Do nového roku bez zpátečních jízdenek a jízdního řádu Českých drah

Ondřej Vaculík

Vytvořit jízdní řád, v němž na sebe spoje dobře navazovaly, byla vždy věda. Soukromé společnosti budou jezdit, jak samy uznají za vhodné a jakou průchodnost jim na kolejích vymezí Správa železniční dopravní cesty.

Jako každý rok také letos jsem si šel koupit na naši železniční stanici nový jízdní řád od Českých drah. Paní v pokladně mi řekla, že ho tentokrát nedostali, do pokladen menších nádraží ho možná přestali dodávat. Zastavil jsem se na nádraží v Rokycanech, kde mi ochotná pokladní vysvětlila, že letos, možná poprvé v historii československých i českých železnic, České dráhy jízdní řád pro rok 2020 vůbec nevydaly. 

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Vlivem přibývajících dopravců soukromých společností, například nově společnosti Arriva, se už kompletní a spolehlivý jízdní řád — se všemi spoji osobní přepravy —, za nějž nesou odpovědnost České dráhy jako jeho vydavatel, nepodařilo sestavit. Projevil jsem u pokladny lítost a vysvětlil, že vlakový jízdní řád jsme doma vždy měli už určitě od začátku šedesátých let a že já si v jízdních řádech rád čtu a srovnávám, co srovnávat lze: frekvenci dopravy, doby jízdy, provázanost přestupů atd. A podle toho hodnotím poměry. 

Jízdní řád vždy obsahoval podrobnou mapu celé naší železniční sítě, i její proměnu, zavádění elektrifikace, bohužel i rušení lokálních tratí — to bylo možno porovnávat, studovat. Paní pokladní mě účastně poslouchala, a pak pravila: „Ano, správný kovboj má mít jízdní řád vždycky u sebe.“  Ačkoli často si leccos, co psávám, vymýšlím — ale vždy velice pravdivě! —, tuto větu paní pokladní skutečně vyslovila, což můj smutek poněkud zmírnilo. 

Nevydání jízdního řádu v podstatě uvádí či symbolizuje rozpad centrálně organizované železniční osobní dopravy a nedílné odpovědnosti za ni. Zajímalo by mě, na čí lampárně si nyní budeme moci stěžovat, Arriva určitě žádnou mít nebude. 

Jak jsou České dráhy pozvolna ze spojů vytěsňovány, nezbývá jim, než se vozového parku, který v posledních letech docela úspěšně modernizují, zbavovat. A také svého kvalifikovaného personálu. Foto archiv DR

Tam, kde po tratích, které spravuje Správa železniční dopravní cesty, bude jezdit více různých dopravců — nebo jiní než České dráhy —, zaniknou také poklady, které národní železniční dopravce posud provozuje. Proč by na takové službě pro jiné dopravce měly tratit? Nejenže si na nádražích nekoupíme jízdenku, ale nikdo cestujícím nevydá ani klíč od WC, a také nebude mít kdo otevřít a zavřít čekárnu.  

Na tomto místě jsem už vícekrát uváděl důvody, proč privatizace železniční dopravy přinese více škod a ztrát než užitku. Za hlavní považuji fakt, že soukromého dopravce nikdo nemůže nutit, aby jezdil ztrátově. Jakmile se mu přestane něco vyplácet, skončí s tím. Národní dopravce, tedy České dráhy, už výpadek nenahradí, protože tu dopravní kapacitu ani nebude mít. Jak jsou České dráhy pozvolna ze spojů vytěsňovány, nezbývá jim, než se vozového parku, který v posledních letech docela úspěšně modernizují, zbavovat. A také svého kvalifikovaného personálu. 

Na národního dopravce musí být národní přísnost

Česká televize v reportáži zachytila jakýsi nouzový stav Arrivy, která prý v Německu zakoupila vyřazené vagóny, v nichž se snad ani netopilo… a začala jezdit, podařilo se jí vyhrát tendr. Veřejné obchodní soutěže na zajištění železniční dopravní obslužnosti de facto vždycky někoho diskriminují, nejčastěji právě národního dopravce. Díky, vlastně vinou, své komplexnosti mají největší režie, jen těžko mohou nabídnout nejnižší cenu. A dopravce, který zvítězí s nejnižší cenou, posléze zjistí, že za ni není schopen dopravu v celém rozsahu zajišťovat. A začne škemrat, aby se mu přidalo, popřípadě vydírat. To se Arrivě, která zajišťuje ve Středočeském kraji autobusovou dopravu, už stalo: Nedokázala zaplatit své řidiče, kteří odcházeli šoférovat jinam, a tak Středočeský kraj musel její rozpočet notně posílit, protože Arriva na některých spojích prostě přestala jezdit. 

Ty soutěže jsou nesmyslné — tržně výhodného na nich není nic. Proces privatizace železniční dopravy je nehospodárný. Představme si, že by například zavedený RegioJet jednou v soutěži neuspěl. Co s těmi krásnými žlutými soupravami, homologovanými na parametry Českých železnic, bude dělat? On už prostě uspět musí. Vždycky. Tak jakápak soutěž? 

