála stále provozovaných úzkokolejek byly až do osudného 2. října 2022 Jindřichohradecké místní dráhy, které od roku 1998 vlastní akciová společnost stejného jména. Tato technická památka má dvě větve: jednu z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice, jež měří 33 kilometrů a vznikla už v roce 1897, a druhou větev z Jindřichova Hradce do Obrataně z roku 1906 o délce 46 kilometrů. Celkových 80 kilometrů propojuje Českou Kanadu neboli Javořickou vrchovinu s Českomoravskou vrchovinou.

Provoz na této úzkorozchodce byl poměrně hustý. Sloužila lidem jako běžný dopravní prostředek pro cesty do práce či do Jindřichova Hradce jakožto centra oblasti a zároveň ji stále hojněji využívali turisté, v posledních letech zejména cyklisté. Rozvoj turistického ruchu přinášel celému kraji zaměstnanost a rozkvět.

Unikátní je průjezd vlaku kempem u rybníku Osika u Nové Bystřice, zvláště je-li tažen parní lokomotivou, nebo jízda po takzvané kolejové splítce, kdy je jedna kolejnice užšího rozchodu vložena mezi koleje normálního rozchodu.

Parní provoz býval během letní sezóny pravidelný a zajišťovaly ho tři parní lokomotivy — nejstarší U37.002 od firmy Krauss v Linci z roku 1898, která v posledních dvou letech po náročné opravě jezdila nejčastěji. Jízdenku na parní vlak bylo nutné koupit v náležitém předstihu, neboť byl vždy úplně obsazený.

Běžné denní spojení zajišťovaly čtyři postarší, ale udržované dieselové lokomotivy a nepříliš zdařilé nové motorové vozy Nautilus M27 s kruhovými okny, které vskutku evokovaly ponorku.

Za užší rozchod méně peněz z kraje

Jindřichohradecké místní dráhy se potýkají s finančními problémy minimálně od roku 2016, neboť příspěvek poskytovaný krajem nepostačoval na dofinancování provozních nákladů. Kraj totiž dotoval provoz úzkokolejky zhruba poloviční částkou ve srovnání s regionální dopravou normálního rozchodu. Jako by si na kraji řekli: „Máte poloviční rozchod, dostanete tedy poloviční příspěvek.“

Jenže většina provozních nákladů, například mzdy, opravy lokomotiv, údržba a obnova vozového parku a další, je úplně stejná jako u železnice „dospělé“ . Zatímco „normální“ železnici spravuje Správa železnic, s. p., a dopravci po ní toliko jezdí, Jindřichohradecké místní dráhy se jako vlastník železnice musely o trať starat samy.

Už v roce 2016 hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola důvtipně oponoval vedení Jindřichohradeckých místních drah, které žádalo o zvýšení příspěvku na provoz: „Máte víc ředitelů než lokomotiv.“ Podobného názoru je ovšem i současný hejtman Martin Kuba. Dluh se každým rokem zvyšoval a vedení firmy marně argumentovalo, že krajský příspěvek nedostatečně kompenzuje prokazatelnou ztrátu, nehradí odpisy na vozidlech ani poplatek za použití dopravní cesty. Kraj se však odvolává na platné smlouvy. Ty ale nemusí být dobré.

Komu likvidace firmy prospívá?

V současné době Jindřichohradecké místní dráhy dluží 140 věřitelům 160,7 milionu korun a Krajský soud v Českých Budějovicích s touto společností 7. září 2022 zahájil insolvenční řízení. Společnost chce svůj úpadek řešit reorganizací, podle níž by jí Kraj Vysočina měl zaplatit 108 milionů korun. Vedení kraje s tím ale nesouhlasí.

Reorganizace je navíc podmíněna tím, že Drážní úřad musí souhlasit s žádostí Jindřichohradeckých místních drah o vydání „osvědčení bezpečnosti provozovatele dráhy“. To prý ale majitel úzkokolejky kraji zamlčel. Složitý případ řeší Krajský soud v Českých Budějovicích, který má značné pochybnosti o pravdivosti údajů o finanční situaci firmy.

Proti současnému řediteli akciové společnosti Jindřichohradecké místní dráhy vystoupili také zaměstnanci, jichž má firma asi osmdesát. Považují ho za neschopného a liknavého při řešení současné tíživé situace — dluží jim totiž mzdy.

Soudní rozhodnutí bude patrně v neprospěch Jindřichohradeckých místních drah. To však neznamená, že za svůj krach nese firma hlavní vinu. Podle mého soudu provozovatele úzkokolejky do této situace vehnal Kraj Vysočina, jenž se nyní snaží z problému vylhat.

Možná v tom byl záměr. Vzhledem k tomu, že jde o technickou památku, Jindřichohradecké místní dráhy nyní musí podle zákona celou trať udržovat, aniž by se po kolejích jezdilo a aniž by firma dostala jakýkoli příspěvek. To nemůže dopadnout dobře. Ruka zákona pak jistě tvrdě zakročí.

A co když krajští činovníci už mají v záloze náhradního provozovatele či případného vlastníka úzkokolejky, který jim bude vděčný, pokud akciovou společnost Jindřichohradecké místní dráhy z trati vypudí. Někdy se to tak přece dělá — uondat je k smrti. Zdá se mi totiž nemožné, že by krajští politici nevěděli, jak problém vyřešit.

Úzkorozchodka je opravdu úžasná, proslavená. Já jsem po této železnici cestoval v poslední době vícekrát a mám na ni i na chování personálu jenom dobré vzpomínky.

Neměli bychom dopustit, aby zanikla.