Už celých 180 let jezdí v pravidelném intervalu železnice mezi Brnem a Vídní. A skoro pořád ve stejné stopě. Pane, to je věk. Byla to devátá, možná desátá železnice na celém světě. V něčem ale byla první: šlo o výlučně osobní železnici, zcela parní, která se až na závory na přejezdech značně podobala té dnešní. Jenže Vídeň i Brno zakusily přítomnost železnice už dosti dlouho před tím. Brno přes půl roku a Vídeň i Břeclav mnohem déle. Byl to vlastně první model moderní železnice, jak se zachovala do zcela nedávné doby.

Tato trať původně měla být „odbočkou“ nákladní trati Vídeň-Bochnie pro dopravu „krmných volů, soli a dřeva“. Dost indicií ale poukazuje na to, že to mohla být vtipná záminka. A právě zde tento jubilejní příběh začíná být zajímavý. Zahájení provozu železnice mezi Vídní a Brnem nebylo jen pouhou technickou raritou nebo hospodářským pokrokem. Především to byl impuls společenský, veledůležitý krok směrem ke svobodné společnosti.