Soukromé společnosti mají možnost si zajistit, zařídit, aby vždy uspěly. Národní dopravce nikoli, na jeho hospodaření se vztahuje „národní kontrola“.  Soutěžení soukromých dopravců by mělo snad smysl, kdyby po železnicích neměl kdo jezdit a stát to jiným způsobem neuměl zařídit. V našem případě však máme České dráhy, jenž historicky měly všechny možnosti i schopnosti zajišťovat dopravu v celé naší železniční síti. To je veliké bohatství a vymoženost, která se od vzniku Československa budovala mnoho let. 

Privatizace železniční dopravy v konečném důsledku nepovede ke zkvalitnění, natož k efektivitě; jejím smyslem je pouze vytěsnit „národního dopravce“ z kolejí za účelem co největších zisků dopravních společností, a nám ponechat všechny ztráty s tím spojené. Ty jim budeme muset zaplatit různým způsobem, nejen ve zvýšeném jízdném. 

Nebude nic horšího, než až se budou na našich železnicích více méně nekoordinovaně proplétat vlaky různých společností, které si neustále budou klást nějaké požadavky a hrozit nám kolapsem.  

Vzpomínám si, že Sáva, syn cestovatele Miroslava Zikmunda, byl — a možná ještě je — velikým expertem na tvorbu vlakového jízdního řádu. Aby spoje na sebe optimálně navazovaly, v železničních uzlech se křížily atd. České dráhy pak byly povinny podle umně vytvořeného jízdního řádu jezdit. Soukromé společnosti budou jezdit, jak samy uznají za vhodné a jakou průchodnost jim na kolejích vymezí Správa železniční dopravní cesty. I to bude předmětem velmi zvláštních jednání.

Závěrem ještě jedna lamentace: Od letošního grafikonu České dráhy zrušily tradiční, dobře zavedenou a oblíbenou zpáteční jízdenku, na níž byla pětiprocentní sleva. Její zrušení „důvtipně“ vysvětloval mluvčí národního dopravce Radek Joklík: „Díky dynamickému tarifu dnes dávají naši zákazníci přednost kombinaci dvou jízdenek, například Flexi zvýhodněné a Vázané, před zpáteční slevou, protože je to tak pro ně cenově výhodnější.“

V naší železniční stanici nevím o nikom, kdo by třeba při cestě do Prahy nebo Plzně hledal a žádal „kombinaci dvou jízdenek“. Normální zpáteční jízdenku jsme vždy chtěli skoro všichni. 

    Diskuse
    PT
    January 7, 2020 v 14.54
    Zcela v duchu neoliberálních závodů ke dnu...
    a globální privatizace státu...čeho nedosáhly různé obskurní politické strany (Svobodní...) v demokratických volbách, povedlo se zařídit lobbováním a změnami "mimo jakýkoliv předvolební program". Naivní je ten, kdo si myslí, že hůře již bylo...
    PM
    January 7, 2020 v 17.37
    Zaslechl jsem na vlastní uši,
    že Lucembursko zavádí od března bezplatnou dopravu na veškerých spojích.
    Že by se neoliberální duch nechal přelstít ....bych se velmi nedůvěřivě pozeptal.
    PK
    January 7, 2020 v 17.44
    Bylo by možné,
    aby pan Petrásek někdy napsal nějaký příspěvek, ve kterém by se nevyskytovalo slovo "neoliberální"? Těžko, že.
    PM
    January 8, 2020 v 10.47
    Pan Petrásek dělá chyby
    a používá označení které mohou odvádět od záměru sdělení.
    A při tom ví že označení .....trh zproštěný vazeb na kontrolu společenských instancí a tudíž otevřený zájmům subjektů v prostředí globálně provázané činnosti.......by více prospělo jeho snaze pozeptat se na perspektivy Lucemburského způsobu řešení kolabující dopravy.
    PT
    January 8, 2020 v 11.33
    Pánové...
    neodbíhejte prosím od podstaty problému.

    Faktem je, že v žádné kapitalistické zemi Západu (včetně USA) nebyl NIKDY aplikován neoliberální koncept ekonomiky definovaný v tzv. Washingtonském konsenzu (viz také https://bit.ly/302IHmo ), který s takovou pompou v 90. letech převzalo Klausovo Česko. Privatizace (většiny) veřejných služeb je prostě nesmysl, o čemž se již 30 let hořce přesvědčujeme v každodenním životě.
    IH
    January 8, 2020 v 18.40
    Změny, o nichž je sloupek Ondřeje Vaculíka a diskuse pod nim, nejsou zajisté jen českým specifikem. Nejsou nám však proto méně nemilé ani méně nežádoucí. Je smutnou skutečností, jak v demokratických poměrech nemá větší váhu přání zainteresovaných, třeba i tradicí utvářené, nýbrž rozhoduje něco, o čem se v ústavách, na rozdíl od lidu či demokracie, nepíše.
    PT
    January 8, 2020 v 19.7
    Ještě smutnější v té naší slavné "demokracii"...
    jže o tak zásadních transformačních krocích nebyla ani zmínka v předvolebních programech vládních stran! V nějaké zavedenější demokracii (Francie) by byli občané hned v ulicích. Pro náš systém je však mnohem výstižnější používat termín DEMOKRATURA!

