Referendum o odtržení dvou malých částí pořádně rozčeřilo hladinu veřejné pozornosti. Ne, že by se to dělo poprvé (několik jiných měst se již utkalo se stejným problémem), ale poprvé to bylo u velkého města, které nota bene chronicky upadá v podezření, že nemůže ustát roli věčně druhého. To je pikantní, a proto se tato v podstatě lokální věc dostala do většiny médií. Kdyby byla vůle nespokojených úspěšná, život Brna by to nejspíš nepoznamenalo. Úbytek by byl tak malý, že skoro neznatelný, a to jak co do počtu obyvatel, tak teritoria. Navíc většina Brňanů nejspíš v obou obcích nikdy ani nebyla. Jejich poloha je odlehlá, a proto je motivace a touha po samostatnosti nejspíš přirozená a pochopitelná.

Byla to ovšem příležitost ohlédnout se zpět, jak se obě obce ocitly ve svazku města a jak funguje celý proces koexistence velkých měst, která skoro vždy žijí spojením dříve samostatných obcí. To se bohužel nestalo. Byl sice vzpomínán zákon o Velkém Brně z roku 1919, spíše však v matoucí než vysvětlující souvislosti.