Prostá vzpomínka na Ivana Rullera

Jan Sapák

Architekt Ruller se už za svého života stal legendou brněnské architektury a veřejného života, jak díky svému umu a neokázalému gentlemanství, tak díky své ochotě zasazovat se za veřejné zájmy.

Zemřel architekt Ivan Ruller. Dílo odložil až v požehnaném věku, a že pracoval do posledních dnů, není ani výmysl ani nadsázka. Přes vysoký věk byl jeho odchod překvapením, zvlášť pro ty, se kterými byl ve spojení i poslední dny. Brno i česká architektura ztratily vlivnou, respektovanou a charakterní osobnost. Že po Ivanu Rullerovi zůstane delší dobu citelná mezera, není fráze ale již poznatelný fakt.

Ivan Ruller byl známou legendou již v době, kdy jsem se sotva začínal zajímat o architekturu, a to je již notně dávno. K brněnské architektuře začal promlouvat před mnoha desetiletími. Jako mladý architekt přispěl k podobě „Nového divadla“ tedy Janáčkovy opery. Jeho úkolem tam byly interiéry zejména foyery a restaurace Bohéma, které promluvily již k několika generacím brněnského divadelního obecenstva stejně jako hostů Brna.

Pocházel z rodiny stavitele legendární kolonie Nový dům Čeňka Rullera, který se svým společníkem Františkem Uherkou věru velmi riskoval, když se pustil do tak nejistého, průkopnického podniku, který posléze získal evropskou proslulost. Ivan Ruller se stal jeho více než důstojným, ale také samostatným následovatelem.

Patřil ke generaci, jež se dostala k přípravě na architekturu se zpožděním, až po konci války a obnovení vysokých škol. To již bylo v době, kdy pro výkon architektury byla nezbytná akademická příprava. Přes tuto prodlevu následně rozvinul po desítky let trvající různorodou tvůrčí aktivitu a úsilí, která zanechala v Brně, na venkově Moravy i v zahraničí nesmazatelnou stopu.

Ze všech děl - a bude na tom všeobecná shoda - nutno vyzdvihnout administrativní budovu někdejšího Ingstavu, stavební firmy socialistického Československa na Vídeňské ulici. Tato budova nesla silné poselství od samého začátku, nese ji stále a její hodnota jak pro architekturu, tak ve všeobecném kulturním kontextu je nesporná a obstojí minimálně v evropském srovnání.

Často uváděná charakteristika, že je to stavba nadčasová, je jen slabým eufemismem, kdy takové adjektivum používají spíše jen ti, jež nadčasovosti přiznávají jisté hodnoty, ale hned relativizované potřebou dobového rozjitření. Je třeba říci, že nadčasovost je vlastně silné a hlubinné poselství o prapodstatě architektury. Vedle Ingstavu a haly Rondo je Ivan Ruller autorem desítek ba stovek návrhů, ze kterých se stavební reality pravda dočkala jen menší část.

Jedním z posledních a zcela nedávných tvůrčích činů byl návrh revitalizace nábřeží Svratky ve vnitroměstském úseku. V architektonické soutěži uspěl v týmu s architektem Miroslavem Korbičkou, inženýrem Václavem Čermákem a dalšími členy kolektivu. Následovalo zadání přípravných projektových kroků.

Ivan Ruller byl po demokratizaci poměrů na počátku 90. let, jako společensky a v Brně zvláště významná osobnost, jedinou nespornou volbou pro vůdčí roli při restituci dlouhodobě pleněné školy architektury na brněnské technice. Úkolu se zhostil s vysokou excelencí, ač bylo možné v oné kritické době litovat, že alespoň v počátcích nerekrutoval více osobností z mezinárodní scény. Právě jeho zásluhou se brněnská architektura tehdy dostala v poměrně krátké době na obstojnou úroveň.

Ruller nebyl jen aktivním architektem s bystrým a právoplatným úsudkem do posledních dnů před svým odchodem. Byl také v pravém smyslu slova heroldem gentlemanských způsobů nejen v tvorbě, ale ve všem dění spojeným se stavěním a architekturou. S tím ovšem přímo souvisí jeho charakternost a upřímné odhodlání zastat se věcí ve společném nebo veřejném zájmu.

Nikdy nepodlehl jednoduchému až cynickému pragmatizmu, jež se bohužel tak silně roztáhl v naší porevoluční společnosti a obnově tržního hospodářství. Ani ve vysokém věku neopustil ideály a s otevřeným hledím byl vždy připraven se angažovat ve prospěch společných hodnot a kvalitě veřejného prostoru. Korunou této - jeho osobnosti přirozené linie - bylo jeho po desítky let trvající angažmá ku prospěchu zachování brněnského hlavního nádraží v původní a jak byl hluboce přesvědčen i přirozené a nejlepší poloze.

Věnoval tomu svůj talent, šarm, věrohodnost a především poučený přístup k problému, když měl příležitost na úkolu v minulosti opakovaně pracovat a měl do něho velmi erudovaný vhled. Ivan Ruller bude brněnské architektuře, stejně tak veřejnému životu, nesporně chybět. Čest jeho památce.

Poslední rozloučení se bude konat v kostele sv. Augustina v Masarykově čtvrti ve středu 4. dubna 2018 v 15.00 hodin.