Hustá železniční síť v naší zemi je komparativní výhodou, které je třeba umět využít. A třeba přitom i čerpat z podpory, kterou ekologicky méně náročnému druhu dopravu poskytuje a bude poskytovat i Evropská unie.

Během letošního února se v médiích objevilo několik reportáží, v nichž zástupci místních samospráv upozorňovali na podivnou zákonodárnou iniciativu poslance Martina Kolovratníka (ANO). Ten přišel s pozměňovacím návrhem k vládnímu návrhu zákona ze dne 21. 1. 2021, kterým se mění Zákon č. 266/1994 Sb., O drahách. Pozměňovací návrh, krátce řečeno, zavádí nový pojem „Konzervace dráhy“. A právě to vzbudilo pozornost a hlavně obavy, že může jít o nový a dosti zákeřný způsob likvidace železničních tratí.

Jako celoživotní přesvědčený zastánce železniční dopravy a po dvě volební období člen dopravního výboru krajského zastupitelstva Libereckého kraje jsem se rozhodl napsat panu poslanci Kolovratníkovi otevřený dopis s upozorněním na rizika jeho poslaneckého návrhu.

Našel jsem si příslušný sněmovní tisk 912 a po jeho přečtení jsem musel dát varovným hlasům zapravdu. Za nebezpečný pokládám jednak návrh samotný, ale také (a možná ještě nebezpečnější) to, o čem se v něm nepíše, ale co z návrhu zákonitě vyplývá.

Hospodárnost především. Opravdu?

V §10 odst. 1 Kolovratník uvádí podstatu svého pozměňovacího návrhu:

„Konzervace dráhy

(1) Konzervací dráhy se rozumí uvedení dráhy, celostátní, krajské, místní,…nebo jejich části do stavu,

• a) v němž přestává být provozuschopná a provozována,
• b) jenž umožní budoucí obnovení její provozuschopnosti a jejího provozování, a
• c) v němž nedošlo k jejímu zrušení (...)“

Poslanec Kolovratník je absolventem Dopravní fakulty Jana Pernera Univerzity Pardubice. Tedy diplomovaný odborník na dopravu. Já jsem pouze ze železničářské rodiny a vzdělání mám jiné. Ale přes absenci odborného dopravního vzdělání jsem dopravu vždy chápal jako ucelený a propojený systém, jako součást základní technické infrastruktury státu. Systém, v němž je úzce propojeno vše, co se děje v jeho základních segmentech, které v dopravě představuje právě síť železnic a silnic. A dovoluji si tvrdit, že nejde jen o můj osobní názor.

Motivace poslancova pozměňovacího návrhu je poměrně jasná: „Využití daného institutu (tj. konzervace dráhy) pomůže vlastníku dráhy zejména šetřit finanční prostředky nehospodárně (sic!) vynakládané na zajištění provozuschopnosti dráhy nebo její části (přestože dráha provozována není, nebo sice je, ale v zanedbatelném rozsahu v poměru k nutným nákladům vynakládaným na udržení jejího provozu).“

Co ale pan poslanec v této souvislosti rozumí oněmi nehospodárně vynakládanými prostředky? Opravdu je přesvědčen, že když přiškrtí formou „konzervace“ tu jednu, tu jinou dráhu (a z výše citovaného § 10 odst. 1 vyplývá, že může jít dokonce i o dráhu celostátní!), že něco ušetří? Že v jednom dopravním segmentu přiškrcená dopravní potřeba se někam ztratí, vyšumí? Že se zákonitě nepřelije jediným možným směrem, tedy na přetížené, věčně rozbité a věčně kolabující silnice? Že tam nevyvolá potřebu dodatečných investic a prostředků na údržbu? A že například nevzroste počet mrtvých na silnicích?