↗

Jako totální nepochopení situace se jeví výroky ministra Havlíčka o tom, že by měli už tak spoustou nesmylsných úkolů přetížení strojvůdci s cílem zabránit dalším nehodám vyplňovat nové formuláře. Foto Petr Adámek, WmC

Už loni v březnu jsem po sérii nehod na české železnici, které podobně jako dnes zaplnily titulní stránky médií, apeloval na vládu, aby se konečně zabývala alarmujícím zpožděním při zavádění moderního zabezpečovacího na železnici. Během dvou týdnů tehdy na Vysočině ujel vlak bez strojvedoucího, v Ejpovicích projel rychlík návěstidlo a srážce s osobním vlakem se vyhnul jen zázrakem. Následovala srážka osobního vlaku s manipulačním na Chrudimsku a vše vyvrcholilo srážkou dvou vlaků na brněnském hlavním nádraží, kde se zranilo jednadvacet pasažérů.

Letošní rok tak působí jako déjà vu. Jen od začátku července se udály tři závažné srážky vlaků krom dalších desítek menších mimořádných událostí. Nehody si bohužel vyžádaly nejméně tři lidské životy a desítky zraněných. Podle ministra Havlíčka mají všechny případy jeden společný jmenovatel: selhání lidského faktoru. Je ovšem třeba se ptát, proč je na české železnici stále takový prostor pro individuální selhání?