    Sdílet
    January 14, 2020 v 9.20
    Občané v ulicích
    Ve Francii občané v ulicích byli, ale marně.

    Liberalizace a privatizace železniční dopravy je thatcherovský projekt, který ve Velké Británii uskutečnil Tony Blair. Od doby, kdy „blahodárné‟ konkurenční prostředí na britských železnicích vedlo k několika vážným železničním neštěstím, se občas mluví o tom, že co bylo privatizováno, mělo by možná být vráceno, nicméně prozatím slibný nástup Jeremyho Corbyna, který opětovné zestátnění železnic sliboval, ztroskotal na úskalí brexitu — nebo možná úskalí Liberálních demokratů, kteří se v britském jednokolovém většinovém systému nedohodli s labouristy na stejné spolupráci jako Brexit Party s konzervativci — a Británii opět vládne Konzervativní strana se silným mandátem pro pokračování ve své neoliberální revoluci.

    Ve Francii došlo na liberalizaci železniční dopravy loni. Jedním z argumentů vlády bylo, že tuto liberalizaci požaduje Evropská unie. Francouzští politici — stejně jako naši a další — se v tichosti v Bruselu domluvili, že budou privatizovat železnice, a pak se vrátili do svých států a začali halasně rozhlašovat, že musí liberalizovat železnici, protože nás k tomu nutí EU — ve smlouvách, které oni vyjednali a uzavřeli, ale to už si nechávají pro sebe. Francouzští železničáři proti neoliberálním reformám stávkovali a demonstrovali, ale nedočkali se ve francouzské společnosti, tehdy stále ještě silně okouzlené Macronem, dostatečné podpory, unavili se a byli poraženi, liberalizace francouzských drah právě probíhá.

    Teď, poté co Macronovým postavením otřáslo hnutí Žlutých vest, stávkuje Francie a demonstruje proti penzijní reformě, železničáři jsou v této stávce nejbojovnější a zdá se, že aspoň částečných úspěchů by stávkující dosáhnout mohli, vláda svou reformu neustále předělává a skoro denně oznamuje nové úpravy, po kterých bude ta reforma už konečně zaručeně naprosto dokonalá a zcela nepochybně pro všechny přijatelná, ale že by současné stávkové a protestní hnutí dokázalo i zvrátit liberalizaci železnice, to už by byla příliš bláhová naděje.

    V době, kdy už jsme dovolili našim politikům zapsat liberalizaci železniční dopravy do evropských smluv a směrnic, nelze naše železnice zachránit drobnou kritikou a dílčím vyjednáváním. Tady nepomůže nic jiného než revoluce. Není sice úplně nutné útočit na Zimní palác nebo defenestrovat konšely, v zásadě si lze vystačit s prostými nenásilnými změnami v parlamentu a vládě v rámci běžného demokratického provozu, ba možná by nemusely proběhnout ani žádné zásadní personální změny, ale nutně potřebujeme naprosto zásadní změnu politiky, radikální obrat. Musíme jasně říct, že tahle cesta je špatná, že železniční dopravu nelze provozovat jinak než jako veřejnou službu, že tato služba musí být pod veřejnou správou, že je naprosto nezbytné spravovat ji jako jednotnou celostátní síť, a že to, co potřebujeme do budoucna, není drobení této sítě a vytváření prostoru pro soukromé podnikání generující soukromé zisky, že naopak potřebujeme železniční síť veřejné služby propojit a sjednotit přes celou Evropu.

    Obávám se, že zaplnit ulice hnutím za veřejné služby a veřejné statky, proti modlám soukromého podnikání, soukromého vlastnictví, konkurence a zisku, se nám jen tak nepodaří. ProAlt je mrtev a tělo jeho tlí (pár jeho pohrobků živoří na okraji společenského dění jako DiEM25), z Milionu chvilek pro demokracii se Milion chvilek pro veřejné statky jen tak nestane, a nevypadá to ani, že by se francouzské hnutí proti penzijní reformě nebo Žluté vesty vyvinuly tímto směrem.

    Takže dejme sbohem železnici, přivítejme rozšiřování letišť a zamiřme s levnými letenkami za další devastací klimatu.
    JK
    January 14, 2020 v 9.58
    Honzovi Macháčkovi
    Jestli se něco hlásným troubám nového režimu za těch 30 let podařilo dokonale, tak to bylo vypěstování postoje v hlavách "normálních" Čechů, že pojmy jako "veřejná služba" nebo "veřejný statek" jsou sprostá slova.
    Nevím, komu se to za třicet let podařilo, ale já jsem za tu dobu změnila svůj zkušenostmi vypěstovaný postoj, že cestování vlakem je horor, na pozvolné připouštění faktu, že to není tak hrozné a že se našimi vlaky dá jezdit.
    + Další komentáře